Malešice (Dříteň)

Malešice
Kaple ve vsi
Kaple ve vsi
Lokalita
Charaktervesnice
ObecDříteň
OkresČeské Budějovice
KrajJihočeský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°9′41″ s. š., 14°19′28″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel130 (2021)[1]
Katastrální územíChvalešovice (14,26 km²)
PSČ373 51
Počet domů57 (2011)[2]
Malešice
Další údaje
Webmalešice%20(dříteň)
Kód části obce54992
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Malešice (německy Maleschitz) jsou vesnice, část obce Dříteň v okrese České Budějovice. Nachází se asi 2,5 km na severozápad od Dřítně. Je zde evidováno 57 adres.[3] V roce 2011 zde trvale žilo 104 obyvatel.[4]

Malešice leží v katastrálním území Chvalešovice o výměře 14,26 km².

Součástí Malešic je též osada Bílá Hůrka s gotickým kostelem svatého Štěpána

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z nedatované latinské listiny krále Přemysla Otakara I., který "villa Malesici" jmenuje mezi vesnicemi Netolické provincie, darovanými abatyši Anežce a klášteru sv. Jiří na Pražském hradě, podle editora listiny Gustava Fridricha datované do let 1201-1226,[5] podle údaje Českého statistického úřadu to mělo být až  roku 1227.[6]

Jméno vsi historikové odvozují od Maleše, příslušníka rodu, který ves založil.[7] Vesnice patřila za starodávna k Netolickému a později k Prácheňskému kraji. Záhy se stala majetkem panenského kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Jeho zakladatelkou byla Milada Mlada, sestra knížete Boleslava II Pobožného, jež klášter daroval.

Za husitských válek byly řeholnice donuceny klášter sv. Jiří opustit. Všechen jejich majetek propadl husitské šlechtě nebo králi Zikmundovi. jenž ho rozdělil mezi své přívržence. Jedním z nich byl Jan Smil z Křemže. Držel s Táborskou stranou. Malešice spolu s jinými obdržel roku 1437. Dlouho se však neradoval. Roku 1444 odpůrce husitů Oldřich z Rožmberka zajal Jana Smila a majetek připadl jemu.

Oldřich se však díky neustálým bojům s husity velmi zadlužil, později proto spolu se svým synem – Janem z Rožmberka byli nuceni veškeré své statky dát do zástavy. Statek Heřmaňský, ke kterému patřila i ves Malešice s Bílou Hůrkou přišel do zástavy Malovcům z Libějovic. Od roku 1496 jsou Malešice uváděny jako majetek Lva Malovce na Libějovicích.

Malovci získali v 15. století také Chvalešovice, Sedlec a část Lhota pod Horami Horami. Roku 1548 se synové Lva Malovce (Diviš, Pavel a Zikmund) o tyto statky rozdělili. Malešice spolu s Chvalešovicemi, Újezdem, částí Lhoty pod Horami a Bílou Hůrkou s kostelem připadli Zikmundovi. Ten se usadil ve Chvalešovicích a vybudoval zde tvrz.

Klášter sv. Jiří měl bídu, přesto chtěly představené abatyše alespoň něco ze zastaveného jmění získat zpět. Samy neměly peníze, ale Kryštof I. ze Švamberka – bohatý držitel hradu Zvíkov jim nabídl odkoupení některých zastavených statků. Roku 1514 začala jednání s panem Lvem o výplatu městečka Heřmaně a některých vsí, mezi nimiž byly i Malešice. Věc nebyla tehdy dojednána. Roku 1529 si vymohla panna Barbora ze Štenberka, abatyše sv. Jiří, aby vsi, jež drží v zástavě pan Diviš Malovec na Libějovicích, syn Lvův, mohla dědičně prodat. Na základě královského svolení prodala roku 1530 tyto statky za 2000 kop grošů českých panu Krištofu ze Švamberka na Zvíkově. Odporem pánů Malovců ani tehdy nebyla jednání skončena. Dle všeho požadovali Malovci větší odstupné. Jednání a prodej se podařila dokončit až roku 1548. Dle smlouvy postoupil Jindřich ze Švamberka bratřím Malovcům ze zboží Heřmaňského ves Malešice, tři mlýny na řece Blanici aj. Od roku 1548 patřily Malešice ke Chvalešovicím. Vlastnil je Václav Malovec Chvalešovický – syn Zikmunda. Ten je v roce 1616 (rok před svou smrtí) prodal spolu s Bílou Hůrkou, Sedlicí, Lhotou a Újezdem Malovcům Dříteňským na Hluboké. Malešice poté patřily ke Dřítni – Václavu Malovcovi řečenému mladšímu. Tomu však byly statky pro účast ve vzpouře konfiskovány a dostal je s celým Hlubockým panstvím císařský generál Don Baltasar de Marradas. Po něm koupili panství Schwarzenbergové.

Pamětihodnosti

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Počet domů podle databáze ministerstva vnitra k 9. říjnu 2009
  4. ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 165. 
  5. ↑ Codex diplomaticus regni Bohemiae. II. tomus. Edidit Gustav Fridrich. Pragae 1882, č. 378, s. 422
  6. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 188. 
  7. ↑ Antonín Profous, Místní jména v Čechách III, Praha 1954, s. 10-11

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com