Malotlamci

Jak číst taxoboxMalotlamci
Wobegong skvrnitý (Orectolobus maculatus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaparyby (Chondrichthyes)
Nadřádžraloci (Selachimorpha)
Řádmalotlamci (Orectolobiformes)
Applegate, 1972
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Malotlamci (Orectolobiformes) jsou řád žraloků, který zahrnuje hlavně středně velké druhy s významnou výjimkou v podobě žraloka obrovského, který je s maximální délkou přes 18 m[1] vůbec největším nesavčím obratlovcem.[2]

Charakteristika

Tělo včetně hlavy malotlamců bývají znatelně dorzoventrálně zploštělé, až některé druhy připomínají rejnoky (hlavně wobegongovití). Rypec je krátký až velmi krátký. Oči jsou umístěny na hřbetní části těla, avšak u rodů Stegostoma, Nebrius a Rhincodon jsou na straně. Na bocích zadní části hlavy se nachází na každé straně pět žaberních štěrbin, z nichž dvě až čtyři bývají umístěny nad bází prsních ploutví. Kolem malých úst se většinou táhnou vousky, i když např. u žraloka obrovského jsou zakrnělé. Nozdry jsou spojeny s ústy pomocí nosních drážek. Mají spirakulum a dvě hřbetní ploutve bez trnů. Prsní i pánevní ploutve mívají různou velikost od malých po velké.[3] Řada druhů malotlamců vyniká výrazným zbarvením těla s různými pestrými vzory (např. kobercovec tasmánský, wobegong queenslandský).[2] Menší druhy malotlamců žijí většinou při dně a pohybují se jen pomalu, zatímco větší druhy jsou aktivnější a mívají rozsáhlejší areál výskytu.[4] Zatímco kobercovec čínský dosahuje délky pouze kolem 30 cm,[5] žralok obrovský může měřit až přes 18 m.[1]

Biologie a výskyt

Některé druhy jsou vejcorodé a kladou vajíčka ve schránkách. Jiné druhy jsou vejcoživorodé, kdy se embrya v děloze vyživují žloutkovými váčky nebo neoplodněnými vajíčky, které samice pro tyto potřeby produkují. Zaznamenán byl i děložní kanibalismus. Malotlamci jsou rozšíření ve všech oceánech od mírného po tropický pás, i když většina druhů se vyskytuje v tropech a největší druhová diverzita nastává v západním Pacifiku v indopacifické oblasti. Obývají různá stanoviště od mělkých pobřežních vod a korálových útesů, zátok a písečných pláží kontinentálních šelfů po epipelagickou zónu.[3] Vyskytují se v mělkých vodách, typicky do 200m,[2] výjimečně do cirka 400 m.[3] Živí se zooplanktonem, korýši, desetiramenatci (krakaticemi, sépiemi), plži, mlži, sasankami, ježovkami, korály a menšími až středně velkými druhy ryb.[3]

Ohrožení malotlamců představuje hlavně jejich nechtěné ulovení při komerčním rybaření jiných druhů.[4] V některých oblastech (Indie, Filipíny, Tchaj-wan) se nicméně rybáři cíleně zaměřují na některé druhy malotlamců (hlavně zástupci čeledí wobegongovití, žralůčkovití a pruhovcovití), jejichž ploutve a maso jsou v kuchyních jižní a jihovýchodní Asie vysoce ceněny.[3]

Systematika

Český zastaralý název řádu jsou žraloci kobercoví.[6] K malotlamcům se řadí kolem 44 druhů ve 14 rodech a 7 následujících čeledích:[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b MCCLAIN, Craig R.; BALK, Meghan A.; BENFIELD, Mark C. Sizing ocean giants: patterns of intraspecific size variation in marine megafauna. PeerJ. 2015-01-13, roč. 3, s. e715. Dostupné online [cit. 2023-09-25]. ISSN 2167-8359. DOI 10.7717/peerj.715. PMID 25649000. (anglicky) 
  2. ↑ a b c EBERT, David. Sharks, Rays, and Chimaeras of California. Berkeley and Los Angeles, California: University of California Press, 2003. (California Natural History Guides). Dostupné online. ISBN 0-520-22265-2. S. 87. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e COMPAGNO, Leonard J. V. Bullhead, mackerel and carpet sharks: heterodontiformes, lamniformes and orectolobiformes. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 2002. (Sharks of the world). Dostupné online. ISBN 978-92-5-104543-5. S. 126–130. 
  4. ↑ a b EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press ISBN 978-0-691-20599-1. S. 258. (anglicky) 
  5. ↑ Cirrhoscyllium expolitum, Barbelthroat carpetshark. www.fishbase.se [online]. Fishbase.se [cit. 2023-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ HANEL, Lubomír. Ryby (2). 1. vyd. Praha: Albatros, 2000. (Svět zvířat; sv. IX). ISBN 80-00-00830-0. S. 115. 
  7. ↑ NELSON, Joseph S. Fishes of the world. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: Wiley, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-119-17484-4, ISBN 1-119-17484-8. OCLC 926623501 S. 59. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Wobbegong.jpg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 3.0