Manfred z Clary-Aldringenu

Manfred z Clary-Aldringenu
Předseda vlády Předlitavska
Ve funkci: 2. října 1899 – 21. prosince 1899
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Franz Thun und Hohenstein
Nástupce	Heinrich von Wittek (pověřený)
Ministr zemědělství Předlitavska
Ve funkci: 2. října 1899 – 21. prosince 1899
Panovník	František Josef I.
Předseda vlády	Manfred z Clary-Aldringenu (zároveň)
Předchůdce	Michael Kast von Ebelsberg
Nástupce	Ferdinand von Blumfeld (správce)
Štýrský místodržitel
Ve funkci: 1. prosince 1898 – 1918
Panovník	František Josef I., Karel I.
Předchůdce	Olivier de Bacquehem
Slezský zemský prezident
Ve funkci: 22. února 1896 – 1898
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Karl Maria Coudenhove
Nástupce	Josef Thun-Hohenstein
Narození	30. května 1852 Vídeň, Rakouské císařství
Úmrtí	12. února 1928 (ve věku 75 let) Salcburk, První Rakouská republika
Choť	hraběnka Františka Pejačević (od 1884)
Rodiče	Edmund Mořic z Clary-Aldringenu a Alžběta Alexanda z Ficquelmontu
Děti	Edmund z Clary-Aldringenu Marie Karolína z Clary-Aldringenu
Příbuzní	Marie Markéta z Clary-Aldringenu[1], Alžběta Alexandra z Clary-Aldringenu[1], Edmund z Clary-Aldringenu[1], Karel Antonín z Clary-Aldringenu[1] a Františka z Clary-Aldringenu[1] (vnoučata)
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	politik
Commons	Manfred von Clary und Aldringen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrabě Manfred z Clary-Aldringenu (německy Manfred Graf von Clary und Aldringen, 30. května 1852, Vídeň – 12. února 1928, Salcburk) byl rakouský šlechtic z rodu Clary-Aldringenů a politik. V roce 1899 zastával funkci ministerského předsedy Předlitavska a stal se nejvýznamnějším členem svého rodu v 19. století.

Narodil se jako syn Edmunda Mořice z Clary-Aldringenu a jeho manželky Alžběty Alexandry z Ficquelmontu.

Studoval právní vědy na univerzitě ve Vídni, v roce 1877 vstoupil do státní služby. Od 2. února 1896 do roku 1898 zastával pozici slezského zemského prezidenta.^[2][3][4]

Jako významný politik zrušil Gautschova jazyková nařízení (v únoru 1898 nahradila Badeniho jazyková nařízení, která přikazovala, aby se úřední věci vyřizovaly v jazyce strany, čímž se snažil zavést češtinu jako úřední jazyk, což vzbudilo vídeňský odpor a Badeni musel odstoupit). V období od 2. října do 21. prosince 1899 působil jako předseda rakouské vlády a do povědomí se zapsal právě zrušením tohoto nařízení, čímž vzbudil odpor tentokrát na české straně a na funkci musel rezignovat. Od 1. prosince 1898 až do roku 1918 byl místodržitelem ve Štýrsku. Mimo to byl dlouholetým členem Panské sněmovny Říšské rady.

V roce 1884 se ve Vídni oženil s hraběnkou Františkou Pejačević (1859–1938), bohatou dědičkou chorvatského rodu Pejačevićů, dcerou Ladislava Pejačeviće. Měli spolu čtyři děti.

• 1. Edmund u Clary-Aldringenu (2. 5. 1885 Vídeň – 10. 7. 1953 Salcburk), manž. 1911 hraběnka Margarita von Lodron-Laterano und Castelromano (26. 8. 1889 Himmelberg – 18. 3. 1949 Salcburk)^[5][6]
• 2. Marie Karolína z Clary-Aldringenu (19. 5. 1886 Vídeň – 11. 7. 1979 tamtéž), manž. 1918 hrabě Josef Hardegg (17. 12. 1876 Vídeň – 18. 2. 1945 tamtéž)^[7][8]
• 3. Ladislav z Clary-Aldringenu (11. 7. 1888 Seebenstein – 12. 2. 1895 Klagenfurt)^[9]
• 4. Dorotea z Clary-Aldringenu (30. 10. 1892 Vídeň – 29. 4. 1976 Salcburk), svobodná a bezdětná^[10]

• HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Clary-Aldringen, s. 34. 
• Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 63. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 437. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Manfred z Clary-Aldringenu na Wikimedia Commons
• Seznam členů Clary-Aldringenovy vlády^{[nedostupný zdroj]}