Marabu africký

Jak číst taxoboxMarabu africký
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádčápi (Ciconiiformes)
Čeleďčápovití (Ciconidae)
Rodmarabu (Leptoptilos)
Binomické jméno
Leptoptilos crumeniferus
(Lesson, 1831)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marabu africký či čáp marabu (Leptoptilos crumeniferus) je velký pták, kterého řadíme do čeledi čápovitých (Ciconiidae). Obývá africký kontinent jižně od Sahary, téměř celou střední, východní a malou část jižní Afriky. Spatřit ho můžeme jak ve vlhkých, tak ve vyprahlých lokalitách, často poblíž území obývaných člověkem. Příbuzným, dávno vyhynulým zástupcem obřích rozměrů, byl indonéský druh Leptoptilos robustus.

Popis

Marabu africký je nepříliš vzhledný a masivní pták, který běžně dosahuje výšky nad 150 cm, hmotnosti kolem 9 kg a rozpětí křídel přinejmenším 3,2 m, což ho činí jedním z největších čápů na světě. Na rozdíl od většiny zástupců čápovitých dokáže marabu africký téměř celou hlavu i s krkem zatáhnout a skrýt pod peřím podobně jako volavky. Je nezaměnitelný díky své velikosti, holé hlavě a krku, černým zádům a bílému břichu. Má narůžovělý až světle červeně purpurový vak, který se s nacpanou potravou dokáže zvětšit až na délku větší jak 30 cm od základu zobáku. Nápadný je i veliký růžovočerný lalok na hrdle. Pohlaví jsou si velice podobná, mladší pták má snědší peří a menší lalok. Létá i ve velkých výškách a teplé vzdušné proudy ho vynáší do výšky přes 4000 m.

Způsob života

Jako většina čápů je i marabu společenský a koloniální pták. Spolu s počátkem období dešťů (kdy je potrava nejlépe a nejsnadněji dostupná) si staví poměrně velké stromové hnízdo, do kterého klade dvě, maximálně tři vejce. Jako ostatní čápovití prožívá i marabu africký nepříliš hlučné, ale pozoruhodné námluvy, ve kterých hlavně samci využívají svůj lalok k vytváření nejrůznějších zvuků. Inkubační doba vajec je 29–31 dnů a mláďata se rodí na počátku období sucha, kdy přichází velká úmrtnost kvůli nedostatku vody. Pohlavní dospělosti dosahuje zvíře zhruba ve čtyřech letech a v přírodě se mohou dožít i 40 let.

I přesto, že je marabu čáp, při hledání mršin se chová spíše jako sup. Vznáší se ve velké výšce a svůj velký zobák používá k roztrhávání zahnívajícího masa zdechlin. Podobně jako sup má také holou hlavu a krk, což je adaptace, která mu brání, aby si znečistil peří při konzumaci své oblíbené potravy. Marabu africký se však živí i živými živočichy, většinou drobnými, ale často i většími savci, plazy, ptáky, i obojživelníky, zvláště pak termity, rybami, sarančemi, kobylkami, housenkami, žábami, hlodavci, holuby, dokáže ulovit i dospělého plameňáka. Rád si pochutná i na vejcích krokodýlů, plameňáků a jiných druhů ptáků, která rozbíjí díky svému silnému a špičatému zobáku. Naráz dokáže tento mrchožrout spolknout až 1 kg masa.

Výskyt v Česku

V Česku byl marabu ve volné přírodě (patrně jako uprchlík z chovu) pozorován jednou: v květnu 2002 nejprve na rybníku Vyšatov u Křenovic a později pravděpodobně stejný kus na rybníce Naděje u Frahelže.[2]

Chov v zoo

Marabu africký je chován přibližně ve 130 evropských zoo.[3] Mezi nimi také v šesti českých zoologických zahradách:

Na Slovensku je pak tento druh chován v Zoo Bojnice a Zoo Košice.[3]

Chov v Zoo Praha

Zoo Praha patří tento druh mezi tradičně chované. První jedinec se do zoo dostal již tři roky po jejím otevření.[4] Tento první samec žil v zoo po dobu deseti let. V 50. letech 20. se objevili další zástupci tohoto druhu. Přelomovým rokem se stal rok 1992. Tehdy přišel z ústecké zoo samec Oskar, který doplnil samici Otinu, jež žila v zoo již osm let a pocházela z volné přírody. Po úhynu Otiny byla připojena k Oskarovi jiná geneticky cenná samice pocházející rovněž z přírody. Dostala jméno Mařena. Uhynula roku 2010. Oskar žije v zoo dosud a funguje jako pěstoun. Odchovává totiž podsazená mláďata pocházející z jiných spolupracujících zoo.[4] Mezitím se do Zoo Praha dostali další jedinci: samec Vilík z Tiergarten Schönbrunn ve Vídni, samec Mára ze Zoo Zlín, samice Ema z nizozemské Zoo Emmen a Romana z římského Bioparco di Roma.[5] V roce 2014 se podařilo, že samice Ema i zkušený pražský Oskar odchovali pěstounským způsobem dvě mláďata ze Zoo Dvůr Králové.[5] Roku 2015 pěstounský samec odchoval 3 mláďata.[6] V roce 2016 byl úspěšný nový chovný pár – vyvedl dvě mláďata.[7] V roce 2017 bylo odchováno jedno mládě – samice.[8] Ke konci roku 2017 byli chováni tři samci a dvě samice.[9] 30. 1. a 1. 2. 2018 se Vilíkovi (Vildovi) a Emě vylíhla dvě mláďata, která byla úspěšně odchována.[10] Další dvě mláďata se vylíhla 25. 1. 2019.[11] V průběhu ledna 2020 přišla na svět tři mláďata.[12]

Do roku 2014 se podařilo odchovat 22 mláďat.[5]

Tento druh je k vidění v dolní části zoo v expozičním celku Vodní svět a opičí ostrovy společně voduškami.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marabou Stork na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ŠŤASTNÝ, Karel; HUDEC, Karel. Fauna ČR – Ptáci 1. 3. vyd. Praha: Academia, 2016. 792 s. ISBN 978-80-200-2575-3. Kapitola Marabu africký, s. 607. 
  3. a b www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-11-01]. Dostupné online. 
  4. a b Marabu africký - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-10-26]. Dostupné online. 
  5. a b c VAIDL, Antonín. Střídavá péče. Trojský koník. 2014, čís. 2, s. 5. 
  6. Výroční zpráva Zoo Praha 2015
  7. Výroční zpráva Zoo Praha 2016
  8. Výroční zpráva Zoo Praha 2017
  9. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  10. V Zoo Praha přibývají ptačí mláďata. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-10-26]. 
  11. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-02-12]. Dostupné online. 
  12. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-02-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Leptoptilos crumeniferus distribution map.png
Autor: Vicpeters, Licence: CC BY-SA 3.0
Marabou Stork (Leptoptilos crumeniferus) distribution map. Based on data from Elliott, A. (1992). "Family Ciconidae (Storks)". In Josep del Hoyo, Andrew Elliott & Jordi Sargatal. Handbook of the Birds of the World, Volume 1: Ostrich to Ducks. Barcelona: Lynx Edicions. p. 465. ISBN 84-87334-10-5
Marabou Stork (Leptoptilos crumeniferus) (0321) - Relic38.jpg
Autor: Relic38, Licence: CC BY-SA 3.0
Marabou Stork (Leptoptilos_crumeniferus) at the Toronto Zoo.