Marc-Andrea Hüsler

Marc-Andrea Hüsler
Marc-Andrea Hüsler na French Open 2022
Stát	Švýcarsko Švýcarsko
Datum narození	24. června 1996 (27 let)[1]
Místo narození	Curych, Švýcarsko[1]
Bydliště	Rüschlikon, Švýcarsko
Výška	196 cm[1]
Hmotnost	86 kg[1]
Profesionál od	2016[1]
Držení rakety	levou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	1 425 526 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	27–40
Tituly	1 ATP, 5 challengerů, 2 ITF
Nejvyšší umístění	47. místo (13. února 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2023)
French Open	1. kolo (2023)
Wimbledon	1. kolo (2022, 2023)
US Open	1. kolo (2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů	16–16
Tituly	1 ATP, 4 challengery, 7 ITF
Nejvyšší umístění	142. místo (25. října 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2023)
French Open	2. kolo (2023)
Wimbledon	1. kolo (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230813a13. srpna 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marc-Andrea Hüsler (* 24. června 1996 Curych) je švýcarský profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový i deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal sedm titulů ve dvouhře a jedenáct ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2023 na 47. místě a ve čtyřhře v říjnu 2021 na 142. místě. Trénují ho Thiemo Scharfenberger s Jürgem Hüslerem.^[1]

Ve švýcarském daviscupovém týmu debutoval v roce 2018 astanským 1. kolem Světové skupiny proti Kazachstánu, v němž prohrál s Lucou Margarolim sobotní čtyřhru a poté vyhrál nedělní dvouhru. Švýcaři odešli poražení 1:4 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupil k sedmi mezistátním utkáním s bilancí 4–3 ve dvouhře a 3–1 ve čtyřhře.^[3]

Tenisová kariéra

Na okruhu ATP Tour debutoval říjnovou čtyřhrou Swiss Indoors 2017 v Basileji, do níž obdržel se Srbem Nenadem Zimonjićem divokou kartu. Ve čtvrtfinále podlehli novozélandsko-britským kvalifikantům Marcusi Daniellovi a Dominicu Inglotovi. První dvouhru si zahrál na antukovém Swiss Open Gstaad 2018 opět na divokou kartu. V úvodní třísetové bitvě přehrál Španěla Nicoláse Almagra po zisku tiebreaku v závěrečném setu.^[4] Poté jej však vyřadil argentinský kvalifikant Facundo Bagnis. Do singlového čtvrtfinále a semifinále premiérově prošel na zářijovém Generali Open Kitzbühel 2020, kde jako 303. hráč světa zvládl kvalifikační soutěž. Výhra nad světovou dvanáctkou a nejvýše nasazeným Fabiem Fogninim ve druhém kole znamenala první vítězství nad členem z elitní světové dvacítky.^[5] Poté jej nezastavil ani Španěl Feliciano López, než skončil na raketě podějšího srbského vítěze Miomira Kecmanoviće z konce elitní padesátky žebříčku.^[6] V první polovině listopadu 2020 debutoval v Top 150.^[7]

První finále na túře ATP proměnil v titul, když s krajanem Dominicem Strickerem vyhráli čtyřhru Swiss Open Gstaad 2021. Ve finále zdolali polské deblisty Szymona Walkówa s Janem Zielińskim ve dvou setech. Dominantní výkon předvedli na podání, kde získali 34 z 35 bodů.^[8] Na červnovém Terra Wortmann Open 2022 v Halle poprvé zasáhl do turnaje v kategorii ATP 500. Na travnatém povrchu ale nenašel recept na Američana Mackenzieho McDonalda ze šesté desítky klasifikace. O týden později premiérově postoupil z grandslamové kvalifikace a debut na majorech prožil ve Wimbledonu 2022.^[9] Z pětisetového souboje však odešel poražen od Francouze Hugoa Greniera, jenž z kvalifikace postoupil až jako šťastný poražený.^[10] Navazující týden přehrál světovou osmadvacítku Holgera Runeho na antukovém Nordea Open 2022 v Båstadu. Přes vyřazení od Djereho se v následném vydání žebříčku ATP z 18. července 2022 poprvé posunul do elitní světové stovky, ze 108. na 99. příčku.^[11]

Čtvrtfinále i semifinále si podruhé zahrál na srpnovém Winston-Salem Open 2022, kde zvládl kvalifikační síto. Ve dvouhře postupně vyřadil Mikaela Ymera, jedenáctého nasazeného Ilju Ivašku a britskou turnajovou třináctku Jacka Drapera. Ve Winstonu-Salemu se tak stal čtvrtým semifinalistou, jenž postoupil z kvalifikace.^[12] Do souboje o titul jej však nepustil Srb Laslo Djere, s nímž prohrál oba tiebreaky.^[13][7] První singlovou trofej na túře ATP si odvezl z halového Sofia Open 2022. Ve druhém utkání vyřadil světovou čtrnáctku Pabla Carreña Bustu. Na prahu vyřazení se ocitl ve čtvrtfinále, kdy Kamilu Majchrzakovi odvrátil dva mečboly. V semifinále zdolal třicátého muže pořadí Lorenza Musettiho a ve finále pátého nasazeného teenagera Holgera Runeho. V tiebreaku druhé sady přitom soupeř nevyužil dva setboly. Turnaj okruhu ATP Tour ovládl jako první Švýcar od Federerovy výhry na Swiss Indoors 2019. Bodový zisk jej na začátku října 2022 posunul od třicet jedna míst výše, na kariérní maximum 64. místo.^[14][15] V kvalifikačním kole Rolex Paris Masters 2022 oplatil předchozí porážky Djeremu a premiérově tak zasáhl do hlavní soutěže série Masters. Po výhře nad dvanáctým mužem klasifikace, Italem Jannikem Sinnerem však jeho cestu soutěží v hale Bercy ukončil Karen Chačanov. Švýcarsko reprezentoval na úvodním ročníku týmového United Cupu 2023.^[16][7]

Finále na okruhu ATP Tour

Dvouhra: 1 (1–0)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	1.	říjen 2022	Sofie, Bulharsko	tvrdý (h)	Holger Rune	6–4, 7–6(10–8)

Čtyřhra: 1 (1–0)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	červenec 2021	Gstaad, Švýcarsko	antuka	Dominic Stricker	Szymon Walków Jan Zieliński	6–1, 7–6(9–7)

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

Dvouhra (7 titulů)

Č.	datum	turnaj	povrch	poražený finalista	výsledek
1.	prosinec 2017	Metepec, Mexiko	tvrdý	Gonzalo Escobar	6–3, 6–4
2.	červen 2018	Tulsa, Spojené státy	tvrdý	Sam Riffice	6–4, 6–2
3.	duben 2019	San Luis Potosí, Mexiko	antuka	Adrián Menéndez Maceiras	7–5, 7–6(7–3)
4.	září 2020	Sibiu, Rumunsko	antuka	Tomás Martín Etcheverry	7–5, 6–0
5.	říjen 2020	Ismaning, Německo	koberec	Botic van de Zandschulp	6–7(3–7), 7–6(7–2), 7–5
6.	duben 2022	Ciudad de México, Mexiko	antuka	Tomás Martín Etcheverry	6–4, 6–2
7.	duben 2022	Aguascalientes, Mexiko	antuka	Juan Pablo Ficovich	6–4, 4–6, 6–3

Čtyřhra (11 titulů)

Č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	poražení finalisté	výsledek
1.	červenec 2017	Telfs, Rakousko	antuka	Lukas Ollert	Pascal Brunner Gavin van Peperzeel	7–5, 7–5
2.	listopad 2017	Monterrey, Mexiko	tvrdý	Jessy Kalambay	Gonzalo Escobar Federico Zeballos	7–6(7–5), 6–4
3.	únor 2018	Oberentfelden, Rakousko	koberec (h)	Jakub Paul	Jan Mertl Michael Vrbenský	4–6, 7–6(9–7), [10–8]
4.	březen 2018	Villers-lès-Nancy, Francie	tvrdý (h)	Hugo Voljacques	Dan Added Maxime Tchoutakian	7–6(7–4), 7–6(7–3)
5.	červen 2018	Winston-Salem, Spojené státy	tvrdý	Sem Verbeek	Trevor Allen Johnson Ronnie Schneider	7–6(9–7), 6–1
6.	červenec 2018	Saskatoon, Kanada	tvrdý	Sem Verbeek	Alexis Galarneau Benjamin Sigouin	6–3, 6–3
1.	červenec 2018	Winnipeg, Kanada	tvrdý	Sem Verbeek	Marcel Granollers Gerard Granollers	6–7(5–7), 6–3, [14–12]
7.	srpen 2018	Sion, Švýcarsko	antuka	Jakub Paul	Juan Pablo Ficovich Tomás Lipovšek Puches	6–3, 6–4
2.	únor 2019	Morelos, Mexiko	tvrdý	André Göransson	Gonzalo Escobar Luis David Martínez	6–3, 3–6, [11–9]
3.	říjen 2020	Hamburk, Německo	tvrdý (h)	Kamil Majchrzak	Lloyd Glasspool Alex Lawson	6–3, 1–6, [20–18]
4.	únor 2021	Potechefstroom, Jihoafrická republika	tvrdý	Zdeněk Kolář	Peter Polansky Brayden Schnur	6–4, 2–6, [10–4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marc-Andrea Hüsler na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marc-Andrea Hüsler na Wikimedia Commons
• Marc-Andrea Hüsler na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Marc-Andrea Hüsler na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Marc-Andrea Hüsler na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• Marc-Andrea Hüsler na Instagramu