Magnusova zelená sůl
| Magnusova zelená sůl | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
 Model struktury | |
| Obecné | |
| Systematický název | tetrachloroplatnatan tetraamminplatnatý |
| Funkční vzorec | [Pt(NH3)4][PtCl4] |
| Sumární vzorec | Pt2N4H12Cl4 |
| Vzhled | tmavě zelená pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 13820-46-7 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 237-501-0 |
| PubChem | 16213091 |
| SMILES | [NH3+][Pt-2]([NH3+])([NH3+])[NH3+].Cl[Pt-2](Cl)(Cl)Cl |
| InChI | 1S/4ClH.4H2N.2Pt/h4*1H;4*1H2;;/q;;;;4*-1;2*+2/p-4 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 600,10 g/mol |
| Teplota tání | 320 °C (593,0 K) |
| Hustota | 3,73 g/cm3 |
| Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Magnusova zelená sůl je anorganická sloučenina se vzorcem [Pt(NH3)4][PtCl4]. Je pojmenovaná po Heinrichu Gustavovi Magnusovi, který ji v 30. letech 19. století objevil. Sloučenina má neobvyklou strukturu, skládající se z řetězce atomů platiny, a také její tmavě zelená barva je u sloučenin platiny neobvyklá.
Struktura
Magnusova zelená sůl nachází využití v materiálové chemii a ve fyzice pevných látek, protože má jednorozměrnou strukturu. Skládá se z lineárních řetězců aniontů [PtCl4]2− a kationtů [Pt(NH3)4]2+, kde jsou atomy platiny od sebe vzdáleny 32,5 pm.[1]
Také se jedná o polovodič.
Příprava
Magnusovu zelenou sůl lze připravit smícháním vodných roztoků [Pt(NH3)4]2+ a [PtCl4]2− za vzniku tmavě zelené sraženiny.[2]
Za určitých podmínek touto reakcí vzniká růžový polymorf Magnusovy zelené soli.[3]
Podobné sloučeniny
Magnusova zelená sůl má stejný stechiometrický vzorec jako cis-PtCl2(NH3)2 a trans-PtCl2(NH3)2. Tyto dvě sloučeniny jsou molekulární, zatímco Magnusova zelená sůl je polymer; tento rozdíl se projevuje nerozpustností Magnusovy zelené soli ve vodě.
Rozpustné analogy Magnusovy zelené soli je možné získat nahrazením amoniaku ethylhexylaminem.[4][5]
Odpovídající palladnatá sloučenina ([Pd(NH3)4][PdCl4]) je známa jako „Vauquelinova sůl“.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magnus's green salt na anglické Wikipedii.
- ↑ M. Atoji; J. W. Richardson; R. E. Rundle. On the Crystal Structures of the Magnus Salts, Pt(NH3)4PtCl4. Journal of the American Chemical Society. 1957, s. 3017–3020. DOI 10.1021/ja01569a009.
- ↑ R. N. Keller. Tetrammineplatinum(II) Chloride: (Tetrammineplatinous Chloride). Inorganic Syntheses. 1946, s. 250–253. ISBN 9780470132333. DOI 10.1002/9780470132333.ch80.
- ↑ B. E. G. Lucier et al. Unravelling the Structure of Magnus' Pink Salt. Journal of the American Chemical Society. 2014, s. 1333–1351. Dostupné online. ISBN 9780470132333. DOI 10.1021/ja4076277. PMID 24437378.
- ↑ W. Caseri. Derivatives of Magnus's green salt; from intractable materials to solution-processed transistors. Platinum Metals Review. 2004, s. 91–100. DOI 10.1595/147106704X1504.
- ↑ J. Bremi; W. Caseri; P. Smith. A new compound derived from Magnus' green salt: solid state structure and evidence for platinum chains in solution. Journal of Materials Chemistry. 2001, s. 2593–2596. DOI 10.1039/b104675f.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Magnusova zelená sůl na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Krystalová struktura Magnusovy zelené soli, [Pt(NH3)4][PtCl4].
Structural formula of the constituent ions of Magnus' green salt, tetraammineplatinum(II) tetrachloroplatinate(II), [Pt(NH3)4][PtCl4].
Structure drawn in ChemDraw Ultra 11.0.