Mamzelle Nitouche

Mamzelle Nitouche
Mam´zelle Nitouche
švédská sopranistka Helga Görlin v Mamzelle Nitouche, kolem roku 1930
švédská sopranistka Helga Görlin v Mamzelle Nitouche, kolem roku 1930
Základní informace
Žánropereta
SkladatelHervé
LibretistaHenri Meilhac, Arthur Milhaud
Počet dějství4
Originální jazykfrancouzština
Datum vzniku1882
Premiéra26. ledna 1883, Paříž, Théâtre des Variétés
Česká premiéra29. listopadu 1889, Praha, Národní divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mamzelle Nitouche nebo Mam´zelle Nitouche (vysl. Mamzel Nituš, česky "slečna netýkavka"[1]) je nejznámější opereta, kterou zkomponoval francouzský operetní skladatel Hervé. Premiéra se konala 26. ledna 1883 v Paris Variétes. Libreto napsali Henri Meilhac a Arthur Milhaud. Opereta dosáhla světový úspěch a vícekrát se hrála i v českých a slovenských divadlech (pod původním, francouzským názvem).

Hlavní postavy

PostavaHlasObsazení na premiéře: 26. ledna 1883
Denisa de Flavigny, "Mam'zelle Nitouche"SopránAnna Judic
Major de Château-GibusBarytonChristian Perrin
Célestin, varhaník v klášteře a skladatelBarytonLouis Baron
Poručík Fernand de ChamplatreuxTenorHenri Venderjench 'Cooper'
LoriotTenorEdouard Nicole 'Leonce'
Matka představenáKontraaltRosine Maurel
Corinna, herečkaMezzosopránBaumaine
Ředitel divadlaBasÉdouard Georges

Obsah

I. jednání

Denisu de Flavigny chovankyni v klášteře a nejlepší zpěvačku ve sboru, chtějí rodiče vydat naslepo za poručíka Fernanda de Champlatreux. Domů ji má doprovodit varhaník Célestin. Avšak Célestin napsal operetu (pod pseudonymem Floridor) pro místní divadlo a její premiéra má být právě ten večer. Denisa předešlý den našla partituru, opereta se jí strašně zalíbila a přes noc se ji naučila nazpaměť. Célestinovi pohrozí, že když ji nevezmou do divadla, tak ho prozradí představené kláštera.

II. dějství

Floridor a Denisa přichází do divadla. Setkají se s Fernandem, kterému se Denisa představí jako "Mamzelle Nitouche". Padnou si do oka, aniž by tušili, že jsou vlastně zasnoubeni. Primadonna Corina, která koketuje s Floridorem, žárlí na Denisu a odmítne v operetě hrát. Jelikož vysvitne, že Denisa umí roli nazpaměť, jediná možnost jak zachránit premiéru je svěřit jí její hlavní roli. Denisa má díky svému dobrému hlasu velký úspěch.

III. dějství

Po premiéře Denisa a Célestin (Floridor) spěchají na vlak, aby se Denisa dostala včas domů, jenže je zadrží vojenská hlídka a odvede je do kasáren. Důstojníci mají právě zábavu a je mezi nimi i Fernand de Champlatreux. Denisina společnost jim přijde vhod. Nečekaně však dorazí velitel a důstojníci Denisu obléknou za kadeta.

IV. dějství

Když se Denisa a Célestin dostanou z kasáren, vracejí se do kláštera, protože už zmeškali všechny vlaky. Denisa, jak oblíbenkyně matky představené nemá problém vysvětlit, že se vrátili, protože ona "plakala, že se nechce vdát, ale zůstat v klášteře". Do kláštera přichází Fernand, který se večer zamiloval do "Mamzelle Nitouche" a nechce se už vdát za Denisu. Když si oba odhalí pravdu, Denisa musí vymyslet novou výmluvu, že si to rozmyslela a že se přece jen vdá, protože se chce "obětovat, aby poručíka de Champlatreuxa přivedla na pravou víru". Nyní už mladým milencům nic nestojí v cestě …

Mam'zelle Nitouche Oldřicha Nového

Mamzelle Nitouche 1938: T. Grosslichtová, L. Hermanová, Oldřich Nový

V Čechách byla Mam'zelle Nitouche poprvé provedena v roce 1890 na Národním divadle v Praze.[2] Proslavil ji však především překlad a úprava Oldřicha Nového, který též hrál a zpíval roli Célestina–Floridora. Premiéra se konala v Novém divadle v Praze 18. 1. 1938, v titulní roli alternovaly Truda Grosslichtová a Ljuba Hermanová.[3] V roce 1953 operetu znovu nastudoval Oldřich Nový v Hudebním divadle Karlín a opět hrál Célestina–Floridora. Opereta zde měla 354 repríz.[4]

Další popularitu získala Nového úpravě rozhlasová nahrávka z roku 1954 (vydaná na CD v roce 2008), opět s Oldřichem Novým.[5] V televizní inscenaci z roku 1977 nahradil Nového Lubomír Lipský.[6]

V roce 2013 uvedlo Hudební divadlo Karlín Mam'zelle Nitouche znovu; na repertoáru ji měla i řada mimopražských scén, většinou opakovaně (Liberec, České Budějovice, Brno).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mamzelle Nitouche na slovenské Wikipedii.

Literatura

  • JANOTA, Dalibor. Česká a světová opereta. Praha: NS Svoboda, 2020. 872 s. ISBN 978-80-205-0641-2. S. 214–218. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Helga Gorlin.jpg
Helga Görlin
Grosslichtová Hermanová Oldřich Nový Mam'zelle Nitouche 1938.jpg
Mamzelle Nitouche 1938: T. Grosslichtová, L. Hermanová, Oldřich Nový