Madona svatovítská

Madona svatovítská
Rok vzniku	kolem 1395–1415
Umístění	Národní galerie Praha

Svatovítská Madona (kolem 1395^[1]–1415) pochází z pokladu katedrály sv. Víta v Praze a je vystavena ve svém původním rámu ve stálé expozici gotického umění Národní galerie v Praze.

Historie obrazu

Jako donátor obrazu býval uváděn kancléř krále Václava IV. a pražský arcibiskup Jan z Jenštejna (před rokem 1396). Pravděpodobnější je ale pozdější vznik obrazu a jako donátor pak připadá v úvahu Oldřich Zajíc z Hazmburka, bratr pátého pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazmburka, který zemřel roku 1411. Oldřich Zajíc z Hazmburka založil na paměť svého bratra oltář sv. Janů v rodové kapli Svatovítské katedrály.^[2]

Samotný obraz se zachoval odděleně v majetku metropolitní kapituly. Rám obrazu byl roku 1883 zakoupen z pozůstalosti malíře Josefa Vojtěcha Hellicha pro Museum královského hlavního města Prahy a odtud se dostal do obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění. Roku 1937 ředitel SVPU Vincenc Kramář obě části spojil a od roku 1940 je obraz s rámem jako zápůjčka vystaven v Národní galerii v Praze.

Zpráva ze svatovítského inventáře z konce 15. století zmiňuje krásnou desku Panny Marie s medailony čtyř evangelistů a čtyř patronů země. Jako autoři jsou udávání tzv. „pražští panicové“ (pražští junkeři) – svobodní umělci, kteří se objevují v psaných pramenech z 15. století.^[3] Svatovítská madona byla roku 2005 vystavena v New Yorku.^[4]

Popis a zařazení

Obraz v řezaném rámu, zdobeném dvanácti medailony, je malován temperou na křídovém podkladu, na desce z měkkého dřeva, potažené plátnem (velikost 51 x 39,5 cm). V 50. letech 19. století byla svatozář doplněna ametysty, věnovanými kanovníkem Pešinou (kameny později odstraněny). Celková kompozice se přidržuje starších vzorů mariánských obrazů.^[5] Obraz Madony svatovítské přímo souvisí se sochařskými díly krásného slohu a ukazuje na možnost přímého ovlivnění malby soudobým sochařstvím.^[6] Slohově odpovídá uměleckému vývoji v Čechách kolem roku 1400 a svou formální dokonalostí se stal prototypem Krásných madon.

Medailony s nízkými detailními reliéfy, které zdobí rám, znázorňují polopostavy čtyř patronů české země: sv. Václava, sv. Zikmunda, sv. Víta, sv. Vojtěcha (svisle), světců sv. Jana Křtitele, sv. Jana Evangelisty (horní rám) a sv. Prokopa (?) a klečícího arcibiskupa, snad donátora Jana z Jenštejna nebo zemřelého Zbyňka Zajíce z Hazmburka (dole). V rozích rámu jsou čtyři kvadriloby s postavami andělů, kteří nesou pásky s fragmenty textu oblíbené mariánské antifony ze 12. století Regina coeli, laetare,^[7] v níž věřící hledali záštitu před morem. Mezi medailony jsou naznačeny drahé kameny, které bývaly součástí děl, určených k uctívání. Obraz původně stál samostatně na oltáři, neboť vzadu je zdoben stříbrnou folií.

Dílo pochází z období vrcholu mariánského kultu kolem roku 1400. Představuje jeden ze dvou hlavních typů – Madona drží dítě na pravé straně, pohledy obou postav směřují k divákovi. Lidský původ Ježíše je zdůrazněn jeho nahotou a některými detaily (zaboření prstů matky do pokožky dítěte). Ty mají také význam eucharistický – odkaz na Boží Tělo. Toto pojetí mariánského obrazu bylo rozšířené v době před vypuknutím husitských bouří.

Příbuzná díla

• Madona lnářská (1400–1420)^[8]
• Svatovítský veraikon
• Madona týnská^[9]
• Madona ze Svojšína,^[10] detailem se liší, místo závoje má korunu – Královna nebes
• Madona z Jindřichova Hradce (malý formát k osobní zbožnosti, nikoli tzv. „Madona z Jindřichova Hradce“ z 1460^[11])
• Madona svatotrojická z Českých Budějovic^[12]
• Madona vyšebrodská (1415–1420)^[13]
• Madona vratislavská (1417–1418)^[14]
• Iluminace v misálu Zbyňka Zajíce z Hazmburka (1409)

• 

  Madona svatotrojická, AJG Hluboká nad Vltavou

• 

  Madona Svatotomášská, revers Veraikon (1420-1440), Moravská galerie v Brně

Pozdější repliky

• Madona jindřichohradecká^[15]
• Madona českokrumlovská
• Madona bruselská

Reference

Literatura

• Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220-1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5, s. 53-57
• Jan Klípa, Madona vyšebrodská a Madona vratislavská. Příspěvek k poznání vzájemných vztahů a historického kontextu, in: Dáňová H, Klípa J, Stolárová L (eds.), Slezsko, země koruny České. Historie a kultura 1300 - 1740 /B, Národní galerie v Praze 2008, s. 799-817, ISBN 978-80-7035-396-7
• Albert Kutal, České gotické umění, Artia/Obelisk Praha 1972
• Jaroslav Pešina, desková malba in: České umění gotické 1350-1420, Academia Praha 1970, s. 233-234
• Antonín Matějček, Jaroslav Pešina, Česká malba gotická, Melantrich, Praha 1950, s. 115-117
• Karel Chytil, O Junkerech pražských, Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1903

Externí odkazy

• Národní galerie v Praze nikdy nezavírá: Svatovítská Madona