Maltézský řád

Řád rytířů špitálu svatého Jana v Jeruzalémě
Suverénní řád Maltézských rytířů
Ordo Fratrum Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani (la)
Základním znakem řádu je od roku 1259 bílý heraldický kříž na červeném poli (spolu s osmišpičatým křížem tvoří obecné symboly řádu).
Základním znakem řádu je od roku 1259 bílý heraldický kříž na červeném poli (spolu s osmišpičatým křížem tvoří obecné symboly řádu).
Mapa řádových sídel v Evropě roku 1300
(c) Marco Zanoli, CC BY-SA 4.0
Mapa řádových sídel v Evropě roku 1300
Základní informace
Aktivita
Kategorierytířsko-vojenský monastický církevní řád podřízený Svatému stolci
Úlohaslužba trpícím,
původně také ochrana poutníků a vojenská obrana křesťanství
Sídlohlavní řádové sídlo:
Jeruzalémské království Špitál sv. Jana, Jeruzalém
Jeruzalémské království Margat a Akko
Maltézský řád město Rhodos na Rhodu
Maltézský řád Valletta, ostrov Malta
Itálie Palác Malta a Villa del Priorato di Malta, Řím
sídlo řádu v českých zemích:
České království Maltézské náměstí v Praze
Země původuJeruzalémské království Palestina, Jeruzalémské království
Amalfská republikaAmalfská republika Amalfská republika (řád založen kupci z Amalfi)
Poslední představenýGiacomo Dalla Torre del Tempio di Sanguinetto (2018–2020)
PůsobnostZápadní, střední a jižní Evropa, Středomoří, Blízký východ
Jazykitalština, latina
Motto„Tuitio Fidei et Obsequium Pauperum“ („Ochrana víry a služba trpícím“)
Odznak
Bílé (stříbrné) kříže – rovný heraldický (na vlajce, znak řádu) a osmišpičatý na červeném (standarta velmistra) nebo černém poli (na pláštích), tento je znám také jako maltézský kříž.
Oděv
Zpočátku černé oděvy s rovnoramennými bílými kříži, později osmišpičaté. Od roku 1259 se začalo pro vojenské účely užívat barvy červené na místo původní černé. Uniformy jsou zpravidla červené s heraldickým křížem doplněné s černými plášti s osmišpičatým křížem.
PatroniPanna Marie Philermoská
sv. Jan Křtitel
Stuhačestný rytíř
Stuha

Řád maltézských rytířů (neboli běžně maltézský řád[1][2]) je obecné pojmenování jednoho z velkých mezinárodních rytířských duchovních řádů, který vznikl v 11. století na území křesťanského Jeruzalémského království ve Svaté zemi jako Řád rytířů špitálu svatého Jana v Jeruzalémě (latinsky Ordo Fratrum Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani), známého jako Řád johanitů či hospitalitů (Fraternitas Hospitalaria). Během svého působení na ostrově Rhodos vešel řád ve známost jako „rhodští rytíři“ a teprve označení „maltézští rytíři“ získali jeho členové až po přesídlení centra řádu na ostrov Malta, které mu už pak trvale zůstalo.

Maltézští rytíři byli jedním z největších a nejmocnějších duchovních rytířských řádů středověku. Z hlediska politického a vojenskému vlivu a mezinárodního rozšíření jsou srovnatelní pouze s Řádem německých rytířů nebo ve středověku předčasně zaniklými templáři.

Dnes na původní johanitský (maltézský) řád navazuje jednak katolický Suverénní řád Maltézských rytířů (plným názvem latinsky Supremus Ordo Militaris Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani Rhodius et Melitensis, česky Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě[3]), který užívá tradičního označení od působení řádu na ostrově Malta, který mu byl věnován v roce 1530, a jednak protestantská Braniborská bailiva rytířského řádu jeruzalémských špitálníků sv. Jana (německy Balley Brandenburg des Ritterlichen Ordens Sankt Johannis vom Spital zu Jerusalem), která roku 1530 přijala reformaci a stala se samostatným nekatolickým řádem. K odkazu řádu se pak hlásí celá řada dalších organizací, některé sdružené v Alianci sv. Jana.

Název

Název řádu a jeho četná pojmenování se během historie často měnily na základě změny jeho organizace nebo oblasti působení.

Původní název řádu zněl „Špitální bratři sv. Jana Křtitele Jeruzalémského“ (latinsky Fratres Hospitalarii Sancti Ioannis Hierosolymitani)[4]. Z toho se odvozovala další česká pojmenování Rytíři hospitalité sv. Jana v Jeruzalémě, Řád johanitů, Řád hospitalitů sv. Jana, Řád špitálníků, „svatojánští rytíři“ apod. Usídlení řádu na Rhodu v roce 1309 podnítilo vznik dalších pojmenování „Řád rhodských rytířů“, „Řád rytířů v Rhodu“, „rhodští rytíři“ apod. Označení „maltézští rytíři“ se objevilo až po přesídlení centra řádu na ostrov Malta.

Úřední název současného řádu je Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě[5] (italsky Sovrano Militare Ordine Ospedaliero di San Giovanni di Gerusalemme di Rodi e di Malta, latinsky Supremus Ordo Militaris Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani Rhodius et Melitensis), zjednodušeně Suverénní řád Maltézských rytířů či jen Maltézský řád, který je pro literární účely různě zkracován a komolen např. Suverénní vojenský řád rytířů na Maltě apod. Přestože jméno Rhodu stále figuruje v oficiálním názvu řádu, tak po ztrátě Rhodu se již pojmenování rhodských rytířů pro řád běžně nepoužívá, ale užívá se již jen pro historické účely.

Historie řádu

Původ

Přibližný starý znak johanitů

U kolébky řádu stál špitál sv. Jana Slitovníka v Jeruzalémě, založený kolem roku 1050 italskými kupci z Amalfi. Řád samotný se datuje od roku 1099, kdy se prvním velmistrem stal Gerard Tenc, který působil do roku 1120. Nemocnici, která byla schopna pojmout na 2000 nemocných především z řad poutníků, spravovali benediktini. Po příchodu křižáků se špitální bratrstvo začalo rychle rozmáhat. Zasvěcení špitálu bylo změněno na významnějšího sv. Jana Křtitele. 15. února 1113 papež Paschalis II. potvrdil bratrstvo jako církevní řád. Řehole řádu johanitů, potvrzená 1137, obsahovala prvky benediktinské i augustiniánské řehole, slib chudoby, celibátu, poslušnosti, povinnosti ochraňovat věřící, pomáhat potřebným a bránit Jeruzalém před muslimy.

Rozšíření

Johanité v době 13. století
Krak des Chevaliers v Sýrii

Počátkem 12. století vznikly první pobočky řádu v jihoitalských přístavech pro poutníky ze všech zemí. Roku 1153 byly založeny první johanitské komendy v Německu, mezi léty 1158 až 1169 v Praze na Malé Straně a asi 1250 v českém Kladsku. V té době začal mistr Raimund de Pui organizovat johanity podle vzoru templářů jako vojenské duchovní společenství. Šlechtičtí členové řádu byli ozbrojeni a vedle charity plnili také vojenské úkoly. Tak došlo v praxi života řádu k symbióze mnišství a rytířství, později převážil rytíř nad mnichem. Johanité se vedle templářů stali nejvýznačnějším vojenským faktorem ve Svaté zemi.

Úlohou řádu byla zpočátku péče o nemocné poutníky do Svaté země, se vzrůstajícím nebezpečím turecké expanze pak stále více i ochrana posvátných křesťanských míst v Jeruzalémě a poutních cest, především jejich vojenská obrana proti Seldžukům.

Členové řádu se dělili do třídy bojových rytířů, kněží a bratří ošetřovatelů. V čele řádu stojí velmistr (srovnej velmistry Maltézského řádu). Po rozpuštění Řádu templářů roku 1312 byla velká část majetku a pozemků tohoto řádu v evropských zemích věnována Řádu johanitů (později pak Maltézskému řádu), ne vždy se však dostala do jeho rukou.

V důsledku této skutečnosti se řád začal dělit do tzv. jazyků (jazyk přitom odpovídal spíše území, kde se nemovitosti řádu nacházely). Původně existovalo sedm jazyků: provensálský, auvergneský, francouzský, italský, aragonský, německý a anglický, roku 1492 pak vznikl osmý jazyk kastilský (odtržením od aragonského).

Rhodos

Po dobytí Jeruzaléma sultánem Saladinem roku 1187 přesídlil řád do Margatu, Akko, posléze na Kypr (1291) a v roce 1309 se pak usídlil na byzantském Rhodu (odtud pochází jejich dočasné pojmenování rhodští rytíři). Tady johanité vytvořili suverénní stát v čele s velmistrem, kde úspěšně rozvinuli svoji lékařskou praxi a péči o nemocné. Vybudovali také mocnou flotu, která bránila dalšímu pronikání osmanských Turků Středomořím. Úspěšně odráželi pirátské nájezdy a zabránili dvěma invazím muslimů na Rhodos (1444 invazi egyptského sultána a 1480 invazi tureckých vojsk).

Jejich převaha ve východní části Středomoří se stala trnem v oku sílících osmanských panovníků. Roku 1522 obléhal osmanský sultán Sulejman I. Rhodos. K dispozici měl 400 lodí a 200 tisíc vojáků, zatímco řád disponoval jen 7 tisíci rytířů. Po šestiměsíčním obležení byl rytířům povolen odchod z ostrova.

Malta

Stát Řádu maltézských rytířů
Stato dei Cavalieri di Malta
15301798
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Motto: Pro fide – pro utilitate hominum
geografie
Mapa
Mapa2
Zámořské kolonie Maltézského řádu (16511665)
obyvatelstvo
státní útvar
Scudo
státní útvary a území
předcházející:
Sicilské královstvíSicilské království
Habsburské ŠpanělskoHabsburské Španělsko
Compagnie des Îles de l'AmériqueCompagnie des Îles de l'Amérique
následující:
francouzská okupace Maltyfrancouzská okupace Malty
Osmanské TripolskoOsmanské Tripolsko
Francouzská Západoindická společnostFrancouzská Západoindická společnost
Velmistr Petr z Aubussonu v kruhu starších rytířů; Francie, 1483-1484

Roku 1530 jim císař Svaté říše římské a španělský král Karel V. a papež Klement VIII. udělili v léno souostroví Malty za symbolickou povinnost odvádět jednoho maltského sokola ročně.

K výrazně důležitější roli řádu však patřil boj proti muslimským pirátům, kteří ze svých malých přístavů na severoafrickém pobřeží znepokojovali velký počet měst a osad na evropském pobřeží Středozemního moře. K nejznámějším korzárům patřil např. Chajruddín Barbarossa (zvaný též Khair ad-Din) a jeho bratr Oruč, později pirát Dragut, kteří stáli ve službách osmanských sultánů. Roku 1551 přepadli piráti ostrov Gozo v Maltském souostroví a unesli do otroctví 5000 až 6000 obyvatel ostrova (téměř veškeré obyvatelstvo), roku 1561 zajali katánského biskupa Niccolu Carraciolu, který cestoval na galéře Maltézského řádu.[6]

Ve velké a krvavé bitvě zde řád po dlouhém obležení 1565 zvítězil nad osmanskými vojsky. Založil hlavní město a pevnost Vallettu a opevnil celý ostrov (tehdejším velmistrem byl Jean Parisot de la Valette). V nově zřízené nemocnici byli ošetřováni pacienti z celé středomořské oblasti. Johanité vybudovali správní aparát. Pod jejich vedením se Malta stala suverénním státem.

Roku 1798 musel řád kapitulovat před Napoleonem Bonaparte, táhnoucím s armádou na své egyptské tažení (řídě se svým heslem „nepozvedni meče proti bratru křesťanovi“[7]), a usadil se na několik desetiletí v Rusku, přičemž ztratil během dalších desetiletí většinu svých převorství (tzn. pozemků a jmění) a tím i na významu.

České země

Související informace naleznete také v článku České velkopřevorství řádu maltézských rytířů.
Strakonický hrad od jihozápadu

Českém království byla první komenda zřízena ve 12. století a existuje nepřetržitě dodnes. V době habsburské monarchie bylo české převorství nejvýznamnější základnou johanitů (maltézských rytířů) na tomto území, přestože v důsledku vyplenění komendy u Panny Marie pod řetězem roku 1420 se jejich majetek významně zmenšil a jeho hlavní základnu představovalo jihočeské panství a hrad Strakonice.

Velkopřevorský palác na Malé Straně v Praze

V roce 1626 získal český představený řádu titul velkopřevora a v roce 1694 bylo jeho sídlo definitivně přeloženo do barokně přebudovaného paláce u kostela Panny Marie pod řetězem v Praze. Nejvyšším rozhodnutím z 2. dubna 1881 pak císař František Josef I. dovolil, aby čeští velkopřevoři užívali knížecí titul. Jednotné české velkopřevorství přetrvalo i rozpad Rakousko-Uherska roku 1918, ovšem v důsledku anšlusu Rakouska roku 1938 se rozdělilo na české a rakouské.

V éře Protektorátu Čechy a Morava (za války jako převor řádu vystupoval konfident gestapa Franz Werner Bobe) a později za komunistického Československa byla činnost řádu ochromena a jeho činnost byla plně obnovena až po roce 1989.[8] V čele českého velkopřevorství stojí v současnosti jako správce (procuratore) a kancléř (úřad velkopřevora je vakantní) Johannes Lobkowicz.[9] S řádem je nedílně spojena tzv. Maltézská pomoc, dobrovolnická a nestátní nezisková organizace poskytující sociální služby trpícím a potřebným v duchu křesťanské lásky k bližnímu.

Mezi známé členy řádu v českých zemí patří nim např. Karel Eduard Paar, první velkopřevor po roce 1989, Karel Schwarzenberg,[10] Jiří Lobkowicz či Jiří Sternberg. Dalším významným členem řádu je pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka.

Maltézský řád dnes

Znak SMOM

Suverénní řád Maltézských rytířů (celý úřední název je italsky Sovrano Militare Ordine Ospedaliero di San Giovanni di Gerusalemme di Rodi e di Malta, latinsky Supremus Ordo Militaris Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani Rhodius et Melitensis) neboli Řád maltézských rytířů, zkráceně Maltézský řád, má od roku 1879 sídlo v Římě v Paláci Malta. Jeho současná činnost je převážně charitativního charakteru.

Obdobná seskupení

V minulosti, především po druhé světové válce, vznikl větší počet řádů a organizací, které se odvolávaly svým názvem (resp. znakem) na tradici řádu a tento imitovaly. Většinou se jednalo o krátkodobé úkazy, některé byly zcela fiktivního rázu. Patří sem například tzv. Velkopřevorství Podolské, založené jedním Italem, vydávajícím se za polského prince, Velkopřevorství Nejsvětější Trojice z Villeneuve aj.

Jedinou jinou organizací, která se dnes může úspěšně odvolávat na tradici tohoto řádu, je seskupení čtyř národních řádů, známých povětšinou pod jménem Řád Johanitů, které jsou seskupeny v Alianci řádů sv. Jana (jedná se o řády v Německu, Nizozemí, Švédsku a ve Velké Británii). Tyto řády vznikly jako protestantská odštěpení z původního katolického řádu v 16. resp. 19. století. Dnes jsou výlučně dobročinnými organizacemi a udržují mnoho poboček v dalších zemích. Jsou jedinými následovníky bývalého Řádu sv. Jana v Jeruzalémě, uznávanými i dnešním Maltézským řádem. V Německu působí velká dobročinná organizace Johanniter-Unfall-Hilfe (Johanitská úrazová pomoc) s vlastními sanitními vozy atd.

Svatý stolec podle oficiálního prohlášení ze dne 16. října 2012 uznává a zaručuje pouze dvě instituce rytířských řádů: Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě (neboli Suverénní řád maltézských rytířů) a Rytířský řád Svatého hrobu Jeruzalémského (Ordo Equestris Sancti Sepulcri Hierosolymitani), u kterého je jmenování velmistra vyhrazeno papeži, a nechystá v této oblasti žádné změny. „Všechny ostatní řády, nově založené a odvolávající se na zaniklé středověké řády, nejsou Svatým stolcem uznány a nemohou si nárokovat, že navazují na jejich historickou a právní legitimitu, jejich cíle a organizační strukturu,“ uvádí se v prohlášení.[5]

Odkazy

Reference

  1. Internetová jazyková příručka – maltský. prirucka.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. 
  2. Internetová jazyková příručka: Velká písmena – organizace (státy, správní oblasti, zastupitelské sbory, ministerstva, školy, divadla apod.). prirucka.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. 
  3. Archivovaná kopie. www.maltezskyrad.cz [online]. [cit. 2017-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-19. 
  4. Milan M. Buben: Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích, I. díl
  5. a b Svatý stolec o legitimitě rytířských řádů a vyznamenání
  6. Srovnej mimo jiné VALLAR, Cindy, Famous Barbary Corsairs, http://www.cindyvallar.com/BCcaptains.html
  7. 960 let historie Řádu (maltézských rytířů). maltezskyrad.cz [online]. [cit. 2017-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-06-28. 
  8. PALÁN, Aleš. Lidé za ta staletí vědí, že je na nás spolehnutí. Katolický týdeník [online]. 2008 [cit. 2007-01-17]. Dostupné online. 
  9. ČTK. Rekonstrukce, prastarý strom i svatby. Jak maltézští rytíři spravují majetek. www.denik.cz. 2018-07-26. Dostupné online [cit. 2019-05-28]. 
  10. http://www.novinky.cz/domaci/320757-maltezsti-rytiri-maji-sanci-na-pozemky-u-prahy-za-miliardy.html

Literatura

  • BARBER, Malcolm, a kol. The military orders : fighting for the faith and caring for the sick. Aldershot: Variorum, 1994. 399 s. ISBN 0-86078-438-X. (anglicky) 
  • BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů a kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. I. díl. Řády rytířské a křížovníci. Praha: Libri, 2002. 215 s. ISBN 80-7277-085-3. 
  • DVOŘÁKOVÁ, V. - MERHAUTOVÁ - LIVOROVÁ, A. Nástěnné malby johanitské komendy ve Strakonicích. Umění, roč. 4, (1956), č. 4, s. 273-304.
  • HAZARD, Harry W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 3, The fourteenth and fifteenth centuries. Madison: University of Wisconsin Press, 1975. 813 s. Dostupné online. ISBN 0-299-06670-3. (anglicky) 
  • HUNYADI, Zsolt. The hospitallers in the Medieval Kingdom of Hungary, c. 1150–1387. Budapest: Magyar Egyháztörténeti Enciklopédia Munkaközössége, 2010. 354 s. ISBN 978-963-9662-44-5. (anglicky) 
  • KUKÁNOVÁ, Zlatuše. Dr. Josef Pluhař - kancléř a vyslanec řádu maltézských rytířů. (K navázání diplomatických styků s Československem v roce 1939). Sborník Národního archivu, Paginae historiae 13, 2005, s. 32-80. ISBN 80-86712-31-1.
  • NICOLLE, David. Rytíři řádu johanitů. Brno: Computer Press, 2010. 128 s. ISBN 978-80-251-2813-8. 
  • PEŠKA, Lukáš. Miesto Rodýz leží skuoro polowicí w moři a jest náramnie pewné (Vztahy českých johanitů s centrem řádu na Rhodu ve druhé polovině 15. století). In: CHOCHOLÁČ, Bronislav; MALÍŘ, Jiří. Pocta Janu Janákovi. Brno: Matice moravská, 2002. ISBN 80-86488-07-1. Kapitola I. Správa, právo, politická moc…, s. 97–115.
  • POŘÍZKA, Jiří. Maltézští rytíři v Čechách a na Moravě 1870–1998 : české velkopřevorství řádu maltézských rytířů a jeho představitelé. Olomouc: Votobia, 2002. 207 s. ISBN 80-7198-547-3. 
  • POŘÍZKA, Jiří. Řád maltézských rytířů : z Palestiny na Via Condotti. Praha: Elka Press ; Knižní klub, 2008. 246 s. ISBN 80-901694-8-1, ISBN 80-7176-582-1. 
  • SKŘIVÁNEK, František. Rytíři svatého Jana Jerusalémského u nás. 2. vyd. Praha: Klub pro českou heraldiku a genealogii, 1998. 78 s. ISBN 80-902448-3-1. 
  • WALDSTEIN-WARTENBERG, Berthold. Řád johanitů ve středověku : kulturní dějiny řádu. Praha: Academia, 2008. 473 s. ISBN 978-80-200-1381-1. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Vexillum Regni Hierosolymae.svg
Autor: Ec.Domnowall, Licence: CC BY 3.0
Drapeau du Royaume de Jérusalem
Flag of the Republic of Amalfi.svg
Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape-default, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of the Republic of Amalfi, made according to http://www.duesicilie.org/OLDSITE/bannere-nap.html
Royal Standard of the King of France.svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Královská standarda francouzského krále (používaný jako státní vlajka Francouzským královstvím v období absolutní monarchie). Používaná byla v letech 1638 až 1790.
Nuvola web broom.svg
Autor: , Licence: LGPL
Web broom icon
Flag of the Kingdom of Sicily (inverted).svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Merchant ensign of the Kingdom of Sicily (14th to 15th centuries) [historical flags would not be rectangular put pointed at the fly]
ST hrad od JZ Rumpal aJelenka DSCN5627.JPG
Strakonice hrad Rumpal a Jelenka
Coat of arms of the Sovereign Military Order of Malta (variant).svg
Autor: Mathieu CHAINE, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the Sovereign Military Order of Malta
Hospitaller colonization.png
Autor: Fishal, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of colonies of the Order of St. John, 1651-1665.

Carte des colonies de l'Ordre de Saint-Jean, 1651-1665. Mapa de las colonias del Orden de San Juan, 1651-1665.

Cropped and colored from File:Lesser Antilles location map.svg
Order of Pope Sylvester BAR.svg
nastrino dell'Ordine di San Silvestro papa
PierreD'AubussonArmoiries.jpg
Autor: PHGCOM, Licence: CC BY-SA 3.0
Arms of the Knights Hospitallers, quartered with those of Pierre d'Aubusson, on a bombard for Rhodes ordered by the latter. The top inscription further reads: "F. PETRUS DAUBUSSON M HOSPITALIS IHER".
Street of Knights (Rhodes) 01.jpg
Autor: Bernard Gagnon, Licence: CC BY-SA 4.0
The Street of Knights (Odos Ippoton) in Rhodes, Greece
Coat of arms of the Sovereign Military Order of Malta.svg
Autor: Mathieu CHAINE, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the Sovereign Military Order of Malta
Johanniterorden in Europa 1300.png
(c) Marco Zanoli, CC BY-SA 4.0
Die Niederlassungen des Johanniterordens in Europa um 1300. Karte aus der Saisonausstellung 2008 im Ritterhaus Bubikon, Schweiz ("Die Kreuzzüge eine Spurensuche: Die Ritterorden in der Schweiz").
Maltan knights castle in rh.jpg
Autor: Picture taken by Polimerek, Licence: CC BY-SA 3.0
Castle of Knights' Hospitaller in Rhodos city.
OESSG Cavaliere BAR.jpg
Autor: Delehaye, Licence: CC BY-SA 3.0
OESSG Ordine Equestre del Santo Sepolcro di Gerusalemme - Nastrino di Cavaliere
Ordo Militia Aurata or Ordine dello Speron d'Oro o Milizia Aurata.png
Планка ордена Золотой шпоры (Ватикан)
Ordine Supremo del Cristo Rib.png
Планка Высшего ордена Христа (Ватикан)
Benemerenti Medal (Vatican) - ribbon bar.png
Autor: McOleo, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Benemerenti Medal (the Vatican)
Flag of Tripoli 18th century.svg
One of the several maritime flags of Ottoman Tripolitania used during Karamanli era (1711-1835). Based on Johnson's new chart of national emblems of 1868. A similar flag, with the crescents moved towards the hoist, is recorded in the 1750s as the naval flag of the "Turkish Emperors" (Türckische Kayser) in Flaggen aller seefahrenden Nationen.[1]
20 grani, Order of Malta.JPG
20 grani, Order of Malta, 1742. Obverse depicts the head of John the Baptist on a platter
Cross of the Knights Hospitaller.svg

A white Malta cross on a black background, one of the insignias attributed to the Knights Hospitaller

From a heraldic Maltese cross with white background.

Converted from the following PostScript code:
%!
/l{lineto}def
20 420 moveto 290 310 l
180 580 l 300 500 l 420 580 l
310 310 l 580 420 l 500 300 l
580 180 l 310 290 l 420 20 l
300 100 l 180 20 l 290 290 l
20 180 l 100 300 l closepath
fill
showpage
%%EOF
Malá Strana Velkopřevorský palác 2.jpg
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Praha 1-Malá Strana Velkopřevorský palác
Valletta fortification Malta 2014 1.jpg
Autor: Karelj, Licence: CC BY-SA 3.0
Opevnění hlavního města Malty, Valletty, hradební příkop Valletta Ditch
Sudika Birgu San Angelo from boat.jpg
Autor: Sudika, Licence: CC BY-SA 3.0
Fort S. Angelo (Birgu, Malta) seen from the Grand Harbour
Flag of Cross of Burgundy.svg
Autor: Ningyou., Licence: CC BY-SA 3.0
Flag with the cross of Burgundy (saltire). Also named Cross of Burgundy flag. It was used in the Catholic Monarchy and in its viceroyalties such as New Spain and Peru. It was also used by Spain as a military or king's prosonal flag. Used by the Carlist movement.
Cross of malta.svg
Autor: Manny Mannheimer, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag with cross of Malta
Territories of the Knights Hospitaller 1530-1798.png
Autor: Xwejnusgozo, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of territories of the Order of St. John, 1530-1798.Cropped and colored from File:Mediterranean Sea location map (blank).svg
SMOM.svg
Autor: Arturolorioli, Licence: CC BY-SA 3.0
Order of Malta ribbon (Knight of Justice Professed of Solemn Vows)
Soultz Commanderie 07.JPG
Autor: © Ralph Hammann - Wikimedia Commons, Licence: CC BY-SA 4.0
Alsace, Soultz-Haut-Rhin, Ancienne Commanderie d'Hospitaliers de Saint-Jean-de-Jérusalem (XVIe-XVIIIe), 12 rue Jean-Jaurès.
SMOM-gc.svg
Autor: Arturolorioli, Licence: CC BY-SA 3.0
Order of Malta ribbon (Knight of Honour and Devotion)
Malta Knights.jpg
Autor: User:Briangotts/w:User:Briangotts, Licence: CC BY-SA 3.0
Re-enactment of 16th century military drills conducted by the Knights. Fort Saint Elmo, Valletta, Malta, 8 May 2005.
Order of St. Gregory the Great.png
Ribbon Order of St. Gregory the Great (Vatican)
Coat of arms of the Knights Hospitaller.svg
Autor: Constantine Plakidas, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the Knights Hospitaller
Knights hospitaller.JPG
Grand master Pierre d’Aubusson & senior knights hospitaller
Teutonic Order BAR.svg
Autor: Mimich, Licence: CC BY-SA 3.0
Teutonic Order
Signum Sacri Itineris Hierosolymitani.png
Autor: IndyMeister, Licence: CC BY-SA 4.0
Ribbon of the Signum Sacri Itineris Hierosolymitani (Jerusalem Pilgrim's Cross).
Castle at Rhodes.jpg
(c) Antiquarian na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY 2.5
Battlements of the Knights castle at Rhodes.
Order Pius Ribbon.png
Планка ордена Пия IX (Ватикан)
Bandiera del Regno di Sicilia 4.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Eastern Mediterranean 1450.svg
Autor: MapMaster, Licence: CC BY-SA 2.5
A political map of the eastern Mediterranean Sea, in 1450.
Ribbon.Crossproecclesiaetpontifice.jpg
Ribbon of the Cross "pro ecclesia et pontifice" - Holy See - Vatican
Hospitalers.svg
Грб Хоспиталаца