Magnoald Ziegelbauer

Magnoald Ziegelbauer, OSB
Církevřímskokatolická
Zasvěcený život
InstitutŘád svatého Benedikta, Opatství Zwiefalten
Noviciát1706
Sliby 
            doživotní21. listopadu 1707
Svěcení
Kněžské svěcení21. březen 1713
Osobní údaje
Rodné jménoJohann Michael Ziegelbauer
ZeměBádenské markrabství - Švábsko
Datum narození5. října 1688
Místo narozeníEllwangen
Datum úmrtí14. června 1750 (ve věku 61 let)
Místo úmrtíOlomouc
Místo pohřbeníchrám sv. Mořice v Olomouci
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Magnoald Ziegelbauer OSB (5. října 1688, Ellwangen – 14. června 1750, Olomouc) byl benediktinský mnich a osvícenský církevní historik.

Život

Ziegelbauer vystudoval jezuitské gymnázium v Ellwangenu. V roce 1706 vstoupil jako novic do kláštera benediktinů ve Zwiefaltenu a 21. listopadu 1707 složil řeholní sliby a přijal jméno Magnus. Po studiu teologie byl vysvěcen 21. března 1713 na kněze a byl několik let pověřen pastorační prací, než začal učit.

V letech 1721 až 1723 vyučoval v konventní škole v Ehingenu jako profesor rétoriky. V letech 1725 až 1730 byl profesorem teologie v Reichenau. Zároveň se již věnoval vlastní badatelské činnosti, nejprve psal o neposkvrněném početí Panny Marie[1]. Napjatá atmosféra mezi Ziegelbauerem a jeho domovským klášterem ve Zwiefaltenu vznikla nepochopením jeho vědeckého úsilí a vedla k averzi, patrně i pro jeho ambiciózní vystupování a konfliktní povahu. Ziegelbauer v roce 1730 rezignoval, ale ve svém životopise Zwiefalten stále uváděl jako domovský klášter.

V roce 1731 Ziegelbauer z pověření převora z Reichenau odcestoval do Vídně a zůstal tam, s výjimkou kratšího pobytu v opatství Göttweig, kde vyučoval morální teologii. V letech 1733 nebo 1734 se tam setkal s benediktinem Oliverem Legipontem (1698–1758), s nímž se spřátelil. Ziegelbauer se věnoval práci spisovatele vědeckých prací a Vídeň mu nabídla ideální prostředí s bohatými knihovnami i archivy. Začal svou hlavní prací, literární historií benediktinského řádu, k níž byla v roce 1739 vydána úvodní část. Kromě toho vedl korespondenci s dalšími učenými benediktiny, jako byl Augustin Calmet či Anselm Desing. V roce 1737 navázal kontakty s Břevnovským klášterem a v roce 1739 jej břevnovský opat Benno Löbl pověřil, aby napsal historii kláštera. Ziegelbauer odcestoval do Prahy a do Broumova a prostudoval archivy. V roce 1740 historii publikoval v Kolíně nad Rýnem v honosném vydání s vinětami a mědirytinami pražských rytců Antonína Birkhardta a Jana Josefa Dietzlera.

Poté Ziegelbauer ve Vídni pokračoval v práci na své literární historii benediktinského řádu, trpěl však nedostatkem financí. V roce 1744 se vrátil do Prahy, kde mu bylo nabídnuto místo profesora na plánované akademii pro mladé šlechtice, která však nebyla otevřena. Ziegelbauer se pokusil získat práci v Rytířské akademii opatství Kremsmünster, ale i tento pokus o zlepšení finanční situace selhal. V roce 1747 se stal prvním členem a brzy i tajemníkem učené společnosti Societas incognitorum v Olomouci. Zakladatel této společnosti, svobodný pán Josef Petrasch, se stal Ziegelbauerovým i Legipontovým mecenášem. Ziegelbauer dokončil benediktinskou literární historii, ale nenašel pro ni vydavatele. Pracoval také na dalších pracích včetně dějin Moravy. Ani v posledních letech života v Olomouci se nevyhnul sporům, jak s Petraschem, tak s Legipontem, který jeho benediktinskou historii vydal až roku 1754 v Augsburgu.

V červnu 1750 onemocněl a krátce nato zemřel. Byl pohřben v kostele sv. Mořice v Olomouci. Spekulovalo se, že byl otráven.

Dílo

Vydané spisy

  • Historia rei litterariae ordinis S. Benedicti...recensiut, auxit ... spolu s Oliverem Legipontem (4 sv., Augsburg 1754)
  • Mancipatus illibatae virginis deciparae (Kostnice, 1726).
  • Lebengeschichte des ertz-martyrers Stephani (Vídeň, 1736).
  • Epitome historica regii, liberii et exempti in regno Bohemiae antiquissimi monasterii Brevnoviensis (Kolín nad Rýnem, 1740).

Zůstalo v rukopise

  • Olomucium sacrum, církevní dějiny Moravy.
  • Bibliotheca Bohemica, přehled českých spisovatelů.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Walter Baier, in: Tausend Jahre Benediktiner in den Klöstern Břevnov, Braunau und Rohr; St. Ottilien EOS Verlag, 1993, s. 369-376

Literatura

  • Martin Ruf: heslo Ziegelbauer, Magnoald (Magnus) OSB. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Sv. 14, Bautz, Herzberg 1998, ISBN 3-88309-073-5, Col. 444–452.
  • Martin Svatoš: Magnoald Ziegelbauer OSB a jeho práce k dějinám vzdělanosti. In: Historia litteraria v českých zemích od 17. do počátku 19. století. Praha: Filosofia, 2015 s. 89–110.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

MagnoaldZiegelbauer.jpg
Magnoald Ziegelbauer (1689–1750)