Malý Magellanův oblak
| Malý Magellanův oblak | |
|---|---|
 | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | nepravidelná galaxie |
| Objevitel | Fernão de Magalhães |
| Datum objevu | 1521 |
| Rektascenze | 00h 52m 44,8s |
| Deklinace | -72° 49' 43,0" |
| Souhvězdí | Tukan (lat. Tucana - Tuc) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 2,7 |
| Úhlová velikost | 5° 20' × 3° 5' |
| Vzdálenost | 197 ± 9 kly |
| Rudý posuv | 158 ± 4 km/s |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Rozměr | 19 600 × 11 400 ly |
| Absolutní magnituda (V) | -16,3 |
| Metalicita [Fe/H] | −1,07 |
| Označení v katalozích | |
| New General Catalogue | NGC 292 |
| Principal Galaxies Catalogue | PGC 3085 |
| Jiná označení | SMC, NGC 292, PGC 3085 |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Malý Magellanův oblak nebo též Malé Magellanovo mračno (SMC, NGC 292, PGC 3085) je trpasličí nepravidelná galaxie (typu IrrI)[1] v souhvězdí Tukana vzdálená asi 200 000 světelných let. Obsahuje několik stovek miliónů hvězd. Struktura této galaxie je nepravidelná, má náznak galaktické příčky.
Jméno
Tato galaxie společně s Velkým Magellanovým oblakem je pojmenována po portugalském mořeplavci Fernandu Magellanovi. Pojmenoval je tak na jeho počest písař jeho výpravy Antonio Pigafetta. Obě galaxie byly však známy dávno předtím.
Sousedství s Galaxií
Galaxie Malý Magellanův oblak patří do místní skupiny galaxií a je gravitačně vázaná s Galaxií, kterou společně s Velkým Magellanovým oblakem obíhá po kruhové dráze. Vlivem slapových sil je deformována – důkazem je takzvaný Magellanův proud – oblak vodíku, který je projevem začínajícího galaktického kanibalismu. Je pozorován ve vodíkové čáře 21 cm a spojuje oba Magellanovy oblaky a dosahuje až ke Galaxii. Tento oblak byl zachycen gravitací Galaxie při jejich blízkém průchodu kolem ní asi před 500 miliony let.[2]
Cefeidy
V letech 1893 až 1906 zkoumala americká astronomka Henrietta Swan Leavittová fotografické desky tohoto objektu a objevila na nich dva a půl tisíce proměnných hvězd. Šestnáct z nich pak později určila jako cefeidy, do té doby známé jen z Galaxie. Tento objev, společně s dalším výzkumem, vedl k tomu, že v roce 1912 odhalila vztah mezi periodou jejich světelných změn a průměrnou svítivostí. To umožňuje určit jejich absolutní hvězdnou velikost a pomocí modulu vzdálenosti pak přesně i jejich vzdálenost.
Reference
- ↑ KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 260.
- ↑ Galaktický kanibalismus
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Malý Magellanův oblak na Wikimedia Commons - Záznam v NASA/IPAC Extragalactic Database
- Obrázky Malého Magellanova oblaku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
- Animace pohybu Magellanových oblaků okolo Galaxie
- Článek o Magellanových oblacích na stránkách České astronomické společnosti
Média použitá na této stránce
Autor: ESO/VISTA VMC, Licence: CC BY 4.0
The Small Magellanic Cloud (SMC) galaxy is a striking feature of the southern sky even to the unaided eye. But visible-light telescopes cannot get a really clear view of what is in the galaxy because of obscuring clouds of interstellar dust. VISTA’s infrared capabilities have now allowed astronomers to see the myriad of stars in this neighbouring galaxy much more clearly than ever before. The result is this record-breaking image — the biggest infrared image ever taken of the Small Magellanic Cloud — with the whole frame filled with millions of stars. As well as the SMC itself this very wide-field image reveals many background galaxies and several star clusters, including the very bright 47 Tucanae globular cluster at the right of the picture.