Magdeburské polokoule

Magdeburské polokoule jsou kovové hemisféry umožňující provádění experimentů s tlakem vzduchu.

Německý fyzik Otto von Guericke navrhl a vyrobil dvě duté měděné polokoule s úchyty o průměru asi 50 cm,^[1][2][3][4] k demonstraci mechanické vývěvy, kterou vynalezl.

Pokus poprvé předvedl 8. května 1654.^[5][6] Šlo o dramatický experiment, ve kterém ukázal sílu vakua a dokázal existenci atmosféry Země.^[7] Pokus se uskutečnil před Říšským sněmem v Regensburgu, přítomen byl i císař Ferdinand III.^[8] Zabroušené polokoule byly stlačeny a utěsněny koženým pásem namočeným ve vosku a terpentýnu. Vzduch byl pomocí vývěvy ze vzniklé dutiny odčerpán. Pak nechal Guericke zapřáhnout ke každé polokouli 15 koní a předváděl, že ani tato síla není schopna polokoule od sebe odtrhnout. Poté, co nechal do dutiny pomocí kohoutu v jedné z polokoulí opět vniknout vzduch, se od sebe obě polokoule oddělily samovolně.

V roce 1656 Guericke, starosta Magdeburgu, předvedl tento pokus i ve svém rodném městě, tentokrát se čtyřmi páry koní na každé straně a polokoulemi o průměru 42 centimetrů. Experiment byl opakován v Berlíně v roce 1663 za účasti Fridricha Viléma I., zde se jej účastnilo 24 koní.

Tyto pokusy prokázaly, že obě polokoule nebyly k sobě pevně připoutány vzduchoprázdnem, ale že je držel u sebe tlak okolního vzduchu. Vyvráceno tak bylo Aristotelovo tvrzení, že příroda nesnáší prázdnotu (horror vacui), které bylo dogmatem. Ačkoliv možnost existence vakua – prázdného prostoru – byla zdánlivě mnohokrát vyvrácena v různých filosofických traktátech a scholastických disputacích, Guerickovy pokusy otevřely vědcům oči a umožnily zavrhnout Aristotelovy představy o prostoru a povšimnout si antické atomistické koncepce, ve které byla prázdnota přímo vyžadována pro pohyb hmotných atomů.

Jednu ze sad původních polokoulí vystavuje Deutsches Museum v Mnichově.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Magdeburské polokoule na Wikimedia Commons