Makoto Ninomijová

Makoto Ninomijová
二宮 真琴
Makoto Ninomijová ve Wimbledonu 2017
Makoto Ninomijová ve Wimbledonu 2017
StátJaponskoJaponsko Japonsko
Datum narození28. května 1994 (30 let)
Místo narozeníHirošima, Japonsko[1]
BydlištěKóbe, Japonsko
Profesionálka od2011
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 405 696 USD
Dvouhra
Poměr zápasů161–141
Tituly0 WTA, 1 ITF
Nejvyšší umístění280. místo (22. února 2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů367–281
Tituly7 WTA, 1 WTA 125K, 20 ITF
Nejvyšší umístění20. místo (22. října 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2020, 2022, 2023, 2024, 2025)
French Openfinále (2018)
Wimbledonsemifinále (2017)
US Open2. kolo (2024)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2022)
French Open1. kolo (2018, 2019)
Wimbledon2. kolo (2017, 2019)
US Open1. kolo (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20250411a11. dubna 2025
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Makoto Ninomijová (japonsky: 二宮 真琴, Ninomija Makoto, * 28. května 1994 Hirošima) je japonská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála sedm deblových turnajů. V sérii WTA 125K přidala jednu trofej ze čtyřhry. V rámci okruhu ITF získala jediný titul ve dvouhře a dvacet ve čtyřhře.[2] Po boku Eri Hozumiové prohrála finále čtyřhry French Open 2018 s Barborou Krejčíkovou a Kateřinou Siniakovou.[3]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v únoru 2016 na 280. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2018 na 20. místě. Trénuje ji Keiko Ninomija.[1]

V japonském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2018 základním blokem 1. skupiny asijsko-oceánské zóny proti Thajsku, v němž s Miju Katovou vyhrály čtyřhru. Japonky zvítězily 3:0 na zápasy. Se stejnou spoluhráčkou pak vyhrály rozhodující debl druhé světové baráže proti Velké Británii a výsledkem 3:2 se Japonsko kvalifikovalo do druhé světové skupiny 2019. Do dubna 2025 v soutěži nastoupila k šesti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 5–1 ve čtyřhře.[4]

Japonsko reprezentovala na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde startovala v ženské čtyřhře po boku Nao Hibinové. V úvodním kole uhrály jen tři gamy na šesté nasazené Australanky Ashleigh Bartyovou a Storm Sandersovou.

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží dvouhry událostí okruhu ITF debutovala v listopadu 2009, když na turnaji v Hjógu s dotací 10 tisíc dolarů prošla kvalifikačním sítem. V úvodním kole hlavní soutěže pak podlehla krajance Ecuce Kitazakiové ve třech sadách.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v březnu 2012 na travnaté události Mijazace s rozpočtem deset tisíc dolarů. Ve finále přehrála další krajanku Jumi Mijazakiovou.[2][1]

Bekhend na French Open 2021

Ve dvouhře okruhu WTA Tour debutovala na říjnovém HP Open 2013 v Ósace. Na úvod kvalifikace neuhrála žádný game na českou tenistku Barboru Strýcovou-Záhlavovou. V hlavní soutěži zažila premiéru o rok později ve čtyřhře Japan Women's Open 2014 po boku krajanky Mari Tanakové, s níž odešla poražena v prvním zápase od nejvýše nasazeného sesterského páru Chao-čching a Jung-žan Čanových z Tchaj-wanu.[1][2]

Premiérové finále na okruhu WTA Tour odehrála ve čtyřhře Jiangxi International Women's Tennis Open 2016 v čínském Nan-čchangu, když ve finále s Šúko Aojamovou podlehly čínské dvojici Liang Čchen a Lu Ťing-ťing až v rozhodujícím supertiebreaku nejtěsnějším dvoubodovým rozdílem.[5] Premiérový titul vybojovala na tokijském Japan Women's Open 2016. Ve finálovém deblového duelu s Aojamovou zdolaly Britky Jocelyn Raeovou a Annu Smithovou. Do třetího zápasu o turnajové vítězství postoupila v deblové soutěži Malaysian Open 2017, probíhající v Kuala Lumpuru, kde se její spoluhráčkou stala Američanka Nicole Melicharová. V závěrečném duelu je však zastavila australská dvojice Ashleigh Bartyová a Casey Dellacquová.[6][1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala v ženském deblu Australian Open 2016. Po boku Aojamové nenašly v úvodním kole recept na sedmý nasazený český pár a pozdější finalistky Andreu Hlaváčkovou s Lucií Hradeckou.[1][2]

V ženské čtyřhře se probojovala do semifinále Wimbledonu 2017, kde se její spoluhráčkou stala Češka Renata Voráčová. Ve třetím kole vyřadily pátou nasazenou dvojici Lucie Hradecká a Kateřina Siniaková a ve čtvrtfinále přešly přes francouzsko-ruský pár Kristina Mladenovicová a Světlana Kuzněcovová. V dramatickém třísetovém boji pak podlehly turnajovým devítkám Čan Chao-čching s Monicou Niculescuovou až v závěru třetí sady poměrem gamů 7–9.

Finále na Grand Slamu

Ženská čtyřhra: 1 (0–1)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka2018French OpenantukaJaponsko Eri HozumiováČesko Barbora Krejčíková
Česko Kateřina Siniaková
3–6, 3–6

Finále na okruhu WTA Tour

Čtyřhra: 17 (7–10)

Legenda
Grand Slam (0–1 Č)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (1–0 Č)
International / WTA 250 (6–9 Č)
Stavč.datumturnajkategoriepovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Finalistka1.7. srpna 2016Nan-čchang, ČínaInternationaltvrdýJaponsko Šúko AojamováČína Liang Čchen
Čína Lu Ťing-ťing
6–3, 6–7(2–7), [11–13]
Vítězka1.12. září 2016Tokio, JaponskoInternationaltvrdýJaponsko Šúko AojamováSpojené království Jocelyn Raeová
Spojené království Anna Smithová
6–3, 6–3
Finalistka2.5. března 2017Kuala Lumpur, MalajsieInternationaltvrdýUSA Nicole MelicharováAustrálie Ashleigh Bartyová
Austrálie Casey Dellacquová
6–7 (5–7) , 3–6
Finalistka3.13. ledna 2018Hobart, AustrálieInternationaltvrdýUkrajina Ljudmyla KičenokováBelgie Elise Mertensová
Nizozemsko Demi Schuursová
2–6, 2–6
Finalistka4.10. června 2018French Open, Paříž, FrancieGrand SlamantukaJaponsko Eri HozumiováČesko Barbora Krejčíková
Česko Kateřina Siniaková
3–6, 3–6
Finalistka5.16. září 2018Hirošima, JaponskoInternationaltvrdýJaponsko Miju KatováJaponsko Eri Hozumiová
Čína Čang Šuaj
2–6, 4–6
Vítězka2.23. září 2018Tokio, JaponskoPremiertvrdý (h)Japonsko Miju KatováČesko Barbora Strýcová
Česko Andrea Sestini Hlaváčková
6–4, 6–4
Finalistka6.25. dubna 2021Istanbul, TureckoInternationalantukaJaponsko Nao HibinováRusko Veronika Kuděrmetovová
Belgie Elise Mertensová
1–6, 1–6
Finalistka7.29. května 2021Štrasburk, FrancieWTA 250antukaČína Jang Čao-süanChile Alexa Guarachiová
USA Desirae Krawczyková
2–6, 3–6
Vítězka3.13. června 2021Nottingham, Velká BritánieWTA 250trávaUkrajina Ljudmyla KičenokováUSA Caroline Dolehideová
Austrálie Storm Sandersová
6–4, 6–7(3–7), [10–8]
Finalistka8.28. srpna 2021Chicago, Spojené státyWTA 250tvrdýUkrajina Ljudmyla KičenokováUkrajina Nadija Kičenoková
Rumunsko Ioana Raluca Olaruová
6–7(6–8), 7–5, [8–10]
Vítězka4.14. ledna 2022Adelaide, AustrálieWTA 250tvrdýJaponsko Eri HozumiováČesko Tereza Martincová
Česko Markéta Vondroušová
1–6, 7–6(7–4), [10–7]
Vítězka5.21. května 2022Rabat, MarokoWTA 250antukaJaponsko Eri HozumiováRumunsko Monica Niculescuová
  Alexandra Panovová
6–7(7–9), 6–3, [10–8]
Vítězka6.25. června 2022Bad Homburg, NěmeckoWTA 250trávaJaponsko Eri HozumiováPolsko Alicja Rosolská
Nový Zéland Erin Routliffeová
6–4, 6–7(5–7), [10–5]
Finalistka9.23. září 2023Kanton, ČínaWTA 250tvrdýJaponsko Eri HozumiováČína Kuo Chan-jü
Čína Ťiang Sin-jü
3–6, 6–7(4–7)
Finalistka10.22. října 2023Nan-čchang, ČínaWTA 250tvrdýJaponsko Eri HozumiováNěmecko Laura Siegemundová
  Věra Zvonarevová
4–6, 2–6
Vítězka7.říjen 2024Hongkong, ČínaWTA 250tvrdýNorsko Ulrikke EikeriováJaponsko Šúko Aojamová
Japonsko Eri Hozumiová
6–4, 4–6, [11–9]

Finále série WTA 125

Čtyřhra: 1 (1–0)

Legenda
WTA 125 (1–0)
Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
Vítězka1.květen 2022Saint-Malo, FrancieantukaJaponsko Eri HozumiováFrancie Estelle Cascinová
Francie Jessika Ponchetová
7–6(7–1), 6–1

Finále na okruhu ITF

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments10 000 $ tournaments

Dvouhra: 3 (1–2)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Vítězka1.18. března 2012Mijazaki, JaponskotrávaJaponsko Jumi Mijazakiová6–0, 6–7(5–7), 6–0
Finalistka1.24. května 2015Karuizawa, JaponskotrávaJaponsko Miju Katová6–7(5–7), 7–5, 1–6
Finalistka2.10. srpna 2015Kimčchon, Jižní KoreatvrdýJižní Korea Lee So-ra2–6, 3–6

Čtyřhra (20 titulů)

č.datumturnajpovrchspoluhráčkaporažené finalistkyvýsledek
1.27. listopadu 2011Tojota, Japonskokoberec (h)Japonsko Riko SawajanagiováFrancie Caroline Garciaová
Nizozemsko Michaëlla Krajiceková
bez boje
2.15. června 2013Buchara, UzbekistántvrdýJaponsko Eri HozumiováRusko Angelina Gabujevová
Ukrajina Veronika Kapšajová
3–6, 7–5, [10–8]
3.23. června 2013Tokio, JaponskotvrdýJaponsko Juka MoriováJaponsko Kumiko Iidžimová
Japonsko Akiko Jonemurová
6–4, 6–3
4.8. září 2013Noto, JaponskotrávaJaponsko Eri HozumiováJaponsko Kazusa Itová
Japonsko Juka Moriová
6–4, 6–4
5.19. října 2013Makinohara, JaponskotrávaJaponsko Eri HozumiováThajsko Niča Lertpitaksinčajová
Thajsko Peangtarn Plipuečová
6–1, 6–2
6.2. června 2014Tokio, JaponskotvrdýJaponsko Mana AjukawováJaponsko Jurina Košinová
Japonsko Akiko Omaeová
3–6, 6–4, [10–4]
7.30. června 2014Kimčchon, Jižní KoreatvrdýJižní Korea Choi Ji-heeJižní Korea Han Na-lae
Jižní Korea Yoo Mi
6–3, 7–6(8–6)
8.13. září 2014Kjóto, Japonskotvrdý (h)Japonsko Kjóka OkamurováJaponsko Ajaka Okunová
Japonsko Mičika Ozekiová
6–3, 6–3
9.22. listopadu 2014Tojota, Japonskokoberec (h)Japonsko Eri HozumiováJaponsko Šúko Aojamová
Japonsko Džunri Namigatová
6–3, 7–5
10.2. ledna 2015Hongkong, ČínatvrdýJaponsko Mana AjukawováČína Tchang Chao-čchen
Čína Jie Čchiou-jü
7–6, 2–6, [10–7]
11.28. března 2015Čchüan-čou, ČínatvrdýJaponsko Eri HozumiováJaponsko Hiroko Kuwatová
Japonsko Džunri Namigatová
6–3, 6–7(2–7), 10–2
12.17. května 2015Kurume, JaponskotvrdýJaponsko Riko SawajanagiováJaponsko Eri Hozumiová
Japonsko Džunri Namigatová
7–6(12–10), 6–3
13.24. srpna 2015Cukuba, JaponskotvrdýČínská Tchaj-pej Lee Ya-hsuanThajsko Niča Lertpitaksinčajová
Thajsko Peangtarn Plipuečová
7–6(7–4), 6–7(2–7), [6–10]
14.24. října 2015Hamamacu, JaponskotrávaJaponsko Mana AjukawováJaponsko Kanae Hisamiová
Japonsko Kotomi Takahatová
0–6, 6–3, [10–4]
15.21. listopadu 2015Tokio, JaponskotvrdýJaponsko Šúko AojamováJaponsko Eri Hozumiová
Japonsko Kurumi Naraová
3–6, 6–2, [10–7]
16.26. března 2016Čchüan-čou, ČínatvrdýJaponsko Šúko AojamováČína Lu Ťing-ťing
Čína Čang Jü-süan
6–3, 6–0
17.16. dubna 2016Šen-čen, ČínatvrdýJaponsko Šúko AojamováČína Liang Čchen
Čína Wang Ja-fan
7–6(7–5), 6–4
18.28. května 2016Inčchon, Jižní KoreatvrdýJižní Korea Han Sung-heeThajsko Kamonwan Buajamová
Čínská Tchaj-pej Lee Pei-chi
6-3, 6-1
19.30. července 2016Wu-chan, ČínatvrdýJaponsko Šúko AojamováČínská Tchaj-pej Čang Kchaj-čen
Čína Tuan Jing-jing
6–4, 6–4
20.28. října 2017Liou-čou, ČínatvrdýČína Chan Sin-jünUSA Jacqueline Caková
Spojené království Laura Robsonová
6–2, 7–6(7–3)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Makoto Ninomiya na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Makoto Ninomijová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20250411a11. dubna 2025
  2. a b c d e f Makoto Ninomijová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20250411a11. dubna 2025
  3. TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Krejčíková se Siniakovou si z Roland Garros odváží první grandslamový titul! [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-10 [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. 
  4. Makoto Ninomijová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20250411a11. dubna 2025
  5. Duan Triumphs In Nanchang [online]. WTA tour, Inc., 2016-08-07 [cit. 2016-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Ashleigh Barty ends 'monster week' with two Malaysian Open titles [online]. Eurosport, 2017-03-05 [cit. 2017-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Thailand.svg
The national flag of Kingdom of Thailand; there are total of 3 colours:
  • Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
  • White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
  • Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Chinese Taipei for Olympic Games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.