Makoto Ninomijová

Makoto Ninomijová 二宮 真琴
Makoto Ninomijová ve Wimbledonu 2017
Stát	Japonsko Japonsko
Datum narození	28. května 1994 (29 let)
Místo narození	Hirošima, Japonsko[1]
Bydliště	Kóbe, Japonsko
Profesionál od	2011
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	989 254 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	160–139
Tituly	0 WTA, 1 ITF
Nejvyšší umístění	280. místo (22. února 2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů	337–247
Tituly	6 WTA, 1 WTA 125K, 20 ITF
Nejvyšší umístění	20. místo (22. října 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2020, 2022)
French Open	finále (2018)
Wimbledon	semifinále (2017)
US Open	1. kolo (2016, 2017, 2020, 2021, 2022, 2023)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry	1. kolo (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	čtvrtfinále (2022)
French Open	1. kolo (2018, 2019)
Wimbledon	2. kolo (2017, 2019)
US Open	1. kolo (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20221024a24. října 2022 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Makoto Ninomijová (japonsky: 二宮 真琴, Ninomija Makoto, * 28. května 1994 Hirošima) je japonská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála šest deblových turnajů. V sérii WTA 125K přidala jednu trofej ze čtyřhry. V rámci okruhu ITF získala jediný titul ve dvouhře a dvacet ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v únoru 2016 na 280. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2018 na 20. místě. Trénuje ji Keiko Ninomija.^[1]

Spolu s krajankou Eri Hozumiovou se probojovaly do finále ženské čtyřhry French Open 2018, v němž je porazil český pár Barbora Krejčíková a Kateřina Siniaková.^[3]

V japonském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2018 základním blokem 1. skupiny asijsko-oceánské zóny proti Thajsku, v němž s Miju Katovou vyhrály čtyřhru. Japonky zvítězily 3:0 na zápasy. Se stejnou spoluhráčkou pak vyhrály rozhodující debl druhé světové baráže proti Velké Británii a výsledkem 3:2 se Japonsko kvalifikovalo do druhé světové skupiny 2019. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupila k šesti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 5–1 ve čtyřhře.^[4]

Japonsko reprezentovala na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde startovala v ženské čtyřhře po boku Nao Hibinové. V úvodním kole uhrály jen tři gamy na šesté nasazené Australanky Ashleigh Bartyovou a Storm Sandersovou.

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží dvouhry událostí okruhu ITF debutovala v listopadu 2009, když na turnaji v Hjógu s dotací 10 tisíc dolarů prošla kvalifikačním sítem. V úvodním kole hlavní soutěže pak podlehla krajance Ecuce Kitazakiové ve třech sadách.^[2] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v březnu 2012 na travnaté události Mijazace s rozpočtem deset tisíc dolarů. Ve finále přehrála další krajanku Jumi Mijazakiovou.^[2][1]

Ve dvouhře okruhu WTA Tour debutovala na říjnovém HP Open 2013 v Ósace. Na úvod kvalifikace neuhrála žádný game na českou tenistku Barboru Strýcovou-Záhlavovou. V hlavní soutěži zažila premiéru o rok později ve čtyřhře Japan Women's Open 2014 po boku krajanky Mari Tanakové, s níž odešla poražena v prvním zápase od nejvýše nasazeného sesterského páru Chao-čching a Jung-žan Čanových z Tchaj-wanu.^[1][2]

Premiérové finále na okruhu WTA Tour odehrála ve čtyřhře Jiangxi International Women's Tennis Open 2016 v čínském Nan-čchangu, když ve finále s Šúko Aojamovou podlehly čínské dvojici Liang Čchen a Lu Ťing-ťing až v rozhodujícím supertiebreaku nejtěsnějším dvoubodovým rozdílem.^[5] Premiérový titul vybojovala na tokijském Japan Women's Open 2016. Ve finálovém deblového duelu s Aojamovou zdolaly Britky Jocelyn Raeovou a Annu Smithovou. Do třetího zápasu o turnajové vítězství postoupila v deblové soutěži Malaysian Open 2017, probíhající v Kuala Lumpuru, kde se její spoluhráčkou stala Američanka Nicole Melicharová. V závěrečném duelu je však zastavila australská dvojice Ashleigh Bartyová a Casey Dellacquová.^[6][1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala v ženském deblu Australian Open 2016. Po boku Aojamové nenašly v úvodním kole recept na sedmý nasazený český pár a pozdější finalistky Andreu Hlaváčkovou s Lucií Hradeckou.^[1][2]

V ženské čtyřhře se probojovala do semifinále Wimbledonu 2017, kde se její spoluhráčkou stala Češka Renata Voráčová. Ve třetím kole vyřadily pátou nasazenou dvojici Lucie Hradecká a Kateřina Siniaková a ve čtvrtfinále přešly přes francouzsko-ruský pár Kristina Mladenovicová a Světlana Kuzněcovová. V dramatickém třísetovém boji pak podlehly turnajovým devítkám Čan Chao-čching s Monicou Niculescuovou až v závěru třetí sady poměrem gamů 7–9.

Finále na Grand Slamu

Ženská čtyřhra: 1 (0–1)

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Finalistka	2018	French Open	antuka	Eri Hozumiová	Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková	3–6, 3–6

Finále na okruhu WTA Tour

Čtyřhra: 16 (6–10)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Finalistka	1.	7. srpna 2016	Nan-čchang, Čína	tvrdý	Šúko Aojamová	Liang Čchen Lu Ťing-ťing	6–3, 6–7(2–7), [11–13]
Vítězka	1.	12. září 2016	Tokio, Japonsko	tvrdý	Šúko Aojamová	Jocelyn Raeová Anna Smithová	6–3, 6–3
Finalistka	2.	5. března 2017	Kuala Lumpur, Malajsie	tvrdý	Nicole Melicharová	Ashleigh Bartyová Casey Dellacquová	6–7 (5–7) , 3–6
Finalistka	3.	13. ledna 2018	Hobart, Austrálie	tvrdý	Ljudmyla Kičenoková	Elise Mertensová Demi Schuursová	2–6, 2–6
Finalistka	4.	10. června 2018	French Open, Paříž, Francie	antuka	Eri Hozumiová	Barbora Krejčíková Kateřina Siniaková	3–6, 3–6
Finalistka	5.	16. září 2018	Hirošima, Japonsko	tvrdý	Miju Katová	Eri Hozumiová Čang Šuaj	2–6, 4–6
Vítězka	2.	23. září 2018	Tokio, Japonsko	tvrdý (h)	Miju Katová	Barbora Strýcová Andrea Sestini Hlaváčková	6–4, 6–4
Finalistka	6.	25. dubna 2021	Istanbul, Turecko	antuka	Nao Hibinová	Veronika Kuděrmetovová Elise Mertensová	1–6, 1–6
Finalistka	7.	29. května 2021	Štrasburk, Francie	antuka	Jang Čao-süan	Alexa Guarachiová Desirae Krawczyková	2–6, 3–6
Vítězka	3.	13. června 2021	Nottingham, Velká Británie	tráva	Ljudmyla Kičenoková	Caroline Dolehideová Storm Sandersová	6–4, 6–7(3–7), [10–8]
Finalistka	8.	28. srpna 2021	Chicago, Spojené státy	tvrdý	Ljudmyla Kičenoková	Nadija Kičenoková Ioana Raluca Olaruová	6–7(6–8), 7–5, [8–10]
Vítězka	4.	14. ledna 2022	Adelaide, Austrálie	tvrdý	Eri Hozumiová	Tereza Martincová Markéta Vondroušová	1–6, 7–6(7–4), [10–7]
Vítězka	5.	21. května 2022	Rabat, Maroko	antuka	Eri Hozumiová	Monica Niculescuová   Alexandra Panovová	6–7(7–9), 6–3, [10–8]
Vítězka	6.	25. června 2022	Bad Homburg, Německo	tráva	Eri Hozumiová	Alicja Rosolská Erin Routliffeová	6–4, 6–7(5–7), [10–5]
Finalistka	9.	23. září 2023	Kanton, Čína	tvrdý	Eri Hozumiová	Kuo Chan-jü Ťiang Sin-jü	3–6, 6–7(4–7)
Finalistka	10.	22. října 2023	Nan-čchang, Čína	tvrdý	Eri Hozumiová	Laura Siegemundová   Věra Zvonarevová	4–6, 2–6

Finále série WTA 125

Čtyřhra: 1 (1–0)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeřky ve finále	výsledek
Vítězka	1.	květen 2022	Saint-Malo, Francie	antuka	Eri Hozumiová	Estelle Cascinová Jessika Ponchetová	7–6(7–1), 6–1

Finále na okruhu ITF

Dvouhra: 3 (1–2)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeřka ve finále	výsledek
Vítězka	1.	18. března 2012	Mijazaki, Japonsko	tráva	Jumi Mijazakiová	6–0, 6–7(5–7), 6–0
Finalistka	1.	24. května 2015	Karuizawa, Japonsko	tráva	Miju Katová	6–7(5–7), 7–5, 1–6
Finalistka	2.	10. srpna 2015	Kimčchon, Jižní Korea	tvrdý	Lee So-ra	2–6, 3–6

Čtyřhra (20 titulů)

č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráčka	poražené finalistky	výsledek
1.	27. listopadu 2011	Tojota, Japonsko	koberec (h)	Riko Sawajanagiová	Caroline Garciaová Michaëlla Krajiceková	bez boje
2.	15. června 2013	Buchara, Uzbekistán	tvrdý	Eri Hozumiová	Angelina Gabujevová Veronika Kapšajová	3–6, 7–5, [10–8]
3.	23. června 2013	Tokio, Japonsko	tvrdý	Juka Moriová	Kumiko Iidžimová Akiko Jonemurová	6–4, 6–3
4.	8. září 2013	Noto, Japonsko	tráva	Eri Hozumiová	Kazusa Itová Juka Moriová	6–4, 6–4
5.	19. října 2013	Makinohara, Japonsko	tráva	Eri Hozumiová	Niča Lertpitaksinčajová Peangtarn Plipuečová	6–1, 6–2
6.	2. června 2014	Tokio, Japonsko	tvrdý	Mana Ajukawová	Jurina Košinová Akiko Omaeová	3–6, 6–4, [10–4]
7.	30. června 2014	Kimčchon, Jižní Korea	tvrdý	Choi Ji-hee	Han Na-lae Yoo Mi	6–3, 7–6(8–6)
8.	13. září 2014	Kjóto, Japonsko	tvrdý (h)	Kjóka Okamurová	Ajaka Okunová Mičika Ozekiová	6–3, 6–3
9.	22. listopadu 2014	Tojota, Japonsko	koberec (h)	Eri Hozumiová	Šúko Aojamová Džunri Namigatová	6–3, 7–5
10.	2. ledna 2015	Hongkong, Čína	tvrdý	Mana Ajukawová	Tchang Chao-čchen Jie Čchiou-jü	7–6, 2–6, [10–7]
11.	28. března 2015	Čchüan-čou, Čína	tvrdý	Eri Hozumiová	Hiroko Kuwatová Džunri Namigatová	6–3, 6–7(2–7), 10–2
12.	17. května 2015	Kurume, Japonsko	tvrdý	Riko Sawajanagiová	Eri Hozumiová Džunri Namigatová	7–6(12–10), 6–3
13.	24. srpna 2015	Cukuba, Japonsko	tvrdý	Lee Ya-hsuan	Niča Lertpitaksinčajová Peangtarn Plipuečová	7–6(7–4), 6–7(2–7), [6–10]
14.	24. října 2015	Hamamacu, Japonsko	tráva	Mana Ajukawová	Kanae Hisamiová Kotomi Takahatová	0–6, 6–3, [10–4]
15.	21. listopadu 2015	Tokio, Japonsko	tvrdý	Šúko Aojamová	Eri Hozumiová Kurumi Naraová	3–6, 6–2, [10–7]
16.	26. března 2016	Čchüan-čou, Čína	tvrdý	Šúko Aojamová	Lu Ťing-ťing Čang Jü-süan	6–3, 6–0
17.	16. dubna 2016	Šen-čen, Čína	tvrdý	Šúko Aojamová	Liang Čchen Wang Ja-fan	7–6(7–5), 6–4
18.	28. května 2016	Inčchon, Jižní Korea	tvrdý	Han Sung-hee	Kamonwan Buajamová Lee Pei-chi	6-3, 6-1
19.	30. července 2016	Wu-chan, Čína	tvrdý	Šúko Aojamová	Čang Kchaj-čen Tuan Jing-jing	6–4, 6–4
20.	28. října 2017	Liou-čou, Čína	tvrdý	Chan Sin-jün	Jacqueline Caková Laura Robsonová	6–2, 7–6(7–3)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Makoto Ninomiya na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Makoto Ninomijová na Wikimedia Commons
• Makoto Ninomijová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
• Makoto Ninomijová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Makoto Ninomijová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
• Makoto Ninomijová v databázi Olympedia (anglicky)
• Makoto Ninomijová na Instagramu