Maghreb

Marrákeš v Maroku, v pozadí pohoří Atlas v Maghrebu.
Členové svazu arabského Maghrebu

Maghreb (arabsky المغرب العربي al-Maġrib al-ʿArabī) znamená v arabských jazycích „západní“. Je to region v Africe na severu Sahary a západně od Nilu, známý také jako Severozápadní Afrika. Konkrétně jsou to státy Maroko, Západní Sahara, Alžírsko, Tunisko, Libye a více či méně Mauritánie. Někdy je chápán jako protiklad Mašreku.

Od konce doby ledové, kdy vyschla poušť Sahara, byl kontakt mezi Maghrebem a subsaharskou Afrikou velmi omezený kvůli nutnosti překročit poušť. To skončilo expanzí Arabů a rozšířením islámu, i když kontakt nadále zůstával díky obchodu, zprostředkovaným karavanami přepravujícími zboží jako sůl, zlato, slonovinu a otroky.

Obyvatelstvo

Lidé z Maghrebu mají jak africké, tak východní kořeny. Většina lidí v této oblasti jsou buď Arabové, tedy lidé s předky ze Středního východu, nebo Berbeři, kteří ze severní Afriky pochází. Menší část obyvatel má předky z tzv. černé Afriky, později se především na pobřeží dostaly i národnosti jako např. Francouzi, Italové, Španělé a Turci. Region také sdílí většinu kulinářských tradicí. Habib Bourguiba Maghreb popisuje jako část severní Afriky, kde se vaří kuskus.

Svaz arabského Maghrebu (Union du Maghreb Arabe) má za cíl koordinaci politiky a ekonomiky států v tomto regionu; neshody v řadách členů a bezpečnostní problémy v Alžíru jí ale staví do cesty překážky.

Náboženství

Nejstarší známá náboženství v oblasti byla berberská náboženství, včetně megalitických kultů.[1] Krátce po vzniku křesťanství se v oblasti rozšířilo křesťanství s významným centrem na území dnešního Tuniska, kde vznikaly uznávané teologické školy a působili zde křesťanští myslitelé jako Tertulián, Cyprián nebo Augustin. První latinské teologické texty vznikly právě zde.[2]

Islámská expanze nedlouho po vzniku islámu v 7. století rychle v severní Africe přepsala náboženskou realitu[3] a křesťanství se stalo menšinovým, leč stále přítomným náboženstvím. V roce 641 za vlády chalífy Umara ibn al-Chattába muslimská vojska ovládla Egypt a hned následující rok také území dnešní Libye; o šest let později muslimové ovládli území dnešního Tuniska. Další tři desetiletí stačily na to, aby islám ovládl celou severní Afriku až k pobřeží Atlantského oceánu a pomalu začal pronikat Saharou na jih. Islám dnes drtivě oblasti dominuje – v Alžírsku, Libyi nebo Maroku se k islámu hlásí až 99 % obyvatel.[4] Většina maghrebských muslimů jsou podle afrikanisty Ondřeje Havelky sunnité,[5] ovšem například v Tunisku je přibližně 40% nekonfesních muslimů.[6] Křesťané a další náboženství tvoří nepočetné menšiny.[7]

Součásti Maghrebu

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maghreb na anglické Wikipedii.

  1. HAVELKA, Ondřej. Tuaregové: muslimové s křesťanskou minulostí a polyteistickými berberskými kořeny. Dingir [online]. [cit. 2023-05-14]. Dostupné online. 
  2. HAVELKA, Ondřej. Křesťanství v Africe: tři fáze christianizace a specifika africké teologie a spirituality. Theologická revue. 2022, roč. 92, čís. 3, s. 291–309. 
  3. HAZEN, Walter. The Spread of Islam: Inside Islam. 1. vyd. Dayton: Milliken Publishing Company, 2002. 
  4. DIAMANT, Jeff. The countries with the 10 largest Christian populations and the 10 largest Muslim populations [online]. [cit. 2023-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. HAVELKA, Ondřej. Africký islám 2/2: Současnost. Dingir [online]. [cit. 2023-05-14]. Dostupné online. 
  6. HAVELKA, Ondřej. Islám v Africe: Pevná tradice, výjimečné univerzity i synkretismy. Dingir. 2023, roč. 26, čís. 1, s. 2–6. Dostupné online. 
  7. DESILVER, Drew; MASCI, David. World’s Muslim population more widespread than you might think [online]. [cit. 2023-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Maghreb (orthographic projection).svg
Autor: Connormah, Licence: CC BY-SA 3.0
Maghreb in an orthographic projection.
Flag of Ceuta.svg
(c) Ulaidh, CC BY-SA 4.0
Flag of Ceuta (Spain)
Flag of Mauritania.svg
Flag of Mauritania, adopted in 2017. The National Assembly added red stripes to the top and bottom edges to represent “the blood shed by the martyrs of independence”.