Magnesia
.jpg)
Magnesia je minerální voda hydrochemického typu HCO3-Mg. Je unikátní velmi vysokým obsahem hořčíku - navíc při nízké koncentraci sodných solí. Voda pochází z pramene Grünské kyselky a dalších pramenů v okolí Louky u Nové Vsi v okrese Sokolov.[1]
Historie
Původ Magnesie se váže k pramenu Grünské kyselky, který je známý od 17. století. O širší věhlas se zasloužil hrabě Jindřich Beaufort - Spontin, který koupil bečovské panství a zvelebil okolí pramene - poté nazývaného po šlechticově manželce Arnoštin. Název se ale nevžil. Poté získal pozemek statkář Engelbert Zuleger, který roku 1893 začal se stáčením. Potvrzení o kvalitě vody zajistil v roce 1896 profesor Wilhelm Gintl z Prahy, který objevil mimořádný obsah hořčíkových iontů a schválil vodu k pravidelnému užívání.[2] Lahvování fungovalo až do první světové války. Léčivé účinky byly potvrzeny počátkem 20. století profesory Kischem a Rambouskem. V meziválečném období se často měnili majitelé a nájemci, z nichž nejvýznamnější – manželé Löserovi z Karlových Varů – zvelebili okolí, rozšířili stáčírnu (zavedli i elektrické odvětrávání kvůli nebezpečnému hromadění oxidu uhličitého).[1]
V době druhé světové války byla voda stáčena francouzskými zajatci pod názvem Sudetenquelle a dodávána Romellově armádě do Afriky a koncentračního tábora Osvětim. Stáčení po válce trvalo pouze do roku 1950, pak voda volně a bez užitku odtékala. Stáčení bylo obnoveno až roku 1990 pod názvem Magnesia.[1]
Minerální voda byla jímána novými vrty a odvážena v cisternách do stáčíren v Karlových Varech a Kyselce, kde se plnila do láhví. Po vybudování nové stáčírny na okraji Mnichova se minerální voda dopravuje potrubím do této stáčírny, kde se míchá s vodami z dalších vrtů obdobného složení a následně expeduje.[3]
Složení
Stáčená Magnesie je směsí z několika minerálních pramenů, z nichž pramen Grünské kyselky je zároveň jediný veřejně přístupný a zároveň nejkoncentrovanější.[1]
| Název | Miner. [mg/l] | CO2 [mg/l] | Mg2+ [mg/l] | Ca2+ [mg/l] | Na+ [mg/l] | K+ [mg/l] | Cl− [mg/l] | SO42− [mg/l] | HCO3− [mg/l] | H2SiO3 [mg/l] | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Grünská kyselka | 1920 | 2110 | 290* | 84 | *starší rozbory udávají až 451[1] | ||||||
| Magnesia | 788 | 170 | 37,4 | 6,17 | 0,81 | 11,1 | 2,11 | 970 | lahvovaná[4] | ||
| Magnesia Extra | 2201 | 312 | 50,2 | 5,3 | 2,9 | 14,5 | 1726 | 82,3 | lahvovaná[5] |
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e JANOŠKA, Martin. Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Academia, 2011. 495 s. ISBN 978-80-200-1841-0.
- ↑ Grünská kyselka [online]. [cit. 2012-08-30]. Dostupné online.
- ↑ JANOŠKA, Martin. Utajené skvosty Slavkovského lesa. idnes.cz [online]. 2015-10-09 [cit. 2018-05-04]. Dostupné online.
- ↑ Magnesia - složení pramene Archivováno 21. 9. 2012 na Wayback Machine. magnesia.cz
- ↑ obal produktu 700 ml, 2018, analýza RLPLZ Karlovy Vary, 14. 11. 2016
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Magnesia na Wikimedia Commons - Oficiální stránky minerální vody Magnesia
- Oficiální stránky minerální vody Magnesia Multia[nedostupný zdroj]
- Oficiální stránky společnosti Karlovarské minerální vody, a.s.
Média použitá na této stránce
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Mnichov, stáčírna minerálky Magnesia, okre Cheb