Maršovický vrch

Maršovický vrch
Vrchol743 m n. m.
Prominence60 m ↓ Dolní Černá Studnice
Izolace0,9 km → Černá studnice
Poloha
StátČeskoČesko Česko
PohoříJizerské hory / Jizerská hornatina / Maršovická vrchovina / Kokonínská část
Souřadnice
Maršovický vrch
Maršovický vrch
Typmetamorfit
Horninaamfibolový kontaktní rohovec
PovodíLužická Nisa, Jizera
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maršovický vrch je poměrně nevýrazná hora v okrese Jablonec nad Nisou v Libereckém kraji. Nachází se v předhůří Jizerských hor, je nejvyšším vrcholem Maršovické vrchoviny. Od Černostudničního hřebene vrch odděluje sedlo, ve kterém leží osada Dolní Černá Studnice. Vrch obklopují z jihu ves Maršovice, od východu a severu osady Krásná a Dolní Černá Studnice. Pod západními svahy leží Jablonecká část Kokonín.

Neolitičtí horníci

Část Maršovického vrchu je tvořena amfibolovým kontaktním rohovcem, ideální surovinou pro výrobu kamenných seker. Ačkoliv někteří odborníci poukazovali již v minulosti na shodu místní horniny s nalézanými kamennými sekyrami, teprve v letech 20022009 zde probíhal první archeologický výzkum. Ten potvrdil rozsáhlou pravěkou těžbu o stáří 6–7 tisíc let. Pravěká těžba byla zatím datována šesti kalibrovanými radiokarbonovými daty do rozmezí 4860–5316 let př. n. l. To jednoznačně prokazuje těžbu v mladší době kamenné. Rozpětí datací ukazuje na těžbu během celého staršího neolitu.[1] Zachované pravěké těžební jámy pokrývají plochu asi 22 ha. Zbytek unikátní plochy byl "zplanýrován" při středověké kolonizaci ale archeologické situace se pod zemí dochovaly i zde. Při výzkumech byly dosud nalezeny štípané kamenné artefakty, pylová zrna neolitického stáří a také ohniště z doby před 7 tisíci lety. Díky těmto nálezům se podařilo získat například obraz okolní vegetace. Okolní les v době těžby tvořila lípa s lískou, bříza, dub, borovice a jasan. Obdobné složení lesa bychom dnes museli hledat někde u Mladé Boleslavi (o 300–350 výškových metrů níže). Je to způsobeno tím, že v neolitu byly průměrné teploty asi o 3 stupně Celsia vyšší než dnes. Archeologové při výzkumu a souvisejících experimentech také získávají unikátní informace o průběhu těžby, výrobních postupech, produktivitě výroby atp. Z dosavadních poznatků vyplývá, že získaný materiál byl nahrubo opracován do podoby "polotovarů" a transportován do "dílen" vázaných na trvalá sídla ležící mimo místa těžby. Popsaný je i distribuční areál suroviny, který ukazuje že se s místním kamenem čile obchodovalo. Ve starším a středním neolitu surovina z Jizerských hor zcela převládá v oblasti Čech, Moravy a Saska a dominantní je ještě na lokalitách vzdálených až 450 km od zdroje (Hesensko). Artefakty z této suroviny byly nalezeny i na jih od Alp v severní Itálii.[1] Význam lokality je tedy zcela mimořádný. Jde o jeden z největších komplexů svého druhu v Evropě a navíc patří mezi nejstarší. Unikátní je i vynikající dochování poměrně velké plochy bez výraznějšího poškození.[2]

Reference

  1. a b Prostředník J.,Šída P., Drnovský V., Pravěká těžba v Jizerských horách: Příběh kamenných seker, Jičín: Muzeum Českého Ráje, 55 s. ISBN 978-80-87416-06-8
  2. Šída P., Pravěká těžba v Jizerských horách, Zpravodaj obce Pěnčín, 2009, č. 3/2009: 17–20

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Relief Map of Czech Republic.png
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
Fire.svg
This is a solid red equilateral triangle, which can symbolize or indicate many things, including the the symbol for fire in the books by Franz Bardon.