Malachit

Malachit
(c) I, Jonathan Zander, CC BY-SA 3.0 Surový malachit
Obecné
Kategorie	Minerál
Chemický vzorec	Cu2(OH)2CO3
Identifikace
Barva	zelená až tmavě zelená
Vzhled krystalu	krápníkovitý, vláknitý, kulovitý, jehličkovitý
Soustava	jednoklonná
Tvrdost	3,5 až 4
Lesk	matný, hedvábný až skelný
Štěpnost	dokonalá podle {201}, dobrá podle {010}
Index lomu	nα=1,655 nβ=1,875 nγ=1,909
Vryp	světle zelený
Hustota	3,9 g ⋅ cm−3
Rozpustnost	rozkládá se v HCl[1]

Malachit je uhličitan mědi s OH skupinou.^[2] Malachit má zpravidla zelenou barvu, která se může pohybovat v odstínech od světle zelené až po černozelenou. Je neprůhledný.^[2] Nejčastěji se vyskytuje v podobě práškovitých, zemitých, vrstevnatých, ledvinitých a krápníkovitých agregátů. Příležitostně také ve formě malých sloupcovitých a jehlicovitých krystalů. Jeho výskyt je vázán na oblasti výskytů sulfidů mědi, např. chalkopyrit, jejichž přeměnou vzniká.

Historie

Dekorativní kámen: Malachit se objevoval již ve starověkém Egyptě, kde se využíval k řezbě sošek, amuletů a kamejí. Také Řekové a Římané jej znali a užívali hojně ve šperku. Dále mletý malachit sloužil líčidlo s údajnými ochrannými účinky, také při nemocech očí. V lékařství se až do 18. století užíval pro údajné podpůrné účinky při růstu dětí a pro utišení bolesti. Byzantský císař Justinián dal malachitové sloupy použít v interiéru chrámu Hagia Sofia v Konstantinopoli. V roce 1635 byla objevena bohatá ložiska malachitu na Urale^[3] a v průběhu 18. století se malachitové nádoby, desky stolů a inkrustace kabinetů staly typicky ruskými produkty glyptiky a marketérie. Nejvýznamnější sbírku shromáždil rusky car Petr I. Veliký v Zimním paláci v Petrohradu. Populární malachitové kameje se objevily v období klasicismu v Itálii i ve Francii.

Technické využití: Malachit byl od starověku používán také jako minerální pigment v zelených barvách. Sloužil jako barvivo k malbě, býval označován jako méně výrazná ruda mědi. Je velmi citlivý na kyseliny a kolísání v barvě. V 19. století v oblastech s vyšší akumulací byl využíván jako méně významná ruda mědi,^[2] jelikož obsahuje až 55 % ^[1] až 57,4 %^[4] mědi. Nacházen byl na většině mědnatých ložisek, dříve byl nazýván skalní zeleň.^[1]

Název minerálu pochází z řeckého slova malache označující sléz a sytě zelenou barvu.^[4]

Vznik

Tvoří se v alteračních a oxidačních oblastech ložisek měděných rud^[5], často se sekundárními minerály včetně azuritu, kde vzniká přímo z roztoků.^[4] Zjednodušeně se dá říci, že malachit vzniká na místech, kde dochází ke zvětrávání rud mědi a z jistého pohledu tak vzniká i na měděných střechách při jejich zvětrávání.^[1] Často se tak vyskytuje jako povlak na jiných horninách a minerálech, ale může tvořit také krápníky.^[4]

Vlastnosti

• Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 3,5–4, krápníkovitý, vláknitý, kulovitý, jehličkovitý, hustota 3,9 g/cm³, štěpnost dokonalá podle {201} a dobrá podle {010}, lom – nepravidelný až lasturnatý.
• Optické vlastnosti: Barvu má velmi zelenou až tmavě zelenou, vryp světle zelený, lesk skelný, matný, v některých případech hedvábný.
• Chemické vlastnosti: Složení: Cu 57,48 %, C 5,43 %, H 0,91 %, O 36,18 %, šumí v HCl.

Výskyt

• Česko
  • Příbram^[5]
  • Podkrkonoší^[5] – vyskytuje se v permských sedimentech, kde tvoří nesouvislé horizonty.
  • Měděnec a vrch Mědník
• svět – Rusko (Ural), Demokratická republika Kongo,^[2] Namibie, Mexiko, Wales, ve Spojených státech obzvláště v Arizoně

Parageneze

V časté asociaci s azuritem, atacamitem, aurichalcitem, brochantitem, kalcitem, chalcedonem, chryzokolem, kupritem, limonitem, tenoritem a wadem

Využití

Malachit se od starověku^[4] až dodnes využívá pro dekorativní účely a jako šperkařský kámen.^[2][5] Dříve se rozemletý malachit používal i jako líčidlo.^[4]. Ve špercích z Turecka a Ruska bývá využíván efekt spojení malachitu s tyrkysem.

Odkazy

Reference

Související články

• Seznam minerálů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Malachit na Wikimedia Commons
• (anglicky) Malachit na webu mindat.org
• (anglicky) Malachit na webu Webmineral.com
• (německy) Malachit v atlasu minerálů