Magnus Carlsen

Magnus Carlsen
Magnus Carlsen na šachové olympiádě 2016
Země	Norsko Norsko
Narození	30. listopadu 1990 (33 let) Tønsberg, Vestfold, Norsko Norsko
Tituly	velmistr (2004) mistr světa v šachu (2013–2023)
FIDE karta šachisty
FIDE ID	1503014
FIDE Elo
Současné	2 832 (červen 2024)
Nejvyšší	2 882 (květen 2014)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sven Magnus Øen Carlsen (* 30. listopadu 1990 Tønberg) je norský šachový velmistr, jeden z nejlepších šachistů všech dob. Od roku 2013 do roku 2023 držel titul mistra světa v šachu, přičemž ho obhájil čtyřikrát za sebou. Další obhajoby se vzdal pro ztrátu motivace.

Velmistrem se stal 26. dubna 2004 ve věku 13 let, 4 měsíců a 27 dní, stal se tak třetím nejmladším velmistrem v historii. V lednu 2010 se stal jedničkou světového žebříčku mužů podle FIDE ELO,^[1] a v červenci dosáhl rating Elo 2826 bodů, které bylo v té době druhé nejvyšší v historii.^[2] Je pátým (a po Alirezu Firouzjovi nejmladším) hráčem v historii, kterému se podařilo pokořit hranici 2800 Elo bodů. V lednu 2013 se jeho Elo vyšplhalo na hodnotu 2861 bodů, čímž překonal historický rekord Garriho Kasparova z roku 1999 (2851 bodů). O měsíc později dosáhl hodnoty Elo 2872 bodů. Historicky nejvyšší hodnoty 2882 Elo bodů dosáhl v květnu 2014.

V roce 2005 o něm byl natočen film The Prince of Chess, který režíroval Øyvind Asbjørnsen.^[3][4] Žije v Lommedalenu, poblíž norského hlavního města Osla.

Prvního turnaje se zúčastnil ve svých osmi letech. Byl trénován předními norskými hráči jako jsou Torbjørn Ringdahl-Hansen a Simen Agdestein. V roce 2004 se již začal zúčastňovat větších mezinárodních turnajů a skončil druhý na Mistrovství Norska, za Berge Østenstadem. Mediální pozornost mu přineslo hlavně vítězství skupiny C na velmi prestižním turnaji Corus Chess Tournament v nizozemském Wijk aan Zee, kde získal 10,5 bodu ze 13 a uhrál si performance 2702. Lubomír Kaválek ho v témže roce označil v The Washington Postu jako "Mozarta šachu" ("Mozart of chess"). O rok později již začal porážet přední světové hráče Alexeje Širova nebo Joela Lautiera. Pravidelně se účastnil prestižních velmistrovských turnajů a dělil první místo na Mistrovství Norska.

Roku 2006 vyhrál bleskový turnaj v Glitniru, kde mj. porazil i Višvanáthana Ánanda poměrem 2:0. Roku 2007 nastoupil na turnaji v Linaresu a s nejnižším ratingem obsadil druhé místo. Za ním zůstala většina světové špičky jako Veselin Topalov, Pjotr Svidler, Alexandr Morozevič, Levon Aronjan, Péter Lékó a Vasyl Ivančuk. Turnaj vyhrál Ánand.

Za svého možného nástupce ho označil záhy i Garri Kasparov. Později spolu začali spolupracovat, až v září 2009 média oznámila, že se Kasparov stal Carlsenovým oficiálním trenérem.^[5]

V prosinci 2008 se odhlásil ze seriálu Grand Prix a oznámil, že ani jinak nezasáhne do systému mistrovství světa, který měl vyvrcholit zápasem o titul s Ánandem v roce 2011 (nakonec se zápas o titul konal až v květnu 2012).^[6]

Velký ohlas mělo jeho vítězství na superturnaji Pearl Spring Chess Tournament v Nankingu. V první polovině turnaje hraného za účasti šesti hráčů dvoukolově každý s každým zaznamenal čtyři výhry při jedné remíze. Ve druhé polovině potvrdil svůj úspěch dvěma výhrami při třech remízách a s celkovým výsledkem 8 bodů z 10 zvítězil o 2,5 bodu před obhájcem vítězství Veselinem Topalovem. Jeho ELO performance o dva body překonalo hodnotu 3000 bodů, což se podle dostupných informací předtím na žádném turnaji ještě nikdy nikomu nepodařilo. Díky tomu se ve světovém žebříčku Fide Elo v listopadu 2009 dostal nad hranici 2800 bodů a po Kasparovovi, Kramnikovi, Ánandovi a Topalovovi to zvládl jako teprve pátý (a v té době zároveň nejmladší) hráč historie.^[7]

Dne 20. listopadu 2009 se stal mistrem světa v bleskovém šachu. Na šampionátu v Moskvě si titul zajistil s nepřekonatelným náskokem 3,5 bodu už po 40 ze 42 kol.^[8] Na Elo listině FIDE k 1. lednu 2010 se s 2810 body stal nejmladší světovou jedničkou v historii šachu.^[9] Tuto roli vzápětí potvrdil vítězstvím na turnaji Corus ve Wijku (8,5 bodu z 13 partií před Vladimirem Kramnikem a Alexejem Širovem).^[10] Další prvenství bez porážky si připsal na Královském turnaji v rumunském Mediași, kde měl se 7,5 bodů z 10 partií velký náskok dvou bodů na dvojici Tejmur Radžabov a Boris Gelfand.^[11]

V červnu 2011 vítězství v Mediași zopakoval, tentokrát bez porážky s 6,5 body z 10 partií na děleném prvním místě s Sergejem Karjakinem.^[12] V červenci zvítězil na turnaji v Bielu s 19 body z 10 partií (trojbodový systém, výsledek +5, -1, =4).^[13]

V prosinci 2012 se s oficiální hodnotou 2848 Elo bodů přiblížil k historickému rekordu 2851 bodů, který držel Garri Kasparov od roku 1999 a již další měsíc (protože od srpna 2012 začala FIDE vydávat Elo listinu každý měsíc) tento rekord o 10 bodů překonal. V únoru 2013 dosáhl Carlsen zatím nejvyšší historické hodnoty 2872 Elo bodů a zároveň největšího náskoku na druhého hráče ve světovém žebříčku, Vladimira Kramnika, který na něj ztrácel (na této úrovni propastných) 62 bodů.

Magnus Carlsen zvítězil v prestižním Turnaji kandidátů 2013 v Londýně při účasti Vladimira Kramnika, Levona Aronjana, Tejmura Radžabova, Alexandra Griščuka, Vasyla Ivančuka, Pjotra Svidlera a Borise Gelfanda. Způsob, jakým se mu to podařilo, byl kuriózní. Před posledním kolem měl 8½ bodu stejně jako Kramnik, ale lepší druhé pomocné hodnocení (počet výher). K vítězství mu tedy stačilo získat v poslední partii se Svidlerem minimálně stejnou bodovou hodnotu jako Kramnik ve své partii s Ivančukem. Carlsen se však dostal do časové tísně a partii prohrál. To otevřelo Kramnikovi možnost vyhrát turnaj pouhou remízou v posledním kole, avšak partii také nezvládl a skončil tak v turnaji velmi těsně druhý kvůli zmíněnému horšímu pomocnému hodnocení.

Tím získal Magnus Carlsen právo vyzvat mistra světa Višvanáthana Ánanda k souboji o titul. Zápas se konal 9.–22. listopadu 2013 v indickém Čennaíi (dříve Madrás). Bylo naplánováno 12 partií s časovou kontrolou 120 minut na 40 tahů, 60 minut na dalších 20 tahů a 15 minut do konce partie s přídavkem 30 sekund počínaje 61. tahem.^[14] Carlsen vyhrál v 5., 6. a 9. partii a s náskokem 3 bodů (6½ : 3½) bez jediné porážky již dvě kola před koncem v turnaji jasně zvítězil, čímž se ve věku 22 let a 11 měsíců stal v pořadí 16. mistrem světa v klasickém šachu, prvním z Norska a Skandinávie vůbec.

Dne 12. října 2015 v Berlíně obhájil titul mistra světa v rapid šachu, když v poslední partii uhrál remízu s Šachrijarem Mamedjarovem, čímž si udržel potřebný minimální náskok nad druhými Janem Něpomňaščim, Tejmurem Radžabovem a Leinierem Domínguezem.^[15]

V listopadu 2016 v New Yorku podruhé obhájil svůj titul mistra světa, tentokrát proti ruskému velmistru Sergeji Karjakinovi, který zvítězil v Turnaji kandidátů 2016 v Moskvě. Vyhrál až v dodatečných rapid partiích 3–1.^[16][17][18]

V listopadu 2018 v Londýně opět obhájil titul, a to proti Fabianu Caruanovi z USA, který vyhrál Turnaj kandidátů 2018 v Berlíně. Všech 12 vážných partií skončilo remízou a rozhodnout musely dodatečné rapid partie, kde už Carlsen nekompromisně vyhrál v poměru 3–0.

V roce 2019 se dostal do skvělé formy a s velkým přehledem vyhrál všechny turnaje (např. Sinquefield cup 2019 nebo Grand Chess Tour Záhřeb 2019). Vyrovnal také svoje maximum v Elo ratingu (2882 bodů).

Zápas o titul mistra světa 2013[19]
	FIDE Elo listopad 2013	1. partie 9.11.	2. partie 10.11.	3. partie 12.11.	4. partie 13.11.	5. partie 15.11.	6. partie 16.11.	7. partie 18.11.	8. partie 19.11.	9. partie 21.11.	10. partie 22.11.	11. partie 24.11.	12. partie 26.11.	Body
Višvanáthan Ánand	2775	½	½	½	½	0	0	½	½	0	½	Zápas byl již ukončen		3½
Magnus Carlsen	2870	½	½	½	½	1	1	½	½	1	½			6½

Po úvodních čtyřech remízách se Carlsen výhrou v 5. partii ujal vedení nad o generaci starším úřadujícím mistrem světa, a nakonec mu nedovolil ani jednu výhru a přesvědčivě ho porazil o tři body ještě před odehráním všech plánovaných her. Stal se tak historicky prvním norským a celkově 16. mistrem světa v šachu.

Zápas o titul mistra světa 2014[20]
	FIDE Elo listopad 2014	1. partie 8.11.	2. partie 9.11.	3. partie 11.11.	4. partie 12.11.	5. partie 14.11.	6. partie 15.11.	7. partie 17.11.	8. partie 18.11.	9. partie 20.11.	10. partie 21.11.	11. partie 23.11.	12. partie 25.11.	Body
Višvanáthan Ánand	2792	½	0	1	½	½	0	½	½	½	½	0	Zápas byl již ukončen	4½
Magnus Carlsen	2863	½	1	0	½	½	1	½	½	½	½	1		6½

Již po roce vyzval Ánand svého přemožitele k obhajobě titulu. Tentokrát byl průběh zpočátku dramatičtější, avšak druhou turnajovou výhrou v 6. partii se Carlsen ujal vedení, které už nepustil. Po triumfu v 11. partii bylo jasné, že nadále zůstává mistrem světa.

Vážné partie [21]														Rapid partie
	FIDE Elo listopad 2016	1. partie 11.11.	2. partie 12.11.	3. partie 14.11.	4. partie 15.11.	5. partie 17.11.	6. partie 18.11.	7. partie 20.11.	8. partie 21.11.	9. partie 23.11.	10. partie 24.11.	11. partie 26.11.	12. partie 28.11.	1. partie 30.11.	2. partie 30.11.	3. partie 30.11.	4. partie 30.11.	Body
Sergej Karjakin	2772	½	½	½	½	½	½	½	1	½	0	½	½	½	½	0	0	6(1)
Magnus Carlsen	2853	½	½	½	½	½	½	½	0	½	1	½	½	½	½	1	1	6(3)

V mistrovském turnaji s Karjakinem trvalo osm kol, než někdo dokázal vyhrát partii, a byl to právě ruský šachista. 10. hru však zase ovládl norský obhájce titulu, takže po 12 klasických partiích byl stav vyrovnaný a rozhodnout musely rapid partie. V nich se po dvou remízách nakonec prosadil Carlsen, takže podruhé obhájil svůj titul mistra světa, tentokrát ale jen velmi těsně.

Vážné partie [22]														Rapid partie
	FIDE Elo listopad 2018	1. partie 9.11.	2. partie 10.11.	3. partie 12.11.	4. partie 13.11.	5. partie 15.11.	6. partie 16.11.	7. partie 18.11.	8. partie 19.11.	9. partie 21.11.	10. partie 22.11.	11. partie 24.11.	12. partie 26.11.	1. partie 28.11.	2. partie 28.11.	3. partie 28.11.	Body
Fabiano Caruana	2832	½	½	½	½	½	½	½	½	½	½	½	½	0	0	0	6(0)
Magnus Carlsen	2835	½	½	½	½	½	½	½	½	½	½	½	½	1	1	1	6(3)

Poprvé v historii soubojů o titul mistra světa skončily všechny klasické partie remízou. Přestože měl Carlsen několik šancí skórovat (především v první a poslední partii), nepodařilo se mu je využít. Ve 12. partii si Carlsen vytvořil černými figurami velký tlak a dosáhl pozice, kterou mohl postupně zesilovat, ale v 27. tahu překvapivě nabídl remízu. Garri Kasparov následně prohlásil, že Carlsen ztratil nervy a že už mu nevěří.^[23] Nor však dokázal, že je mistrem světa právem, a v rapid partiích Caruanu převálcoval poměrem 3–0.

Vážné partie
	FIDE Elo listopad 2021	1. partie 26.11.	2. partie 27.11.	3. partie 28.11.	4. partie 30.11.	5. partie 1.12.	6. partie 3.12.	7. partie 4.12.	8. partie 5.12.	9. partie 7.12.	10. partie 8.12.	11. partie 10.12.	12. partie 11.12.	13. partie 12.12.	14. partie 14.12.	Body
* Jan Něpomňaščij	2782	½	½	½	½	½	0	½	0	0	½	0	Zápas byl již ukončen			3½
Magnus Carlsen	2856	½	½	½	½	½	1	½	1	1	½	1				7½

* Poznámka: Něpomňaščij z důvodu protiruských sankcí WADA hrál pod vlajkou ruské šachové federace.

Po úvodních pěti remízách se Carlsenovi podařilo vyhrát, přičemž šlo s 136 tahy o nejdelší hru v dějinách šachových mistrovství světa. Carlsen pak zbytek turnaje ovládl a již v 11. partii si zajistil vítězství a čtvrtou obhajobu svého titulu.

Po tomto mistrovství Carlsen oznámil, že znovu hrát o titul má v úmyslu jen pokud se jeho vyzyvatelem stane Alireza Firouzja. K tomu nedošlo, turnaj kandidátů roku 2022 vyhrál opět Něpomňaščij, a Carlsen následně potvrdil, že nemá motivaci titul obhajovat a dalšího mistrovství se už nezúčastní. Novým mistrem světa se tak v dubnu 2023 stal čínský šachista Ting Li-žen, druhý v turnaji kandidátů, který na mistrovství Něpomňaščiho o bod porazil.

Carlsen se označuje za sociálního demokrata a stravuje se převážně vegetariánsky.

Je fotbalovým fanouškem a jeho oblíbeným týmem je Real Madrid. Když se poprvé stal šachovým mistrem světa, 30. listopadu 2013 dostal možnost provést čestný výkop utkání La Ligy mezi Madridem a Valladolidem. Sleduje také Premier League a hraje Fantasy fotbal, kde se v prosinci 2019 dostal dokonce na průběžné první místo ze sedmi milionů účastníků hry (nakonec skončil desátý).

Jako mnoho jiných šachistů se věnuje i hraní pokeru. V roce 2022 se na norském mistrovství umístil na 25. místě ze 1050 hráčů.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magnus Carlsen na anglické Wikipedii.

• Agdestein, S. (2004). Wonderboy: How Magnus Carlsen became the youngest Chess Grandmaster in the world : the story of the games. Interchess. ISBN 90-5691-131-7.0

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Magnus Carlsen na Wikimedia Commons
• Osoba Magnus Carlsen ve Wikicitátech
• Galerie Magnus Carlsen na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Magnus Carlsen
• Oficiální webová stránka
• FIDE stránka Magnuse Carlsena
• Magnus Carlsen na chessgames.com
• chessgraphs.com rating history for Magnus Carlsen, graphed in comparison to other top chess players