Marcel Granollers

Marcel Granollers
Marcel Granollers ve Wimbledonu 2017
Marcel Granollers ve Wimbledonu 2017
StátŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Datum narození12. dubna 1986 (37 let)
Místo narozeníBarcelona, Španělsko
BydlištěBarcelona, Španělsko
Výška191 cm
Hmotnost80 kg
Profesionál od2003
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek13 310 934 USD
Tenisová raketaPrince
Wilson
Dvouhra
Poměr zápasů202–250
Tituly4 ATP, 7 challengerů, 6 Futures
Nejvyšší umístění19. místo (23. července 2012)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2009, 2010, 2012, 2013, 2015, 2016)
French Open4. kolo (2012, 2014, 2016)
Wimbledon2. kolo (2009, 2010, 2014, 2015, 2016, 2019)
US Open4. kolo (2013)
Čtyřhra
Poměr zápasů490–311
Tituly25 ATP, 22 challengerů, 9 Futures
Nejvyšší umístění4. místo (25. února 2013)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2013, 2016, 2022, 2023)
French Openfinále (2014)
Wimbledonfinále (2021, 2023)
US Openfinále (2014, 2019)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůvítěz (2012)
Olympijské hry1. kolo (2012)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2018)
French Open1. kolo (2018)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2008, 2011, 2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240228a28. února 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcel Granollers Pujol (* 12. dubna 1986 Barcelona) je španělský profesionální tenista, který ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři turnaje ve dvouhře a dvacet pět ve čtyřhře včetně sedmi Mastersů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal třináct singlových a třicet jedna deblových titulů. Spolu s Marcem Lópezem zvítězil ve čtyřhře Turnaje mistrů 2012.[1]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2012 na 19. místě a ve čtyřhře pak v únoru 2014 na 4. místě. Trénuje ho Victor Carceller. Dříve tuto roli plnili Fernando Vicente či Joan Balcells.[2]

Na nejvyšší grandslamové úrovni se ve dvouhře nejdále probojoval do osmifinále US Open 2013, které si také třikrát zahrál na French Open. V mužské čtyřhře odešel jako poražený finalista z French Open 2014, US Open 2014 a 2019 a Wimbledonu 2021 i 2023. Zahrál si také semifinále na US Open 2010 a 2012 a Australian Open 2013.

Premiérový titul na okruhu ATP získal v dubnu 2008 na houstonském mistrovství Spojených států amerických na antuce, kde ve finále porazil Jamese Blakea. Ve čtyřhře si do začátku sezóny 2013 připsal dvě vítězství na turnajích kategorie ATP Tour Masters 1000, když během sezóny 2012 vyhrál s Marcem Lópezem římský Internazionali BNL d'Italia a v srpnu také torontské Canada Masters.

Ve španělském daviscupovém týmu debutoval v roce 2010 utkáním 1. kola Světové skupiny proti Švýcarsku, v němž vyhrál s Tommy Robredem čtyřhru. Do září 2024 v soutěži nastoupil k devatenácti mezistátním utkáním s bilancí 2–1 ve dvouhře a 9–10 ve čtyřhře.[3]

Španělsko reprezentoval na londýnských Hrách XXX. olympiády, kde do dvouhry nenastoupil díky redukci čtyř hráčů na jednu zemi. Jako 22. hráč žebříčku byl pátým a prvním nehrajícím Španělem. V soutěži čtyřhry prohráli spolu s Marcem Lópezem v úvodním kole se zkušenou izraelskou dvojicí Jonatan Erlich a Andy Ram startující na divokou kartu.

Finále na Grand Slamu

Mužská čtyřhra: 5 (0–5)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista2014French OpenantukaŠpanělsko Marc LópezFrancie Julien Benneteau
Francie Édouard Roger-Vasselin
3–6, 6–7(1–7)
Finalista2014US OpentvrdýŠpanělsko Marc LópezUSA Bob Bryan
USA Mike Bryan
3–6, 4–6
Finalista2019US OpentvrdýArgentina Horacio ZeballosKolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
4–6, 5–7
Finalista2021WimbledontrávaArgentina Horacio ZeballosChorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
4–6, 6–7(5–7), 6–2, 5–7
Finalista2023WimbledontrávaArgentina Horacio ZeballosNizozemsko Wesley Koolhof
Spojené království Neal Skupski
4–6, 4–6

Finále na Turnaji mistrů

Mužská čtyřhra: 2 (1–1)

Stavdatumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Vítěz2012Londýn, Spojené královstvítvrdý (h)Španělsko Marc LópezIndie Maheš Bhúpatí
Indie Rohan Bopanna
7–5, 3–6, [10–3]
Finalista2023Turín, Itálietvrdý (h)Argentina Horacio ZeballosUSA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
3–6, 4–6

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda (před / od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–5 Č)
Turnaj mistrů (1–1 Č)
ATP Masters Series /
ATP Tour Masters 1000 (7–6 Č)
ATP International Series Gold /
ATP Tour 500 (2–1 D; 5–5 Č)
ATP International Series /
ATP Tour 250 (3–2 D; 11–11 Č)
Tituly podle povrchu
tvrdý (1–1 D; 12–11 Č)
antuka (4–2 D; 11–15 Č)
tráva (2–2 Č)

Dvouhra: 7 (4–3)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Vítěz1.14. dubna 2008Houston, Spojené státyantukaUSA James Blake6–4, 1–6, 7–5
Finalista1.7. listopadu 2010Valencie, Španělskotvrdý (h)Španělsko David Ferrer5–7, 3–6
Vítěz2.31. července 2011Gstaad, ŠvýcarskoantukaŠpanělsko Fernando Verdasco6–4, 3–6, 6–3
Vítěz3.5. listopadu 2011Valencie, Španělskotvrdý (h)Argentina Juan Mónaco6–2, 4–6, 7–6(7–3)
Finalista2.15. července 2012Umag, ChorvatskoantukaChorvatsko Marin Čilić4–6, 2–6
Vítěz4.3. srpna 2013Kitzbühel, RakouskoantukaArgentina Juan Mónaco0–6, 7–6(7–3), 6–4
Finalista3.13. dubna 2014Casablanca, MarokoantukaŠpanělsko Guillermo García-López7–5, 4–6, 3–6

Čtyřhra: 53 (25–28)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista1.14. dubna 2008Houston, Spojené státyantukaUruguay Pablo CuevasLotyšsko Ernests Gulbis
Německo Rainer Schüttler
5–7, 6–7(3–7)
Vítěz1.14. února 2009Costa do Sauipe, BrazílieantukaŠpanělsko Tommy RobredoArgentina Lucas Arnold Ker
Argentina Juan Mónaco
6–4, 7–5
Vítěz2.22. února 2009Buenos Aires, ArgentinaantukaŠpanělsko Alberto MartínŠpanělsko Nicolás Almagro
Španělsko Santiago Ventura
6–3, 5–7, [10–8]
Vítěz3.22. října 2009Moskva, Ruskotvrdý (h)Uruguay Pablo CuevasČesko František Čermák
Slovensko Michal Mertiňák
4–6, 7–5, [10–8]
Finalista2.8. listopadu 2009Valencie, Španělskotvrdý (h)Španělsko Tommy RobredoČesko František Čermák
Slovensko Michal Mertiňák
4–6, 3–6
Finalista3.15. listopadu 2009Paříž, Francietvrdý (h)Španělsko Tommy RobredoKanada Daniel Nestor
Srbsko Nenad Zimonjić
3–6, 4–6
Vítěz4.10. ledna 2010Čenaj, IndietvrdýŠpanělsko Santiago VenturaČínská republika Lu Jan-sun
Srbsko Janko Tipsarević
7–5, 6–2
Vítěz5.14. února 2010Costa do Sauipe, Brazílie (2)antukaUruguay Pablo CuevasPolsko Łukasz Kubot
Rakousko Oliver Marach
7–5, 6–4
Finalista4.9. května 2010Estoril, PortugalskoantukaUruguay Pablo CuevasŠpanělsko Marc López
Španělsko David Marrero
7–6(7–1), 4–6, [4–10]
Finalista5.26. září 2010Bukurešť, RumunskoantukaŠpanělsko Santiago VenturaArgentina Juan Ignacio Chela
Polsko Łukasz Kubot
2–6, 7–5, [11–13]
Vítěz6.15. ledna 2011Auckland, Nový ZélandtvrdýŠpanělsko Tommy RobredoŠvédsko Johan Brunström
Austrálie Stephen Huss
6–4, 7–6(8–6)
Finalista6.6. února 2011Záhřeb, Chorvatskotvrdý (h)Španělsko Marc LópezBelgie Dick Norman
Rumunsko Horia Tecău
3–6, 4–6
Finalista7.16. července 2011Stuttgart, NěmeckoantukaŠpanělsko Marc LópezRakousko Jürgen Melzer
Německo Philipp Petzschner
3–6, 4–6
Finalista8.4. března 2012Acapulco, MexikoantukaŠpanělsko Marc LópezŠpanělsko David Marrero
Španělsko Fernando Verdasco
3–6, 4–6
Finalista9.29. dubna 2012Barcelona, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Marc LópezPolsko Mariusz Fyrstenberg
Polsko Marcin Matkowski
6–2, 6–7(7–9), [8–10]
Vítěz7.20. května 2012Řím, ItálieantukaŠpanělsko Marc LópezPolsko Łukasz Kubot
Srbsko Janko Tipsarević
6–3, 6–2
Finalista10.14. července 2012Umag, ChorvatskoantukaŠpanělsko Marc LópezŠpanělsko David Marrero
Španělsko Fernando Verdasco
3-6, 6-7(4-7)
Vítěz8.22. července 2012Gstaad, ŠvýcarskoantukaŠpanělsko Marc LópezKolumbie Robert Farah
Kolumbie Santiago Giraldo
6–4, 7–6(11–9)
Finalista11.12. srpna 2012Toronto, KanadaantukaŠpanělsko Marc LópezUSA Bob Bryan
USA Mike Bryan
1–6, 6–4, [10–12]
Vítěz9.12. listopadu 2012Londýn, Spojené královstvítvrdý (h)Španělsko Marc LópezIndie Maheš Bhúpatí
Indie Rohan Bopanna
7–5, 3–6, [10–3]
Finalista12.18. srpna 2013Cincinnati, Spojené státytvrdýŠpanělsko Marc LópezUSA Bob Bryan
USA Mike Bryan
4–6, 6–4, [4–10]
Vítěz10.16. února 2014Buenos Aires, ArgentinaantukaŠpanělsko Marc LópezUruguay Pablo Cuevas
Argentina Horacio Zeballos
7–5, 6–4
Finalista13.7. června 2014French Open, Paříž, FrancieantukaŠpanělsko Marc LópezFrancie Julien Benneteau
Francie Édouard Roger-Vasselin
3–6, 6–7(1–7)
Finalista14.7. září 2014US Open, New York, Spojené státytvrdýŠpanělsko Marc LópezUSA Bob Bryan
USA Mike Bryan
3–6, 4–6
Finalista15.17. května 2015Řím, ItálieantukaŠpanělsko Marc LópezUruguay Pablo Cuevas
Španělsko David Marrero
4–6, 5–7
Finalista16.duben 2016Barcelona, Španělsko (2)antukaUruguay Pablo CuevasUSA Bob Bryan
USA Mike Bryan
5–7, 5–7
Vítěz11.červenec 2016Bastad, ŠvédskoantukaŠpanělsko David MarreroNový Zéland Marcus Daniell
Brazílie Marcelo Demoliner
6–2, 6–3
Vítěz12.říjen 2016Tokio, JaponskotvrdýPolsko Marcin MatkowskiJižní Afrika Raven Klaasen
USA Rajeev Ram
6–2, 7–6(7–4)
Vítěz13.říjen 2016Basilej, Švýcarskotvrdý (h)USA Jack SockŠvédsko Robert Lindstedt
Nový Zéland Michael Venus
6–3, 6–4
Vítěz14.únor 2017Rotterdam, Nizozemskotvrdý (h)Chorvatsko Ivan DodigNizozemsko Wesley Koolhof
Nizozemsko Matwé Middelkoop
7–6(7–5), 6–3
Finalista17.duben 2017Marrakéš, MarokoantukaŠpanělsko Marc LópezSpojené království Dominic Inglot
Chorvatsko Mate Pavić
4–6, 6–2, [9–11]
Finalista18.květen 2017Řím, Itálie (3)antukaChorvatsko Ivan DodigFrancie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
6–4, 4–6, [3–10]
Vítěz15.říjen 2017Basilej, Švýcarsko (2)tvrdý (h)Chorvatsko Ivan DodigFrancie Fabrice Martin
Francie Édouard Roger-Vasselin
7–5, 7–6(8–6)
Finalista19.listopad 2017Paříž, Francie (2)tvrdý (h)Chorvatsko Ivan DodigPolsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
6–7(3–7), 6–3, [6–10]
Vítěz16.listopad 2018Paříž, Francietvrdý (h)USA Rajeev RamNizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
6–4, 6–4
Vítěz17.červenec 2019Newport, Spojené státytrávaUkrajina Serhij StachovskyjSalvador Marcelo Arévalo
Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela
6–7(10–12), 6–4, [13–11]
Vítěz18.srpen 2019Toronto, KanadatvrdýArgentina Horacio ZeballosNizozemsko Robin Haase
Nizozemsko Wesley Koolhof
7–5, 7–5
Finalista20.září 2019US Open, New York, Spojené státytvrdýArgentina Horacio ZeballosKolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
4–6, 5–7
Vítěz19.únor 2020Buenos Aires, Argentina (3)antukaArgentina Horacio ZeballosArgentina Guillermo Durán
Argentina Juan Ignacio Londero
6–4, 5–7, [18–16]
Vítěz20.únor 2020Rio de Janeiro, BrazílieantukaArgentina Horacio ZeballosItálie Salvatore Caruso
Itálie Federico Gaio
6–4, 5–7, [10–7]
Finalista21.září 2020Kitzbühel, RakouskoantukaArgentina Horacio ZeballosUSA Austin Krajicek
Chorvatsko Franko Škugor
6–7(5–7), 5–7
Vítěz21.září 2020Řím, Itálie (2)antukaArgentina Horacio ZeballosFrancie Jérémy Chardy
Francie Fabrice Martin
6–4, 5–7, [10–8]
Finalista22.březen 2021Acapulco, MexikotvrdýArgentina Horacio ZeballosSpojené království Neal Skupski
Spojené království Ken Skupski
6–7(3–7), 4–6
Vítěz22.9. května 2021Madrid, ŠpanělskoantukaArgentina Horacio ZeballosChorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
1–6, 6–3, [10–8]
Finalista23.10. července 2021Wimbledon, Londýn, Spojené královstvítrávaArgentina Horacio ZeballosChorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
4–6, 6–7(5–7), 6–2, 5–7
Vítěz23.22. srpna 2021Cincinnati, Spojené státytvrdýArgentina Horacio ZeballosUSA Steve Johnson
USA Austin Krajicek
7–6(7–5), 7–6(7–5)
Vítěz24.19. června 2022Halle, NěmeckotrávaArgentina Horacio ZeballosNěmecko Tim Pütz
Nový Zéland Michael Venus
6–4, 6–7(5–7), [14–12]
Finalista24.27. května 2023Ženeva, ŠvýcarskoantukaArgentina Horacio ZeballosSpojené království Jamie Murray
Nový Zéland Michael Venus
6–7(6–8), 6–7 (3–7)
Finalista25.15. července 2023Wimbledon, Londýn, Spojené královstvítrávaArgentina Horacio ZeballosNizozemsko Wesley Koolhof
Spojené království Neal Skupski
4–6, 4–6
Vítěz25.15. října 2023Šanghaj, ČínatvrdýArgentina Horacio ZeballosIndie Rohan Bopanna
Austrálie Matthew Ebden
5–7, 6–2, [10–7]
Finalista26.19. listopadu 2023Turnaj mistrů, Turín, Itálietvrdý (h)Argentina Horacio ZeballosUSA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
3–6, 4–6
Finalista27.leden 2024Auckland, Nový ZélandtvrdýArgentina Horacio ZeballosNizozemsko Wesley Koolhof
Chorvatsko Nikola Mektić
3–6, 7–6(7–5), [7–10]
Finalista28.únor 2024Buenos Aires, ArgentinaantukaArgentina Horacio ZeballosItálie Simone Bolelli
Itálie Andrea Vavassori
2–6, 6–7(6–8)

Chronologie výsledků na Grand Slamu

Dvouhra

Čtyřhra

Legenda
SRpoměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným
W–L
V–P
výhry–prohry
NHdaný rok se turnaj nekonalAturnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQprohra v (kole) kvalifikace1k / 1Rprohra v daném kole turnaje
QF / ČFprohra ve čtvrtfináleSFprohra v semifinále
Fprohra ve fináleVítězvítězství v turnaji

Postavení na konečném žebříčku ATP

Dvouhra

Rok2002200320042005200620072008200920102011201220132014201520162017201820192020202120222023
Pořadí957. 508. 397. 286. 160. 128. 56. 91. 42. 27. 34. 38. 46. 84. 37. 177. 96. 111. 175. 312.

Čtyřhra

Rok2002200320042005200620072008200920102011201220132014201520162017201820192020202120222023
Pořadí1234. 844. 396. 268. 97. 58. 60. 25. 22. 32. 10. 12. 8. 39. 18. 14. 25. 25. 9. 7. 17. 10.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcel Granollers na anglické Wikipedii.

  1. Marcel Granollers na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240228a28. února 2024
  2. Marcel Granollers na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240228a28. února 2024
  3. Marcel Granollers na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240228a28. února 2024

Externí odkazy

Žebříček ATPŽebříček WTA
Mužská dvouhra20240304a4. března 2024
Poř.tenistabodyposun
1.Srbsko Novak Djoković (SRB)9 675
2.Španělsko Carlos Alcaraz (ESP)8 805
3.Itálie Jannik Sinner (ITA)8 270
4. Daniil Medveděv7 715
5. Andrej Rubljov5 010
6.Německo Alexander Zverev (GER)4 950
7.Dánsko Holger Rune (DEN)3 720
8.Polsko Hubert Hurkacz (POL)3 405
9.Norsko Casper Ruud (NOR)3 405 2
10.Austrálie Alex de Minaur (AUS)3 210 1
Ženská dvouhra20240304a4. března 2024
Poř.tenistkabodyposun
1.Polsko Iga Świąteková (POL)10 105
2. Aryna Sabalenková8 725
3.USA Coco Gauffová (USA)6 975
4.Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ)6 848
5.USA Jessica Pegulaová (USA)5 145
6.Tunisko Ons Džabúrová (TUN)4 183
7.Česko Markéta Vondroušová (CZE)4 070
8.Čína Čeng Čchin-wen (CHN)4 040
9.Řecko Maria Sakkariová (GRE)3 565
10.Lotyšsko Jeļena Ostapenková (LAT)3 548
Mužská čtyřhra20240304a4. března 2024
Poř.tenistabodyposun
1.Indie Rohan Bopanna (IND)8 080 1
2.Austrálie Matthew Ebden (AUS)8 080 1
3.USA Austin Krajicek (USA)7 050
4.Chorvatsko Ivan Dodig (CRO)6 540 3
5.Spojené království Joe Salisbury (GBR)6 450
6.USA Rajeev Ram (USA)6 450 2
7.Nizozemsko Wesley Koolhof (NED)6 380 1
8.Spojené království Neal Skupski (GBR)6 110
9.Mexiko Santiago González (MEX)6 030
10.Španělsko Marcel Granollers (ESP)5 797
Ženská čtyřhra20240304a4. března 2024
Poř.tenistkabodyposun
1.Belgie Elise Mertensová (BEL)7 560
2.Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (TPE)7 370
3.Austrálie Storm Hunterová (AUS)7 295
4.Německo Laura Siegemundová (GER)6 200
5.Kanada Gabriela Dabrowská (CAN)6 045
6.Nový Zéland Erin Routliffeová (NZL)5 695
7.USA Nicole Melichar-Martinezová (USA)5 385 1
8.Austrálie Ellen Perezová (AUS)5 265 2
9. Věra Zvonarevová5 075 2
10.USA Jessica Pegulaová (USA)4 955 2

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Granollers WM17 (8) (36183580805).jpg
Autor: si.robi, Licence: CC BY-SA 2.0
Granollers WM17 (8)