Malvína Schalková

Malvína Schalková
Narození	18. února 1882 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. března 1945 (ve věku 63 let) nebo 18. května 1944 (ve věku 62 let) koncentrační tábor Osvětim Německá říše Německá říše
Bydliště	Praha II
Povolání	malířka, kreslířka, grafička a výtvarnice
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Malvína Schalková nebo též Malva Schalek (18. února 1882 Praha^[1] – po 18. květnu 1944, nejpozději 23. března 1945 koncentrační tábor Osvětim) byla česko-rakouská židovská malířka a feministka pocházející z Prahy.

Narodila se jako nejmladší z pěti dětí v německy mluvící židovské rodině v Praze. Otec Gustav Schalek (1837–1889) pocházel z Prahy. Rodina bydlela na Ferdinandově třídě čp. 38 (dnešní Národní), kde otec vedl knihkupectví, antikvariát, obchod s hudebninami a uměleckými výrobky, který převzal po svém otci, antikváři Josefu Wolfovi Schalkovi^[2] a rozšířil. Matka Balvina/Balduina, rozená Simonová (1853–1927), pocházela z Hořic.^{[3] [4]} Po manželové smrti se podruhé provdala, za lékaře Ludwiga Schnitzlera a odstěhovala se i s dětmi do Vrchlabí.

Malvína navštěvovala Vyšší dívčí školu v Praze a dále školu ve Vrchlabí. Poté začala studovat malířství na Dámské akademii umění (Frauenakademie) v Mnichově. V roce 1910 i s matkou přesídlila do Vídně, kde pokračovala v soukromém vzdělávání a zůstala zde natrvalo. Strýc Joseph Simon (matčin bratr), vídeňský bankéř a průmyslník, jí zařídil malířský ateliér ve čtvrti Mariahilf, na Linke Wienzeile 6, přímo nad Divadlem na Vídeňce (Theater an der Wien). Tam se věnovala malbě a brzy se proslavila. V roce 1937 uspořádala ve svém ateliéru výstavu věnovanou výhradně portrétům žen, počínaje šestiletou neteří Lisou přes lékařky, novinářky a malířky až po zpěvačky.

V červenci 1938 byla nucena uprchnout před nacistickou perzekucí. Spolu se svou tetou Emmou Richterovou (rozenou Simonovou) a hospodyní Grete Kohn-Knollovou uprchla k bratrovi, Robertu Schalkovi (*1877) do Litoměřic, po okupaci Sudet do Prahy. Odtud byla 8. února 1942 deportována do koncentračního tábora Terezíně. Protože odmítla portrétovat jednoho z lékařů, kolaborujícího s nacisty, byla 18. května 1944 deportována do Osvětimi,^[5] kde byla pravděpodobně v září téhož roku, nebo nejpozději 23. března 1945 zavražděna. Během svého pobytu v Terezíně vytvořila přes sto kreseb a akvarelů každodenního života v ghettu. Ty byly uchovány v úkrytu a část z nich později Lisa Fittko předala do sbírek Ghetto Fighters' House Museum (česky Dům bojovníků ghetta) v izraelském kibucu Lochamej ha-Geta'ot v Izraeli.

Malva Schalek zemřela svobodná a bezdětná.^[6]

Uměleckou pozůstalost po válce postupně shromáždili příbuzní tří spřízněných rodin Simon-Schalek-Ekstein a zpopularizovala ji neteř Lisa Fittko, rozená Ekstein.

Všechny obrazy za války musely zůstat ve Vídni. Později bylo nalezeno jen asi 30 prací z tohoto období, z nich dva portréty přešly do Muzea města Vídně. Jeden byl na základě rozhodnutí Vídeňské restituční komise z roku 2006 v rámci reparací vrácen Malvíniným příbuzným,^[6] konkrétně olejomalba, portrét herce Maxe Pallenberga v téměř životní velikosti.

• sestra Olga Schalek (1879–1917)
• sestra Alice Schalek (1874–1956) – Za první světové války válečná zpravodajka a cestovatelka, před druhou světovou válkou emigrovala do USA a stáhla se do soukromí.
• bratr JUDr. Robert Šálek/Schalek (1877–1963) – Byl právníkem a spisovatelem, jako soudce předsedal prvnímu procesu s Hitlerovým jasnovidcem Hanussenem, jako žurnalista do pozdního věku psal do českých i německojazyčných novin a překládal.
• sestra Julie Schalek (1881–1959) – Provdala se za Ignaze Isaka Eksteina, s kterým měla děti Hanse a Elisabeth/Lisu Fittko.^[7]
• neteř Elisabeth Ekstein (*1909 Užhorod – 2005 Chicago), provdaná Fittko – Přečkala počátek druhé světové války v Německu a ve Francii, kde s manželem Hansem Fittkem (1902–1960) pomáhali emigrantům přes hranice do Španělska, než sami emigrovali přes Kubu do USA. Napsala rodinné paměti. Restituce Malvíniných obrazů v roce 2007 se nedožila.
• synovec Bedřich (Fritz) Schalek (1913–2006), Robertův syn – Veterán druhé světové války, roku 1938 emigroval do Velké Británie, sloužil jako ženista v britské armádě a byl raněn.^[8] Roku 1945 se vrátil do Československa, vstoupil do KSČ, z níž byl po roce 1968 vyloučen.
• praneteř Dr. Catherine Stodolsky, rozená Ekstein (1938 Paříž – 2009 Mnichov)^[9] – Historička, po restituci zkompletovala dostupnou kolekci obrazů.

Jejím hlavním oborem byly olejomalba a akvarel. Malovala především portréty židovské komunity, vídeňské i české, umělecké a intelektuální společnosti, také ženské akty, interiéry, zátiší a kytice. Konvolut obrazů, včetně několika rodinných portrétů, i několik kreseb z terezínského ghetta byly v letech 2014–2022 rozprodány v aukcích.^[10]

• Ida Frommer-Sonnenschein^[11] s dětmi na louce, 10. léta (v majetku rodiny)
• Pokoj Richarda Strausse ve vile Josepha Simona v Bad Ischlu
• Portrét herce Maxe Pallenberga (1910), v letech 1952–2004 Muzeum města Vídně (restituce)
• Ženský akt (1917)
• Interiér vídeňského salónu herečky Kateřiny Schrattové, přítelkyně císaře Františka Josefa I., (1909); v0letech 1952–2004 v Muzeu města Vídně (restituce)^[12]
• Portrét synovce Hanse Eksteina (1908–1984)
• Šestiletá Lisa a její pokojíček pro panenky (1915)
• Dívčí portréty, Portrét neurčených manželů, Zátiší s kukuřičnými klasy, Zátiší s květinami ve váze

Její kresby z Terezína se vyznačují střízlivým realismem. Ředitel Uměleckého muzea v Baltimoru Tom L. Freudenheim v roce 1978 kresby charakterizoval jako „snad to nejlepší a nejúplnější umělecké dílo, které přežilo holokaust“. Nalezení kreseb po osvobození tábora bylo považováno za zázrak. Převzala je Malvínina neteř Lisa Fittko, část z nich si ponechala a další předala do uměleckých sbírek Domu bojovníků ghetta v kibuci Lochamej ha-Geta'ot v Izraeli.

• 
  Synagoga v Terezíně, 1942–1944
• 
  Po příjezdu do Terezína, 1942–1944
• 
  Fronta na jídlo, mezi 1942–1944
• 
  Dětské hry, 1942–1944
• 
  Ulice terezínského ghetta, 1942–1944

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Malva Schalek na německé Wikipedii.

• Ilka Wonschik: „Es war wohl ein anderer Stern, auf dem wir lebten…“ Künstlerinnen in Theresienstadt. Hentrich & Hentrich, Berlín 2014, ISBN  978-3-95565-026-1.
• Achter Bericht des amtsführenden Stadtrates für Kultur und Wissenschaft über die gemäß dem Gemeinderatsbeschluss vom 29. April 1999 erfolgte Übereignung von Kunst- und Kulturgegenständen aus den Sammlungen der Museen der Stadt Wien sowie der Wienbibliothek im Rathaus. (Restitutionsbericht, 2007). Wien 2008. – Celý text online (PDF; 1.2 MB) Archivováno 28. 10. 2021 na Wayback Machine.
• BURKA, Jan. Malovat a přežít: v Terezíně mi bylo osmnáct: vzpomínky z let 1924-1945. 1. vyd. Praha: Oswald, 2007. ISBN 80-85433-97-4. S. 198. 
• BAŤKOVÁ, Šárka; HAINCOVÁ, Jitka; LUKEŠOVÁ, Hana; SLÁMOVÁ, Lenka. Ženy & Frauen: Inspirativní ženy Ústeckého kraje. Ústí nad Labem: Knihovna Ústeckého kraje, 2024. ISBN 978-80-7055-293-3. S. 110–112.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Malvína Schalková na Wikimedia Commons
• Malvína Schalková v informačním systému abART
• Domovská stránka s malbami a kresbami Malvy Schalekové Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Catherine Stodolsky, Pražská rodačka Malvina Schalek. Terezín studies and documents 10 (2003), s. 145-161.
• Domovská stránka s malbami a kresbami Malvy Schalekové a texty v němčině a angličtině
• Malva Schalek na „Memory Gaps: Mezery v paměti “, digitální pamětní projekt Konstanze Sailera
• Schalková, Malvína. In: Theresienstadt Lexicon.