Mar Saba

Mar Saba Λαύρα Σάββα τοῦ Ἡγιασμένου
Lokalita
Stát	Palestina Palestina
Kraj	Betlém
Místo	Kidron
Souřadnice	31°42′18″ s. š., 35°19′51,6″ v. d.
Základní informace
Řád	sabaité
Zakladatel	Sáva Posvěcený
Založení	483
Představený	Eudokimos (2003-)
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mar Saba (syrsky: ܕܝܪܐ ܕܡܪܝ ܣܒܐ, arabsky: دير مار سابا; hebrejsky: מנזר מר סבא; řecky: Ἱερὰ Λαύρα τοῦ Ὁσίου Σάββα τοῦ Ἡγιασμένου) je řecký ortodoxní klášter svatého Sávy, nazývaný také Velká lávra svatého Sávy, situovaný na svazích vádí Nachal Kidron v Judské poušti, na Západním břehu řeky Jordán, v governorátu Betlém v Palestině, přibližně na poloviční cestě mezi Betlémem a Mrtvým mořem. Jeho mniši se nazývají sabaité.

Mar Saba je považován za jeden z nejstarších činných klášterů na světě, zachovávající dosud původní tradice byzantské liturgie a řehole, k nimž patří klausura a přísný zákaz vstupu žen do všech prostor kromě Ženské věže vedle hlavního vchodu.

Historie

(c) ​wikipediae user Sir kiss, CC BY-SA 3.0

Klášter založil poustevník Sáva Posvěcený roku 483 na východních svazích údolí Kidron, kde shromáždil prvních sedmdesát poustevníků kolem své poustevny. ^[1] Později svou lávru přemístil na opačnou, západní stranu soutěsky, kde byl v roce 486 postaven a v roce 491 vysvěcen Kristův chrám (Theoktistos), nyní zasvěcený svatému Mikuláši. Stálý růst komunity si již v roce 502 vyžádal stavbu druhého kostela, zasvěceného Panně Marii Bohorodičce (Theotokos), který se stal hlavní svatyní kláštera. Typikon svatého Savy je soubor pravidel řeholního života a liturgie, uplatňovaný v tomto klášteře; stal se modelem mnišského života a liturgie, známé jako byzantský obřad.

Od Jana z Damašku do konce středověku

Klášter se později stal domovem svatého Jana z Damašku (676–749), klíčové osobnosti ikonoklastického sporu. Ten kolem roku 726 napsal byzantskému císaři Leonovi III. dopisy o zákazu uctívání ikon Krista a jiných křesťanských náboženských postav. Jan pocházel z prominentní damašské rodiny a pracoval jako vysoký finanční úředník umajjovského kalífa Abd al-Malika, než odešel do judské pouště, a dal se vysvětit na klášterního kněze hieromonka. Jeho hrob je v jeskyni pod klášterem. Dalšími významnými členy kláštera byli bratři Theodorus a Theofanes (770–840).

Roku 797 na klášter poprvé zaútočili Arabové a zmasakrovali dvacet mnichů. Dále klášter utrpěl za chalífy Al-Hakima v roce 1009, stejně jako za turkmenských nájezdů v 11. století, které se střídaly s obdobími klidu. Působil zde gruzínský mnich a písař Ioane-Zosime, který se před rokem 973 přestěhoval do kláštera svaté Kateřiny a vzal s sebou několik pergamenových rukopisů. Za křížových výprav po roce 1099 si klášter vzhledem ke katolickému Jeruzalémskému království udržel svůj význam a autonomii. Byl opuštěn teprve po opakovaných nájezdech beduínů koncem středověku. Relikvie svatého Sávy se dostaly do kláštera San Saba v Římě, do Mar Saby je teprve roku 1965 vrátil papež Pavel VI.

Novověk

V roce 1504 koupila opuštěný klášter srbská mnišská komunita Palestiny, sídlící v klášteře sv. Michaela Archanděla, a ovládala jej až do konce třicátých let 17. století. Významná finanční podpora od ruského cara umožnila provozovat klášter téměř nezávisle na jeruzalémském patriarchovi a zasahovat do politiky jeruzalémské pravoslavné církve, přičemž často stála na straně arabských laiků a kněží proti Řekům, kteří ovládali episkopát. Srbská kontrola kláštera skončila v roce 1600 zadlužením během výstavby nového kláštera a přerušení finanční podpory z Ruska. Srbové byli nuceni prodat klášter jeruzalémskému patriarchovi, aby splatili své dluhy.

Odraz v umění

• Herman Melville, Clarel and pilgrimage in the Holy Land, epická báseň. New York 1876

Galerie

• 

  Mar Saba 2011

• 

  Ženská věž

• 

  Mar Saba od severozápadu

• 

  Nachal Kidron

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mar Saba na anglické Wikipedii.

Literatura

• Guérin, Victor, Description Géographique Historique et Archéologique de la Palestine. Svazek 1: Judea, část 3. Paris: L'Imprimerie Nationale 1869, s 92-101, svazek 2, část 1, s.14-19.
• Lexikon der christlichen Ikonographie, Ikonographie der Heiligen, Band 8, Wolfgang Braunfels (ed.). 2. vyd., Herder Rom-Freiburg-Basel-Wien 1994, heslo Sabas der Gote, s. 297-298.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mar Saba na Wikimedia Commons
• https://www.austriaca.at/0xc1aa5576%200x003c6683.pdf
• Terra sancta on line (anglicky)