Maghreb

Marrákeš v Maroku, v pozadí pohoří Atlas v Maghrebu.
Členové svazu arabského Maghrebu

Maghreb (arabsky المغرب العربي al-Maġrib al-ʿArabī) znamená v arabských jazycích „západní“. Je to region v Africe na severu Sahary a západně od Nilu, známý také jako Severozápadní Afrika. Konkrétně jsou to státy Maroko, Západní Sahara, Alžírsko, Tunisko, Libye a více či méně Mauritánie. Někdy je chápán jako protiklad Mašreku.

Od konce doby ledové, kdy vyschla poušť Sahara, byl kontakt mezi Maghrebem a subsaharskou Afrikou velmi omezený kvůli nutnosti překročit poušť. To skončilo expanzí Arabů a rozšířením islámu, i když kontakt nadále zůstával díky obchodu, zprostředkovaným karavanami přepravujícími zboží jako sůl, zlato, slonovinu a otroky.

Obyvatelstvo

Lidé z Maghrebu mají jak africké, tak východní kořeny. Většina lidí v této oblasti jsou buď Arabové, tedy lidé s předky ze Středního východu, nebo Berbeři, kteří ze severní Afriky pochází. Menší část obyvatel má předky z tzv. černé Afriky, později se především na pobřeží dostaly i národnosti jako např. Francouzi, Italové, Španělé a Turci. Region také sdílí většinu kulinářských tradicí. Habib Bourguiba Maghreb popisuje jako část severní Afriky, kde se vaří kuskus.

Svaz arabského Maghrebu (Union du Maghreb Arabe) má za cíl koordinaci politiky a ekonomiky států v tomto regionu; neshody v řadách členů a bezpečnostní problémy v Alžíru jí ale staví do cesty překážky.

Náboženství

Nejstarší známá náboženství v oblasti byla berberská náboženství, včetně megalitických kultů.[1] Krátce po vzniku křesťanství se v oblasti rozšířilo křesťanství s významným centrem na území dnešního Tuniska, kde vznikaly uznávané teologické školy a působili zde křesťanští myslitelé jako Tertulián, Cyprián nebo Augustin. První latinské teologické texty vznikly právě zde.[2]

Islámská expanze nedlouho po vzniku islámu v 7. století rychle v severní Africe přepsala náboženskou realitu[3] a křesťanství se stalo menšinovým, leč stále přítomným náboženstvím. V roce 641 za vlády chalífy Umara ibn al-Chattába muslimská vojska ovládla Egypt a hned následující rok také území dnešní Libye; o šest let později muslimové ovládli území dnešního Tuniska. Další tři desetiletí stačily na to, aby islám ovládl celou severní Afriku až k pobřeží Atlantského oceánu a pomalu začal pronikat Saharou na jih. Islám dnes drtivě oblasti dominuje – v Alžírsku, Libyi nebo Maroku se k islámu hlásí až 99 % obyvatel.[4] Většina maghrebských muslimů jsou podle afrikanisty Ondřeje Havelky sunnité,[5] ovšem například v Tunisku je přibližně 40% nekonfesních muslimů.[6] Křesťané a další náboženství tvoří nepočetné menšiny.[7]

Součásti Maghrebu

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maghreb na anglické Wikipedii.

  1. HAVELKA, Ondřej. Tuaregové: muslimové s křesťanskou minulostí a polyteistickými berberskými kořeny. Dingir [online]. [cit. 2023-05-14]. Dostupné online. 
  2. HAVELKA, Ondřej. Křesťanství v Africe: tři fáze christianizace a specifika africké teologie a spirituality. Theologická revue. 2022, roč. 92, čís. 3, s. 291–309. 
  3. HAZEN, Walter. The Spread of Islam: Inside Islam. 1. vyd. Dayton: Milliken Publishing Company, 2002. 
  4. DIAMANT, Jeff. The countries with the 10 largest Christian populations and the 10 largest Muslim populations [online]. [cit. 2023-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. HAVELKA, Ondřej. Africký islám 2/2: Současnost. Dingir [online]. [cit. 2023-05-14]. Dostupné online. 
  6. HAVELKA, Ondřej. Islám v Africe: Pevná tradice, výjimečné univerzity i synkretismy. Dingir. 2023, roč. 26, čís. 1, s. 2–6. Dostupné online. 
  7. DESILVER, Drew; MASCI, David. World’s Muslim population more widespread than you might think [online]. [cit. 2023-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce