Makigumo (1942)

Makigumo 14. března 1942 v Maizuru po dokončení
Makigumo 14. března 1942 v Maizuru po dokončení
Základní údaje
Vlajka
TypTorpédoborec 1. třídy
TřídaJúgumo
Číslo trupu117
Jméno podle巻雲 ~ valivé mraky
Objednánana základě plánu z roku 1939 v loděnicích Fudžinagata, Ósaka
Zahájení stavby23. prosince 1940
Spuštěna na vodu5. listopadu 1941
Uvedena do služby14. března 1942
Osud1. února 1943 najel na minu, nebo torpédován, a následně doražen japonským torpédoborcem
Takticko-technická data
Výtlak2077 T standardní
2480 T při zkouškách[1]
DélkaPodle Nišidy:
111,55 m mezi svislicemi
117,0 m na vodorysce
119,17 m celkem[1]

Podle Wiśniewskieho:
119,7 m celkem[2]
Šířka10,8 m[1][2]
Ponor3,76 m[1][2]
Pohon3 kotle Ro-gó Kanpon šiki
2 sestavy parních turbín Kanpon
2 lodní vrtule[1][2]
52 000 k na hřídeli (38 245,9 kW)[1][2][p 1]
Palivo500 t topného oleje[2]
Rychlost35 uzlů (64,8 km/h)[1][2]
Dosah5 000 námořních mil (9 300 km) při 18 uzlech (33 km/h)[2]
Posádka228[1]
VýzbrojPo dokončení:
6 × 127 mm/50 typu 3. roku (3xII)
pravděpodobně 4 × 25 mm/60 typu 96 (2xII)
8 x 610 mm (2xIV) torpédomety typu 92
16 torpéd typu 93

Makigumo (japonsky 巻雲) byl druhý torpédoborec první série třídy Júgumo japonského císařského námořnictva. Byl dokončen v březnu 1942 jako druhý z devatenácti torpédoborců třídy Júgumo. Zúčastnil se druhé světové války v Tichomoří, během které se věnoval převážně eskortním a transportním povinnostem.

Do služby vstoupil těsně před bitvou u Midway, během které doprovázel Nagumovy letadlové lodě. Během bojů o Guadalcanal se zúčastnil bitev u východních Šalomounů, u ostrovů Santa Cruz a námořní bitvy u Guadalcanalu. Zúčastnil se rovněž několika „krysích transportů“ na Guadalcanal a během evakuace Guadalcanalu byl 1. února 1943 potopen po najetí na minu, nebo po zásahu torpédem z amerického torpédového člunu.

Popis

Související informace naleznete také v článku Třída Júgumo.

Makigumo patřil do I. série třídy Júgumo a byl objednán na základě doplňovacího programu pomocných plavidel z roku 1939. Jeho výzbroj tvořilo šest 127mm kanónů typu 3. roku ve třech dvouhlavňových věžích typu D (jedné na přídi a dvou na zádi) a dva čtyřhlavňové 610mm torpédomety typu 92 modelu 4, pro které bylo k dispozici až šestnáct torpéd typu 93. Je možné, že 25mm dvoukanóny na plošině vedle zadního komínu byly před potopením nahrazena za 25mm trojčata (pokud Makigumo nenesl 25mm trojčata od samého počátku).

Služba

Po dokončení byl Makigumo přiřazen k 10. divizi torpédoborců (第十駆逐隊 Dai-džú Kučikutai) 10. torpédové eskadry (第十水雷戦隊 Dai-džú Suirai Sentai) 1. letecké floty (第一航空艦隊 Dai-iči Kókú Kantai).[3]

Večer 4. června 1942 během bitvy u Midway byl Makigumo pověřen, aby zůstal u těžce poškozené letadlové lodě Hirjú, zatímco zbytek jednotek začal ustupovat na západ. Později převzal část její posádky, přičemž byl lehce poškozen, když se k Hirjú přiblížil moc blízko a ta narazila do jeho nástaveb.[3] V 05:10 5. června vystřelil Makigumo jedno torpédo do pravoboku letadlové lodě. Torpédo loď zasáhlo na úrovni můstku a Makigumo odplul na západ. Hirjú se ale ještě několik hodin držela na hladině.[4]

Během bitvy u Midway vzal Makigumo na svoji palubu posádku SBD-3 Dauntless 6-S-5 (BuNo 03224) od VS-6 z USS Enterprise, kterému došlo palivo poblíž japonského svazu. Pilot podporučík (Ens.) Frank Woodrow O'Flaherty a radista/střelec Bruno P. Gaido byli 15. června popraveni utopením: Posádka Makigumo je přivázala k barelu naplněnému vodou a hodila do moře.[5][6]

Během bitvy u východních Šalomounů doprovázel Makigumo letadlové lodě viceadmirála Naguma.

Během bitvy u Santa Cruz byl součástí předsunutého svazu kontradmirála Abeho. Spolu s Akigumo se v noci na 27. října podílel na doražení poškozené a Američany opuštěné letadlové lodě USS Hornet. Během dne pak ještě zachránil Michael M. Glassera – jediného přeživšího člena posádky Readova Avengeru T-10 (BuNo 00381) od VT-10 z Enterprise. Tentokrát se poprava nekonala a Glasser se dočkal konce války v zajateckém táboře.[5][6]

Během námořní bitvy u Guadalcanalu byl součástí Nišimurova bombardovacího svazu, který v noci ze 13. na 14. listopadu ostřeloval Hendersonovo letiště. Svaz byl ale při ústupu během dne objeven a napaden letouny z Guadalcanalu a Enterprise. Makigumo poté převzal část posádky zasaženého těžkého křižníku Kinugasa.

28. listopadu vyplul Makigumo z Rabaulu v rámci Tokijského expresu (spolu s Júgumo, Kazagumo a Širacuju), který měl na Bunu na východě Nové Guineje dopravit 21. brigádu. Následujícího dne byl konvoj napaden letadly. I když Makigumo nebyl zasažen přímo, blízko dopadající pumy způsobily na jeho palubě požár a torpédoborec se musel vrátit zpět do Rabaulu.[7]

Operace KE a potopení Makigumo

Dne 1. února 1943 vyplul Makigumo ze Shortlandu, aby spolu s ostatními torpédoborci evakuoval vojáky z Guadalcanalu v rámci operace KE.[8] V 18:20 byl u severního pobřeží Nové Georgie japonský svaz napaden 17 SBD, 7 TBF a 17 F4F z Guadalcanalu. Protiletadlová palba a 30 A6M leteckého krytí dokázalo konvoj (až na jeden imobilizovaný torpédoborec) ochránit.[9] U Guadalcanalu došlo v noci ke střetnutí s americkými torpédovými čluny PT-37, PT-48, PT-59, PT-111, PT-115, PT-123 a PT-124.[10] Makigumo pronásledoval jeden člun směrem k Tulagi, ale byl povolán zpět k ochraně naloďujících jednotek. Při návratu ale došlo k explozi. Buďto najel na minu, nebo se stal obětí útoku torpédových člunů PT-123 a PT-124.[11] V případě najetí na minu se mohlo jednat o jednu z 300 min, které během dne položily minonosné torpédoborce USS Tracy, USS Montgomery a USS Preble.[9] Tři muži byli zabiti, sedm zraněno a dva nezvěstní. Torpédoborec Júgumo převzal 237 přeživších a dorazil Makigumo torpédem. Ten se potopil 3 míle (4,8 km) jiho-jihozápadně od ostrova Savo na pozici 9°15′ j. š., 159°47′ v. d.. Makigumo se tak připojil k mnoha jiným plavidlům obou stran potopených v Průlivu se železným dnem.[3]

Dne 1. března 1943 byl Makigumo vyškrtnut ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.[3]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 巻雲_(夕雲型駆逐艦) na japonské Wikipedii a Japanese destroyer Makigumo (1942) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h NISHIDA, Hiroshi. Yugumo class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-05-07]. Dostupné v archivu. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. S. 29. (polsky) 
  3. ↑ a b c d NEVITT, Allyn D. IJN Makigumo: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2002-06-26 [cit. 2011-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ TULLY, Anthony P. IJN Hiryu: Tabular Record of Movement [online]. 2000 [cit. 2009-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Prisoners of War [online]. cv6.org, rev. 2003-01-01 [cit. 2009-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b LUNDSTROM, John B. The First Team and the Guadalcanal Campaign: Naval Fighter Combat from August to November 1942. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN 1591144728. S. 450 a 451. (anglicky) 
  7. ↑ DULL, Paul S. A Battle History of the Imperial Japanese Navy (1941-1945). Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 1591142199. S. 180. (anglicky) 
  8. ↑ West, str. 96
  9. ↑ a b CRENSHAW JR., Russel Sydnor. South Pacific Destroyer: The Battle for Solomons from Savo Island to Vella Gulf. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2009. ISBN 978-159114143-3. S. 66. (anglicky) 
  10. ↑ West, str. 97-100
  11. ↑ West, str. 100 a 101

Literatura

  • WEST, Howard F. Iron Men, Wooden Boats. The Epic Story of American PT Boats in World War II. [Westminster, Maryland?]: Heritage Books, 2006. Dostupné online. ISBN 9780788425370. (anglicky) 
  • 図解 日本の駆逐艦 (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人社, 1999. (図解・軍艦シリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.]: Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4). ISBN 978-4769808985. (japonsky) 
  • 駆逐艦 初春型・白露型・朝潮型・陽炎型・夕雲型・島風. [s.l.] : 光人社, 1997. (日本海軍艦艇写真集 (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17.). Kapitola 朝潮型 ~ Kučikukan Hacuharu-gata, Širacuju-gata, Asašio-gata, Kageró-gata, Júgumo-gata, Šimakaze. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17). ISBN 978-4769808183. Kapitola Asašio-gata, s. 67 až 92. (japonsky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Makigumo na Wikimedia Commons
  • NEVITT, Allyn D. IJN Makigumo: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2002-06-26 [cit. 2011-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  • NEVITT, Allyn D. YUGUMO Class Notes [online]. combinedfleet.com [cit. 2010-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

Naval Ensign of Japan.svg
Autor: David Newton, uploader was Denelson83, Licence: CC BY-SA 3.0
Vlajka Japonskej cisárskej armády
Makigumo II.jpg
Imperial Japanese Navy destroyer Makigumo, the second Japanese warship to bear that name.