Malta

Maltská republika
Repubblika ta' Malta
Republic of Malta
vlajka Malty
vlajka
znak Malty
znak
Hymna
L-Innu Malti
Geografie

Poloha Malty
Poloha Malty

Hlavní městoValletta
Rozloha316 km² (206. na světě)
z toho 0.001 % vodní plochy
Nejvyšší bodTa' Dmejrek (253 m n. m.)
Časové pásmo+1
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel519 562[1] (174. na světě, 2021)
Hustota zalidnění1649 ob. / km² (8. na světě)
HDI 0,918 (velmi vysoký) (23. na světě, 2021)
Jazykmaltština, angličtina, italština
Náboženstvířímskokatolické 98 %
Státní útvar
Státní zřízeníparlamentní republika
Vznik21. září 1964 (nezávislost na Velké Británii)
PrezidentGeorge Vella
Předseda vládyRobert Abela
Měnaeuro (EUR)
HDP/obyv. (PPP)59 408[2] USD (23. na světě, 2022)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1470 MLT MT
MPZM
Telefonní předvolba+356
Národní TLD.mt
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Malta, plným názvem Maltská republika (maltsky Repubblika TA’ Malta, anglicky Republic of Malta), je ostrovní země ve Středozemním moři přináležející k Evropě. Jde o nejmenší členskou zemi Evropské unie.[3] Žije zde půl milionu obyvatel. Leží 80 km jižně od Itálie, 284 km východně od Tuniska a 333 km severně od Libye. Rozloha 316 kilometrů čtverečních z ní činí desátou nejmenší zemí na světě, avšak je také čtvrtou nejhustěji zalidněnou zemí světa. Tvoří ji několik ostrovů, z nichž dva jsou největší a nejzabydlenější: Malta a Gozo. Urbanizace země je tak rozsáhlá, že se zejména ostrov Malta mění v jednu velkou metropolitní oblast, a Malta tak bývá někdy nazývána městským státem.

Strategická poloha Malty ve Středozemním moři z ní udělala důležitý obchodní uzel.[4] V průběhu dějin byla ovládaná Féničany, Kartágem, Římem, Byzantskou říší, Francouzi a Spojeným královstvím. Nezávislost na Británii získala v roce 1964, stále je však členem Commonwealthu. Od roku 1974 je republikou. Členským státem EU se stala v roce 2004.[3] Roku 2008 vstoupila do eurozóny.

Hlavním městem je Valletta, která je rozlohou a počtem obyvatel nejmenším hlavním městem Evropské unie. Historickým hlavním městem je Mdina. Úředními jazyky jsou maltština a angličtina. Dalším rozšířeným jazykem je italština (byla úředním jazykem až do roku 1934). Malta má silnou křesťanskou identitu, která pramení z jejích dějin (řád johanitů zde několik set let vládl a dodnes je znám také jako "maltézští rytíři"). Přes 90 procent obyvatel jsou katolíci a katolicismus je také státním náboženstvím ukotveným v ústavě země.

Ve 21. století se Malta vyznačuje rychle rostoucí ekonomikou, přistěhovalectvím a tedy i rychle rostoucí populací. Ekonomika je z velké části postavena na cestovním ruchu, který se může opřít o množství památek (ty megalitické jsou staré i 6000 let) a příhodné klima s množstvím slunečných dnů a minimem srážek.

Etymologie

Původ slova „Malta“ je nejistý. Nejčastěji je zmiňován řecký původ názvu, konkrétně ze slova μέλι („meli“, v překladu „med“). Řekové ostrov nazývali Μελίτη („Melite“, v překladu „med“ nebo „sladký jako med“), pravděpodobně kvůli jedinečnému Maltskému medu – žije zde totiž endemický druh včely.[5] Že by se mohlo jednat o řecký vliv doplňuje i fakt, že Řecko mělo na ostrov vliv už od roku 700 př. Kr.[6] a že v letech 395 až 870 Maltě vládla Byzantská říše.[6]

Další možný etymologický původ je fénický. Fénické jméno pro Maltu (Maleth) v překladu znamená přístav, což je možné interpretovat jako odkaz na množství zálivů a zátok, které se na ostrově nacházejí.

Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Malty.
Għar Dalam
Megalitický chrám Mnajdra.

Malta se může chlubit dějinami v trvání téměř 7 200 let. Keramika nalezená archeology například ve slavné jeskyni Għar Dalam (nedaleko dnešního města Birżebbuġa) naznačuje, že maltské ostrovy byly poprvé osídleny okolo roku 5200 př. n. l. neolitickými lovci nebo farmáři, kteří připluli z ostrova Sicílie. Patrně šlo o Sikany. Tito první obyvatelé vyhubili trpasličí hrochy (Hippopotamus melitensis), obří labutě (Cygnus falconeri) a trpasličí slony (Palaeoloxodon falconeri), unikátní pravěkou faunu, jejíž pozůstatky jsou nacházeny jen na Maltě a Sicílii. I fosílie těchto vyhynulých druhů byly nalezeny v Għar Dalam.[7][8]

Maltská Venuše

Obyvatelstvo žilo v matriarchální společnosti (jak dokazují idoly plodnosti). Buď tito první obyvatelé, nebo příslušníci kultury neznámého původu, jež je vytlačila (na tom mezi odborníky neexistuje shoda) vytvořili v období 4000-3500 př. n. l. záhadnou civilizaci zvanou megalitická kultura na Maltě.[9] Vyznačovala se stavbou monumentálních megalitických chrámů. Je známo asi 45 těchto staveb, ale jen pět jich je dobře zachovalých: Tarxien, Ħaġar Qim, Mnajdra, Ggantija (na ostrově Gozo), a také hypogeum (podzemní posvátný prostor) v Hal Saflieni.[10] Nalezené nože naznačují, že v chrámech byly prováděny oběti zvířat, patrně bohyni plodnosti, jejíž sochy jsou dochovány v Národním muzeu archeologie ve Vallettě. K nejslavnějším patří Sleeping Lady z hypogea či Maltská Venuše z Hagar Qim.[11][12][13] Civilizace z neznámých důvodů zanikla a předpokládá se, že pět set let poté (asi 2500 až 2000 př. n. l.) byl ostrov zcela neobydlen.

Cart ruts

Ve 2. tisíciletí př. n. l. došlo k novému osídlení Malty, zřejmě opět ze Sicílie. Nové obyvatelstvo spalovalo své mrtvé a stavělo dolmeny.[14] Zanechalo po sobě také záhadné „kolejnice“, anglicky cart ruts.[15][16][17] Nejznámější z nich jsou takzvané Clapham Junction (Claphamské křižovatky) na jihu ostrova. Jedná se o paralelně probíhající stopy, vyryté do tvrdé vápencové skály, až 70 cm hluboké s rozestupem mezi 110 a 140 cm.[18] Nejobvyklejší teorií o funkci těchto kolejnic je, že šlo o zavlažovací či naopak odvodňovací systém.

Mozaika v Domvs Romana

Kolem roku 1100 př. n. l. obsadili Maltu Féničané.[19] Dali jí i současné jméno (Malet znamená v překladu útočiště či útulek) a patrně i etnický základ - genetická studie Americké univerzity v Bejrútu tvrdí, že starověké fénické geny má asi třetina Malťanů.[20][21] Zajímavostí je, že již s Féničany přišli i první Židé, kteří tak mají na Maltě třítisíciletou historii.[22] Po roce 800 př. n. l. převzala bývalá fénická kolonie Kartágo nadvládu nad západním Středomořím, a tím i nad Maltou.[23][24] Malta se stala její výspou v boji proti helénistické kolonizaci a nebyla tudíž starořeckou kulturou ovlivněna, byť existuje tradice tvrdící opak - která je založena už na ztotožnění Homérem zmíněného ostrova Ogygia s Gozem.[25][26] Antickému vlivu se ale nakonec Malta neubránila, neboť v druhé punské válce byla roku 218 př. n. l. obsazena Římem, pod vedením konzula Tiberia Sempronia Longa.[27] Římané ostrov přičlenili ke své provincii Sicílie. Díky Římanům máme nejstarší písemné zmínky o Maltě, psal o ní Cicero, Plinius starší a zvláště Diodóros Sicilský, který chválil její přístavy, bohatě zdobené domy a kvalitu textilních výrobků.[28] Nejdůležitější památkou na římskou éru jsou ruiny starořímského města Melite, zejména pak tzv. Domvs Romana, objevený roku 1881, s velmi dobře zachovalými podlahovými mozaikami.[29]

Majmúnahův kámen, jedna ze stop arabské nadvlády

Křesťanství na ostrov dle tradice proniklo již s Pavlem z Tarsu při jeho ztroskotání v roce 60 (ve Skutcích apoštolů se o ostrově mluví jako o Melitene), ale skutečně doložený je průnik až z 2. století.[30] Po rozdělení Římské říše spadala Malta pod západní říši. Po pádu Říma přišlo mezivládí Vandalů (454-464) a Ostrogótů (464-533), poté připadla Malta Byzanci, především díky byzantskému generálovi Flaviovi Belisarovi, který Ostrogóty roku 533 porazil.[31] Obyvatelstvo si ale nedalo plně vnutit východní ritus.

V roce 870 Maltu obsadili Arabové, konkrétně tuniská dynastie Aghlabovců.[32] Jejich vyplenění ostrova bylo tak absolutní, že muselo dojít k jeho znovuosídlení kolonisty ze Sicílie, která byla v té době již pod arabskou nadvládou. Došlo pak ke značné islamizaci obyvatelstva.[33] Malta v arabských rukou hrála význačnou roli v obchodu, zvláště s otroky. Arabové vybudovali rovněž známé hradby Mdiny.[34] Stopu zanechali také na jazykové úrovni, dnešní maltština má arabský základ a je počítána k semitským jazykům.[35][36]

Kolem roku 1090 Maltu dobyli normanští vládci Sicílie (Roger I. Sicilský, Roger II. Sicilský) a připojili ji ke svému sicilskému království. Tradiční výklad říká, že to byl Roger I., kdo Malťanům daroval svůj červeno-bílý prapor, z vděčnosti za pomoc při boji s Araby, a že ten je základem i dnešní maltské vlajky. Roku 1192 se Malta stala hrabstvím, prvními hrabaty byli janovští korzáři, vybraní i proto, aby místní obyvatelstvo militarizovali a připravili na obranu.[37] Brzy hraběcí stolec převzali Štaufové, drželi ho do roku 1266. Roku 1224 došlo k vyhnání Arabů a celá křesťanská mužská populace z italského Celana byla naopak přemístěna na Maltu. V roce 1249 bylo zbývající muslimské obyvatelstvo donuceno přestoupit na křesťanství. Po krátkém francouzském mezivládí připadla Malta roku 1282 aragonské koruně (později španělské). Její barcelonská dynastie ostrov kontrolovala do roku 1409. V roce 1429 Maltu krátce okupovali Maurové.

Velké obležení Malty

V roce 1530 ostrov konečně získal křesťanský vojenský (Maltézský) řád Johanitů, pod vedením jeho tehdejšího velmistra Philippa Villierse de L'Isle-Adam. Johanité měli chránit Evropu před vpádem Osmanů.[38] Potřebovali nový azyl, když byli v roce 1522 vyhnáni z Rhodu osmanskou armádou. Císaři Svaté říše římské pak rytíři platili symbolický roční tribut v podobě jednoho maltézského sokola. Roku 1565 se po čtyřměsíčním velkém obležení za cenu obrovských ztrát podařilo odrazit vojska Osmanského sultána Sulejmana I.[39][40] Nečekané vítězství nad pětinásobnou přesilou je dodnes zdrojem maltské národní hrdosti.

Jean Parisot de La Valette

Ostrov byl po této válce téměř zničen, a tak velmistr Jean Parisot de La Valette nechal vystavět nové město Valletta.[41] Po porážce Osmanů se stát ocitl ve zvláštní situaci národnostní a jazykové pestrosti. Johanitský řád se podle jazykové hranice rozdělil na francouzskou, italskou, anglickou, německou, aragonskou, kastilskou a portugalskou část, přičemž každý z těchto podřádů si postavil vlastní sídlo (tzv. auberge).[42] Johanité dali roku 1574 zřídit ve Vallettě i proslulou nemocnici Sacra Infermeria, jednu z největších a nejslavnějších ve středověké Evropě (roku 1979 proměněnou v kongresové centrum).[43][44] Zlatý věk ostrova skončil v 18. století, kdy byl oslaben vliv Osmanské říše, v důsledku čehož evropské mocnosti přestaly vidět smysl v tom platit Johanitskému řádu „za ochranu“.

V roce 1798 obsadil Maltu Napoleon, při své výpravě do Egypta.[45] Malťané, nespokojení s úpadkovou érou pod johanitskou vládou, ho přivítali jako osvoboditele. 12.–18. června 1798 bydlel Napoleon v Palazzo Parisio ve Vallettě. Zrušil všechny feudální výsady i nevolnictví a dal občanská práva Turkům a Židům. Ustavil zákoník a reformoval veřejné školství.[46] Poté odjel do Egypta, stále vnímán jako hrdina. Malá posádka, kterou na ostrově zanechal, si však místní svými excesy a krutostmi, zejména drancováním kostelů, znepřátelila.[47] Obyvatelstvo odpovědělo osmiměsíčním povstáním. O pomoc povstalci požádali Sicilské království, které zase požádalo o pomoc Brity. Britský kapitán Alexander Ball Francouze z Malty roku 1800 úspěšně vypudil, čímž začala britská éra Malty.[48] Formálního začlenění Malty do své říše dosáhli Britové v Pařížské mírové smlouvě roku 1814.

Památník událostí z roku 1919

Britové vzápětí zrušili samosprávný orgán Universitá, což se nelíbilo především místní elitě, která začala revoltovat zvláštním „kulturním“ způsobem – odmítala mluvit anglicky a hovořila striktně italsky. Toto jazykové rozštěpení existuje na Maltě dosud. Jinak ale Britové ostrov postupně modernizovali, industrializovali a nechali mu i určitou samostatnost - roku 1849 dostali Malťané například první ústavu.[49] Po otevření Suezského průplavu v roce 1869 se cena Malty ležící na půli cesty mezi Gibraltarským průlivem a Egyptem zvýšila, stala se pro britské obchodní lodě důležitou zastávkou na cestě do Indie. V první světové válce se pro Brity Malta stala neocenitelnou základnou ve Středozemním moři. Malťané ovšem za války značně trpěli a reakcí bylo povstání v roce 1919, které bylo britskou armádou krvavě potlačeno (tzv. Sette Giugno).[50] Situaci se Britové pokusili uklidnit svoláním prvního parlamentu a prvními demokratickými volbami v roce 1921. Prvním maltským premiérem se stal Joseph Howard. Jenže ve 30. letech začaly ve volbách vítězit proitalské síly, takže Britové několikrát výsledek voleb zrušili, suspendovali ústavu a vrátili Maltu de facto do pozice klasické kolonie.

Rozbombardovaná Valletta roku 1942

V průběhu druhé světové války byla Malta pro Brity opět důležitým bodem, jelikož ležela na strategickém místě, které umožňovalo britskému letectvu napadat zásobovací konvoje Afrikakorpsu.[51] Německo-italské letectvo se snažilo Maltu jako leteckou základnu zničit během soustředěných náletů, které poškodily velkou část budov na ostrově (bylo jich přes tři tisíce a patřila k nim i slavná opera, nikdy již nepostavená znovu[52]). Tato událost vešla do historie jako bitva o Maltu.[53] Malta odolala i díky tajnému podzemnímu velitelství, takzvaným Lascarisovým válečným místnostem vyhloubeným ve vápencové skále asi 40 metrů pod povrchem.[54] Spojenci odtud řídili nejen obranu ostrova, ale i všechny operace ve Středomoří. Generál Eisenhower odtud řídil invazi na Sicílii. Dnes jde o turistickou atrakci. V dubnu 1942 byl maltskému lidu za zásluhy udělen Jiřího kříž, který dodnes zdobí vlajku a státní znak Malty. Kolektivní udělení tohoto řádu bylo unikum až do roku 1999.

Guvernér Anthony Mamo a premiér Dom Mintoff vyhlašují roku 1974 republiku.

Po válce vděční Britové obnovili samosprávu a parlamentarismus. Nejsilnější politickou silou byla, jako i jinde v poválečné Evropě, místní labouristická strana. Ta byla v zásadě probritskou.[55] Jenže labouristy ochromily vnitřní rozpory, což učinilo rozhodující silou Nacionalistickou stranu (Partit Nazzjonalista), jež vznikla na bázi předválečné proitalské strany. Ta měla jasný cíl: samostatnost. 20. srpna 1962 vůdce Nacionalistické strany George Borg Olivier oficiálně požádal Spojené království o nezávislost. Britové souhlasili za podmínky, že se pro nezávislost Malťané vysloví v referendu. To se konalo roku 1964 a jasná většina hlasujících zvolila samostatnost. Když došlo k dohodě, že britská námořní vojska budou moci užívat nadále maltské přístavy, byl 21. září 1964 vyhlášen nezávislý maltský stát.[56] Prvním premiérem nezávislého státu byl Olivier, druhým pak labourista Dom Mintoff, který řídil maltský kabinet třináct let.

Hlavou státu zůstal britský panovník, zastupovaný guvernérem, avšak 13. prosince 1974 se Malta prohlásila republikou s voleným prezidentem jako hlavou státu. Prvním prezidentem se stal Anthony Mamo. Malta zůstala jen členem britského Společenství národů (Commonwealth of Nations).[57] Později museli britští vojáci z Malty odejít a Malta vyhlásila neutralitu.

V roce 1989 se na Maltě konal historický summit sovětského vůdce Michaila Gorbačova a amerického prezidenta George Bushe, o kterém se často hovoří jako o summitu, který ukončil studenou válku.[58][59]

Dne 1. května 2004 vstoupila Malta do Evropské unie.[60] Roku 2008 přijala euro.[61] V roce 2022 se maltská politička Roberta Metsolaová stala předsedkyní Evropského parlamentu.[62]

Státní symboly

Vlajka

Podrobnější informace naleznete v článku Maltská vlajka.

Maltská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 se dvěma svislými pruhy, bílým a červeným. V horním rohu je umístěno šedé (stříbrné), červeně lemované britské vyznamenání Jiřího kříž s nápisem FOR GALLANTRY (česky Za statečnost).

Znak

Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Malty.

Maltský státní znak je tvořen stříbrně a červeně polceným štítem. V (heraldicky) pravém, stříbrném poli je v horním rohu britské vyznamenání Jiřího kříž s nápisem FOR GALLANTRY. Na štítu je položena zlatá hradební koruna s výpadovou brankou a pěti věžemi. Štít obepínají (heraldicky) vpravo větévka olivovníku s plody a vlevo větévka palmová. Obě ratolesti jsou dole pod štítem svázány bílou, vespod červenou, stuhou nesoucí černý nápis REPUBBLIKA TA’ MALTA (česky Maltská republika).

Hymna

Podrobnější informace naleznete v článku Maltská hymna.

Maltská hymna je píseň L-Innu Malti (česky Maltská hymna). Slova napsal Dun Karm Psaila, hudbu složil Robert Samut. Text má formu modlitby.

Geografie

Mapa
Azurové okno před zhroucením

Maltské souostroví leží ve strategické poloze ve Středozemním moři 95 km jižně od Sicílie a 290 km východně od Tuniska. Malta je rozlohou nejmenší stát Evropské unie. Skládá se z následujících obydlených ostrovů:

  • Malta, 246 km²
  • Gozo (Għawdex), 67 km² (kolem 30 000 obyvatel)
  • Comino (Kemmuna), 3 km² (obydlen především během turistické sezóny)

K Maltě náleží i tři neobydlené ostrůvky Cominotto, Filfla a St. Paul's Island. Ostrovy jsou reliktem dřívějšího suchozemského spojení mezi Afrikou a Evropou, které bylo před asi 11 000 lety přerušeno vzestupem mořské hladiny. Nacházejí se na Africké desce. Z fytogeografického hlediska Malta náleží ke Středomoří. Ekoregion, k němuž je řazena, se nazývá Tyrhénsko-jadranské sklerofilní a smíšené lesy.[63]

Převážná většina pobřeží všech ostrovů je skalnatá. Povrch se skládá z různých druhů propustného vápence, který se extenzivně používá jako stavební materiál. Nejvyšším bodem je Ta' Dmejrek (253 m). Geograficky i geologicky náleží Malta k Evropě, byť v minulosti byla obvykle řazena k Africe. V roce 2017 se do moře zřítil skalní útvar Azurové okno, který patřil mezi největší geologické atrakce Malty.[64]

Na ostrově nejsou žádné trvale existující řeky a jezera, ty se vytvoří jen v nejintenzivnějším období dešťů. Malta má proto silně omezené zásoby sladké vody – podle údajů OSN je na vodu nejchudší zemí na světě. Zásobování obyvatelstva vodou je uskutečňováno dnes celkem čtyřmi stanicemi na úpravu mořské vody, parky a zemědělství užívají dešťovou vodu a částečně vodu ze studní; ještě v osmdesátých letech byla velká část spotřeby vody kryta jejím dovozem z Itálie.[65]

Pláž v Mellieħě

Klimatické prostředí je podle Köppenovy klasifikace určeno jako středozemní podnebí. Vyznačuje se mírným, vlhkým zimním obdobím a horkým létem s prakticky žádnými vodními srážkami. Průměrná roční teplota je 23 °C během dne a 15,5 °C v noci. Nejchladnějším měsícem je leden, nejteplejším srpen. Valletta má nejteplejší zimy ze všech hlavních měst Evropy, s průměrnou teplotou 15 °C. Sníh je velmi neobvyklý a když napadne, jde o velkou atrakci, jako například v roce 2014.[66] Průměrná roční teplota moře je 20 °C. Pod tuto průměrnou úroveň neklesne teplota pobřežního moře od června až do listopadu.[67] To je obrovská devíza pro turistický ruch a zakládá to pověst maltských pláží.

Skalní chrpa, národní rostlina Malty

Jak je pro ostrovy typické, je Malta domovem řady endemických (jinde se nevyskytujících) druhů rostlin.[68] Maltskou národní rostlinou je od roku 1973 skalní chrpa (Cheirolophus crassifolius). Vyskytuje se jen na Maltě a roste především na západních útesech, které zdobí svými výraznými růžovofialovými květy.[69] Endemitem byla také fiala šedivá, byť se díky pěstování v okrasných zahradách v 19. století rozšířila do volné přírody i jinde po Evropě. Podobně byl zavlečen na kontinent starček stříbrný (Jacobaea maritima), který se stal oblíbenou okrasnou rostlinou zejména v Británii. Z dřevin jsou pro Maltu typické olivovník evropský, rohovník obecný ("karob"), fíkovník smokvoň, dub cesmínovitý a borovice halepská. To jsou původní druhy. Z nepůvodních se rozšířily blahovičník ("eukalyptus"), akácie a opuncie mexická. Vzhledem k velké hustotě zalidnění je ovšem maltská biodiverzita značně ohrožená.[70]

Politika

Sídlo parlamentu ve Vallettě
Auberge de Castille, sídlo premiéra
Velmistrovský palác, sídlo prezidenta

Bývalá britská kolonie Malta získala nezávislost 21. září 1964 a 13. prosince 1974 se prohlásila nezávislou republikou, zůstala však i nadále členem Britského společenství národů (Commonwealth of Nations). Od 1. května 2004 je Malta členem Evropské unie.

Malta je parlamentní republikou. Její politický systém je, vzhledem k britskému vlivu v minulosti, silně ovlivněn westminsterským systémem. V čele státu stojí nominálně prezident republiky, volený prostou většinou jednokomorovým parlamentem na pětileté období. Prezident jmenuje předsedu vlády a podílí se na složení vlády. V minulosti se však ukázalo, že vůdce jedné z obou hlavních stran, který se zpravidla stává i předsedou vlády, určuje, kdo bude zvolen prezidentem, a tudíž zajišťuje i své jmenování předsedou vlády. Parlament má 65 členů. Volby do parlamentu (Kamra tar-Rapprezentanti) se podle ústavy konají nejméně každých pět let. Volí se ve třinácti volebních obvodech nazývaných distretti elettoral. Pokud strana získá absolutní většinu hlasů, ale nemá většinu křesel, dostane tato strana přidělena další křesla, aby byla zajištěna parlamentní většina. Všechny parlamentní volby mají na Maltě tradičně velice těsné výsledky a obě hlavní strany se u vlády pravidelně střídají. Volební účast je tradičně vysoká, Malta drží rekord ve volební účasti mezi státy bez povinného hlasování (z let 1960 a 1995).

Prezidentkou republiky byla od 4. května 2014 Marie-Louise Coleiro Preca.[71] Její mandát skončil v roce 2019 a novým prezidentem se stal George Vella. Předsedou vlády je pak od ledna 2020 Robert Abela, který po rezignaci nahradil Josepha Muscata. Poslední parlamentní volby proběhly 26. března 2022 a již potřetí za sebou vyhrála Strana práce se ziskem 55,1 % hlasů.

     Centrální region
     Region Gozo
     Severní region
     Jihovýchodní region
     Jižní region

Malta je rozdělena na pět regionů: Centrální region, Region Gozo, Severní region, Jihovýchodní region a Jižní region (regiony vznikly roku 1993, původně byly tři, roku 2009 byly dva regiony rozděleny a počet se tak ustálil na pěti). Každý region má regionální výbor (maltsky Kumitat Reġjonali), který se skládá z předsedy, místopředsedy, výkonného tajemníka a 10 až 14 členů. Od roku 1993 se Malta dále administrativně dělí do 68 takzvaných lokálních výborů (local council), které jsou voleny jednou za tři roky.

Již před získáním nezávislosti byla maltská politika dominována dvěma politickými stranami: socialistickou a neutralisticky zaměřenou Stranu práce (Partit Laburista, MPL jako zkratka pro Maltese Labour Party) a konzervativní Národní stranu (Partit Nazzjonalista, odtud zkratka PN). Ostatní strany nemají větší politický význam.[72] Třetí nejsilnější stranou je Demokratická alternativa (Alternattiva Demokratika, AD), obdoba evropských „Zelených“.

S politickými stranami se v minulosti střídalo i zaměření maltské zahraniční politiky. Zatímco se konzervativní PN orientovala jednoznačně na Západ, tedy na Evropskou unii, udržovala Labour Party tradičně dobré styky nejen se Sovětským svazem, ostatními zeměmi RVHP a Čínou, ale i se svými arabskými sousedy, mimo jiné s Libyí, a zasazovala se za neutralitu Malty a proti členství v Evropské unii. Od roku 1987 je Malta podle své ústavy neutrální.

Malta a Evropská unie

Roberta Metsolaová na zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku

Postoj Malty k členství v Evropské unii byl odvislý od postoje dvou velkých politických stran. Maltská konzervativní strana Nationalist Party byla pro členství, Labour Party (a některé odbory) zase zásadně proti. Každá změna vlády tedy s sebou přinesla i zvrat v otázce vstupu. První žádost o členství podala Malta roku 1990. Po vítězství Labour Party ve volbách roku 1996 Malta žádost o členství stáhla. Po předčasných volbách roku 1998, kdy opět zvítězila Nationalist Party, byla žádost obnovena.

O vstupu Malty do Evropské unie bylo rozhodnuto na konferenci v Kodani 13. prosince 2002. V referendu o členství 8. března 2003 se 53,65 % voličů vyslovilo pro členství. V rámci rozšíření Evropské unie o deset států se tak 1. května 2004 Malta stala členem Evropské unie a vystřídala Lucembursko na místě nejmenšího členského státu. Malta přijala 1. ledna 2008 místo původní maltské liry za novou měnu euro.

V roce 2022 se maltská politička Roberta Metsolaová stala předsedkyní Evropského parlamentu.[62]

Ekonomika

Podrobnější informace naleznete v článku Hospodářství Malty.

Hospodářství Malty je ovlivněno skutečností, že souostroví nemá žádné přírodní zdroje, mimo to pak v důsledku mizivé vegetace trpí i nedostatkem spodní vody (lesní porost byl vymýcen již za dob Féničanů).

Zemědělská půda na Maltě
Malta Freeport

Zemědělství, především rostlinná výroba, se soustřeďuje hlavně na poněkud zelenější ostrov Gozo, přesto se musí zelenina dovážet, hlavně v letní suché sezóně. Tradiční rybolov se provádí stále ještě zastaralým způsobem hlavně jako pobřežní lov; roli zde hraje i skutečnost, že vody v okolí Malty jsou již delší dobu vyloveny. Nejen část rybího masa, ale i mnoho ostatních masných výrobků se proto dováží.

Průmyslová výroba, která vyrábí z velké části i pro vývoz, se soustřeďuje především na strojírenské výrobky, elektroniku, stavbu a opravu lodí, textil; jistých úspěchů bylo v devadesátých letech dosaženo i v oblasti zásobování vodou a elektrickým proudem.

V oblasti služeb stojí na prvním místě turistický ruch. V současné době navštěvuje Maltu přes milion turistů ročně – tedy daleko více, než činí vlastní obyvatelstvo; turistika se na HDP podílí zhruba 35 procenty. Před pandemií covidu Malta dosáhla v oblasti turismu svého vrcholu - v prvních devíti měsících roku 2019 ji navštívilo rekordních 2,1 milionu turistů.[73] To je zhruba čtyřnásobek počtu usedlých obyvatel. Turisty však lákají nejen památky a pláže, stále více rozvíjejícím odvětvím je také tzv. zdravotnický turismus.[74] Zejména pro Brity se stala Malta destinací tohoto druhu.[75] Oblíbenou turistickou atrakcí je také Pepkova vesnice, původně filmová kulisa posléze přeměněná v zábavní park zaměřený na pop-kulturní postavičku Pepka námořníka.[76]

zahraničním obchodu připadá 60 až 70 procent vývozu a dovozu na Německo, Francii, Itálii, USA a Velkou Británii. V dovozu činí značnou položku potraviny a fosilní zdroje na výrobu elektřiny.

Malta Freeport v Marsaxlokku je jedním z největších přístavů kontejnerové námořní dopravy v Evropě.[77] Jediným mezinárodním letištěm v zemi je Letiště Malta. Leží asi 5 km jihozápadně od Valletty, v místě bývalé základny RAF Luqa. Slouží jako uzel pro společnosti Air Malta a také Ryanair (respektive její divizi Malta Air). Air Malta je národní dopravce, státní společnost založená roku 1973. Na silnicích se, vzhledem k britskému vlivu v minulosti, jezdí na Maltě vlevo. Navzdory nevelké rozloze ostrova, vlastnictví automobilu je velmi obvyklé - hustota provozu je čtvrtá nejvyšší v EU.[78]

Obyvatelstvo

Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Malty.
Maltská dívka během tradičního karnevalu

Většina obyvatel Malty žije na hlavním ostrově Malta, zde převážně v městských aglomeracích. Vzhledem k malé rozloze činí hustota zalidnění téměř 1 321 obyvatel na km² (největší v Evropské unii a osmá největší na světě). Přes 90 procent obyvatel žije v městech. Přibližně 3 procenta obyvatel jsou cizinci. Téměř stejný počet obyvatel žije nastálo v zahraničí (v Kanadě, Austrálii a také USA). Na rozdíl od hlavního ostrova má Gozo více zeleně a spíše zemědělský ráz s příslušnou strukturou obyvatelstva, zároveň i menší hustotu obyvatel. Comino je obydleno jen v turistické sezóně (hosté jednoho hotelu, jinak mimo sezónu zde žijí plus minus čtyři obyvatelé).

  • přirozený růst obyvatelstva: 1,2 procent
  • průměrný věk obyvatelstva: celkový 38 let, muži 36,6 a ženy 39,5 roků
  • porodnost: 10,09 na 1 000 obyvatel
  • úmrtnost: 7,91 na 1 000 obyvatel
  • dětská úmrtnost: 5,69 na 1 000 živě narozených
  • průměrný věk dožití: 76,39 let u mužů, 80,43 let u žen
(číselné údaje: stav koncem roku 2003)

Interrupce na Maltě je nezákonná. Je to jediný členský stát Evropské unie s úplným zákazem úmyslných potratů. Neexistují žádné výjimky, včetně případů znásilnění nebo incestu.[79][80] Do manželství mohou Malťané vstoupit od 16 let. Možnost uzavřít manželství před osmnáctým rokem využívají tradičně zejména maltské dívky.

Národnost

(c) Ra Boe / Wikipedia, CC BY-SA 3.0 de
Památník ve Florianě upomínající na migrační vlnu z Malty po druhé světové válce

O původním obyvatelstvu z megalitické doby existují jen domněnky. Osídlení dnešním obyvatelstvem začíná kolem roku 2000 př. n. l., poté, co byla Malta zhruba 500 let neobydlena. Podle jedné stále neověřené teorie byla Malta osídlena ze Sicílie, přičemž v průběhu dalšího vývoje došlo částečně ke smíšení obyvatelstva s jinými národy.

Od počátku 21. století zaznamenala Malta významný nárůst migrace. Populace narozená v cizině vzrostla mezi lety 2005 a 2020 téměř osminásobně. Největší část představují Britové, na Maltě tráví závěr života hodně britských důchodců, zejména ve Sliemě. Dále nejvíce do země migrují Italové, Libyjci a Srbové. Růst migrace rychle vytlačil ceny nemovitostí a nájemného, čímž se zhoršila dostupnost bydlení. Zajímavostí je, že poměrně nedávno Malta čelila úplně opačnému problému, v letech 1948 až 1967 z ní emigrovalo 30 procent populace - 57,6 % do Austrálie, 22 % do Spojeného království, 13 % do Kanady a 7 % do Spojených států.[81] Maltské úřady dokonce pomáhaly emigrantům s náklady na cestu.

V lednu 2014 začala Malta udělovat občanství za příspěvek ve výši 650 000 eur plus investice. Tato praktika tzv. zlatého pasu vedla ke kritice, že Malta takto umožňuje získat přístup do Evropské unie pochybným podnikatelům z různých koutů světa.[82]

Od konce 20. století se Malta stala tranzitní zemí pro migrační trasy z Afriky do Evropy. Situace se stala dramatickou a Malta přijala několik opatření, které posléze kritizovaly lidskoprávní organizace. I Evropský soud pro lidská práva nakonec shledal, že zadržování migrantů ze strany Malty bylo svévolné a porušovalo Evropskou úmluvu o lidských právech.[83]

Jazyky

Il-Kantilena

Úřední řečí na Maltě je maltština (Malti) a angličtina.[84] Článek 74 Ústavy však uvádí, že „... pokud dojde k jakémukoli rozporu mezi maltským a anglickým zněním jakéhokoli zákona, má přednost maltský text.“ V roce 2012 Eurobarometr zjistil, že 97 procent maltské populace považuje maltštinu za mateřský jazyk. 89 procent populace mluví rovněž anglicky, 66 procent italsky a 17 procent francouzsky.[85] Tato rozšířená znalost několika jazyků činí Maltu jednou z nejvíce mnohojazyčných zemí v Evropské unii. Znalost italštiny posilují oblíbené italské televizní sítě RAI a Mediaset.

Maltština je semitskou řečí, která se vyvinula z arabštiny. V průběhu vývoje však byla silně ovlivněna také románskými jazyky (hlavně italštinou) a angličtinou. Maltština je jedinou semitskou řečí, která používá latinskou abecedu, obohacenou o několik vlastních písmen. Je také jedinou semitskou řečí, která má status oficiálního jazyka Evropské unie. I název Malta se vyvinul z původně fénických a později arabských jmen, která se pro ostrov používala: Malet, Melita, Maltacheum a další, což znamenalo pravděpodobně bezpečný přístav.

Nejstarším doloženým textem v maltštině je báseň Il-Kantilena, připisovaná Pietru Caxarovi a pocházející z 15. století.[86]

Náboženství

Katedrála sv. Pavla ve Vallettě

Přibližně 95 procent obyvatelstva je římskokatolické víry. Druhý článek ústavy Malty určuje katolicismus jako státní náboženství, což se odráží v různých prvcích maltské kultury. V ústavě se také píše, že výuka katolického náboženství na maltských školách je povinná. Zároveň jsou tam ale pasáže garantující náboženskou svobodu.

Na Maltě existuje 364 kostelů, což odpovídá poměru jeden kostel na tisíc obyvatel. Vzhledem k počtu obyvatel má Malta rovněž víc kněží, mnichů a jeptišek než jakýkoliv jiný stát na světě s výjimkou Vatikánu. Prvním maltským světcem a údajně i prvním biskupem byl Svatý Publius, jehož měl dle legendy léčit sv. Pavel. Sídlit měl v jeskyni v Rabatu, nyní známé jako „jeskyně sv. Pavla“ (v jejím okolí byly nalezeny archeologické důkazy o křesťanských pohřbech a rituálech ze 3. století). Jeskyně patří k nejstarším známým místům křesťanského uctívání na ostrově. Svatý Publius je patronem Malty spolu s Pavlem a Svatou Agátou (dříve v češtině označovanou jako Háta). Významnou náboženskou osobností byl George Preca. Papež Benedikt XVI. ho svatořečil 3. června 2007.[87] Dalšího významného kněze Nazju Falzona blahořečil Jan Pavel II. dne 9. května 2001.[88]

Katolický průvod na Velký pátek ve městě Żebbuġ

Židovská populace na Maltě dosáhla svého vrcholu ve středověku za vlády Normanů. V roce 1479 se však Malta a Sicílie dostaly pod aragonskou vládu a Dekret z Alhambry z roku 1492 přinutil všechny Židy opustit zemi a zanechat na ostrově téměř všechen majetek. Jen několik desítek maltských Židů tehdy konvertovalo ke křesťanství, aby mohli zůstat v zemi. Dnes existuje na ostrově jeden židovský sbor.[89]

Na Maltě též existuje jedna muslimská mešita: Mariam Al-Batool. Z odhadovaných 3 000 muslimů na Maltě je přibližně 2250 cizinců, 600 občanů je naturalizovaných a asi 150 je maltských rodáků.

V průzkumu, který provedl deník Malta Today, se 4,5% populace prohlásilo za ateistu nebo agnostika, což je jedno z nejnižších čísel v Evropě. Podle průzkumu Eurobarometru provedeného v roce 2019 se však počet ateistů od roku 2014 do roku 2018 zdvojnásobil. Lidé bez vyznání jsou ovšem objektem diskriminace. Výroční zpráva organizace Humanists International o svobodě myšlení za rok 2015 kvůli tomu zařadila Maltu do kategorie „závažná diskriminace". Významným pokrokem bylo, když byl v roce 2016 zrušen zákon o rouhání.[90]

Města

Marsaxlokk

Z ptačí perspektivy se zdá, že celý severovýchod hlavního ostrova Malty pozůstává z jednoho jediného velkého města. Tento dojem klame, především v důsledku velmi rychlé výstavby za posledních přibližně třicet let. Hranice jednotlivých měst této aglomerace jsou rozeznatelné pouze z místních popisných tabulek. K největším a nejznámějším městům patří:

  • Valletta (často nesprávně nazývané La Valletta), hlavní město; pozůstává především z historické pevnosti
  • Sliema, obchodní a nákupní středisko Malty,
  • Birkirkara, největší město (2002: 22 334 obyvatel)
  • Mdina, bývalé hlavní město s historickým centrem, dnes také zvané „tiché město“ (je přístupné jen pro pěší), s živým předměstím Rabat
  • Victoria (dříve také a dnes částečně: Rabat), hlavní město ostrova Gozo
  • takzvaná „Tři města“ (The Three Cities), jak se nazývají města Vittoriosa (také Birgu), Senglea a Cospicua, ležící oproti Vallettě na východní straně zálivu Grand Harbour
  • Marsaxlokk, rybářský přístav, známý velkým počtem tradičních člunů luzzu

Kultura

Místo připomínky zavražděné Daphne Caruana Galiziaové u pomníku Víra, statečnost a civilizace.
Mdina
Citadela ve Victorii
Konkatedrála sv. Jana

Světové proslulosti dosáhl spisovatel Frans Sammut či komiksový tvůrce Joe Sacco, který se proslavil seriály o historických událostech.[91] Ke známým spisovatelům patří rovněž "maltský bard" Dun Karm[92] či Mark A. Sammut. Představitelem současné maltské literatury je například Immanuel Mifsud.[93] Je čtyřnásobným držitelem maltské národní literární ceny a v roce 2011 mu byla za autobiografickou knihu Ve jménu Otce (i Syna) udělena Cena Evropské unie za literaturu.[94] Novinářskou legendou se stala Daphne Caruana Galiziaová. Poté, co odhalila a kritizovala korupci ve vládě, nepotismus, praní špinavých peněz, vazby mezi maltským online hazardním průmyslem a organizovaným zločinem nebo popsala ázerbájdžánský vliv na Maltě, se 16. října 2017 stala obětí atentátu, když byla v jejím vozidle odpálena bomba.[95] To vzbudilo mezinárodní pozornost a vlnu kritiky, otřáslo to i maltským politickým životem. Šestnáctého každého měsíce se na Maltě scházejí občané, aby si vraždu novinářky připomněli.[96] Největším a nejvlivnějším deníkem na ostrově jsou Times of Malta. Maltská národní knihovna byla založena již roku 1776.

Nejznámějšími hudebními skladateli jsou Nicolas Isouard a Girolamo Abos. Jistého věhlasu dosáhl i operní pěvec Joseph Calleja. Nejznámější styl maltské lidové hudby se nazývá għana. V roce 2021 byl zapsán na seznam nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO.[97] Divadlo Manoel založené roku 1731 je třetím nejstarším stále činným divadlem v Evropě. Je mj. domovskou scénou Maltské filharmonie.

Vývoj malířství na Maltě silně ovlivnil Caravaggio, který tam 15 měsíců pobýval.[98] Dva z nejznámějších jeho obrazů, Stětí Jana Křtitele a Svatý Jeroným, jsou k vidění dodnes právě na Maltě, v konkatedrále sv. Jana. Caravagiem byl silně ovlivněn například Mattia Preti, nejvýznamnější barokní malíř působící na ostrově.[99] Poté, co se stal rytířem Řádu sv. Jana, odcestoval v roce 1659 na Maltu a většinu zbytku svého života strávil tam. Přeměnil interiér katedrály sv. Jana v obrovskou sérii obrazů o životě a mučednictví sv. Jana Křtitele (1661-1666). Na Maltě najdeme také mnoho obrazů Pretiho v soukromých sbírkách a ve farních kostelech. Namaloval na Maltě i svůj známý obraz Daňový peníz. Významnými sochaři byli Melchiorre Cafà a Lorenzo Gafà. V oblasti lidového umění má velkou tradici maltézská krajka (bizzilla).[100][101]

(c) Diego Delso, CC BY-SA 4.0
Rotunda v Mostě

Manýristický architekt Girolamo Cassar naplánoval řadu staveb v hlavním městě Vallettě, např. konkatedrálu sv. Jana či Velmistrovský palác. Malta je velice bohatá na historické památky. Tři z nich se nacházejí na listině Kulturního dědictví organizace UNESCO: hlavní město Valletta jako celek, megalitické chrámy na Maltě a Gozu, a takzvané Hypogeum Ħal Saflieni.[102] Další historické památky pocházejí z doby arabského obsazení ostrova, hlavně však z doby vlády Johanitů. Zde je možno jmenovat celé město Mdinu (hradby postavili již Arabové), dále nesčíslné stavby a pevnůstky ve Vallettě, citadelu v hlavním městě Goza Victorii, palác Auberge de Castille, rotundu v Mostě, mnoho strážních věží, roztroušených po celém souostroví. Významnou raně křesťanskou památkou jsou rovněž katakomby pod dnešním městem Rabat, jejichž zvláštností je, že do nich v pozdní antice byli pohřbíváni vedle křesťanů i pohané a židé.[103][104]

Nejvýznamnějšími sbírkovými a muzeálnímu institucemi jsou Národní muzeum archeologie, Národní válečné muzeum a umělecké muzeum MUŻA (dříve zvané Národní muzeum umění).

Věda a vzdělání

Kampus Maltské univerzity ve Msidě

Ve světě nejznámějším maltským vědcem je psycholog Edward de Bono.

Hlavní vzdělávací a vědeckou institucí je Maltská univerzita, studenty často zvaná jen Melit. Založena byla roku 1769 velmistrem Manuelem Pintem da Fonseca, avšak navazuje na starší jezuitskou kolej (Collegium Melitense) z roku 1592 (jezuité byli z Malty vypuzeni roku 1768). Studuje na ní okolo 11 tisíc studentů[105], což je vzhledem k počtu obyvatel velmi vysoké číslo. Zahraniční studenti tvoří asi desetinu. Podle QS World University Rankings z roku 2023 je Maltská univerzita 800-1000. nejkvalitnější na světě (tedy zhruba na úrovni České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Technické univerzity v Liberci nebo Univerzity v Hradci Králové).[106][107] Hlavní sídlo univerzity není ve Vallettě, ale ve Msidě. Univerzita má ale několik kampusů po celé Maltě (též v Marsaxlokku, v Xewkiji nebo ve Vallettě).

Hned vedle kampusu ve Msidě sídlí také Mezinárodní ústav námořního práva, založený v roce 1988 Mezinárodní námořní organizací.

Sport

Národní stadion Ta' Qali

Nejpopulárnějším sportem je jako všude v jižní Evropě fotbal. V evropských ligách se prosadil maltský fotbalový útočník Michael Mifsud.[108] Drží rekord v počtu startů (143) i vstřelených branek (42) za Maltskou fotbalovou reprezentaci.[109] Prvním maltským fotbalistou, který se prosadil v zahraničí, byl Carmel Busuttil. Byl nominován na seznam UEFA Jubilee 52 Golden Players.[110] Reprezentační mužstvo má svůj domovský stánek na Národním stadionu Ta' Qali. Postaven byl roku 1980 a pojme 17 tisíc diváků. Přestože je národní tým řazen k trpaslíkům evropského fotbalu, mnohokrát již potrápil favorita. Památným je vítězství nad Řeckem v evropské kvalifikaci roku 1974 a nad Maďarskem v bojích o Euro 2008.[111][112] V kvalifikačních kláních dokázala Malta porazit i Island (1982), Kypr (2021), Arménii (2013) nebo Estonsko (1993).[113] Z přátelských utkání má například skalp Belgie (1994) nebo Ukrajiny.[114][115] Nejvyšší domácí soutěž se nazývá Maltese Premier League. Její první ročník byl odehrán již roku 1909. Účastní se jí čtrnáct klubů. Historicky nejúspěšnějšími jsou Sliema Wanderers, Floriana FC, Valletta FC, Hibernians FC a Ħamrun Spartans FC. Maltu využívá k letní přípravě řada českých klubů, často se souběžně účastní i Tipsport Malta Cupu, který se koná od roku 2019.[116] V dresu Sliema Wanderers působil Zdeněk Svoboda[117], Dušan Fitzel trénoval tři roky maltskou reprezentaci. Právě on si s ní připsal památnou výhru nad Maďary.[118]

Tony Drago

Maltská mužská reprezentace vodních pólistů se od roku 2016 pravidelně účastní závěrečného turnaje mistrovství Evropy. Stevie Camilleri se stal dokonce nejlepším střelcem šampionátu v roce 2016.[119] Před druhou světovou válkou se pólisté dvakrát zúčastnili i olympijského turnaje.

Mužský i ženský basketbalový národní tým si vede velmi dobře v mistrovství malých států, muži ho vyhráli v roce 2018[120], ženy ho vyhráli dokonce třikrát (2008, 2010, 2016).[121] Ragbistická reprezentace (rugby league) byla v roce 2022 desátá v žebříčku světové federace.

Z individuálních sportovců vynikl hráč kulečníku Tony Drago, finalista Scottish Open z roku 1997 a desátý hráč světového snookerového žebříčku v sezóně 1998/99. Později přesedlal na pool, kde si připsal dvě vítězství v Mosconi Cupu s výběrem Evropy.[122]

Velkou, již více než dvousetletou, tradici má veslařský závod Maltská národní regata, který se každý druhý rok koná v Grand Harbour ve Vallettě. Termín závodu je 31. březen, nebo 8. září. V obou případech jde o maltské státní svátky, jeden připomíná nezávislost a odchod Britů, druhý vítězství nad Osmany roku 1565. Jde o velký lidový svátek, závod sedmi místních družstev na speciálních lodích sledují tisíce lidí.[123][124]

Kuchyně

Podrobnější informace naleznete v článku Maltská kuchyně.
Stuffat tal-fenek, národní jídlo z králíka

Maltská kuchyně je velice rozmanitá, neboť byla ovlivněna mnoha kuchyněmi, především italskou a britskou kuchyní, v menší míře též arabskou, španělskou, francouzskou a provensálskou kuchyní. Převažuje tu typická středomořská strava. Připravují se pokrmy z ryb (okoun, mečoun, tuňák) a mořských plodů (chobotnice). Italská pizza a těstoviny jsou nabízeny všude. Maltským národním jídlem je Stuffat tal-fenek,[125] dušený králík na víně s brambory nebo těstovinami a zeleninou. Nejoblíbenější rybou je lampuki (také nazývaná mahi-mahi nebo dorado). Je to menší ryba, která se konzumuje především na podzim, kdy migruje kolem Maltských ostrovů. Tradiční je využití listového těsta plněného mnoha surovinami, čerstvým sýrem ricottou, hráškem, špenátem nebo čokoládou. Oblíbený je křupavý a nadýchaný maltský chléb ftira. Bulky chleba se rozřezávají a plní se rajčatovou pastou nebo olivovým olejem, rajčaty, olivami, tuňákem, česnekem nebo kapary. Vliv italské kuchyně se projevuje využitím těstovin a konzumací pizzy. Oblíbeným dezertem je imqaret, sladké těsto plněné datlemi, nebo maltský nugát, obvykle s mandlemi nebo lískovými oříšky. Oblíbený je i sycený nealkoholický nápoj z hořkých pomerančů a pelyňku zvaný kinnie.

Zajímavosti

  • Na Maltě několik let žila i česká herečka Adina Mandlová se svým manželem Benem, než je odtamtud – dle jejích slov – vyhnali komunisté.[126]

Odkazy

Reference

  1. [1] – National Statistics Office, Malta, 2021
  2. World Economic Outlook. Economic Outlook database , PPP (current international $) [online]. Dostupné online. 
  3. a b Portál Európskej únie [online]. [cit. 2011-07-24]. Dostupné online. 
  4. Profil země [online]. BBC [cit. 2011-07-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Jedinečná včelí populace na Maltě [online]. [cit. 2011-07-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-19. (anglicky)  – neplatný odkaz !
  6. a b Department of Information [online]. [cit. 2011-07-24]. Dostupné online.  – neplatný odkaz !
  7. DESPOTT, G. Excavations at Ghar Dalam (Dalam Cave), Malta.. The Journal of the Royal Anthropological Institute of Great Britain and Ireland. 1923, roč. 53, s. 18–35. Dostupné online [cit. 2023-04-13]. ISSN 0307-3114. DOI 10.2307/2843749. 
  8. SINCLAIR, George. Ghar Dalam and the Eurafrican Land Bridge.. The Journal of the Royal Anthropological Institute of Great Britain and Ireland. 1924, roč. 54, s. 261–275. Dostupné online [cit. 2023-04-13]. ISSN 0307-3114. DOI 10.2307/2843721. 
  9. ŠTĚPÁNEK, Vít. Megality na Maltě: starší než egyptské pyramidy. TÝDEN.cz [online]. 2009-07-20 [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  10. ASTLEY, H. J. Dukinfield. Notes on the Hypogeum at Hal-Saflieni, Malta.. The Journal of the Royal Anthropological Institute of Great Britain and Ireland. 1914, roč. 44, s. 394–396. Dostupné online [cit. 2023-04-12]. ISSN 0307-3114. DOI 10.2307/2843362. 
  11. CRABBEN, Jan van der. The Sleeping Lady. World History Encyclopedia [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. CASSAR, Paul. Medical Votive Offerings in the Maltese Islands. The Journal of the Royal Anthropological Institute of Great Britain and Ireland. 1964, roč. 94, čís. 1, s. 23–29. Dostupné online [cit. 2023-04-12]. ISSN 0307-3114. DOI 10.2307/2844444. 
  13. ROUNTREE, Kathryn. The Case of the Missing Goddess: Plurality, Power, and Prejudice in Reconstructions of Malta's Neolithic Past. Journal of Feminist Studies in Religion. 2003, roč. 19, čís. 2, s. 25–43. Dostupné online [cit. 2023-04-12]. ISSN 8755-4178. 
  14. EVANS, John D. The ‘Dolmens’ of Malta and the Origins of the Tarxien Cemetery Culture. Proceedings of the Prehistoric Society. 1957-03, roč. 22, s. 85–101. Dostupné online [cit. 2023-04-14]. ISSN 2050-2729. DOI 10.1017/S0079497X00017187. (anglicky) 
  15. HUGHES, Karel J. Persistent Features from a Palaeo-Landscape: The Ancient Tracks of the Maltese Islands. The Geographical Journal. 1999, roč. 165, čís. 1, s. 62–78. Dostupné online [cit. 2023-04-12]. ISSN 0016-7398. DOI 10.2307/3060511. 
  16. GROUCUTT, Huw S. The morphological variability of Maltese ‘cart ruts’ and its implications. Journal of Archaeological Science: Reports. 2022-02-01, roč. 41, s. 103287. Dostupné online [cit. 2023-04-12]. ISSN 2352-409X. DOI 10.1016/j.jasrep.2021.103287. (anglicky) 
  17. MOTTERSHEAD, Derek; PEARSON, Alastair; SCHAEFER, Martin. The cart ruts of Malta: an applied geomorphology approach. Antiquity. 2008-12, roč. 82, čís. 318, s. 1065–1079. Dostupné online [cit. 2023-04-12]. ISSN 0003-598X. DOI 10.1017/S0003598X00097787. (anglicky) 
  18. MRZENA, Tomáš. Tajemství zkamenělých kolejí: Kdo a proč vytvořil na Maltě podivné rýhy?. Deník.cz. 2014-10-13. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. 
  19. NEGBI, Ora. Early Phoenician Presence in the Mediterranean Islands: A Reappraisal. American Journal of Archaeology. 1992, roč. 96, čís. 4, s. 599–615. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0002-9114. DOI 10.2307/505187. 
  20. One-third Of Maltese found to have ancient Phoenician DNA. The Malta Independent [online]. 2007-09-11 [cit. 2023-04-14]. Dostupné online. 
  21. WILFORD, John Noble. Researchers examine genetic links to ancient Phoenicians. The New York Times. 2008-10-30. Dostupné online [cit. 2023-04-14]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  22. Malta Virtual Jewish History Tour. www.jewishvirtuallibrary.org [online]. [cit. 2023-04-14]. Dostupné online. 
  23. An overview of Punic Malta. Times of Malta [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. SAGONA, Claudia; GREGORY, Isabelle Vella; BUGEJA, Anton. Punic Antiquities of Malta and Other Ancient Artefacts Held in Ecclesiastic and Private Collections. [s.l.]: Peeters Publishers 312 s. Dostupné online. ISBN 978-90-429-1703-3. (anglicky) Google-Books-ID: VIW26McQf4sC. 
  25. BONANNO, Anthony. The tradition of an ancient Greek colony in Malta. www.academia.edu. 1983-01-01. Dostupné online [cit. 2023-04-12]. 
  26. VELLA, John. Homer’s Ogygia: An Imaginary or a Historiography?. Athens Journal of History - Volume 3, Issue 1 – Pages 49-70 [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online. 
  27. ASHBY, Thomas; RUSHFORTH, G. McN. Roman Malta. The Journal of Roman Studies. 1915, roč. 5, s. 23–80. Dostupné online [cit. 2023-04-12]. ISSN 0075-4358. DOI 10.2307/296290. 
  28. VELLA, Horatio Caesar Roger. The Islands of Malta and Gozo in Greek and Roman History and Literature. Literatūra. 2021, roč. 63, čís. 3, s. 58–73. Dostupné online [cit. 2023-04-12]. (anglicky) 
  29. LOWE, Benedict. A Most Notable Dwelling: The Domus Romana and the Urban Topography of Roman Melite. Open Archaeology. 2021-01-01, roč. 7, čís. 1, s. 37–50. Dostupné online [cit. 2023-04-12]. ISSN 2300-6560. DOI 10.1515/opar-2020-0121. (anglicky) 
  30. BUHAGIAR, Mario. St. Paul's Shipwreck and Early Christianity in Malta. The Catholic Historical Review. 2007, roč. 93, čís. 1, s. 1–16. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0008-8080. 
  31. Byzantine Malta [online]. CultureMalta.org, 2018-03-15 [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. GRIMA, Joseph F. It happened this month: The Arab conquest of Malta in 870. Times of Malta [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. GRIMA, Noel. Did Malta remain Christian under Muslim rule? - A controversy reignited. The Malta Independent [online]. 2015-06-06 [cit. 2023-04-12]. Dostupné online. 
  34. KYNČL, Jakub. Tiché město už asi nikdy nebude tišší. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  35. AGIUS, Dionisius A. Maltese: A Semitic and Romance Language. al-'Arabiyya. 1980, roč. 13, čís. 1/2, s. 14–27. Dostupné online [cit. 2023-04-12]. ISSN 0889-8731. 
  36. AGIUS, Dionisius A. A Semitic Maltese Inventory with a Possible Siculo-Arabic Intervention. Zeitschrift für Arabische Linguistik. 1981, čís. 6, s. 7–15. Dostupné online [cit. 2023-04-12]. ISSN 0170-026X. 
  37. CASTILLO, Dennis Angelo. The Maltese Cross: A Strategic History of Malta. [s.l.]: Greenwood Publishing Group 288 s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-32329-4. (anglicky) Google-Books-ID: i5ns5LNtoiUC. 
  38. SOMMER, Jiří. Spása poutníků aneb Maltézští rytíři na cestě dějinami. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2018-02-22 [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. HAINALL, David. Za velkým obléháním Malty nestál Hitler, ale Mustafa Paša a maltézští rytíři. Zoom magazin [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  40. BALBI, Francesco; CORREGGIO, Francisco Balbi di. The Siege of Malta, 1565. [s.l.]: Boydell Press 226 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84383-140-2. (anglicky) Google-Books-ID: l8luF8lm3DgC. 
  41. ZAMMIT, Andre. Valletta and the system of human settlements in the Maltese Islands. Ekistics. 1986, roč. 53, čís. 316/317, s. 89–95. Dostupné online [cit. 2023-04-12]. ISSN 0013-2942. 
  42. WETTINGER, Godfrey. Plurilingualism and cultural change in medieval Malta. Mediterranean Language Review. 1993, roč. 6-7, s. 144–160. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0724-7567. DOI 10.13173/medilangrevi.6-7.1993.0144. 
  43. FRELLER, Thomas. „The very Glory of Malta”: Das Ordenshospital „La Sacra Infermeria” auf Malta als Denkmal frühneuzeitlicher Karitas und Medizingeschichte. Medizinhistorisches Journal. 1995, roč. 30, čís. 1, s. 51–59. Dostupné online [cit. 2023-04-14]. ISSN 0025-8431. 
  44. PALMER, Russell. Captives, Colonists and Craftspeople: Material Culture and Institutional Power in Malta, 1600–1900. [s.l.]: Berghahn Books 286 s. Dostupné online. ISBN 978-1-78920-778-1. (anglicky) Google-Books-ID: fYlDzQEACAAJ. 
  45. GRIMA, Joseph F. Malta's invasion by the French in 1798. Times of Malta [online]. 2022-06-12 [cit. 2023-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. XUEREB, Charles. Bonaparte wrote Malta’s first political and social constitution in Valletta. Times of Malta [online]. 2021-05-02 [cit. 2023-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. CASTILLO, Dennis. "... The Knights Cannot Be Admitted": Maltese Nationalism, the Knights of St. John, and the French Occupation of 1798-1800. The Catholic Historical Review. 1993, roč. 79, čís. 3, s. 434–453. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0008-8080. 
  48. GREGORY, Desmond. Malta, Britain, and the European Powers, 1793-1815. [s.l.]: Fairleigh Dickinson Univ Press 380 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8386-3590-2. (anglicky) Google-Books-ID: zSWuCsxS1QcC. 
  49. MARSH, Norman S. Review of The Maltese Constitution and Constitutional History since 1813. The International and Comparative Law Quarterly. 1995, roč. 44, čís. 3, s. 718–725. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0020-5893. 
  50. VELLA, Matthew; AZZOPARDI, Karl. Why 1919 is important: ‘It was the first time the Maltese bit the hand that fed them’. MaltaToday.com.mt [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. AUSTIN, Douglas. Malta and British Strategic Policy, 1925-43. [s.l.]: Psychology Press 286 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7146-5545-1. (anglicky) Google-Books-ID: gVCnO3dwh_wC. 
  52. GRYGERA, Filip. Zničené katedrály, opery i mešity. Památky, které podlehly válkám. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2022-03-09 [cit. 2023-04-13]. Dostupné online. 
  53. GROVE, Eric. World Wars: The Siege of Malta in World War Two. www.bbc.co.uk [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. NERAD, Filip. Maltu, rozlohou menší než Praha, nedobyli za druhé světové války Němci, ani Italové. Na obraně ostrova se hojně podílely i Češky. Radiožurnál [online]. Český rozhlas, 2022-07-20 [cit. 2023-04-13]. Dostupné online. 
  55. DOWDALL, J. Mintoff's Malta: Problems of Independence. The World Today. 1972, roč. 28, čís. 5, s. 189–195. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0043-9134. 
  56. MANN, Andrea. September 20, 1964: Malta declares its independence from the UK. BT.com [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-14. (anglicky) 
  57. DOBIE, Edith. Malta and Her Place in the Commonwealth. The Western Political Quarterly. 1956, roč. 9, čís. 4, s. 873–883. Dostupné online [cit. 2023-04-12]. ISSN 0043-4078. DOI 10.2307/444503. 
  58. Studenou válku ukončili až Bush s Gorbačovem. ČT24 [online]. Česká televize, 2009-12-02 [cit. 2023-04-12]. Dostupné online. 
  59. Malta summit ends Cold War, 1989. BBC Archive [online]. [cit. 2023-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ABELA, Anthony M. Shaping a National Identity: Malta in the European Union. International Journal of Sociology. 2005, roč. 35, čís. 4, s. 10–27. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0020-7659. 
  61. Ostrovní státy Malta a Kypr přijaly euro. Lidovky.cz [online]. 2008-01-02 [cit. 2023-04-12]. Dostupné online. 
  62. a b Maltská lidovecká poslankyně Roberta Metsolaová se stala novou předsedkyní Evropského parlamentu. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. 
  63. DINERSTEIN, Eric; OLSON, David; JOSHI, Anup. An Ecoregion-Based Approach to Protecting Half the Terrestrial Realm. Bioscience. 2017-06-01, roč. 67, čís. 6, s. 534–545. PMID: 28608869 PMCID: PMC5451287. Dostupné online [cit. 2023-04-13]. ISSN 0006-3568. DOI 10.1093/biosci/bix014. PMID 28608869. 
  64. Azurové okno se zřítilo do moře, ikona Malty je definitivně pryč. iDNES.cz [online]. 2017-03-08 [cit. 2023-04-12]. Dostupné online. 
  65. Malta: water scarcity is a fact of life. European Environment Agency. Dostupné online [cit. 2023-04-13]. (anglicky) 
  66. Readers report snowflakes in many localities around Malta. The Malta Independent [online]. 2014-12-31 [cit. 2023-04-13]. Dostupné online. 
  67. Malta’s Climate | MaltaWeather.com. web.archive.org [online]. 2015-10-16 [cit. 2023-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-16. 
  68. THAKE, M. A. The Biogeography of the Maltese Islands, Illustrated by the Clausiliidae. Journal of Biogeography. 1985, roč. 12, čís. 3, s. 269–287. Dostupné online [cit. 2023-04-13]. ISSN 0305-0270. DOI 10.2307/2844999. 
  69. Cheirolophus crassifolius (Skalní chrpa). Rostliny.net [online]. [cit. 2023-04-13]. Dostupné online. 
  70. Maltese Biodiversity under threat. The Malta Independent [online]. 2011-02-13 [cit. 2023-04-13]. Dostupné online. 
  71. Presidents of Malta [online]. [cit. 2015-10-26]. Dostupné online. 
  72. CINI, Michelle. A Divided Nation: Polarization and the Two-Party System in Malta. South European Society and Politics. 2002-06-01, roč. 7, čís. 1, s. 6–23. Dostupné online [cit. 2023-04-13]. ISSN 1360-8746. DOI 10.1080/714004966. 
  73. Malta braced for record number of tourists in 2019 [online]. 2019-11-07 [cit. 2023-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-03. (anglicky) 
  74. ATTARD, Lorraine. The future contribution of medical tourism in the Maltese islands : evaluation of key challenges and opportunities. www.um.edu.mt. 2016. Dostupné online [cit. 2023-04-13]. (anglicky) 
  75. Malta popular with UK medical tourists. web.archive.org [online]. 2009-12-16 [cit. 2023-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-12-16. 
  76. LHOŤAN, Lukáš. Malta jinak: Po stopách ithackého krále Odyssea, ale i Pepka námořníka. Reflex.cz [online]. 2020-01-17 [cit. 2023-04-14]. Dostupné online. 
  77. Malta Freeport embraces the future. Times of Malta [online]. 2022-07-10 [cit. 2023-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. SAMMUT, M.; SAVONA-VENTURA, C. Petrol lead in a small island environment. The International Journal of Risk & Safety in Medicine. 1996, roč. 9, čís. 1, s. 33–40. PMID: 23512022. Dostupné online [cit. 2023-04-12]. ISSN 0924-6479. DOI 10.3233/JRS-1996-9104. PMID 23512022. 
  79. Malta: The only EU country where abortion is illegal leaves women scared. BBC News. 2022-08-11. Dostupné online [cit. 2023-04-13]. (anglicky) 
  80. Mladé Malťanky jsou zoufalé. Kvůli potratům jsou z nich ‚zločinci‘, země interrupci legálně neumožňuje. Lidovky.cz [online]. 2020-06-13 [cit. 2023-04-13]. Dostupné online. 
  81. JONES, Huw R. Modern Emigration from Malta. Transactions of the Institute of British Geographers. 1973, čís. 60, s. 101–119. Dostupné online [cit. 2023-04-13]. ISSN 0020-2754. DOI 10.2307/621508. 
  82. EU to warn about crime risks from passport selling schemes in Malta and Cyprus. The Malta Independent [online]. 2019-01-22 [cit. 2023-04-13]. Dostupné online. 
  83. Malta: Migrant Detention Violates Rights. Human Right Watch [online]. 2012-07-18 [cit. 2023-04-13]. Dostupné online. 
  84. PAGGIO, Patrizia; GATT, Albert. The languages of Malta. Berlin: Language Science Press Dostupné online. ISBN 978-3-96110-070-5. DOI: 10.5281/zenodo.1181783. 
  85. Europeans and their languages. Europeansources.info [online]. [cit. 2023-04-13]. Dostupné online. 
  86. Talk on Caxaro’s poem Kantilena. Times of Malta [online]. 2016-09-27 [cit. 2023-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  87. 3 June 2007: Canonization of the Blesseds: Giorgio Preca, Szymon di Lipnica, Karel van Sint Andries Houben and Marie Eugénie de Jésus Milleret | BENEDICT XVI. www.vatican.va [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  88. Jubilee Pilgrimage to Greece, Syria and Malta: Mass with Beatifications - "Granaries" of Floriana, Malta (9 May 2001) | John Paul II. www.vatican.va [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  89. VASSALLO, Harry. A map of faith in Malta. archive.maltatoday.com.mt [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  90. Malta still discriminating against the non-religious - report - timesofmalta.com. web.archive.org [online]. 2016-12-10 [cit. 2021-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-10. 
  91. THIELMAN, Sam. So you'd like to get into highbrow comics. Here's where to start. the Guardian [online]. 2015-12-17 [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  92. FRIGGIERI, Oliver. Dun Karm, the national poet of Malta. Neohelicon. 1995-03-01, roč. 22, čís. 1, s. 157–167. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 1588-2810. DOI 10.1007/BF02093294. (anglicky) 
  93. GROMBÍŘ, Jakub. Historie splněného slibu. KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-24. 
  94. Immanuel Mifsud receives European literature prize. Times of Malta [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  95. Bomba v autě zabila maltskou novinářku, případ bude vyšetřovat FBI. iDNES.cz [online]. 2017-10-17 [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  96. JIŘÍ PASZ. Je šestnáctého – Malťané si jako každý měsíc připomínají zavražděnou novinářku. Vrazi dosud nebyli odhaleni. Deník N. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. 
  97. L-Għana, a Maltese folksong tradition. ich.unesco.org [online]. [cit. 2023-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  98. JONES, Jonathan. Caravaggio's dark heart in Malta. the Guardian [online]. 2012-04-06 [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  99. CALLEJA, Claudia. How a Mattia Preti painting returned to Malta 200 years after it disappeared. Times of Malta [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  100. Maltese lace | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2023-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  101. AZZOPARDI, Consiglia. Maltese Lace: History & Mystery : Four Centuries of Bizzilla. [s.l.]: Kite 574 s. Dostupné online. ISBN 978-99957-50-84-8. (anglicky) Google-Books-ID: b4pWzQEACAAJ. 
  102. Malta. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  103. Maltese Catacomb Complexes. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  104. KILLGROVE, Kristina. Ancient Catacombs On Malta Reveal Christians, Jews, And Pagans Were Buried Together. Forbes [online]. 2018-09-28 [cit. 2023-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  105. Student Statistics by F/I/C/S, Course & Route - 2019/0. web.archive.org [online]. 2020-08-16 [cit. 2023-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-16. 
  106. University of Malta. Top Universities [online]. [cit. 2023-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  107. QS World University Rankings 2023: Top Global Universities. Top Universities [online]. [cit. 2023-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  108. Aj Malta má svojho Messiho. Je malý, rýchly a vie bodať. sportnet.sme.sk [online]. [cit. 2021-02-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  109. Malta - Record International Players. www.rsssf.com [online]. [cit. 2021-02-09]. Dostupné online. 
  110. UEFA Awards | The UEFA Jubilee 52 Golden Players. www.rsssf.com [online]. [cit. 2021-02-09]. Dostupné online. 
  111. Soccer-Hungary savaged in media after Malta humiliation. ESPN.com [online]. 2006-10-12 [cit. 2023-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  112. Defeat away to Malta condemns Hungary to new low. www.thetimes.co.uk. Dostupné online [cit. 2023-04-14]. ISSN 0140-0460. (anglicky) 
  113. Malta senzačně vyhrála, Slováci jen remizovali. Lidovky.cz [online]. 2013-06-07 [cit. 2023-04-14]. Dostupné online. 
  114. Malta national football team: record v Belgium. 11v11.com [online]. [cit. 2023-04-14]. Dostupné online. 
  115. Malta si vyšlápla v přípravě na Ukrajinu, Německo remizovalo v Dánsku. ČT sport [online]. Česká televize, 2017-06-06 [cit. 2023-04-14]. Dostupné online. 
  116. JŮZEK, Martin. Malta, zimní říše českého fotbalu. Hrubý i Frýdek by tu mohli dělat průvodce. Karlovarský deník. 2023-01-11. Dostupné online [cit. 2023-04-14]. 
  117. Sliema set to sign Czech Svoboda. Times of Malta [online]. 2006-06-01 [cit. 2023-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  118. Za krále jsem byl na Maltě před rokem, přiznává trenér Fitzel. Sport.cz [online]. 2009-06-04 [cit. 2023-04-14]. Dostupné online. 
  119. Steven Camilleri top-scorer at European Waterpolo Championships, triumph for Serbia. The Malta Independent [online]. 2016-01-23 [cit. 2023-04-14]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  120. Malta claim maiden title. FIBA.basketball [online]. 2018-07-01 [cit. 2023-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  121. Women's national basketball team wins gold at Small Countries European Championship. Times of Malta [online]. 2016-07-03 [cit. 2023-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  122. MIFSUD, Terrence. The Legendary Life of Tony Drago Now Turned Stage Play. Oh My Malta [online]. 2022-03-03 [cit. 2023-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  123. Here's why you'll love the spectacular regatta, Malta's national boat racing event. www.guidememalta.com [online]. [cit. 2023-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  124. BORG, Chris. The Maltese Rowing Regatta - A 200 year tradition [online]. 2022-03-16 [cit. 2023-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  125. Malta food and drink guide. World Travel Guide [online]. [cit. 2020-02-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  126. Mandlová, Adina: Dneska už se tomu směju. Toronto, Sixty-Eight Publishers, 1977.

Literatura

  • Iva Bártová: Malta, Freytag & Berndt, Praha 2004, ISBN 80-7316-157-5
  • Lindsay Bennett: Malta – průvodce do kapsy, RO-TO-M, Bučovice 2008, ISBN 978-80-86704-39-5

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

EU-Malta.svg
Autor: NuclearVacuum, Licence: CC BY-SA 3.0
 
(Dark-Green) Malta.
 
(Light-Green) The rest of the European Union (EU).
 
(Dark-gray) The rest of Europe.
 
(Light-gray) The surrounding region.

See also:

Aerial view Mdina, Malta.jpg
Autor: R Muscat, Licence: CC BY-SA 2.0
Aerial view of the city of Mdina, Malta
Azure Window 2009.JPG
Autor: Felix König, Licence: CC BY 3.0
Azurové okno na západním pobřeží ostrova Gozo.
Faith, Fortitude, and Civilization.jpg
Autor: Sandro Rossi, Licence: CC BY-SA 4.0
The Great Siege monument by Antonio Sciortino, completed in 1927, depicting the allegorical figures of Faith, Fortitude, and Civilization, as the backdrop of a spontaneous memorial in honour of Daphne Caruana Galizia, a Maltese investigative journalist, assassinated on the 16th October, 2017.
Maymūnah Stone, Gozo Museum of Archaeology, Victoria, Gozo 001.jpg
Autor: Matthew Axiak, Licence: CC BY-SA 4.0
This media is about Maltese cultural property with inventory number 1244.
Sudika Rabat Domus Romana.jpg
Autor: Sudika, Licence: CC BY-SA 3.0
Main mosaic of the Domus Romana (Roman House) at Mdina (NOT Rabat!), Malta
Coat of arms of Malta.svg
Coat of arms of Malta.
Carnival in Valletta.jpg
Autor: Freddyolsson, Licence: CC BY-SA 4.0
Carnival in Valletta, Malta.
Rotonda de Mosta, isla de Malta, Malta, 2021-08-25, DD 84.jpg
(c) Diego Delso, CC BY-SA 4.0
Rotunda of Mosta, Malta Island, Malta
Malta - ZebbugM - Good Friday 271 ies.jpg
Autor: Frank Vincentz, Licence: CC BY-SA 3.0
2014 Good Friday procession, Misraħ San Filep in Żebbuġ, Malta
BombDamageMalta - c.jpg
A heavily bomb-damaged street in Valletta, Malta. This street is Kingsway, the principle street in Valetta. Service personnel and civilians are present clearing up the debris.
Agreement on the European Economic Area.svg
Autor: Original map created by Mfloryan, modified by Nablicus, Licence: CC BY-SA 4.0
European Economic Area:
 
Member states of the European Union
 
Other member states of the European Economic Area
Auberge de Castille, Valletta 001.jpg
Autor: Matthew Axiak, Licence: CC BY-SA 4.0
This media is about Maltese cultural property with inventory number 01127.
Malta 230915 Valletta 03.jpg
Autor: Oren Rozen, Licence: CC BY-SA 4.0
Basilica Our Lady of Mount Carmel and St Paul's Pro-Cathedral, Valletta, Malta
Venus of Malta.jpg
Autor: Hamelin de Guettelet, Licence: CC BY-SA 3.0
Venus of Malta, National Museum of Archaeology of Malta.
Malta - Marsaxlokk - Xatt is-Sajjieda - Harbour 14 ies.jpg
Autor: Frank Vincentz, Licence: CC BY-SA 3.0
Marsaxlokk Harbour, Xatt is-Sajjieda in Marsaxlokk, Malta
Mellieha Bay beach Malta 1.jpg
Autor: Karelj, Licence: CC BY-SA 3.0
Pohled na pláž v zálivu Mellieħa Bay a severní část zálivu, Malta
Mnajdra.jpg
Autor: Alecastorina93, Licence: CC BY-SA 3.0
Templi megalitici di Mnajdra
Rabbit Stew It-Tokk Victoria Gozo.jpg
Autor: Benreis, Licence: CC BY 3.0
Rabbit Stew cooked in traditional sauce with vegetables and potatoes. Photographed at the restaurant It-Tokk, Pjazza l-Indipendenza, Ir-Rabat Għawdex, Malta.
Citadel-Gozo.jpg
Autor: Matthew Benn, Licence: CC BY-SA 4.0
This media is about Maltese cultural property with inventory number 00003.
Peter Caxaro - Cantilena.jpg
Peter Caxaro's c. 1450 Cantilena
Dimostrazione di tutte le batterie.png
the main events of the Great Siege on one painting
Палеоцентаурея мальтийская.png
Autor: Никитина Оксана, Licence: CC BY-SA 4.0
since 1971, this flower has been recognized by Malta and is the pride of the people of this country.
Proclamation-de-la-Républiq.jpg
Autor: Skorba, Licence: GFDL 1.2
Proclamation de la République au balcon du palais présidentiel le 13 décembre 1974 - Président Anthony Mamo (à gauche), premier ministre Dom Mintoff (à droite)
Malta - Mgarr (Fort Bingemma ) 01 ies.jpg
Autor: Frank Vincentz, Licence: CC BY-SA 3.0
View from Fort Bingemma in Rabat (Malta) down to Mġarr, Malta
Tony Drago PHC 2012-2.jpg
Autor: Benutzer:Bill da Flute, Licence: CC BY-SA 3.0
Tony Drago beim Paul Hunter Classic 2012
Misrah Ghar il-Kbir 5.jpg
Autor: Lysy, Licence: CC BY-SA 3.0
Cart Ruts in Misrah Ghar il-Kbir, Malta
JPDV.jpg
Edited by Clive Gerada
Ta' Qali National Stadium Main Tribune.jpg
Autor: Chivista, Licence: CC BY-SA 4.0
Ta' Qali National Stadium Main Tribune
Malta -mix- 2019 by-RaBoe 067.jpg
(c) Ra Boe / Wikipedia, CC BY-SA 3.0 de
Malta-mix- 2019
Opening of 21-24 November plenary session in Strasbourg.jpg
Autor: European Parliament, Licence: CC BY 2.0
President Metsola called for the protection of women’s rights in Afghanistan and human rights in Iran, at the opening of the session.

Despite initial promises to protect women’s rights in Afghanistan, years of progress are being rolled back, said the President. The European Parliament is committed to the people of Afghanistan, and not to its rulers, she added. Until women regain their rightful place in society, the Parliament will continue to amplify their voice.

With death sentences imposed on arrested protesters in Iran, President Metsola urged Iranian authorities to “stop, here and now”. She welcomed the new EU sanctions and stated that in response to Iran’s sanctioning of MEPs, there will be no direct contact between the Parliament and official Iranian counterparts until further notice.

Turkish air strikes in northern Syria and Iraq after the bomb attack in Istanbul are claiming more lives and causing more bloodshed, said the President, calling on the Turkish authorities to exercise restraint and respect for international law and standards.

The explosions in Poland show that we must not let down our guard against Russia, said the President, adding that Parliament stands in solidarity with victims in Poland and Ukraine. The 90th anniversary of Holodomor, the great famine of 1932-33 in which millions of people in Ukraine were intentionally starved by the Soviet regime is poignant when 90 years later, Ukrainians have to fight again to preserve their lives, identity and freedom, she said.

Finally, President Metsola said that Parliament’s thoughts are with the families of two police officers in Belgium who were attacked last week, with one losing his life. This reminds us of the risks police forces face daily, she added.

Read more: www.europarl.europa.eu/news/en/press-room/20221116IPR5480...

This photo is free to use under Creative Commons license CC-BY-4.0 and must be credited: "CC-BY-4.0: © European Union 2022– Source: EP". (creativecommons.org/licenses/by/4.0/) No model release form if applicable. For bigger HR files please contact: webcom-flickr(AT)europarl.europa.eu
Malta mapa.PNG
Mapa Malty s českým popisem
GharDalam-VueGrotte.jpg
Autor: Jean-Christophe BENOIST, Licence: CC BY 2.5
This media is about Maltese cultural property with inventory number 29.
Uni-20malta.jpg
Autor: de:Benutzer:Dr.Pressure, Licence: Attribution
campus University of Malta
Malta, St John's Pro-Cathedral.jpg
Autor: Boguslaw Garbacz, Licence: CC BY 3.0
Malta, St John's Pro-Cathedral
SetteGiugno2009.jpg
(c) Reuv na projektu Wikipedie v jazyce angličtina
language QS:P407,en
, CC BY-SA 3.0
The Sette Giugno monument in its original location.