Magnum principium


Papež František vydal z vlastní autority dokument Magnum principium („Velký princip“) ze dne 3. září 2017. Ten upravil Kodex kanonického práva z roku 1983 tak, že přenesl odpovědnost a pravomoc za překlady liturgických textů do moderních jazyků na národní a regionální biskupské konference a omezil roli Dikasteria pro bohoslužbu a svátosti. Návrh byl zveřejněn 9. září 2017 a jeho účinnost nastala 1. října téhož roku.

Ačkoli se přímo týkala pouze liturgických textů, představovala významnou iniciativu v rámci Františkova dlouhodobě prosazovaného programu změny role římské kurie v katolické církvi a podpory „společného rozhodování mezi místními církvemi a Římem“.[1][p 1][2][3] To, že k dosažení svých cílů použil kanonické právo, svědčí podle liturgistky Rity Ferronové o intenzitě jeho angažovanosti v tomto projektu.[4]

Pozadí

Katolická církev již několik desetiletí stále častěji používá při liturgii místo latiny lidový jazyk. Posvátná kongregace obřadů, předchůdkyně dikasteria, udělila povolení k používání místních jazyků v několika zemích s rozšiřující se misijní činností, včetně mandarínské čínštiny při mši s výjimkou kánonu v roce 1949 a hindštiny v Indii v roce 1950. Pro jiné obřady než mši svatou udělila povolení k používání francouzského překladu v roce 1948 a německého v roce 1951.[5]

V dokumentu Sacrosanctum Concilium Druhého vatikánského koncilu, který vydal papež Pavel VI. 4. prosince 1963, se hovoří o používání lidového jazyka v souvislosti s potřebou posílit účast laiků na liturgii. Navrhoval větší používání „mateřského jazyka“ shromáždění a pověřil místní skupiny biskupů, aby zvážily úlohu lidového jazyka. „Otevřela možnost jazykové změny, ale nestanovila ji jako povinnou“.[6]

Vzhledem k tomu, že místní skupiny biskupů a vatikánské úřady vedly spory o kvalitu a povahu překladů, instrukce CDW Liturgiam Authenticam, vydaná 28. března 2001 se souhlasem papeže Jana Pavla II., rozhodla, že texty „musí být pokud možno přeloženy celistvě a co nejpřesněji, bez vynechání nebo doplnění jejich obsahu a bez parafrází nebo glos. Jakékoli přizpůsobení se vlastnostem nebo povaze různých místních jazyků má být střízlivé a diskrétní.“[7] Jedna strana v probíhající diskusi prosazovala filozofii překladu zvanou dynamická ekvivalence, tedy překlad zhruba „smysl za smysl“, spíše než doslovnější překlad slovo za slovo, který podle Jana Pavla byl nutný.[8][p 2][1]

V 21. století se katoličtí biskupové v Německu rozhodli nespolupracovat s komisí, kterou papež Benedikt XVI. ustavil, aby řídila jejich překladatelské úsilí, a poté zjistili, že CDW jejich vlastní překlady odmítla. Odmítnuty byly také francouzské, italské a španělské překlady.[9] CDW také určovala většinu práce a personálního obsazení mnohonárodní komise, Mezinárodní komise pro angličtinu v liturgii (International Commission on English in the Liturgy), vytvořené za účelem tvorby anglických překladů, které se setkaly s kritikou.[10] Japonští biskupové zpochybnili právo Vatikánu posuzovat kvalitu překladu do japonštiny a zpochybnili jak kvalitu posudku, tak i podřízené postavení, do kterého je posudek CDW postavil.[11][8]

Text

V Magnum principium papež František nastínil poslání překladatelského úsilí liturgických textů:[11]

Cílem překladu liturgických textů a biblických textů pro liturgii slova je zvěstovat věřícím slovo spásy v souladu s vírou a vyjádřit modlitbu církve k Pánu. Za tímto účelem je třeba sdělit danému lidu jeho vlastním jazykem vše, co církev zamýšlela sdělit ostatním lidem prostřednictvím latiny. Věrnost sice nelze vždy posuzovat podle jednotlivých slov, ale je třeba ji hledat v kontextu celého komunikačního aktu a podle jeho literárního druhu, nicméně některé konkrétní výrazy je třeba posuzovat také v kontextu celé katolické víry, protože každý překlad textů musí být v souladu se zdravou naukou.

Přestože uznal, že latina hraje v katolické liturgii stále důležitou roli, vyjádřil přesvědčení, že podobného postavení mohou dosáhnout i překlady, že se časem „samy lidové jazyky [...] budou moci stát liturgickými jazyky, které budou vynikat elegancí stylu a hloubkou pojmů ne nepodobnou liturgické latině.“[11]

Tam, kde koncilní otcové hovořili o účasti laiků, František píše o „jejich právu na vědomou a aktivní účast na liturgickém slavení“.[12]

Uznal roli CDW a řekl, že k podpoře „bdělé a tvůrčí spolupráce plné vzájemné důvěry“ mezi CDW a biskupskými konferencemi by podle něj „měly být jasněji potvrzeny a uvedeny do praxe některé zásady předávané od dob [II. vatikánského] koncilu“.[11]

Magnum principium upravilo dvě ustanovení kánonu 838 Kodexu kanonického práva. Před úpravami zněla sporná pasáž takto:

§2 Apoštolskému stolci přísluší řízení posvátné liturgie v celé církvi, vydávání liturgických knih, přezkoumání jejich překladů do jiných jazyků a dozor na tím, aby byly liturgické předpisy všude věrně zachovávány.
§3 Biskupským konferencím přísluší opatřovat překlady liturgických textů do jiných jazyků, včetně jejich vhodných úprav v mezích v těchto knihách stanovených a jejich vydávání po předchozím přezkoumání Apoštolským stolcem.

Upravený text zní (zvýraznění v originále):[11]

§2. Apoštolskému stolci přísluší uspořádat posvátnou liturgii všeobecné církve, vydávat liturgické knihy, uznávat úpravy schválené biskupskou konferencí podle právní normy a bdít nad tím, aby se liturgické předpisy všude věrně dodržovaly.
§3. Biskupským konferencím přísluší věrně připravovat verze liturgických knih v místních jazycích, vhodně přizpůsobené ve stanovených mezích, a po potvrzení Apoštolským stolcem schvalovat a vydávat liturgické knihy pro regiony, za které jsou odpovědné.

Průvodní poznámka

V poznámce, která doprovází vydání Magnum principium a jejímž autorem je arcibiskup Roche, sekretář CDW, se vysvětluje, že CDW byla pověřena potvrzením překladu, že tento proces „ponechává odpovědnost za překlad, o němž se předpokládá, že je věrný, [...] biskupské konferenci“ a „předpokládá kladné hodnocení věrnosti a shody vytvořených textů s latinským textem“.[13] Úkolem CDW je ratifikovat schválení provedené biskupy, nikoli přezkoumávat samotný překlad.[14] CDW má ještě úlohu při přezkoumávání „adaptací“, tj. doplňků liturgických textů, nikoli překladů jako takových.[15] Termín adaptace, jak jej používají liturgisté, se vztahuje na úpravy zavedené do liturgie, aby zahrnovaly nebo odrážely místní kulturu, což může zahrnovat praktiky, pohyb, oděv a hudbu, stejně jako text. Běžnějším termínem pro tento počin je inkulturace.[16] V nótě se také uvádí, že „cílem změn je lépe vymezit role Apoštolského stolce a biskupských konferencí s ohledem na jejich vlastní kompetence, které se liší, ale zůstávají komplementární“.[17][14]

Reakce

Christopher Lamb v časopise The Tablet napsal, že „to otevírá možnost, že by anglický Římský misál z roku 2011 – který se dostal do sporu s tvrzením, že Vatikán příliš kontroloval proces – mohl být změněn. Iniciativa bude nyní ležet na místních biskupech.“[10] V časopise America liturgista John F. Baldovin napsal: „ty konference, které zažívaly napětí s Vatikánem ohledně revidovaných překladů, jako francouzsky a německy mluvící, mají nyní mnohem větší prostor pro rozhodování o tom, co je pro překlad liturgických textů nejlepší.“[15]

Kardinál Blaise Cupich se domníval, že papež František „znovu spojuje církev s Druhým vatikánským koncilem“ tím, že „v tomto dokumentu podává autoritativní výklad koncilu, pokud jde o odpovědnost biskupů za liturgický život církve.“[18]

Kardinál Reinhard Marx z Mnichova-Freisingu řekl, že němečtí biskupové pociťují „velkou úlevu“, a Biskupská konference Německa poděkovala Františkovi za zdůraznění „skutečné doktrinální autority“ biskupských konferencí.[19]

Postquam Summus Pontifex

Dne 22. října 2021 vydala Kongregace pro bohoslužbu dekret Postquam Summus Pontifex. Dekret je výkladem i opravou předchozích dokumentů, aby se opravilo „vše, co se nachází v rozporu [s Magnum principium] v Institutiones generales a v Prænotanda liturgických knih, jakož i v Instrukcích, Prohlášeních a Notifikacích vydaných tímto dikasteriem podle starých norem §§ 2 a 3 kan. 838“. Tyto změny se týkají například Liturgiam authenticam.[20][21][22][23]

Odkazy

Poznámky

  1. Ve své exhortaci Evangelii gaudium (2013), prvním významném díle svého pontifikátu, se František zabýval potřebou změnit rovnováhu mezi Římem a národními či regionálními biskupskými konferencemi: „Druhý vatikánský koncil uvedl, že ... biskupské konference mohou ,mnoha a plodnými způsoby přispívat ke konkrétnímu uskutečňování kolegiálního duchaʻ. Přesto se toto přání plně nenaplnilo, protože právní status biskupských konferencí, který by je považoval za subjekty se specifickými atributy, včetně skutečné doktrinální autority, nebyl dosud dostatečně propracován. Přílišná centralizace, místo aby se ukázala jako užitečná, spíše komplikuje život církve a její misijní působení.“
  2. Často uváděným příkladem těchto překladatelských přístupů jsou latinská slova použitá při konsekraci pro multis, která se různě překládají jako „za mnohé“, „za ty mnohé“, „za všechny lidi“ nebo „za všechny“.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magnum principium na anglické Wikipedii.

  1. a b Pope pushes decentralization on translation of liturgical texts [online]. CRUX, 2017-09-09 [cit. 2023-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-12-17. (angličtina) 
  2. FRANTIŠEK. Evangelii gaudium [online]. Libreria Editrice Vaticana, 2013-11-24, rev. 2017-09-09 [cit. 2023-03-29]. Dostupné online. (angličtina) 
  3. O'LEARY, Naomi. Pope attacks 'tyranny' of markets in manifesto for papacy [online]. Reuters, 2013-11-26, rev. 2017-09-09 [cit. 2023-03-29]. Dostupné online. (angličtina) 
  4. HOROWITZ, Jason. Pope Francis Shifts Power From Rome With 'Hugely Important' Liturgical Reform [online]. New York Times, 2017-09-09 [cit. 2023-03-29]. Dostupné online. (angličtina) 
  5. PECKLERS, Keith F. Dynamic Equivalence: The Living Language of Christian Worship [online]. Liturgical Press, pp. 31ff, 2003, rev. 2017-09-05. Dostupné online. (angličtina) 
  6. MCDANNELL, Colleen. The Spirit of Vatican II: A History of Catholic Reform in America [online]. Basic Books, 2011, rev. 2017-09-09 [cit. 2023-03-29]. Dostupné online. (angličtina) 
  7. Liturgiam authenticam [online]. Congregation for Divine Worship, 2001-03-28, rev. 2017-09-09 [cit. 2023-03-30]. Dostupné online. (angličtina) 
  8. a b O'CONNELL, Gerard. Pope Francis has ordered a review of the new Mass translation rules [online]. America, 2017-09-09 [cit. 2023-03-30]. Dostupné online. (angličtina) 
  9. MALZAC, Marie. Le pape renforce l'autorité des évêques en matière liturgique [online]. La Croix, 2017-09-09, rev. 2017-09-10 [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. (francouzština) 
  10. a b LAMB, Christopher. Pope releases new liturgical law paving way for revision of English missal [online]. The Tablet, 2017-09-09 [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. (angličtina) 
  11. a b c d e Apostolic Letter in the form of Motu Proprio Magnum principium [online]. Vatican.va, 2017-09-09 [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. (angličtina) 
  12. HARRIS, Elise. Pope issues new directives on revision, translation of liturgical texts [online]. Catholic News Agency, 2017-09-09 [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. (angličtina) 
  13. MCELWEE, Joshua J. Francis decentralizes most authority for liturgical translations to local bishops [online]. National Catholic Reporter, 2017-09-09 [cit. 2023-04-02]. Dostupné online. (angličtina) 
  14. a b SCARAMUZZI, Iacopo. Il Papa lascia la traduzione dei testi liturgici agli episcopati [online]. La Stampa, 2017-09-09 [cit. 2023-04-02]. Dostupné online. (italština) 
  15. a b BALDOVIN, John F. A liturgical expert explains Pope Francis' change to Mass translation rules [online]. America, 2017-09-09 [cit. 2023-04-02]. Dostupné online. (angličtina) 
  16. CHUPUNGCO, Anscar J. Liturgical Inculturation: Sacramentals, Religiosity, and Catechesis. [s.l.]: Liturgical Press, 1995. Dostupné online. S. 24. (angličtina) 
  17. Pope Francis issues Motu Proprio on liturgical translations [online]. Vatican Radio, 2017-09-09 [cit. 2023-04-02]. Dostupné online. (angličtina) 
  18. O'LOUGHLIN, Michael J. Cardinal Cupich: Pope Francis' Mass translation change another sign that Vatican II endures [online]. America, 2017-09-09, rev. 2017-09-10 [cit. 2023-04-02]. Dostupné online. (angličtina) 
  19. PONGRATZ-LIPPITT, Christa. German-speaking bishops move to take full control over liturgical translations [online]. La Croix, 2017-10-09, rev. 2017-10-10 [cit. 2023-04-03]. Dostupné online. (angličtina) 
  20. Decreto della Congregazione per il Culto Divino e la Disciplina dei Sacramenti attuativo delle disposizioni del can. 838 del Codice di Diritto Canonico [online]. press.vatican.va, 2021-10-22, rev. 2021-10-23 [cit. 2023-04-03]. Dostupné online. (latina) 
  21. Holy See: Mgr. Roche (Congregation for Divine Worship), "Episcopal Conferences are responsible for translations of liturgical texts from Latin" [online]. S.I.R. Agenzia d'informazione, 2021-10-22 [cit. 2023-04-03]. Dostupné online. (angličtina) 
  22. Vatican decree clarifies role of Bishops' conferences in liturgical translations [online]. Vatican News, 2021-10-22, rev. 2021-10-23 [cit. 2023-04-03]. Dostupné online. (angličtina) 
  23. MARES, Courtney. Vatican clarifies responsibilities for translation of Latin liturgical texts [online]. Catholic News Agency, 2021-10-22, rev. 2021-10-23 [cit. 2023-04-03]. Dostupné online. (angličtina) 

Literatura

  • FERRONE, Rita. Pope Francis’s Motu Proprio on Translation [online]. praytellblog.com, 2017-09-09 [cit. 2023-04-03]. Dostupné online. (angličtina) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Pope Francis South Korea 2014.png
(c) Korea.net / Korean Culture and Information Service (Photographer name), CC BY-SA 2.0
2014 Pastoral Visit of Pope Francis to Korea

Closing Mass for Asian Youth Day

August 17, 2014

Haemi Castle, Seosan-si, Chungcheongnam-do
Scale of justice, canon law.svg
Autor: Ktr101, Licence: CC BY-SA 3.0
Balanced scales of justice, with Holy See emblem overlaid.