Madona z Údlic

Madona z Údlic (1400-1410) je typickou ukázkou gotického sochařství krásného slohu. V severočeském regionu patří k nejkvalitnějším devočním kopiím,^[1] pro které sloužila jako předloha Plzeňská madona (1380-1384). Je vystavena ve stálé expozici středověkého umění Oblastního muzea v Chomutově.

Původ sochy

Socha se nacházela v románském římskokatolickém kostele Povýšení svatého Kříže v Údlicích (Eidlitz, Udelicz),^[2] pocházejícím z doby před polovinou 13. století. Objednavatelem mohl být tajný kurfiřtský rada Anarg z Waldenburgu (* před 1331, † po 1429), který byl majitelem Údlic v letech 1395-1446 a kromě toho vlastnil majetky v Sasku - hrady Wolkenstein a Schrfenstein, město Zschopau a polovinu obce Gelenau.

V Údlicích je socha doložena od roku 1658, kdy je zmíněna ve spisu Trophaea Mariana. V 17. a 18. století patřila k velmi uctívaným milostným sochám.^[3] V Mariánském atlasu oseckého mnicha P. Augustina Sartoria je zmíněna legenda o zázračném zachránění dvou zedníků, kteří se zřítili při stavbě kostela v Údlicích, připsaná soše údlické Madony.^[4] Jako dlouhodobá zápůjčka Římskokatolické farnosti, děkanství Chomutov, je od roku 2003 vystavena v Oblastním muzeu v Chomutově.^[5]

Popis a zařazení

Socha z lipového dřeva, výška 71,5 cm, šířka 30 cm, plně plastická, s polychromií z pozdější doby. Podle částečně zachovaných nápisů na zadní straně byla restaurována v letech 1784 a 1900, poslední restaurování provedla Lenka Helfertová roku 2013.^[5] Novější vrstvy polychromie poněkud zakrývají původní vzhled Madony, zejména v inkarnátech.

Madona z Údlic je řazena do závěrečné fáze kulminace krásného slohu. Tomu odpovídají plně plastické a měkce splývavé záhyby bohatého roucha, výstavba tělesného objemu a rytmická kompozice draperie. Madona má subtilní tělo a typickou mladistvou a líbeznou ("kočičí") tvář, korunku, bílou roušku a tmavé vlasy spletené podél hlavy. Ježíšek je položen horizontálně, pravou rukou drží matku kolem krku a v levici drží sféru.^[6][1]

Tělo Madony je esovitě prohnuto od pravé volné a šikmo ukročené nohy přes vysunutý levý bok až hlavě, nakloněné k dítěti. Kompozičně je prohnutí těla vyvažováno torzí Ježíškova těla směrem od Marie k divákovi a nakloněním jeho hlavy k levému rameni matky. Celkový objem sochy je spíše rozestřen do stran a z plochy vystupuje zejména volná noha a hmota záhybů.

Plášť spadá z ramen a na hrudi odkrývá spodní roucho se špičatým výstřihem. Pod tělem Ježíška je prověšen a u loktů podkasán a zakončen mohutnými kaskádovými závěsy. Před tělem tvoří plášť dva vysoké mísovité záhyby. Specifickým rysem je tzv. "české koleno", které zvýrazňuje volnou nohu zaoblením pláště směrem k podstavci. Mezi oběma nohama tvoří plášť výraznou prohlubeň a jeho diagonální záhyby jsou na podstavci zakončeny trubkovitě vytaženou horní hranou. Na zadní straně spadá plášť z ramen několika vertikálními záhyby, z nichž dva se pod koleny ostře diagonálně zalamují.^[1]

Autor sochy byl řezbář obeznámený s vrcholnými díly krásného slohu. Koncepce sochy vychází z Plzeňské madony, ale je rozvedena více do šířky a určena pro čelní pohled. Oproti Madoně z minoritského kláštera v Krumlově, která pochází ze stejného období, je údlická madona subtilnější a svým jednodušším systémem záhybů drapérie se více přibližuje dílům jako Sv. Kateřina z Poznaně nebo sv. Kateřina z Jihlavy. Plzeňská Madona byla předlohou pro řadu děl v Sasku a Horní Lužici (Madona z Eutritsch u Lipska, Madona z městského muzea v Míšni). Pozdější díla byla ovlivněna švábským uměním a ranými díly Hanse Multschera (Oltář ze Zhořelce), gesto Ježíška objímajícího matku se opakuje u mladších soch z druhého desetiletí 15. století (domácí oltář biskupa Dietricha III. von Schönberg).

Sochu do literatury uvedl Josef Opitz v katalogu k výstavě gotiky severozápadních Čech roku 1928.^[7]

Jiná díla

• Plzeňská madona - Madona z kostela sv. Bartoloměje v Plzni (1380-1384)
• Madona z Wilsdruffu (Staatliche Kunstsammlungen Dresden)
• Madona z Helbigsdorfu (zničena 1945)
• Madona z minoritského kláštera v českém Krumlově (1420-1430)
• Torzo Madony z prachatického muzea (nezvěstné)
• tzv. druhá Vimperská madona
• Madona z Nebanic u Chebu^[8]

• 
  Plzeňská madona (1380–1384)
• 
  Madona z minoritského kláštera v Českém Krumlově, Národní galerie v Praze
• 
  Vimperská madona (kolem 1400), novodobá kopie
• 
  Maria mit Kind aus Wilsdruff
• 
  Hausaltar des Dietrich von Schönberg (1430)

Zajímavosti

Údlické Madoně byla věnována druhá kaple poutní cesty Via Sancta z Prahy do Staré Boleslavi.

Reference

Literatura

• Helena Dáňová, Renáta Gubíková (eds.), Všemu světu na útěchu. Sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku 1350–1590, 351 s., Oblastní muzeum Chomutov 2014, ISBN 978-80-87898-07-9
• Michaela Ottová, Sochařství 15. století v Severních a Severozápadních Čechách, 290 s., Fakulta užitého umění a designu Univerzity jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem 2004, ISBN 80-7044-489-4
• Jana Ševčíková, Chebská gotická plastika, Galerie výtvarného umění v Chebu 1975

Externí odkazy

• webové stránky Oblastní muzeum v Chomutově