Mahmúd Abbás

Mahmúd Abbás
Mahmúd Abbás (2023)
2. prezident Státu Palestina
Ve funkci: 15. ledna 2005 – současnost
Předchůdce	Jásir Arafat (řádný) Rawhi Fattouh (zastupující)
Stranická příslušnost
Členství	Fatah
Rodné jméno	محمود رضا شحادة عباس
Narození	15. listopadu 1935 (88 let) Safed Britský mandát Palestina
Choť	Amina Abbás
Děti	3
Sídlo	al-Bíra
Alma mater	Damašská Univerzita Ruská univerzita družby národů
Profese	politik a právník
Náboženství	Sunnitský islám
Ocenění	Order of Al-Fakhr (2008) Řád velké hvězdy Džibutska (2010) Řád za zásluhy Duarta, Sáncheze a Melly (2011) Řád Mubáraka Velkého (2013) Order of the Distinguished Rule of Nishan Izzuddin (2013) … více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka	president.ps
Commons	Mahmoud Abbas
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mahmúd Abbás (arabsky محمود عباس‎, rodným jménem Mahmúd Ridá Abbás; * 15. listopadu 1935 Safed), známý také jako Abú Mázin (arabsky أَبُو مَازِن‎),^[1] je palestinský politik, od roku 2005 prezident Státu Palestina a Palestinské národní správy.^[2] Mimo jiné vykonává od roku 2004 funkci předsedy Organizace pro osvobození Palestiny. Je členem strany Fatah a v roce 2009 byl zvolen jejím předsedou.

Mahmúd Ridá Abbás^[3] se narodil 15. listopadu 1935^[4] v Safedu v Mandátní Palestině (dnešní Izrael).^[5] Po vyhlášení státu Izrael 14. května 1948 vypukla první arabsko-izraelská válka a s rodiči uprchl do Sýrie.^[5] Před odchodem do Egypta vystudoval práva na Damašské univerzitě.^[6] Později pokračoval ve studiu na Ruské univerzitě družby národů Patrice Lumbuby v Moskvě, kde obhájil doktorskou práci Sionisté a nacismus, kde popírá holocaust.^[7] V 50. letech pracoval v Kataru jako imigrační úředník a setkal se tak s mnoha palestinskými uprchlíky. Vznikla tam za účasti jeho a Jásira Arafata myšlenka založit Národní palestinské osvobozenecké hnutí, dnešní Fatah.

Je ženatý s Aminou a společně mají tři děti. Nejstarší z nich Mázin, vedl stavební firmu v Dauhá. Zemřel v roce 2002 v Kataru ve věku 42 let.^[8] Jejich druhý syn Jásir má kanadské občanství a pracuje jako podnikatel.^[9] Nejmladší syn Tarik působí jako obchodní manažer. Má osm vnoučat, z nichž šest je součástí iniciativy Semínka míru, která je přivádí do kontaktu s mladými Izraelci.^[10]

Roku 2003 se stal Abbás premiérem, po smrti Jásira Arafata roku 2004 byl zvolen předsedou OOP a prezidentem palestinské samosprávy, později se mu s militantními palestinskými vůdci podařilo vyjednat pozastavení útoků proti Izraeli.

Abbás je pro svůj umírněný postoj podporován mnohými státy (USA, Izrael, Evropská unie), zvláště v období střetů Hamásu s Fatahem v polovině roku 2007. Abbás sestavil sám vládu nestranických odborníků (nikdo odsud není z Fatahu), a to poté, co pásmo Gazy obsadili ozbrojenci z Hamásu.

V průběhu své kariéry byl obviněn z korupce, překrucování židovských dějin a popírání holokaustu.^[11][12]

Šéf rumunské depozitury KGB a šéf rumunské tajné služby generál Ion Mihai Pacepa ve svých knihách uvádí, že OOP byl projekt KGB a Mahmúd Abbás byl vycvičen v KGB.^[13][14][15] OOP byla desetiletí financována a zásobována ze států socialistického bloku (Semtex z Československé socialistické republiky). Ion Mihai Pacepa, Viktor Suvorov a Stanislav Luněv uvádějí, že za vznikem novodobého islámského terorismu stojí SSSR, jednou z prvních akcí bylo financování a zásobování OOP a vyškolení jeho čelných představitelů včetně Mahmúda Abbáse.^[16][17][18] Terorismus SSSR viděl jako efektivnější taktiku oproti standardní vojenské operaci proti státu Izrael, které vždy skončily prohrou. Toto potvrzuje např. Wallace Edward Brand z University of California^[14] nebo Marius Laurinavičius, Senior Analyst, EESC ve své práci Do traces of KGB, FSB and GRU lead to Islamic State?^[19] Generál KGB Alexandr Sacharovskij řekl: „V dnešním světě, kdy jaderné zbraně mají zastaralou vojenskou sílu, terorismus by se měl stát naší hlavní zbraní.“^[20]

• Řád Umajjovců I. třídy – Sýrie, 2008
• Řád Zajda – Spojené arabské emiráty, 2010
• velkokříž Řádu za zásluhy Duarta, Sáncheze a Melly – Dominikánská republika, 2011
• Řád přátelství – Rusko, 2013
• řetěz Řádu Mubáraka Velikého – Kuvajt, 2013
• Řád Izzadin – Maledivy, 2013
• velkokříže Řádu Francisca de Mirandy – Venezuela, 16. května 2014^[21]
• Národní řád za zásluhy I. třídy – Alžírsko, 2014
• velkostuha Národního řádu za zásluhy – Mauritánie, 2016
• řetěz Řádu šejka Isy ibn Salmána al Chalífy – Bahrajn, 2017
• velkostuha Řádu republiky – Tunisko, 2017

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mahmúd Abbás na Wikimedia Commons
• Osoba Mahmúd Abbás ve Wikicitátech