Mallorské království

Mallorské království Regne de Mallorca (ca) Reino de Mallorca (es) Regnum Maioricae (la) ←  1231–1349/1715  → vlajka znak
Geografie
Hlavní město	Palma a Perpignan
Rozloha	4 992 km² (rok 1239)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	cca 50 000 (rok 1239)
Jazyky	katalánština, latina, andaluská arabština
Náboženství	římskokatolické, islámské, judaistické
Státní útvar
Státní zřízení	dědičná monarchie, později v personální unii s Aragonem
Mateřská země	de facto autonomní stát, de iure Aragonská koruna Aragonská koruna (jeho vazalem a až roku 1349 připojen)
Vznik	1231 – dobytí ostrova Mallorca na Almohadech
Zánik	1349 – bitva u Ljucmajoru, dobytí zbývajících držav a připojení k Aragonu 1715 – Dekrety Nueva Planta rušící královské tituly včetně mallorského
Státní útvary a území
Předcházející Almohadové Následující Bourbonské Španělsko

Mallorské království (katalánsky Regne de Mallorca, španělsky Reino de Mallorca, latinsky Regnum Maioricae) byl středověký státní útvar v oblasti západního Středomoří, rozkládající se na Baleárských ostrovech a v částech Pyrenejského poloostrova. O status hlavního města se dělily Palma de Mallorca a Perpignan.

Království bylo vytvořeno krátce po dobytí ostrova Mallorca na Almohadech aragonským králem Jakubem I., aby po jeho smrti přešlo na mladšího syna Jakuba. Ten se také po smrti svého otce ujal vlády jako Jakub II. Mallorský, zatím co koruna Aragonu přešla na nejstaršího syna Petra III. Pokojné soužití obou bratří ale nemělo trvat dlouho, Petr již činil vše pro to, aby nově vzniklé království udržel pod nadvládou Aragonské koruny a zůstalo mu podřízené jako jeho vazal. Předmětem sporu se stalo Roussilonské hrabství, které náleželo k Jakubovu království, jejich soupeření přerostlo v občanskou válku. Jakub II. se proto spojil s Francouzi, vzájemný konflikt vyvrcholil roku 1284 v podobě křížové výpravy proti Aragonu vedené Francií, která ale dopadla pro Francouze a Jakuba nezdarem. Petrův syn a nástupce Alfonso III. v následujících letech anektoval Mallorku, Ibizu a Menorcu. V roce 1295 vrátila smlouva z Agnani ostrovy zpět pod vládu Jakuba II. a smlouva Tarasconská z roku 1291 oficiálně navrátila Aragon do rukou Alfonse III. a zrušila církevní klatbu.

Teprve až aragonský král Petr IV. provedl roku 1343 další úspěšný vpád na Baleárské ostrovy, podobně jako jeho předchůdci se i jemu podařilo anektovat Mallorku a přilehlé ostrovy. Poslední vládce samostatného království Jakub III. Mallorský byl tak nucen se přesunout do svých zbylých držav na pevnině. Dne 26. srpen 1346 se ještě menší mallorský kontigent zapojil v bitvě u Kresčaku po boku francouzského krále Filipa IV. a českého krále Jana Lucemburského proti Angličanům a jejich spojencům. Poslední samostatný mallorský panovník Jakub III. padl v bitvě u Ljucmajoru s aragonskými 25. října 1349. Titul mallorského krále si následně předávali aragonští a později i španělští monarchové, a to až do roku 1715, kdy vešly v platnost dekrety Nueva Planta, v nichž španělský král Filip V. z rodu Bourbounů všechny nadbytečné španělské královské tituly eliminoval.

• Seznam mallorských králů
• Seznam aragonských králů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mallorské království na Wikimedia Commons