Maiasaura

Maisaura; Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, před 76,7 miliony let
	Rekonstruovaná kostra maiasaury.
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	plazi (Sauropsida);
Nadřád	dinosauři (Dinosauria);
Řád	ptakopánví (Ornithischia);
Podřád	Ornithopoda;
Infrařád	Iguanodontia;
Nadčeleď	Hadrosauroidea;
Čeleď	Hadrosauridae;
Rod	Maiasaura;
Binomické jméno
	Maiasaura peeblesorum; Horner & Makela, 1979
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maiasaura („Dobrá plazí matka“) byl rod poměrně velkého hadrosauridního (kachnozobého) dinosaura, který žil na území dnešní Montany (USA) v období svrchní křídy (zhruba před 76,7 až 74 miliony let).^[1]

Objev

Maiasaura byla objevena paleontology Jackem Hornerem (odborným poradcem filmu Jurský park) a Robertem Makelou koncem 70. let 20. století v sedimentech souvrství Two Medicine.^[2] Horner objevil celou hnízdništní kolonii i s mnoha hnízdy a vejci (a dokonce kostrami mláďat) ve formaci Two Medicine. Byl to vůbec první doklad péče dinosaurů o svá mláďata. Celkem bylo nalezeno přes 200 jedinců všech věkových stadií.

Koncem roku 2020 byla publikována odborná práce o objevu fosilií rodu Maiasaura také na území jižní Kanady (v sedimentech geologického souvrství Oldman).^[3]

Popis

Maiasaura byla poměrně velkým hadrosauridem (asi 7 až 9 metrů délky^[4] a 2500 kg hmotnosti),^[5] na rozdíl od mnoha jiných příslušníků této skupiny neměla na hlavě výrazný hřeben. Byla bipední (dvounohá), ale mohla chodit i po všech čtyřech.

Jednalo se o společenského (gregarického) stádního býložravce, který se v případě potřeby seskupoval i do tisícových stád. Dospělci pečovali o mláďata v hnízdništních koloniích velkého rozsahu a mláďata prokazatelně velmi rychle rostla (jednalo se patrně o obrannou adaptaci vůči predaci).^[6]

Rozmnožování a růst

Tento hadrosaurid žil ve stádech a hnízdil ve velkých koloniích (kde více zvířat mohlo snáz uchránit snůšky před predátory). Hnízda obsahovala každé asi 25–40 vajec uspořádaných do kruhu nebo spirály. Po nakladení byla vejce zahřívána přinesenou hnijící vegetací. Během prvního roku života dospělí dinosauři mláďata krmili (dokud nedosáhla velikosti asi 1,5 metru), poté hnízdo opouštěla. Anatomii perinatálních jedinců prozkoumali vědci podrobně až čtyři desetiletí po jejich objevu a výslednou studii publikovali v roce 2018.^[7]

Statistická studie, vyhodnocující rozměry jednotlivých jedinců maiasaury v rámci větší populace dokládají, že se pravděpodobně jednalo o smíšené skupiny, v nichž příslušníci jednoho pohlaví byli v průměru asi o 45 % menší. Není ale jisté, zda větší jedinci byli samci nebo naopak samice.^[8]^[9]

Histologický výzkum fosilních kostí maiasaur ukázal, že tito kachnozobí dinosauři rostli extrémně rychle. Pohlavní dospělosti dosahovali již ve věku tří let a v osmi letech věku dorůstali své maximální velikosti (9 metrů délky).^[10]

Počítačové modelace populačních křivek pro dobře zastoupené taxony ukazují, že maiasaury zažívaly větší mortalitu (úmrtnost) pouze ve velmi mladém věku, později už byla míra jejich mortality statisticky víceméně konstatní.^[11]

Současníci

Maiasaura žila ve společnosti dinosaurů jako byl Orodromeus, Troodon, Albertosaurus, Daspletosaurus, Euoplocephalus a další. Fylogeneticky nejbližší příbuzný maiasaury je zřejmě další brachylofosaurinní hadrosaurid rodu Brachylophosaurus, dále pak rody Probrachylophosaurus, Acristavus a Ornatops.

Zajímavost

Fosílie tohoto dinosaura se stala roku 1985 první zkamenělinou, kterou člověk dopravil na oběžnou dráhu Země (let STS-51-F, známý také jako Spacelab 2).^[12] Dalšími dvěma dinosauřími rody, jejichž zkameněliny byly takto vyvezeny na oběžnou dráhu, jsou teropodi Coelophysis (1998) a Tyrannosaurus (2014).^[13]

Odkazy

Reference

↑ Roger S. Seymour, Heath R. Caldwell, Holly N. Woodward and Qiaohui Hu (2023). Growth rate affects blood flow rate to the tibia of the dinosaur Maiasaura. Paleobiology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1017/pab.2023.24
↑ https://www.greatfallstribune.com/story/news/2018/07/02/marking-40-years-since-tiny-bones-changed-worlds-understanding-dinosaurs-egg-mountain-trexler-bynum/751412002/
↑ Bradley D. McFeeters, David C. Evans, Michael J. Ryan, and Hillary C. Maddin (2020). First occurrence of Maiasaura (Dinosauria, Hadrosauridae) from the Upper Cretaceous Oldman Formation of southern Alberta, Canada.^{[nedostupný zdroj]} Canadian Journal of Earth Sciences. doi: https://doi.org/10.1139/cjes-2019-0207
↑ Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 48). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
↑ Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 302 (anglicky)
↑ https://phys.org/news/2023-10-holes-baby-dinosaur-bones-football-sized.html
↑ Albert Prieto-Marquez & Merrilee F. Guenther (2018). Perinatal specimens of Maiasaura from the Upper Cretaceous of Montana (USA): insights into the early ontogeny of saurolophine hadrosaurid dinosaurs. PeerJ 6:e4734. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.4734
↑ Evan T. Saitta, Maximilian T. Stockdale, Nicholas R. Longrich, Vincent Bonhomme, Michael J. Benton, Innes C. Cuthill & Peter J. Makovicky (2020). An effect size statistical framework for investigating sexual dimorphism in non-avian dinosaurs and other extinct taxa. Biological Journal of the Linnean Society. blaa105. doi: https://doi.org/10.1093/biolinnean/blaa105
↑ https://phys.org/news/2020-08-math-sex-differences-dinosaurs.html
↑ SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, Brno. ISBN 978-80-7670-033-8 (str. 100, 147)
↑ Eva M. Griebeler (2021). Dinosaurian survivorship schedules revisited: new insights from an age-structured population model. Palaeontology. doi: https://doi.org/10.1111/pala.12576
↑ https://dinosaurusblog.com/2014/12/22/treti-dinosaurus-ve-vesmiru/
↑ https://techfocus.cz/veda-vesmir/2688-do-vesmiru-se-diky-americkym-astronautum-podivaly-uz-tri-dinosauri-zkameneliny.html

Literatura

Horner, J. R.; Makela, R. (1979). Nest of juveniles provides evidence of family structure among dinosaurs. Nature. 282 (5736): 296–298. doi:10.1038/282296a0
Cubo, Jorge; Woodward, Holly; Wolff, Ewan; Horner, John R. (2015). First Reported Cases of Biomechanically Adaptive Bone Modeling in Non-Avian Dinosaurs. PLoS ONE. 10 (7): e0131131. doi:10.1371/journal.pone.0131131
Prieto-Márquez, A.; Wagner, J. R. (2013). A new species of saurolophine hadrosaurid dinosaur from the Late Cretaceous of the Pacific coast of North America. Acta Palaeontologica Polonica. 58 (2): 255–268. doi: 10.4202/app.2011.0049
Holly N. Woodward (2019). Maiasaura (Dinosauria: Hadrosauridae) Tibia Osteohistology Reveals Non-annual Cortical Vascular Rings in Young of the Year. Frontiers in Earth Science. 7: 50. doi: https://doi.org/10.3389/feart.2019.00050
Bradley McFeeters, David C. Evans, and Hillary C. Maddin (2021). Ontogeny and variation in the skull roof and braincase of the hadrosaurid dinosaur Maiasaura peeblesorum from the Upper Cretaceous of Montana, USA. Acta Palaeontologica Polonica (in press). doi: https://doi.org/10.4202/app.00698.2019

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Maiasaura na Wikimedia Commons
Galerie Maiasaura na Wikimedia Commons
Naučné video o maiasauře na YouTube (anglicky)
Český článek o maiasauře na webu DinosaurusBlog (česky)

[1] Roger S. Seymour, Heath R. Caldwell, Holly N. Woodward and Qiaohui Hu (2023). Growth rate affects blood flow rate to the tibia of the dinosaur Maiasaura. Paleobiology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1017/pab.2023.24

[2] ttps://www.greatfallstribune.com/story/news/2018/07/02/marking-40-years-since-tiny-bones-changed-worlds-understanding-dinosaurs-egg-mountain-trexler-bynum/751412002/

[3] Bradley D. McFeeters, David C. Evans, Michael J. Ryan, and Hillary C. Maddin (2020). First occurrence of Maiasaura (Dinosauria, Hadrosauridae) from the Upper Cretaceous Oldman Formation of southern Alberta, Canada.^{[nedostupný zdroj]} Canadian Journal of Earth Sciences. doi: https://doi.org/10.1139/cjes-2019-0207

[4] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 48). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.

[5] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 302 (anglicky)

[6] ttps://phys.org/news/2023-10-holes-baby-dinosaur-bones-football-sized.html

[7] Albert Prieto-Marquez & Merrilee F. Guenther (2018). Perinatal specimens of Maiasaura from the Upper Cretaceous of Montana (USA): insights into the early ontogeny of saurolophine hadrosaurid dinosaurs. PeerJ 6:e4734. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.4734

[8] Evan T. Saitta, Maximilian T. Stockdale, Nicholas R. Longrich, Vincent Bonhomme, Michael J. Benton, Innes C. Cuthill & Peter J. Makovicky (2020). An effect size statistical framework for investigating sexual dimorphism in non-avian dinosaurs and other extinct taxa. Biological Journal of the Linnean Society. blaa105. doi: https://doi.org/10.1093/biolinnean/blaa105

[9] ttps://phys.org/news/2020-08-math-sex-differences-dinosaurs.html

[10] SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, Brno. ISBN 978-80-7670-033-8 (str. 100, 147)

[11] Eva M. Griebeler (2021). Dinosaurian survivorship schedules revisited: new insights from an age-structured population model. Palaeontology. doi: https://doi.org/10.1111/pala.12576

[12] ttps://dinosaurusblog.com/2014/12/22/treti-dinosaurus-ve-vesmiru/

[13] ttps://techfocus.cz/veda-vesmir/2688-do-vesmiru-se-diky-americkym-astronautum-podivaly-uz-tri-dinosauri-zkameneliny.html

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

Navigation

Navigace

Tématické portály