Malá činka

Malá činka
(c) Vanderbei na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY 2.5 Amatérský snímek mlhoviny M76. Autor: Robert J. Vanderbei
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	planetární mlhovina, astronomický rádiový zdroj a zdroj infračerveného záření
Objevitel	Pierre Méchain
Datum objevu	5. září 1780
Rektascenze	1h 42m 19,69s[1]
Deklinace	51°34′31,7″[1]
Souhvězdí	Perseus (lat. Per)
Zdánlivá magnituda (V)	17,48[2][3], 12,2[2], 17,337 9[4] a 17,69[3]
Úhlová velikost	2,7′×1,8′[5]
Vzdálenost	2 500 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr	0,62[6] ly
Označení v katalozích
Messierův katalog	M 76
New General Catalogue	NGC 651 a NGC 650
IRAS	IRAS F01391+5119 a IRAS 01391+5119
Jiná označení	M76, NGC 650, NGC 651[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Malá činka (také Messier 76 nebo NGC 650 a NGC 651) je planetární mlhovina v souhvězdí Persea. Objevil ji Pierre Méchain 5. září 1780. Patří mezi nejslabší objekty Messierova katalogu.^[5]

Pozorování

M76 se vyhledává poněkud obtížněji, a to nejen kvůli jejímu slabému jasu, ale také proto, že se v jejím okolí nenachází jasné hvězdy. Při jejím hledání je možné vyjít od hvězdy 4. magnitudy φ Persei, od níž M76 leží necelý stupeň severním směrem. Mlhovina je mimo dosah středně velkých triedrů, ale většími triedry, jako například 11x80, může být vidět jako slabá rozostřená tečka. Dalekohledy o průměru 150 mm ji ukážou jako objekt protažený od severovýchodu na jihozápad a větší přístroje ukážou její dva výčnělky, díky kterým vypadá podobně jako mlhovina Činka v souhvězdí Lištičky.^[7]

Mlhovina má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to v téměř celé Evropě a severní Americe. Naopak na jižní polokouli je viditelná pouze blízko rovníku a obratníku Kozoroha.^[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od září do února.

Historie pozorování

Mlhovinu objevil Pierre Méchain 5. září 1780 a oznámil to svému kolegovi Charlesi Messierovi, který ji pozoroval 21. října 1780 a do svého katalogu ji přidal s tímto popisem: „Tvoří ji pouze slabé hvězdy a mlhovina. I slabé světlo používané k osvětlení stupnice způsobí, že přestane být vidět.“^[9] William Herschel byl přesvědčen, že jde o dvě nerozlišitelné mlhoviny, a proto je považoval za dva samostatné objekty a přiřadil jim dvě čísla. Tento omyl byl později přenesen i do New General Catalogue, ve kterém má mlhovina také dvě čísla.^[5] Thomas William Webb ji přirovnal k mlhovině M27, když napsal, že vypadá jako její zmenšenina.^[7] Isaac Roberts později pomocí astrofotografie zjistil, že to nejsou dva, nýbrž jediný objekt. Heber Curtis ji pak v roce 1918 správně zařadil mezi planetární mlhoviny.^[10][5]

Vlastnosti

M76 je jedna z pouhých čtyř planetárních mlhovin v Messierově katalogu.^[5] V New General Catalogue má dvě čísla, protože se v době jeho vzniku předpokládalo, že jde o dvojitou mlhovinu, jejíž dvě složky se dotýkají. NGC 651 je však pouze severovýchodní část celé mlhoviny. Svým vzhledem může do jisté míry připomínat mlhovinu Činka.^[10][7] Nejjasnější část mlhoviny je velmi pravděpodobně jasný a mírně eliptický prstenec, který je směrem k Zemi natočen hranou – jeho rovníková rovina je od Země odkloněná pouze o několik stupňů. Podél osy, která je na tuto rovinu kolmá, se plyny rozpínají mnohem rychleji a vytváří tak méně jasné výběžky tvaru motýlích křídel.^[5]

Se svou hvězdnou velikostí 10,1 patří mezi nejslabší objekty Messierova katalogu.^[5] Od Země je vzdálená zhruba 2 500 světelných let,^[11] ale tato hodnota je značně nejistá. Nejjasnější část mlhoviny má rozměr 65 úhlových vteřin, ale její okolní halo má rozměr 290 úhlových vteřin. Ústřední hvězda mlhoviny má hvězdnou velikost 16,6 a velmi vysokou teplotu 60 000 K^[5] až 140 000 K.^[7] Tento bílý trpaslík bude pravděpodobně následujících několik desítek miliard let postupně chladnout.^[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M76 (astronomia) na italské Wikipedii.

Literatura

Knihy

• O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky) 

Mapy hvězdné oblohy

• Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  – Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
• TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
• TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
• TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Vědecké články

• BARUCCO, Diego. Osservazione visuale e CCD di M76, nebulosa planetaria bipolare toroidale. S. 28–31. Astronomia [online]. Unione Astrofili Italiani, květen 2007 [cit. 2018-09-19]. S. 28–31. Dostupné online. (italsky) 

Související články

• Seznam planetárních mlhovin

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Malá činka na Wikimedia Commons
• SIMBAD Astronomical Database: Results for M 76 [online]. [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
• FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 76 [online]. [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
• KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Perseus [online]. [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. 
• NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Činky [online]. astro.cz, 2008-12-17 [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. 
• GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 76 [online]. NASA, 2018-06-26 [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. (anglicky)