Mangal Pandey

Mangal Pandey
Narození	19. července 1827 Ballia
Úmrtí	7. dubna 1857 (ve věku 29 let) nebo 8. dubna 1857 (ve věku 29 let) Barakpur
Příčina úmrtí	oběšení
Povolání	voják a odbojář
Nábož. vyznání	hinduismus
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mangal Pandey ( výslovnost; hindsky: मंगल पांडेमंगल पांडे, Maṅgal Pāṇḍe; 1827 vesnice Nagwa, Avadh - 8. dubna 1857 Barakpur, Bengálsko) byl indický voják v britských koloniálních službách, který se vzbouřil proti Britům a byl popraven, což byl jeden z podnětů vedoucích k velkému indickému povstání. Je v Indii obecně považován za prvního bojovníka za nezávislost proti britské koloniální vládě, a proto za národního mučedníka.

Motivem nespokojenosti Pandeye a dalších domorodých vojáků byla nová munice pro pušku Enfield P-53, která byla toho roku zavedena. Říkalo se, že náboje obsahují mazivo vyrobené ze zvířecího tuku, údajně hlavně z prasat a krav. Krávy jsou v hinduismu posvátná zvířata, vepřové výrobky zase nekonzumují muslimové. Domorodá pěchota se přitom skládala převážně z členů těchto dvou náboženských komunit.

Mangal Pandey byl vojákem v 34. pluku bengálské domorodé pěchoty (Bengal Native Infantry, BNI). 29. března 1857 byl pod vlivem marihuany a v tomto stavu v Barakpuru poblíž Kalkaty zaútočil na dva britské důstojníky, své nadřízené, a zranil je. Ostatní přihlížející indické vojáky vyzval, aby se k němu připojili, zatímco Britové jim přikázali Pandeyho zneškodnit. S výjimkou muslimského vojáka jménem Šajk Paltu nikdo Britům nepomohl, ale nepodpořili činem ani Pandeyho, který je ostře odsoudil jako zbabělce.^[1] Když se ke vzpouře nikdo z jeho pluku nepřipojil, pokusil se Mangal Pandey zastřelit svou puškou, byl však jen vážně zraněn. Britský vojenský soud ho pak ve zrychleném řízení odsoudil k trestu smrti oběšením. Poprava byla vykonána v Barakpuru 8. dubna 1857.

Pandeyův bezprostřední nadřízený Ishari Pandey byl 22. dubna 1857 taktéž oběšen, protože ignoroval rozkaz zneškodnit vzbouřence. Zapojení dvou zjevně nepříbuzných vojáků stejného příjmení vedlo k tomu, že pozdější vzbouřenci BNI byli britskými vojáky souhrnně označováni jako „pandies“. Pandey je běžné příjmení členů kasty brahmínů v severní Indii, kteří byli do BNI často rekrutováni.

Chování Mangala Pandeyho naznačilo, že se plánovala širší vzpoura, která selhala tím, že Pandey jednal pod vlivem emocí a drog příliš brzy a že jeho kamarádi ještě nebyli připraveni na otevřený konflikt. Kolektivní neposlušnost byla potrestána rozpuštěním 34. pluku. Šajk Palttu, jediný zachránce britských důstojníků, byl za svou loajalitu vyznamenán a povýšen; krátce nato, několik dní předtím, než byl pluk rozpuštěn, ho však ostatní vojáci vlákali do léčky a zabili.^[2]

Literatura

• Kim A. Wagner: Rumours and Rebels. A New History of the Indian Uprising of 1857. Oxford : Peter Lang 2017. - Kap. 4: Mangal Pandey, S. 79–97

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mangal Pandey na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mangal Pandey na německé Wikipedii.