Mandril rýholící

Jak číst taxoboxMandril rýholící
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádprimáti (Primates)
Čeleďkočkodanovití (Cercopithecidae)
Podčeleďkočkodani (Cercopithecinae)
Rodmandril (Mandrillus)
Binomické jméno
Mandrillus sphinx
(Linné, 1758)
areál mandrila (červeně)
areál mandrila (červeně)
Sesterský druh
dril černolící (Mandrillus leucophaeus)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mandril rýholící (Mandrillus sphinx) je opice z čeledi kočkodanovití.

Popis

Dospělí samci jsou typičtí vybarvením. Obličej a sedací mozoly mají výrazně modré, červené a fialové zbarvení. To slouží v pralese jako signál pro ostatní členy tlupy. Samec má také dlouhé, silné špičáky. Samice a mláďata mandrila jsou mnohem nenápadnější než vzrostlí samci. Mladí mandrilové obojího pohlaví mají stejné zbarvení jako samice. Samci dosáhnou svého úplného vybarvení teprve v pěti až šesti letech, až když jsou pohlavně dospělí.

Tělesné rozměry

  • Velikost: délka těla 70–95 cm
  • Délka ocasu: 7–19 cm
  • Hmotnost: samci až 20–30 kg, samice 10–15 kg

Rozmnožování

  • Pohlavní dospělost: ve 4 letech
  • Období páření: samice jsou plodné každých 33 dnů
  • Délka březosti: 25 týdnů
  • Počet mláďat: 1

Způsob života

  • Chování: společenské, aktivní ve dne
  • Hlasové projevy: 3 různé druhy křiku
  • Potrava: rostliny, plody, kořínky, semena, hmyz a drobní savci
  • Délka života: v zajetí až 46 let

Zeměpisné rozšíření

V zalesněných oblastech středozápadní Afriky, v jižním Kamerunu, Gabonu a v Kongu.

Chování a strava

Mandril obývá oblasti Kamerunu, Konga, Rovníkové Guineje a Gabonu. Jeho biotopem jsou tropické deštné pralesy, ale i zalesněné okraje savan, pobřežní lesy a v období sucha také kultivované plantáže (melounové, maniokové, banánové a s muškátovými oříšky). Pohybuje se převážně po zemi, dokáže ale i přeskakovat ze stromu na strom ve výšce 2–5 m. Každou noc si mandrilové vyhledávají nové stanoviště ke spánku, přičemž členové jedné skupiny nikdy nespí na jednom stromě. Na rozdíl od jiných opic nemají přes den vyčleněný čas na odpočinek, více než polovinu dne stráví hledáním potravy.

Živí se rostlinnou i živočišnou potravou. Z rostlinné převažují plody, ale také listy, semena, ořechy, výhonky, manioky nebo plody olejníku. Z živočišné potravy převažují bezobratlí, ryby a krabi. Pojídá také ptáky a jejich vejce.

Mandril je aktivní přes den, kdy putuje napříč pralesem, není teritoriální. Skupina, vedená jedním dominantním samcem, čítá 15–95 členů, spatřeny byly i skupiny o 150 jedincích. Malé skupiny se v hlavní plodové sezoně seskupují až do velikosti nad 250 jedinců. Nepřátele zastrašují zíváním a škubáním hlavou s hlasitým podupáváním nebo naopak kamennou tváří.

Přirozenými nepřáteli mandrila jsou levharti, šimpanzi a hadi.

Rozmnožování

V každé skupině si nejvýše postavený samec vytváří svůj "harém" se samicemi. Páří se se všemi samicemi, pokud jsou k tomu připravené. To je patrné podle zřetelného zduření okolí ocasu samice. Období rozmnožování trvá od července do října[2]. Intervaly mezi porody se pohybují od 184 do 1159 dnů, průměrně 405 dnů [3]. Březost trvá 168 až 176 dní[4], poté se rodí jedno mládě. To matka nosí nejprve na břiše, později na zádech. Od matky, která je neustále nosí s sebou, přitisknuté na prsou, saje mateřské mléko. Mládě začíná pozvolna poznávat své okolí a seznamuje se s ostatními členy tlupy, začíná si s nimi hrát. Samečci jsou nejprve zbarveni tmavě, a teprve když pohlavně dospějí, získají šarlatově červené a fialové zbarvení. Samičky mandrila mohou zůstat v tlupě, kde se narodily, samečci ji v dospělosti opouštějí[5]. Samice, které jsou v říjí, mají zvláštní postavení v tlupě a doprovázejí dospělé samce.

Umělý chov

V České republice je chován v ZOO Ústí nad Labem a v ZOO Ostrava. V budoucnu by se měl objevit v ZOO Zlín v chystaném projektu Karibuni. Na Slovensku je chován v ZOO Spišská Nová Ves.

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ INGMARSSON, Lisa. Mandrillus sphinx (mandrill). Animal Diversity Web [online]. [cit. 2023-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ SETCHELL, Joanna M.; LEE, Phyllis C.; WICKINGS, E. Jean. Reproductive parameters and maternal investment in mandrills (Mandrillus sphinx). International Journal of Primatology. 2002, roč. 23, čís. 1, s. 51–68. Dostupné online [cit. 2023-05-09]. DOI 10.1023/A:1013245707228. 
  4. ↑ KHOLOVÁ, Helena; KNOTKOVÁ, Libuše; KNOTKA, Jaromír. Mláďata z království divočiny. [s.l.]: [s.n.] 208 s. ISBN 80-7306-215-1. S. 46. 
  5. ↑ SETCHELL, Joanna M. Behavioural Development in Male Mandrills (Mandrillus sphinx): Puberty to Adulthood. Behaviour. 2003, roč. 140, čís. 8/9, s. 1053–1089. Dostupné online [cit. 2023-05-18]. ISSN 0005-7959. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 VU cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Leefgebied mandril.JPG
(c) Jürgen na projektu Wikipedie v jazyce nizozemština, CC BY-SA 3.0
Bewerking afbeelding: afbeelding_(kaart).jpg
Mandrill global.jpg
Autor: Didier Descouens, Licence: CC BY-SA 4.0
Mandrill (Mandrillus sphynx) Skull of Male (Different views of the same specimen)
Locality : Guinea
Size : 20 × 15 ×  14cm
Mandril.jpg
(c) I, Malene, CC BY 2.5
Mandrill (Mandrillus sphinx). The primate looks almost human despite the colorful face. The soft morning light through the last yellow foliage on the trees, and zoom made it possible to take this photo despite the ugly iron cage that I had to work around to picture this beautiful primate. Tierpark Hagenbeck, Germany.