Mangsong Mangcän

Mangsong Mangcän
Tibetský král
Doba vlády650–676
PředchůdceSongcän Gampo
NástupceDüsong Mangdže
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mangsong Mangcän (མང་སྲོང་མང་བཙན།) byl tibetský král, nástupce a vnuk Songcän Gampa.

Formálně se chopil trůnu rok po Songcän Gampově smrti v roce 649. Mangsong Mangcän byl však ještě dítě, proto se vlády ujal regent Gar Töngcan. Ten fakticky držel vládu nad Tibetem ve svých rukou.[1][2]

Období vlády Mangsong Mangcäna bylo poznamenáno válečnými střety s Čínou, resp. dynastií Tchang. Tibetská vojska tehdy dobyla oblast Až (též Tchujüchun; jednalo se o oblast obývanou Tchujüchuny, čili spojenými kmeny mongolských kočovníků) a začala podnikat vojenské výpravy na území ovládané Tchangy. V roce 670 tibetská armáda vnikla do Čínského Turkestánu (této oblasti dnes přibližně odpovídá čínská provincie Sin-ťiang) a dobytím čtyř zdejších pevností (Chotan, Kuča, Kašgar a Karašahr) Tibeťané fakticky přebrali vládu nad celou oblastí. Čína odpověděla vysláním statisícové armády proti Tibeťanům. V bitvě u Ta-fej-čchuanu však byla čínská vojska poražena a ani v dalších bitvách se velkým Tchangům nepodařilo získat Tibetem odňatá území zpět.[3]

Podle některých tibetských zdrojů Mangsong Mangcän zemřel v roce 676,[4] podle jiných zdrojů však Tibeťané drželi jeho smrt v tajnosti po tři roky, aby tak Číňané nebyli obeznámeni se skutečností, že Tibetská říše nemá vůdce.[5][6] Čínský zdroj klade královu smrt do roku 679.[7] Mangsong Mangcän by pohřben nedaleko Jarlungu na královském pohřebišti.[8]

Dalším tibetským králem se pak stal jeho syn Düsong Mangdže. Podle záznamů dynastie Tchang měl Düsong v roce 679 osm let (dle Západního počítání devět). Pravděpodobně se tak narodil v roce 670.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mangsong Mangtsen na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Bushell, S. W. "The Early History of Tibet. From Chinese Sources." Journal of the Royal Asiatic Society, Vol. XII, 1880, s. 446.
  2. ↑ Ancient Tibet: Research materials from the Yeshe De Project. 1986. Dharma Publishing, California. ISBN 0-89800-146-3, s. 230.
  3. ↑ Žagabpa (2000), s. 40–41.
  4. ↑ Bacot, J., et al. Documents de Touen-houang relatifs à l'Histoire du Tibet. (1940), s. 34. Libraire orientaliste Paul Geunther, Paris.
  5. ↑ Žagabpa (2000), s. 42.
  6. ↑ Ancient Tibet: Research materials from the Yeshe De Project. 1986. Dharma Publishing, California. ISBN 0-89800-146-3, s. 233.
  7. ↑ Lee, Don Y. The History of Early Relations between China and Tibet: From Chiu t'ang-shu, a documentary survey, s. 89. (1981). Eastern Press, Bloomington, Indiana. ISBN 0-939758-00-8.
  8. ↑ Ancient Tibet: Research materials from the Yeshe De Project. 1986. Dharma Publishing, California. ISBN 0-89800-146-3, s. 239.

Literatura

  • ŽAGABPA, Cipön Wangčhug Dedän. Dějiny Tibetu. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-410-6.