Marc Chagall

Marc Chagall
Marc Chagall v roce 1941
Rodné jméno	Моисей Хацкелевич Шагал, Мовша Хацкелевич Шагал a Moïche Zakharovitch Chagalov
Narození	7. července 1887 Vitebsk
Úmrtí	28. března 1985 (ve věku 97 let) Saint-Paul-de-Vence
Místo pohřbení	Saint-Paul-de-Vence
Národnost	Židé
Alma mater	School Yehuda Pen in Vitebsk Académie de La Palette
Povolání	malíř, tiskař, básník, litograf, designér, grafik, ilustrátor, scénograf, sochař, projektant, keramik a kreslíř
Manžel(ka)	Bella Rosenfeld (1915–1944) Virginia Haggard (1945–1952) Valentina Brodsky (1952–1985)
Děti	David McNeil Ida Chagall
Významná díla	Behind the House Hommage à Apollinaire Já a vesnice Chagall Windows Chagall Lounge
Ocenění	Carnegieho cena (1939) Erasmus Prize (1960) čestný doktorát Hebrejské univerzity v Jeruzalémě (1975) velkokříž Řádu čestné legie (1977) Wolfova cena za umění (1981) honorary doctor of the Catholic University of Louvain Jakir Jerušalajim … více na Wikidatech
Webová stránka	www.marcchagall.com
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marc Chagall (vlastním jménem Мойше Хацкелевич Шагалов, Movša Chackelevič Šagalov,^[1] později i Марк Захарович Шагалoв, Mark Zacharovič Šagalov, 24. června^jul./ 6. července 1887^greg. Ljosna u Vitebska, Ruské impérium, dnes Bělorusko – 28. března 1985, Saint-Paul-de-Vence, Francie) byl židovský bělorusko-francouzský malíř. Měl vlastní umělecký styl skládající se z expresionismu, symbolismu a kubismu. Někdy je zařazován mezi surrealisty.^[2]

Život

Narodil se v rodině židovského venkovského obchodníka se zemědělskými produkty jako nejstarší z devíti dětí. Dětství prožil sice v chudobě, ale šťastně a vzpomínky na ně se prolínají celým jeho dílem.

V letech 1898–1905 studoval na Prvním vitebském čtyřletém učilišti. Získal tradiční židovské vzdělání ve staroruštině, učil se talmud a tóru. Jeho prvním učitelem malby byl kolem roku 1906 vitebský umělec Jehuda Pen. O několik měsíců později, v roce 1907, se přestěhoval do Petrohradu. Zde studoval v Kreslířské škole Společnosti umění, vedené malířem Nikolajem Rerichem, pro svůj talent byl přijat rovnou do třetího ročníku. Setkával se zde s umělci různých směrů. V letech 1908–1910 studoval u Léona Baksta a studium si prodloužil ještě na léta 1910–1911 u Jelizavety Nikolajevny Zvancevové (1864–1921).

Toto období nebylo lehké – Židé mohli přebývat v Petrohradu pouze na povolení a on sám byl dokonce krátce vězněn. V Petrohradu zůstal až do roku 1910. Pravidelně se však vracel do své rodné vsi, kde se v roce 1909 setkal se svou budoucí manželkou, Bellou Rosenfeldovou.

V té době se mu podařilo prosadit se jako umělec, odešel do Paříže, aby byl blíže komunitě umělců na Montparnassu. Přátelil se s Guillaumem Apollinairem, spolupracoval s fauvisty. V roce 1914 se vrátil do Vitebsku a do roka se oženil se svou snoubenkou Bellou. V roce 1916 se novomanželům narodila dcera Ida.

Aktivně se účastnil Říjnové revoluce v roce 1917. Sovětské ministerstvo kultury jej jmenovalo pověřencem pro umění ve Vitebské gubernii; založil zde střední uměleckou školu. Avšak politicky si za socialistického režimu příliš dobře nevedl. V roce 1920 se s manželkou přestěhovali do Moskvy, v roce 1923 se vrátil zpět do Paříže. V té době vydal paměti v jazyce jidiš, původně napsané v ruštině a přeložené Bellou do francouzštiny. V jidiš psal i různé články a poezii, které vycházely především v novinách. V roce 1937 se stal francouzským občanem.

Když během druhé světové války okupovali nacisté Francii a začali deportovat Židy, Paříž opustil. Ukryli se s manželkou v Marseille a poté za pomoci amerického novináře Variana Frye uprchli z Francie přes Španělsko a Portugalsko, aby se v roce 1941 usadili ve Spojených státech amerických, kde žili až do roku 1948.

2. září 1944 po nemoci zemřela jeho žena Bella, jeho souputnice životem a inspirace mnohých maleb. O dva roky později se vrátil do Evropy. Do roku 1949 pobýval v Provence a téhož roku se podílel na vzniku nevládního antifašistického hnutí.

Z deprese, která jej tou dobou skličovala, mu pomohlo seznámení s Virginií Haggardovou, s níž žil a měl syna, a zakázky na divadelní scény a kostýmy, které jejím prostřednictvím dostával. V těchto radostných letech se vrátil k jasným pastelovým barvám a uvolněné kompozici. Díla z tohoto období se tematicky věnují lásce a radosti ze života, s postavami tvarovanými do rozvlněných křivek. Začal se rovněž věnovat sochařství, keramice a sklomalbě.

V roce 1952 se znovu oženil – s Valentinou Brodskou. Několikrát pobýval v Řecku i ve střední Evropě. Vytvořil návrhy biblického cyklu pro chrámová okna kostela sv. Štěpána v Mohuči. V roce 1957 navštívil Izrael. Zde v roce 1960 vytvořil barevná okna pro jeruzalémskou synagogu při nemocnici Hadassah Ein Kerem.

Zemřel ve věku 97 let ve Francii, v Saint-Paul de Vence; je pochován na tamním hřbitově. Jeho hrob se nachází v nejzápadnější řadě od vstupní branky.

Dílo

Jeho dílo bylo ovlivněno jednak dětskými a jednak židovsko-ruskými mytickými a náboženskými představami. Inspiroval se také životem běloruského lidu. V šedesátých a sedmdesátých letech se pustil do rozsáhlých projektů spojených s výzdobou veřejných institucí i náboženských staveb.

Jeho dílo je možno zařadit hned do několika kategorií moderního umění. V Paříži před první světovou válkou byl členem avantgardních uměleckých hnutí. Jeho pojetí se však těmto směrům, jako kubismus a fauvismus, vždy poněkud vymykalo. Úzce spolupracoval s tzv. pařížskou školou a jejími představiteli, včetně Amedea Modiglianiho.

Jeho obrazy překypují vzpomínkami na dětství a velice živými barvami. Chagall sám sebe (někdy společně se svou ženou) stylizoval do role pozorovatele, který se dívá na svět skrz okno z barevného skla.

Knižní ilustrace

Dělal ilustrace k mnoha knihám, ze nejzdařilejší bývají považovány ilustrace Gogolových Mrtvých duší (Paříž 1923–1927), La Fontainových Bajek (Paříž 1927–1936) a Bible (Paříž 1931–1936).

Nejznámější díla

• Mladá žena na lehátku, 1907, soukromá sbírka
• Svatba, 1910
• Já a vesnice, 1911, Muzeum moderního umění v New Yorku
• Houslista, 1911–1914, Kunstsammlung NRW, Düsseldorf
• Adam a Eva, 1912
• Narozeniny, 1915
• Zelený houslista, 1923–1924, Guggenheimovo muzeum, New York
• Ženský akrobat, 1930, Národní muzeum moderního umění, Paříž
• Samota, 1933, Telavivské muzeum umění
• Sen o letním slunovratu, 1939
• Kolem ní, 1945
• Svatební svícen, 1945
• Milovníci na rudém nebi, 1950
• Král David, 1961
• Zelená noc, 1952
• Exodus, 1952–1966
• Bastila, 1953
• Most na Séně, 1954, Hamburger Kunsthalle
• Přechod přes rudé moře, 1955
• Autoportrét, 1959–1960
• Válka, 1964–1966, Dům umění Curych
• Job, 1975
• Biblické poselství (17 obrazů), Musée National Marc Chagall, Nice
• Žlutý osel, 1979
• Velká přehlídka, 1979–1980, Pierre Matisse Gallery, New York

Malby na okna

Několikrát přijal zakázku na malování na okna. Veškeré malby tohoto typu byly církevní zakázky a jednalo se o biblické výjevy. Jejich provedení je odborníky považováno za velice kvalitní.

Nástěnné malby

Nejvíce se proslavil nástěnnými malbami v Metropolitní opeře v New Yorku a v Opeře v Paříži.

Odkazy

Reference

Literatura

• COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London: Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. (anglicky) 
• VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marc Chagall na Wikimedia Commons
• Osoba Marc Chagall ve Wikicitátech
• Catalogue raisonné of the graphic work
• Marc Chagall: A Virtual Art Gallery Archivováno 7. 3. 2007 na Wayback Machine.