Malý Kežmarský štít

Malý Kežmarský štít
(c) Melinda Kiss, CC BY-SA 3.0 Impozantní severní stěna Malého Kežmarského štítu, nazývaná „slovenský Eiger“. (Pohled od „Brnčálky“).
Vrchol	2514,4 m n. m.
Poloha
Světadíl	Evropa
Stát	Slovensko Slovensko
Pohoří	Vysoké Tatry
Souřadnice	49°12′5″ s. š., 20°13′11″ v. d.
Malý Kežmarský štít
Prvovýstup	1834 Ján Still
Hornina	diority až granodiority
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jako Malý Kežmarský štít je obvykle označován předvrchol Kežmarského štítu, ale jeho 900metrová severní stěna, nejvyšší v Tatrách, z něj dělá horolezecký pojem první kategorie. Z jihovýchodu je snadno dostupný, zato jeho mohutnou severní stěnou už vede přes 100 horolezeckých tras, z nichž několik má v tatranském horolezectví přelomový význam. Zimní výstupy jsou tou nejlepší přípravou na horolezecké expedice ve světových velehorách. Popularitu této stěny zvyšuje i blízkost chaty pri Zelenom plese, přezdívané Brnčálka.

Topologie

Od Kežmarského štítu ho dělí Horná Kežmarská štrbina, od Kežmarské kopy zase Dolná Kežmarská štrbina v hřebeni Velké Svišťovky. Středem severní stěny se táhne dlouhá lávka - Německý rebrík, často využívaná k sestupu. V samotné stěně rozeznáváme několik věží, např. Kežmarskou kupu na východě, Ušatou vežu na západě a mezi nimi podél Německého žebříku Szczepańského vežu, Pavúkovu vežu (podle bratrů Pochylých, kteří se zabili při zimním sestupu Německým žebříkem) a Bocekovu vežu.

Vysokohorská turistika

Vrchol je dostupný poměrně nenáročným terénem, např. od Huncovského štítu I, hřebenem od Sedla pod Svišťovkou II, jen s horským vůdcem.

Horolezectví

Roku 1911 Gyula Komarnicki a Gyula Hefty vylezli v horní části stěny (nástup tzv. Německým žebříkem) těžkou cestu (IV - V).

Roku 1912 vylezli Alfréd Grósz, T. Krégczy, Lajos Rokfalusy celou severozápadní hranu (III) na okraji severní stěny z Měděné dolinky až na vrchol.^[1]

V r. 1929 bratři Szczepańští vylezli cestu,^[2] která vede šikmo vlevo (IV).

Prvovýstup celou stěnou udělal W. Stanislawski v r. 1932 (spodek VI, nahoře IV-V), pravda na dvakrát, s jinými spolulezci v dolní a horní polovině. V padesátých letech byl považován za nejtěžší zimní cestu v ČSR. Celou Stanislawského cestu, tzv. Weberovku,^[3] vylezli v r. 1953 A. Puškáš a K. Cerman. V r. 1963 vytvořili direttissimu J. Ďurana, P. Hauschka a P. Pochylý (7 -), v r. 1967 ještě přímější cestu P. Pochylý a J. Unger-Zrůst.^[4]

Dnes k nejtěžším cestám patří "Tulák z nížin" (8 +) bratrů Coubalových a Superdirettissima ještě z r. 1973 Kysilková - Rybička - Šmíd (tehdy VI A4, dnes 9 - / 9). Největším znalcem stěny je P. Jackovič, který vylezl všech 106 známých cest a napsal o nich podrobného průvodce.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Malý Kežmarský štít na slovenské Wikipedii.

Literatura

• KROUTIL, František. Vysoké Tatry pro horolezce : průvodce. 3. [diel]. Praha: Olympia, 1977. 233 s. 
• JACKOVIČ, Pavol. Vysoké Tatry horolezecký sprievodca - Malý Kežmarský štít. Poprad: s.n, 2006. ISBN 8096947370. (slovensky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Malý Kežmarský štít na Wikimedia Commons
• Popis normálních výstupů (I-II)
• Jedna túra s horským vůdcem