Maltézský řád
Řád rytířů špitálu svatého Jana v Jeruzalémě | |
---|---|
Ordo Fratrum Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani (la) | |
Základním znakem řádu je od roku 1259 bílý heraldický kříž na červeném poli (spolu s osmišpičatým křížem tvoří obecné symboly řádu). | |
(c) Marco Zanoli, CC BY-SA 4.0 | |
Základní informace | |
Aktivita |
|
Kategorie | rytířsko-vojenský monastický církevní řád podřízený Svatému stolci |
Úloha | služba trpícím, původně také ochrana poutníků a vojenská obrana křesťanství |
Sídlo | hlavní řádové sídlo: Špitál sv. Jana, Jeruzalém Margat a Akko město Rhodos na Rhodu Valletta, ostrov Malta Palác Malta a Villa del Priorato di Malta, Řím sídlo řádu v českých zemích: Maltézské náměstí v Praze |
Země původu | Palestina, Jeruzalémské království Amalfská republika (řád založen kupci z Amalfi) |
Poslední představený | Giacomo Dalla Torre del Tempio di Sanguinetto (2018–2020) |
Působnost | Západní, střední a jižní Evropa, Středomoří, Blízký východ |
Jazyk | italština, latina |
Motto | „Tuitio Fidei et Obsequium Pauperum“ („Ochrana víry a služba trpícím“) |
Odznak | Bílé (stříbrné) kříže – rovný heraldický (na vlajce, znak řádu) a osmišpičatý na červeném (standarta velmistra) nebo černém poli (na pláštích), tento je znám také jako maltézský kříž. |
Oděv | Zpočátku černé oděvy s rovnoramennými bílými kříži, později osmišpičaté. Od roku 1259 se začalo pro vojenské účely užívat barvy červené na místo původní černé. Uniformy jsou zpravidla červené s heraldickým křížem doplněné s černými plášti s osmišpičatým křížem. |
Patroni | Panna Marie Philermoská sv. Jan Křtitel |
Stuha | čestný rytíř |
Řád rytířů špitálu svatého Jana v Jeruzalémě (latinsky Ordo Fratrum Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani), běžně známého jako Řád maltézských rytířů neboli Maltézský řád[1][2], původně Řád johanitů či hospitalitů (latinsky Fraternitas Hospitalaria), jsou názvy a pojmenování jednoho z velkých mezinárodních rytířských duchovních řádů středověké katolické církve. Vznikl na začátku 12. století na území křesťanského Jeruzalémského království ve Svaté zemi, dnes Palestině, původně působil jako špitální bratrstvo, odtud pochází původní označení hospitalité či špitálníci. Během svého působení na ostrově Rhodos vešel řád ve známost jako „rhodští rytíři“ a teprve označení „maltézští rytíři“ a „Maltézský řád“ vešly ve známost po přesídlení centra řádu na ostrov Malta, který mu byl věnován v roce 1530. Tato značení mu zůstala do současnosti. Dnes na původní řád navazují římskokatolický Suverénní řád Maltézských rytířů, celým názvem Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě[3] (latinsky Supremus Ordo Militaris Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani Rhodius et Melitensis). K odkazu řádu se hlásí také celá řada dalších organizací, z nichž jsou některé sdruženy ve společenství Aliance sv. Jana, zejména německý Johanitský řád (německy Johanniterorden), celým názvem Braniborská bailiva rytířského řádu jeruzalémských špitálníků sv. Jana (německy Balley Brandenburg des Ritterlichen Ordens Sankt Johannis vom Spital zu Jerusalem) navazuje na původní řád v Německu, který roku 1530 přijal reformaci a jako protestantský řád se osamostatnil.
Johanité neboli maltézští rytíři byli jedním z největších a nejmocnějších duchovních rytířských řádů středověku, srovnatelní pouze s Řádem německých rytířů nebo předčasně zaniklými templáři.
Název
Název řádu a jeho četná pojmenování se během historie často měnily na základě změny jeho organizace nebo oblasti působení.
Původní název řádu zněl „Špitální bratři sv. Jana Křtitele Jeruzalémského“ (latinsky Fratres Hospitalarii Sancti Ioannis Hierosolymitani)[4]. Z toho se odvozovala další česká pojmenování Rytíři hospitalité sv. Jana v Jeruzalémě, Řád johanitů, Řád hospitalitů sv. Jana, Řád špitálníků, „svatojánští rytíři“ apod. Usídlení řádu na Rhodu v roce 1309 podnítilo vznik dalších pojmenování „Řád rhodských rytířů“, „Řád rytířů v Rhodu“, „rhodští rytíři“ apod. Označení „maltézští rytíři“ se objevilo až po přesídlení centra řádu na ostrov Malta.
Úřední název současného řádu je Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě[5] (italsky Sovrano Militare Ordine Ospedaliero di San Giovanni di Gerusalemme di Rodi e di Malta, latinsky Supremus Ordo Militaris Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani Rhodius et Melitensis), zjednodušeně Suverénní řád Maltézských rytířů či jen Maltézský řád, který je pro literární účely různě zkracován a komolen např. Suverénní vojenský řád rytířů na Maltě apod. Přestože jméno Rhodu stále figuruje v oficiálním názvu řádu, tak po ztrátě Rhodu se již pojmenování rhodských rytířů pro řád běžně nepoužívá, ale užívá se již jen pro historické účely.
Historie řádu
Původ
U kolébky řádu stál špitál sv. Jana Slitovníka v Jeruzalémě, založený kolem roku 1050 italskými kupci z Amalfi. Řád samotný se datuje od roku 1099, kdy se prvním velmistrem stal Gerard Tenc, který působil do roku 1120. Nemocnici, která byla schopna pojmout na 2000 nemocných především z řad poutníků, spravovali benediktini. Po příchodu křižáků se špitální bratrstvo začalo rychle rozmáhat. Zasvěcení špitálu bylo změněno na významnějšího sv. Jana Křtitele. 15. února 1113 papež Paschalis II. potvrdil bratrstvo jako církevní řád. Řehole řádu johanitů, potvrzená 1137, obsahovala prvky benediktinské i augustiniánské řehole, slib chudoby, celibátu, poslušnosti, povinnosti ochraňovat věřící, pomáhat potřebným a bránit Jeruzalém před muslimy.
Rozšíření
Počátkem 12. století vznikly první pobočky řádu v jihoitalských přístavech pro poutníky ze všech zemí. Roku 1153 byly založeny první johanitské komendy v Německu, mezi léty 1158 až 1169 v Praze na Malé Straně a asi 1250 v českém Kladsku. V té době začal mistr Raimund de Pui organizovat johanity podle vzoru templářů jako vojenské duchovní společenství. Šlechtičtí členové řádu byli ozbrojeni a vedle charity plnili také vojenské úkoly. Tak došlo v praxi života řádu k symbióze mnišství a rytířství, později převážil rytíř nad mnichem. Johanité se vedle templářů stali nejvýznačnějším vojenským faktorem ve Svaté zemi.
Úlohou řádu byla zpočátku péče o nemocné poutníky do Svaté země, se vzrůstajícím nebezpečím turecké expanze pak stále více i ochrana posvátných křesťanských míst v Jeruzalémě a poutních cest, především jejich vojenská obrana proti Seldžukům.
Členové řádu se dělili do třídy bojových rytířů, kněží a bratří ošetřovatelů. V čele řádu stojí velmistr (srovnej velmistry Maltézského řádu). Po rozpuštění Řádu templářů roku 1312 byla velká část majetku a pozemků tohoto řádu v evropských zemích věnována Řádu johanitů (později pak Maltézskému řádu), ne vždy se však dostala do jeho rukou.
V důsledku této skutečnosti se řád začal dělit do tzv. jazyků (jazyk přitom odpovídal spíše území, kde se nemovitosti řádu nacházely). Původně existovalo sedm jazyků: provensálský, auvergneský, francouzský, italský, aragonský, německý a anglický, roku 1492 pak vznikl osmý jazyk kastilský (odtržením od aragonského).
Rhodos
Po dobytí Jeruzaléma sultánem Saladinem roku 1187 přesídlil řád do Margatu, Akko, posléze na Kypr (1291) a v roce 1309 se pak usídlil na byzantském Rhodu (odtud pochází jejich dočasné pojmenování rhodští rytíři). Tady johanité vytvořili suverénní stát v čele s velmistrem, kde úspěšně rozvinuli svoji lékařskou praxi a péči o nemocné. Vybudovali také mocnou flotu, která bránila dalšímu pronikání osmanských Turků Středomořím. Úspěšně odráželi pirátské nájezdy a zabránili dvěma invazím muslimů na Rhodos (1444 invazi egyptského sultána a 1480 invazi tureckých vojsk).
Jejich převaha ve východní části Středomoří se stala trnem v oku sílících osmanských panovníků. Roku 1522 obléhal osmanský sultán Sulejman I. Rhodos. K dispozici měl 400 lodí a 200 tisíc vojáků, zatímco řád disponoval jen 7 tisíci rytířů. Po šestiměsíčním obležení byl rytířům povolen odchod z ostrova.
- palác velmistra v Rhodu
- rytířský hrad v Rhodu
- ulice rytířů v Rhodu
- državy řádu v roce 1450 (vyznačeny modře)
Malta
Stát Řádu maltézských rytířů Stato dei Cavalieri di Malta
| |||||||||||||||
Motto Pro fide – pro utilitate hominum | |||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||||||
úřední jazyky: latina, italština, francouzština, španělština, portugalština, němčina, ostatní: maltština, sicilština, arabština | |||||||||||||||
Státní útvar | |||||||||||||||
Scudo | |||||||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||||||
|
Roku 1530 jim císař Svaté říše římské a španělský král Karel V. a papež Klement VIII. udělili v léno souostroví Malty za symbolickou povinnost odvádět jednoho maltského sokola ročně.
K výrazně důležitější roli řádu však patřil boj proti muslimským pirátům, kteří ze svých malých přístavů na severoafrickém pobřeží znepokojovali velký počet měst a osad na evropském pobřeží Středozemního moře. K nejznámějším korzárům patřil např. Chajruddín Barbarossa (zvaný též Khair ad-Din) a jeho bratr Oruč, později pirát Dragut, kteří stáli ve službách osmanských sultánů. Roku 1551 přepadli piráti ostrov Gozo v Maltském souostroví a unesli do otroctví 5000 až 6000 obyvatel ostrova (téměř veškeré obyvatelstvo), roku 1561 zajali katánského biskupa Niccolu Carraciolu, který cestoval na galéře Maltézského řádu.[6]
Ve velké a krvavé bitvě zde řád po dlouhém obležení 1565 zvítězil nad osmanskými vojsky. Založil hlavní město a pevnost Vallettu a opevnil celý ostrov (tehdejším velmistrem byl Jean Parisot de la Valette). V nově zřízené nemocnici byli ošetřováni pacienti z celé středomořské oblasti. Johanité vybudovali správní aparát. Pod jejich vedením se Malta stala suverénním státem.
Roku 1798 musel řád kapitulovat před Napoleonem Bonaparte, táhnoucím s armádou na své egyptské tažení (řídě se svým heslem „nepozvedni meče proti bratru křesťanovi“[7]), a usadil se na několik desetiletí v Rusku, přičemž ztratil během dalších desetiletí většinu svých převorství (tzn. pozemků a jmění) a tím i na významu.
- pevnost St. Angelo na Maltě
- dělo s erbem velmistra Pierra d'Aubusson
- řádová mince z roku 1742 se zpodobněním setnuté hlavy sv. Jana Křtitele
- historická rekonstrukce cvičení rytířů ze 16. století
- část opevnění města Valletta postavené rytíři řádu
České země
V Českém království byla první komenda zřízena ve 12. století a existuje nepřetržitě dodnes. V době habsburské monarchie bylo české převorství nejvýznamnější základnou johanitů (maltézských rytířů) na tomto území, přestože v důsledku vyplenění komendy u Panny Marie pod řetězem roku 1420 se jejich majetek významně zmenšil a jeho hlavní základnu představovalo jihočeské panství a hrad Strakonice.
V roce 1626 získal český představený řádu titul velkopřevora a v roce 1694 bylo jeho sídlo definitivně přeloženo do barokně přebudovaného paláce u kostela Panny Marie pod řetězem v Praze. Nejvyšším rozhodnutím z 2. dubna 1881 pak císař František Josef I. dovolil, aby čeští velkopřevoři užívali knížecí titul. Jednotné české velkopřevorství přetrvalo i rozpad Rakousko-Uherska roku 1918, ovšem v důsledku anšlusu Rakouska roku 1938 se rozdělilo na české a rakouské.
V éře Protektorátu Čechy a Morava (za války jako převor řádu vystupoval konfident gestapa Franz Werner Bobe) a později za komunistického Československa byla činnost řádu ochromena a jeho činnost byla plně obnovena až po roce 1989.[8] V čele českého velkopřevorství stojí v současnosti jako správce (procuratore) a kancléř (úřad velkopřevora je vakantní) Johannes Lobkowicz.[9] S řádem je nedílně spojena tzv. Maltézská pomoc, dobrovolnická a nestátní nezisková organizace poskytující sociální služby trpícím a potřebným v duchu křesťanské lásky k bližnímu.
Mezi známé členy řádu v českých zemí patří nim např. Karel Eduard Paar, první velkopřevor po roce 1989, Karel Schwarzenberg,[10] Jiří Lobkowicz či Jiří Sternberg. Dalším významným členem řádu je pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka.
Maltézský řád dnes
Suverénní řád Maltézských rytířů (celý úřední název je italsky Sovrano Militare Ordine Ospedaliero di San Giovanni di Gerusalemme di Rodi e di Malta, latinsky Supremus Ordo Militaris Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani Rhodius et Melitensis) neboli Řád maltézských rytířů, zkráceně Maltézský řád, má od roku 1879 sídlo v Římě v Paláci Malta. Jeho současná činnost je převážně charitativního charakteru.
Obdobná seskupení
V minulosti, především po druhé světové válce, vznikl větší počet řádů a organizací, které se odvolávaly svým názvem (resp. znakem) na tradici řádu a tento imitovaly. Většinou se jednalo o krátkodobé úkazy, některé byly zcela fiktivního rázu. Patří sem například tzv. Velkopřevorství Podolské, založené jedním Italem, vydávajícím se za polského prince, Velkopřevorství Nejsvětější Trojice z Villeneuve aj.
Jedinou jinou organizací, která se dnes může úspěšně odvolávat na tradici tohoto řádu, je seskupení čtyř národních řádů, známých povětšinou pod jménem Řád Johanitů, které jsou seskupeny v Alianci řádů sv. Jana (jedná se o řády v Německu, Nizozemí, Švédsku a ve Velké Británii). Tyto řády vznikly jako protestantská odštěpení z původního katolického řádu v 16. resp. 19. století. Dnes jsou výlučně dobročinnými organizacemi a udržují mnoho poboček v dalších zemích. Jsou jedinými následovníky bývalého Řádu sv. Jana v Jeruzalémě, uznávanými i dnešním Maltézským řádem. V Německu působí velká dobročinná organizace Johanniter-Unfall-Hilfe (Johanitská úrazová pomoc) s vlastními sanitními vozy atd.
Svatý stolec podle oficiálního prohlášení ze dne 16. října 2012 uznává a zaručuje pouze dvě instituce rytířských řádů: Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě (neboli Suverénní řád maltézských rytířů) a Rytířský řád Svatého hrobu Jeruzalémského (Ordo Equestris Sancti Sepulcri Hierosolymitani), u kterého je jmenování velmistra vyhrazeno papeži, a nechystá v této oblasti žádné změny. „Všechny ostatní řády, nově založené a odvolávající se na zaniklé středověké řády, nejsou Svatým stolcem uznány a nemohou si nárokovat, že navazují na jejich historickou a právní legitimitu, jejich cíle a organizační strukturu,“ uvádí se v prohlášení.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ Internetová jazyková příručka – maltský. prirucka.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2021-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Internetová jazyková příručka: Velká písmena – organizace (státy, správní oblasti, zastupitelské sbory, ministerstva, školy, divadla apod.). prirucka.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2021-05-02]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.maltezskyrad.cz [online]. [cit. 2017-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-19.
- ↑ Milan M. Buben: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích, I. díl
- ↑ a b Svatý stolec o legitimitě rytířských řádů a vyznamenání
- ↑ Srovnej mimo jiné VALLAR, Cindy, Famous Barbary Corsairs, http://www.cindyvallar.com/BCcaptains.html
- ↑ 960 let historie Řádu (maltézských rytířů). maltezskyrad.cz [online]. [cit. 2017-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-06-28.
- ↑ PALÁN, Aleš. Lidé za ta staletí vědí, že je na nás spolehnutí. Katolický týdeník [online]. 2008 [cit. 2007-01-17]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Rekonstrukce, prastarý strom i svatby. Jak maltézští rytíři spravují majetek. www.denik.cz. 2018-07-26. Dostupné online [cit. 2019-05-28].
- ↑ http://www.novinky.cz/domaci/320757-maltezsti-rytiri-maji-sanci-na-pozemky-u-prahy-za-miliardy.html
Literatura
- BARBER, Malcolm, a kol. The military orders : fighting for the faith and caring for the sick. Aldershot: Variorum, 1994. 399 s. ISBN 0-86078-438-X. (anglicky)
- BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů a kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. I. díl. Řády rytířské a křížovníci. Praha: Libri, 2002. 215 s. ISBN 80-7277-085-3.
- DVOŘÁKOVÁ, V. - MERHAUTOVÁ - LIVOROVÁ, A. Nástěnné malby johanitské komendy ve Strakonicích. Umění, roč. 4, (1956), č. 4, s. 273-304.
- HAZARD, Harry W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 3, The fourteenth and fifteenth centuries. Madison: University of Wisconsin Press, 1975. 813 s. Dostupné online. ISBN 0-299-06670-3. (anglicky)
- HUNYADI, Zsolt. The hospitallers in the Medieval Kingdom of Hungary, c. 1150–1387. Budapest: Magyar Egyháztörténeti Enciklopédia Munkaközössége, 2010. 354 s. ISBN 978-963-9662-44-5. (anglicky)
- KUKÁNOVÁ, Zlatuše. Dr. Josef Pluhař - kancléř a vyslanec řádu maltézských rytířů. (K navázání diplomatických styků s Československem v roce 1939). Sborník Národního archivu, Paginae historiae 13, 2005, s. 32-80. ISBN 80-86712-31-1.
- NICOLLE, David. Rytíři řádu johanitů. Brno: Computer Press, 2010. 128 s. ISBN 978-80-251-2813-8.
- PEŠKA, Lukáš. Miesto Rodýz leží skuoro polowicí w moři a jest náramnie pewné (Vztahy českých johanitů s centrem řádu na Rhodu ve druhé polovině 15. století). In: CHOCHOLÁČ, Bronislav; MALÍŘ, Jiří. Pocta Janu Janákovi. Brno: Matice moravská, 2002. ISBN 80-86488-07-1. Kapitola I. Správa, právo, politická moc…, s. 97–115.
- POŘÍZKA, Jiří. Maltézští rytíři v Čechách a na Moravě 1870–1998 : české velkopřevorství řádu maltézských rytířů a jeho představitelé. Olomouc: Votobia, 2002. 207 s. ISBN 80-7198-547-3.
- POŘÍZKA, Jiří. Řád maltézských rytířů : z Palestiny na Via Condotti. Praha: Elka Press ; Knižní klub, 2008. 246 s. ISBN 80-901694-8-1, ISBN 80-7176-582-1.
- SKŘIVÁNEK, František. Rytíři svatého Jana Jerusalémského u nás. 2. vyd. Praha: Klub pro českou heraldiku a genealogii, 1998. 78 s. ISBN 80-902448-3-1.
- WALDSTEIN-WARTENBERG, Berthold. Řád johanitů ve středověku : kulturní dějiny řádu. Praha: Academia, 2008. 473 s. ISBN 978-80-200-1381-1.
Související články
- Velmistři Maltézského řádu
- České velkopřevorství řádu maltézských rytířů
- Suverénní řád Maltézských rytířů
- Rytířské řády
- Aliance sv. Jana
- Velké obležení Malty
- Dějiny Malty
Externí odkazy
- Seznam prací o Řádu maltézských rytířů v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Řád johanitů na Wikimedia Commons
- Téma Maltézský řád ve Wikicitátech
- Johanité ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
- Oficiální stránky Českého velkopřevorství
- Konstituce Maltézského řádu – oficiální text, PDF, 1,21 MB (anglicky)
- Svrchovaný řád maltézských rytířů (MZV). (česky)
- Oficiální stránky řádu (italsky, francouzsky, německy, anglicky a španělsky)
- Dceřiná pomocná organizace řádu v ČR
- Rozhovor s českým velkopřevorem, Karlem Eduardem Paarem (Katolický týdeník)
- The Knights of Malta – Article from KM Magazine
- Pro fide Archivováno 16. 5. 2021 na Wayback Machine. Rekonstrukce jednotky rytířů sv. Jana Jeruzalémského z přelomu 13.–14. století
- Johaniti – rytiersky rád sv. Jána Krstiteľa Jeruzalemského
- Johaniti – rytiersky rád sv. Jána Krstiteľa Jeruzalemského – 2
- Maltézští rytíři – Johanité (Z cyklu České televize o církevních řádech v České republice „Zasvěcení“) – video on-line v archivu ČT
- Palazzo di Malta
Média použitá na této stránce
Autor: Constantine Plakidas, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the Knights Hospitaller
Autor: Mathieu CHAINE, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the Sovereign Military Order of Malta
Autor:
- Emblem-web.svg: David Vignoni
- Broom icon.svg: User:Booyabazooka (uploader)
- derivative work: Ju gatsu mikka (^o^) appelez moi Ju (^o^)
Web broom icon
Autor:
- Bandiera del Regno di Sicilia.svg: Luigi Chiesa and Fry1989
- Bandiera del Regno di Sicilia.svg: Oren neu dag
- Arms of the Aragonese Kings of Sicily.svg: Heralder
- Former Heraldic Crown of Spain.svg: Heralder
- derivative work: The White Lion (talk)
Merchant ensign of the Kingdom of Sicily (14th to 15th centuries) [historical flags would not be rectangular put pointed at the fly]
- map of Angelino Dalorto (c. 1325) - author thought to be identical with Angelino Dulcert File:Dalorto_1325_map_(partial).jpg
- map of Angelino Dulcert (1339): File:Map_of_Angelino_Dulcert_upside-down.jpg
- map of Guillem Soler (Guillelmus Soleri; c. 1380): File:Portolan_chart_of_Guillem_Soler_(c.1380,_Paris).jpg
Strakonice hrad Rumpal a Jelenka
Autor: Fishal, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of colonies of the Order of St. John, 1651-1665.
Carte des colonies de l'Ordre de Saint-Jean, 1651-1665. Mapa de las colonias del Orden de San Juan, 1651-1665.
Cropped and colored from File:Lesser Antilles location map.svgnastrino dell'Ordine di San Silvestro papa
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Královská standarda francouzského krále (používaný jako státní vlajka Francouzským královstvím v období absolutní monarchie). Používaná byla v letech 1638 až 1790.
Autor: PHGCOM, Licence: CC BY-SA 3.0
Arms of the Knights Hospitallers, quartered with those of Pierre d'Aubusson, on a bombard for Rhodes ordered by the latter. The top inscription further reads: "F. PETRUS DAUBUSSON M HOSPITALIS IHER".
Autor: Bernard Gagnon, Licence: CC BY-SA 4.0
The Street of Knights (Odos Ippoton) in Rhodes, Greece
Autor: Mathieu CHAINE, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the Sovereign Military Order of Malta
Autor: Ec.Domnowall, Licence: CC BY 3.0
Drapeau du Royaume de Jérusalem
(c) Marco Zanoli, CC BY-SA 4.0
Die Niederlassungen des Johanniterordens in Europa um 1300. Karte aus der Saisonausstellung 2008 im Ritterhaus Bubikon, Schweiz ("Die Kreuzzüge eine Spurensuche: Die Ritterorden in der Schweiz").
Autor: Picture taken by Polimerek, Licence: CC BY-SA 3.0
Castle of Knights' Hospitaller in Rhodos city.
Autor: Delehaye, Licence: CC BY-SA 3.0
OESSG Ordine Equestre del Santo Sepolcro di Gerusalemme - Nastrino di Cavaliere
Планка ордена Золотой шпоры (Ватикан)
Планка Высшего ордена Христа (Ватикан)
Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape-default, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of the Republic of Amalfi, made according to http://www.duesicilie.org/OLDSITE/bannere-nap.html
Autor: McOleo, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Benemerenti Medal (the Vatican)
20 grani, Order of Malta, 1742. Obverse depicts the head of John the Baptist on a platter
One of the several maritime flags of Ottoman Tripolitania used during Karamanli era (1711-1835). Based on Johnson's new chart of national emblems of 1868. A similar flag, with the crescents moved towards the hoist, is recorded in the 1750s as the naval flag of the "Turkish Emperors" (Türckische Kayser) in Flaggen aller seefahrenden Nationen.[1]
A white Malta cross on a black background, one of the insignias attributed to the Knights Hospitaller
From a heraldic Maltese cross with white background.
- Converted from the following PostScript code:
%! /l{lineto}def 20 420 moveto 290 310 l 180 580 l 300 500 l 420 580 l 310 310 l 580 420 l 500 300 l 580 180 l 310 290 l 420 20 l 300 100 l 180 20 l 290 290 l 20 180 l 100 300 l closepath fill showpage %%EOF
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Praha 1-Malá Strana Velkopřevorský palác
Autor: Karelj, Licence: CC BY-SA 3.0
Opevnění hlavního města Malty, Valletty, hradební příkop Valletta Ditch
Autor: Sudika, Licence: CC BY-SA 3.0
Fort S. Angelo (Birgu, Malta) seen from the Grand Harbour
Autor: Ningyou., Licence: CC BY-SA 3.0
Flag with the cross of Burgundy (saltire). Also named Cross of Burgundy flag. It was used in the Catholic Monarchy and in its viceroyalties such as New Spain and Peru. It was also used by Spain as a military or king's prosonal flag. Used by the Carlist movement.
Autor: Xwejnusgozo, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of territories of the Order of St. John, 1530-1798.Cropped and colored from File:Mediterranean Sea location map (blank).svg
Autor: Arturolorioli, Licence: CC BY-SA 3.0
Order of Malta ribbon (Knight of Justice Professed of Solemn Vows)
Autor: © Ralph Hammann - Wikimedia Commons, Licence: CC BY-SA 4.0
Alsace, Soultz-Haut-Rhin, Ancienne Commanderie d'Hospitaliers de Saint-Jean-de-Jérusalem (XVIe-XVIIIe), 12 rue Jean-Jaurès.
Autor: Arturolorioli, Licence: CC BY-SA 3.0
Order of Malta ribbon (Knight of Honour and Devotion)
Autor: User:Briangotts/w:User:Briangotts, Licence: CC BY-SA 3.0
Re-enactment of 16th century military drills conducted by the Knights. Fort Saint Elmo, Valletta, Malta, 8 May 2005.
Coat of arms of the Holy See with gold key in bend as described in Donald Lindsay Galbreath, A Treatise on Ecclesiastical Heraldry (W. Heffer and Sons, 1930), p. 9; Bruno Bernhard Heim, Heraldry in the Catholic Church: Its Origin, Customs and Laws (Van Duren 1978 ISBN 9780391008731), p. 54; Heraldry Society of Great Britain; Michel Pastoureau, "Keys" in Philippe Levillain, The Papacy: An Encyclopedia (Routledge 2002 ISBN 9780415922302), vol. 2, p. 891.
Ribbon Order of St. Gregory the Great (Vatican)
Grand master Pierre d’Aubusson & senior knights hospitaller
Autor: IndyMeister, Licence: CC BY-SA 4.0
Ribbon of the Signum Sacri Itineris Hierosolymitani (Jerusalem Pilgrim's Cross).
(c) Antiquarian na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY 2.5
Battlements of the Knights castle at Rhodes.
Планка ордена Пия IX (Ватикан)
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Autor: MapMaster, Licence: CC BY-SA 2.5
A political map of the eastern Mediterranean Sea, in 1450.
Ribbon of the Cross "pro ecclesia et pontifice" - Holy See - Vatican
Грб Хоспиталаца