Magnus II. Norský

Magnus II. Norský
norský král
Magnus a Svein na Sjællandu, Heimskringla.
Doba vlády	1066–1069
Narození	asi 1048 Norsko
Úmrtí	1069
Pohřben	Nidaroský dóm
Předchůdce	Harald III. Hardrada
Nástupce	Olaf III. Norský
Potomci	Haakon Magnusson
Otec	Harald III. Hardrada
Matka	Tora Torbergsdatter
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Magnus II. Haraldsson (asi 1048–1069) byl norský král v letech 1066 až 1069, od roku 1067 společně se svým bratrem Olafem III.^[1]

Život

Magnus II. byl jedním ze dvou synů krále Haralda III. a Tory Torbergsdatter. Koncem 50. let 11. století vedl výpravu na západ, na ostrovy nad severním skotským pobřežím Hebridy Irské moře. Tato výprava je známá pouze ze soudobých zdrojů mimo Skandinávii a ságy ji úplně ignorují. Magnus mohl hrát určitou roli ve válce ve Skotsku v letech 1057–1058 a podpořit Malcolma III. proti Lulachovi. V roce 1058 byl Magnus a jeho muži ve Walesu a možná i v Anglii.

V roce 1066 se Magnusův otec Harald pokusil dobýt Anglii a před odplutím jmenoval Magnuse regentem Norska. Mladší ze synů, Olaf otce doprovázel do Anglie. Harald III. byl poražen a zabit v bitvě u Stamford Bridge, Olaf však přežil a zimu 1066–1067 strávil s flotilou na Orknejích.

Norsko bylo tehdy považováno za majetek krále a podle tehdejších norských majetkových zákonů se mělo rozdělit mezi dědice, stejně jako jakýkoliv jiný majetek. Na jaře 1067 se Olaf vrátil do Norska a přihlásil se o svou část království. Magnus souhlasil a vládl poté severní části země, zatímco Olaf vládl jižní části. Bylo to první z několika rozdělení Norska mezi syny a dědice krále.

V roce 1069 Magnus zemřel v důsledku otravy (ergotismus) a Olaf se stal jediným vládcem Norska. Magnusovým synem byl pozdější spoluvládce Norska Haakon Magnusson.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magnus II of Norway na anglické Wikipedii.

Předchůdce: Harald III. Hardrada

Norský král 1066–1069 s Olafem III. (1067–1069)

Nástupce: Olaf III. Norský