Makedonski železnici

Makedonski železnici
Základní údaje
Právní forma	veřejně obchodovaná společnost
Datum založení	1873
Datum zániku	2007
Předchůdce	Jugoslávské železnice
Nástupci	Makedonski Železnici Infrastruktura Železnici na Republika Severna Makedonija Transport
Adresa sídla	Skopje, Severní Makedonie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

(c) Vladimir petkov, CC BY-SA 3.0

Makedonski železnici (Македонски железници) byl veřejný provozovatel železniční dopravy v Severní Makedonii. Společnost zanikla v roce 2007 rozdělením na provozovatele dráhy Makedonski železnici Infrastruktura a provozovatele drážní dopravy Makedonski železnici Transport.^[1] Železniční doprava v Severní Makedonii probíhá na síti tratí, čítající 699 km, z čehož je 232 km elektrizováno střídavou napájecí soustavou 25 kV, 50 Hz.^[2] Severní Makedonie je připojena k síti řeckých a srbských železnic a k železnicím v Kosovu (tato trať byla od války v Kosovu v roce 1999 až do roku 2005 uzavřena^[3]). Připojení k tratím Albánie a Bulharska existuje zatím pouze v plánech.

Celá síť byla jednokolejná, vozidla pocházející ještě z parku bývalých jugoslávských železnic, byla zastaralá, infrastruktura byla také ve špatném stavu^[2] a v jízdním řádu mnoho spojů nenalezneme.^[4] Všechny tyto faktory způsobují, že ačkoliv jsou zde jízdenky levné, přesto není železnice cestujícími příliš využívána. Od srbských k řeckým hranicím (Tabanovce-Gevgelia) prochází Panevropský železniční koridor, konkrétně Koridor 10 (Salcburk-Soluň), na jehož odbočce (10c) leží také vlakové nádraží v hlavním městě Skopje. Makedonií projíždějí mezinárodní rychlíky s přímými lůžkovými a lehátkovými vozy, které pokračují i do dalších evropských zemí.^[5]

V současnosti (říjen 2015) je možné využít mezistátního spojení do sousedního Kosova (Skopje-Priština), Srbska (Skopje-Beograd) a Řecka (Skopje-Soluň). Neshody mezi Srbskem a Kosovem vytvořily z odbočky do Prištiny prakticky slepou kolej. Spojení Severní Makedonie s Evropou tak zajišťuje mj. právě trať do Srbska, zejména nádraží Bělehrad nebo odbočka do Bulharska ve městě Niš. Hospodářská krize také brzdí dokončení odbočky (10d) z Bitoly do řeckého přístavu Igoumenitsa. Makedonská vláda je pozitivně hodnocena EU za dílčí pokroky při dostavbě Koridoru 10.^[6] Dalším Panevropským koridorem, je Koridor 8, který využívá stávající železniční infrastrukturu (Kumanovo-Kičevo). Projekt počítá s propojením bulharského přístavu Varna, makedonským Skopje a albánským přístavem Drač. Tím by Severní Makedonie získala železniční spojení s Albánií a Bulharskem, ale jako vnitrozemský stát, jednodušší přístup k Černému a Středozemnímu moři. Koridor VIII však bude značně finančně náročný. V roce 2011 makedonská vláda zadala vyhotovení koncepčního projektu, studie proveditelnosti a vlivu na životní prostředí v úseku Kičevo-Albánie, st. hranice (63 km). O rok později, rozhodla o zpracování technické dokumentace v úseku Kumanovo-Bulharsko, st. hranice.^[7] Prodloužením trati z Kičeva k albánskému městu Lin, zbývá dobudovat jen krátký úsek ke stávající železniční trati (Pogradec-Drač), toto spojení by přineslo jednodušší spojení k jezeru Ohrid, které patří mezi vyhledávané turistické cíle v obou zemích. Nemalé investice do železniční infrastruktury proto bude muset vynaložit i Albánie, jejíž vozový park či kolejový svršek nikdy nesplňoval evropské standardy. V materiálech k projektu Koridoru 8 (např. na stránkách Ministerstva dopravy Severní Makedonie), je napojení na albánskou železniční sít zmiňováno velmi okrajově. Projekt je tak primárně zaměřen na železniční spojení s Bulharskem.

V nákladní dopravě je důležitá přeprava uhlí a ropy.^[8]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Makedonski železnici na Wikimedia Commons