Nidský maják

Nidský maják Nidos švyturys Urbo kalno švyturys
Souřadnice	55°18′18,35″ s. š., 20°59′41,79″ v. d.
Zřízení	1874
Konstrukce	železobetonová válcová věž s ochozem a lucernou
Datum prvního svícení	24. říjen 1874
První stavba	1953
Automatizován	2016
Označení/Konfigurace	ARLHS: LIT-004 LTSA: LT-0050 Admiralty: C3318 NGA: 11984
Výška	výška majáku:29,3 m ohnisková výška: 77 m
Originální čočka	Fresnelova
Současná čočka	EMB-930M
Dosah	22 nm (40,7 km)
Charakteristika	Fl(2) W 5.8s

Nidský maják (litevsky Nidos švyturys nebo Urbo kalno švyturys) stojí na Kurské kose v Nidě, 900 m od Baltského moře na kopci Urbo kalnas (51 m n. m.) v Národním parku Kuršská kosa.^[1][2] Provozovatel majáku je Klaipėda State Seaport (Státní námořní přístav Klaipéda), správce areálu je správa Národního parku Kuršská kosa.^[3]

První maják v Nidě byl postaven po sjednocení Německa z nařízení pruského krále v roce 1783. Šestiboká věž vysoká 23 metrů byla postavena z červených cihel a vedla k ní dlážděná cesta s 200 schody, kterou vybudovali francouzští váleční zajatci. Při stavbě majáku byl zalesňován 51,4 m vysoký kopec Urbo. Přes písek od Nidy ke schodům byla vybudována speciální promenáda. Maják byl poprvé rozsvícen 24. října 1874. Původním zdrojem světla byly hořáky na petrolej s dosvitem 21 nm a charakteristikou světla se čtyř sekundovým zábleskem každých deset sekund.^[1][4]

U majáku na západní straně byl postaven zděný sklad na petrolej. Na začátku cesty k majáku byl postaven dům pro strážce majáku, ve kterém mimo jiné sídlil i celní úřad. V roce 1937 byl vybaven radiostanicí a anténním systémem, který zabezpečoval spojení s loděmi.^[5]

V roce 1944, na konci druhé světové války, byla věž majáku vyhozena do vzduchu ustupujícími německými vojáky. V roce 1945 byla postavena dřevěná věž s lucernou a v roce 1953 byl rozsvícen nový maják. V roce 1952 byly u domu strážce postaveny budovy skladu, administrativní budovy, skladu paliva, hospodářské budovy a studna.^[5]

V roce 1979 původní tmavě červený vzhled majáku změněn na červeno-bíle pruhovaný.^[5]

V roce 1991 byl Nidský maják vysvěcen a pojmenován po svatém Petrovi, patronovi rybářů.^[1]

Od roku 2017 je kulturní památkou Litvy.^[5]

Nidský maják je železobetonová válcová věž vysoká 29,3 m s ochozem a lucernou s vodorovnými červenými a bílými pruhy. Maják je bez obsluhy plně automatizován. V případě výpadku elektrické energie ze sítě se automaticky přepne na vlastní napájecí stanici.^[4]

Ohnisko světelného zdroje se nachází v nadmořské výšce 79 m a je viditelné na vzdálenost 22 nm (asi 40 km). Jeho původní Fresnelova čočka byla vyrobena ve sklárně na výrobu optického skla v Izjumu v Charkovské oblasti na Ukrajině. Než byla čočka v roce 1874 instalována do majáku, byla vystavena na světové výstavě v Paříži ve Francii, kde získala ocenění. V roce 1958 byla instalována nová optika.^[6] V roce 1964 byl maják elektrifikován. Jako zdroj světla sloužil systém šesti žárovek, z nichž jedna svítila a pokud vyhořela, automaticky ji nahradila druhá.^[1][7] Na konci roku 2016 byla tato soustava nahrazena jednou LED optikou EMB-930M.^[8][1]

Charakteristika světla je Fl(2) W 5,8s (to je 2 krátké záblesky každých 5,8 sekund)

• 
  Původní šestiboký maják
• 
  Okolí majáku
• 
  V noci
• 
• 
• 
  Vyhlídka z majáku
• 
  Vyhlídka z majáku

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nidos švyturys na litevské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu maják Nida na Wikimedia Commons