Maniraptora
Maniraptora („lupiči s rukou“) je velmi rozsáhlý klad célurosaurních teropodů (převážně masožravých dinosaurů) a také všech vyhynulých i současných ptáků.[1]
Význam
Jde o klad užívaný ve fylogenetické taxonomii k označení ptáků a dinosaurů, kteří jsou jejich nejbližší příbuzní. Zahrnuje hlavní podskupiny Alvarezsauroidea, Deinonychosauria, Oviraptorosauria, Therizinosauria a Avialae. Je sesterskou skupinou k Ornithomimosauria, s níž tvoří více inkluzivní klad Maniraptoriformes. Příslušníci tohoto kladu se poprvé objevili nejpozději během období střední jury[2] (patří sem například i proslulý rod Archaeopteryx) a dodnes existují v podobě více než 9000 druhů ptáků[3].
Klady Oviraptorosauria a Paraves spadají zároveň do kladu Pennaraptora.
Popis
Jejich hlavním znakem je prodloužená paže přední končetiny a tzv. poloměsíčitá kost na zápěstí. Dále přítomnost kosti sáňkové (furkuly), pevného ocasu a peří.[4] Známými vymřelými zástupci jsou např. Deinonychus, Velociraptor, Oviraptor, Therizinosaurus ad. Extrémní tvarové i druhové rozmanitosti dosáhli zejména v podobě ptáků.
Mikrostruktura fosilních vajec druhohorních maniraptorů je zkoumána v posledních letech. V případě ootaxonu Protoceratopsidovum se jedná s největší pravděpodobností o vajíčka neznámého druhu deinonychosaurního teropoda.[5]
Historie
Klad Maniraptora stanovil v roce 1986 paleontolog Jacques Gauthier. V roce 1999 tuto skupinu zahrnul do kladu Tyrannoraptora paleontolog Paul C. Sereno.
Maniraptora |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Odkazy
Reference
- ↑ https://hradec.rozhlas.cz/vladimir-socha-vsichni-dnesni-ptaci-jsou-prezivajici-dinosauri-ti-tak-vlastne-8151797
- ↑ Simon Wills, Charlie J. Underwood & Paul M. Barrett (2023). Machine learning confirms new records of maniraptoran theropods in Middle Jurassic UK microvertebrate faunas. Papers in Palaeontology. 9 (2): e1487. doi: https://doi.org/10.1002/spp2.1487
- ↑ SOCHA, Vladimír. Archaeopteryx a evoluční teorie. OSEL.cz [online]. 2. června 2022. Dostupné online. (česky)
- ↑ Yurika Uno & Tatsuya Hirasawa (2023). Origin of the propatagium in non-avian dinosaurs. Zoological Letters. 9: 4. doi: https://doi.org/10.1186/s40851-023-00204-x
- ↑ Seung Choi, Daniel E. Barta, Miguel Moreno-Azanza, Noe-Heon Kim, Colin A. Shaw & David J. Varricchio (2022). Microstructural description of the maniraptoran egg Protoceratopsidovum. Papers in Palaeontology. 8 (2): e1430. doi: https://doi.org/10.1002/spp2.1430
Literatura
- Czerkas, S. A., and Yuan, C. (2002). "An arboreal maniraptoran from northeast China." Pp. 63-95 in Czerkas, S.J. (Ed.), Feathered Dinosaurs and the Origin of Flight. The Dinosaur Museum Journal 1. The Dinosaur Museum, Blanding, U.S.A.
- Norell, M. A., Clark, J. M., Turner, A. H., Makovicky, P. J., Barsbold, R., and Rowe, T. (2006). "A new dromaeosaurid theropod from Ukhaa Tolgod (Omnogov, Mongolia)." American Museum Novitates, 3545: 1-51.
- Sereno, P. C., McAllister, S., and Brusatte, S. L. (2005). "TaxonSearch: a relational database for suprageneric taxa and phylogenetic definitions." PhyloInformatics, 8: 1-21.
- Matthew M. Rhodes, Donald M. Henderson & Philip J. Currie (2021). Maniraptoran pelvic musculature highlights evolutionary patterns in theropod locomotion on the line to birds. PeerJ. 9: e10855. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.10855
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Maniraptora na Wikimedia Commons
- Článek o maniraptorech na blogu Tetrapod Zoology (anglicky)
- Článek o maniraptorech na blogu Albertonykus (anglicky)
- SOCHA, Vladimír. Žijí dinosauři všude kolem nás?. OSEL.cz [online]. 6. září 2019. Dostupné online. (česky)
Média použitá na této stránce
Autor: Xing Xu, Philip Currie, Michael Pittman, Lida Xing, Qingjin Meng, Junchang Lü, Dongyu Hu & Congyu Yu, Licence: CC BY 4.0
Life reconstruction of Jianianhualong tengi.
Autor: PaleoNeolitic, Licence: CC BY 4.0
Life restoration of the gigantic, Late Cretaceous therizinosaurid Therizinosaurus cheloniformis. Claws and arms based on holotype PIN 551-483 and specimens IGM 100/15, 100/16 and 100/17.
Autor: Art by Velizar Simeonovski. Published by Quanguo Li, Julia A. Clarke, Ke-Qin Gao, Jennifer A. Peteya, Matthew D. Shawkey, Licence: CC BY 4.0
Reconstruction of the plumage in Confuciusornis CUGB P140.
Morphological data and probable eumelanin signatures are consistent darker preserved regions as associated with dark colors in the fossil (sampling regime explained in Fig. 1).Autor: Fred Wierum, Licence: CC BY-SA 4.0
Artistic restoration of Velociraptor mongoliensis
Autor: El fosilmaníaco, Licence: CC BY-SA 3.0
Aurornis xui, a basal member of Avialae from northern China, which lived 160 mya
Autor: El fosilmaníaco, Licence: CC BY-SA 3.0
Eosinopteryx brevipenna, a basal paravian theropod from northern China, which lived 160 mya.
Autor: PaleoNeolitic, Licence: CC BY 4.0
Life restoration of the Late Cretaceous oviraptorid Oviraptor, from the Djadokhta Formation.
Autor: GabrielNU, Licence: CC BY-SA 4.0
Reconstruction of Patagonykus puertai. Based on Novas (1997); missing portions follow typical alvarezsaurid proportions (e.g. Shuvuuia)
Autor: Matt Martyniuk (Dinoguy2), Licence: CC BY 2.5
Life restoration (graphite) of Jinfengopteryx elegans.