Magnificat (Johann Sebastian Bach)

Magnificat in D dur
Autograf pozdější verze v D dur. První strana partitury s prvními šesti takty první věty "Coro".
Autograf pozdější verze v D dur. První strana partitury s prvními šesti takty první věty "Coro".
Napsáno1723 (I. verze), 1733? (II. verze)
SkladatelJohann Sebastian Bach
Textařtradiční text Magnificat anima mea...

Magnificat in D dur německého skladatele Johanna Sebastiana Bacha je barokní zhudebnění stejnojmenného latinského textu. Existují dvě rozdílná vydání. První vydání (BWV 243a) v Es dur poprvé zaznělo roku 1723, druhé v D dur (BWV 243) vzniklo mezi lety 1732 a 1735, nejpravděpodobněji v roce 1733 a jedná se o nejčastěji prováděnou verzi.

Vznik

Dle tradičního výkladu zkomponoval Bach první verzi skladby v Es dur pro Advent roku 1723. Naproti tomu postavil bachovský badatel Andreas Glöckner v roce 2003 hypotézu, že skladba vznikla již pro uvedení ve svátek Navštívení Panny Marie 2. července 1723.[1] Dle tradice Lipské chrámové hudby bylo vloženo uvedení o vánočních svátcích – ne nutně v roce 1723, neboť v tom roce uvedení podobného díla není doloženo – čtyř německých Vánočních písní v latině. Der handschriftliche Befund autografu hovoří dle Glöcknera pro dodatečně uvedení. Ony čtyři vložené koledy byly přitom provedeny v malém kleiner obsazení v kostele svatého Tomáše. Čtvrtá z písní se dochovala jen částečně, bylo však možné ji zrekonstruovat, neboť byla parodována v 5. části kantáty Unser Mund sei voll Lachens (BWV 110). Pro druhé vydání v D dur změnil Bach instrumentální obsazení, zmírnil množství harmonicky smělejších detailů ve vydání z roku 1723 a opět vyškrtl vložené vánoční písně.

Obsazení

Zpěv:

Nástroje: Tromba I-III, tympány, Flauto traverso I/II (Flauto dolce I/II ve starší verzi), oboe resp. oboe d’amore I/II, smyčce, basso continuo

Části

  1. Sbor „Magnificat“
  2. Árie (II. soprán) „Et ex(s)ultavit spiritus meus“[2][3][4]
    A Chorální moteto „Vom Himmel hoch“
  3. Árie (I. soprán) „Quia respexit humilitatem“
  4. Sbor „Omnes generationes“
  5. Árie (bas) „Quia fecit mihi magna“
    B Chorál „Freut euch und jubiliert“
  6. Duet (alt, tenor) „Et misericordia“
  7. Sbor „Fecit potentiam“
    C Chorál „Gloria in excelsis Deo“
  8. Árie (tenor) „Deposuit potentes“
  9. Árie (alt) „Esurientes implevit bonis“
    D Duet (soprán, bas) „Virga Jesse floruit“
  10. Tercet (I. soprán/II, alt) „Suscepit Israel“
  11. Sbor „Sicut locutus est“
  12. Sbor „Gloria Patri“

Reference

  1. ↑ Andreas Glöckner: Bachs Es-Dur-Magnificat BWV 243a – eine genuine Weihnachtsmusik? In: Bach-Jahrbuch. 89 (2003), s. 37–45 (online Archivováno 2. 6. 2019 na Wayback Machine.).
  2. ↑ Bärenreiter 1955 Archivováno 13. 5. 2019 na Wayback Machine.: s. 85 "exsultavit"
  3. ↑ Bach-Gesellschaft 1862 Archivováno 13. 5. 2019 na Wayback Machine.: s. 21 "exultavit"
  4. ↑ Autograf 1732: s. 18 "exultavit"

Externí odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magnificat (Johann Sebastian Bach) na německé Wikipedii.

Média použitá na této stránce

BWV243-coro.jpg
J. S. Bach, autograph of the Magnificat in D Major, BWV 243. First page of the first movement "Coro". Written 1732-1735 (1733?). Staatsbibliothek zu Berlin - Preußischer Kulturbesitz, Duitsland.