Marcel Marceau

Marcel Marceau
Marcel Marceau v roce 1971
Rodné jméno	Marcel Marceau
Narození	22. března 1923 Štrasburk, Francie Francie
Úmrtí	22. září 2007 (ve věku 84 let) Cahors, Francie Francie
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise Grave of Marceau
Bydliště	Štrasburk (1923–1938) Limoges (od 1942) Lille (od 1942)
Alma mater	Lyceum Fustela de Coulanges Gay-Lussacovo lyceum Národní umělecká škola v Limoges
Povolání	mim, herec, klaun, cirkusový artista, francouzský odbojář, malíř, litograf, filmový herec a výtvarník
Ocenění	Prix du Brigadier (1963) Čestný Molière (1990) rytíř Řádu akademických palem Řád za zásluhy o vzdělání a kulturu Gabriely Mistral čestný doktor Princetonské univerzity … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	judaismus
Choť	Ella Jaroszewiczová[1]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcel Marceau, rodným jménem Marcel Mangel, (22. března 1923 Štrasburk – 22. září 2007 Cahors) byl francouzský mim a herec, zakladatel moderní pantomimy.

Narodil se ve Štrasburku do židovské rodiny a jeho rodiči byli Charles Mangel a Ann, rozená Werzberg.^[2] Otec byl povoláním židovský řezník (šochet). Když byly Marcelu Mangelovi čtyři roky, přestěhoval se s rodinou do města Lille, ale později se do Štrasburku vrátili.^[3] V době, kdy Francie vstoupila do druhé světové války, uprchl jako šestnáctiletý s rodinou do Limoges.^[3] V 1944 byl jeho otec chycen a deportován do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, kde zahynul. Jeho matka holokaust přežila.

Během války spolu s bratrem Alainem přijali příjmení Marceu, s odkazem na generála François Séverin Marceaua z dob velké francouzské revoluce.^[3][4] V Limoges se oba bratři přidali k francouzskému odboji, v jehož řadách zachraňovali děti před rasovými zákony a koncentračními tábory (Marcel Marceu pomáhal pašovat židovské děti do Švýcarska),^[5] a po osvobození Paříže se dal k francouzské armádě.^[3] Díky perfektní znalosti angličtiny se stal styčným důstojníkem armády generála George Pattona.^[3][6] Pantomimu poprvé použil, když se snažil udržet děti, pašované do Švýcarska, v klidu.^[7]

Koncem války bojoval v Ardenách. Roku 1946 byl demobilizován^[3] a vrátil se do Dullinova divadla, kde spolupracoval s Decrouxem i Barraultem, pod jehož vedením vystoupil v prvních pantomimách. O rok později se osamostatnil, založil si vlastní soubor a tvoří si svého jedinečného Bipa.

Jedná se o, z dnešního pohledu, základní techniky klasické pantomimy – Chůze na místě, chůze proti větru, chůze ve vodě, přetahování lana nebo kratičké etudy jako Malíř, Sochař, Člověk a měsíc, etc. M. Marceau je začal roku 1944 předvádět a publikum žaslo, jak byl schopen vytvořit na pódiu neexistující věci. Nejdříve šlo o upravené etudy jeho učitelů, ale čím dál častěji si tvořil vlastní a po celý život je zdokonaloval.

Bipovy pantomimy jsou jakýmsi dalším, vyšším stupněm Marceauovy pantomimy. I Bip má svůj osobitý kostým, konkrétně tříčtvrteční kalhoty, šedou vestu s dvojí řadou knoflíků, pod ní pruhované tričko (od té doby tolik známé a spojované s mimem), volný krk a nabílený obličej s vysoko namalovaným obočím. Na hlavě cylindr a nezaměnitelný červený karafiát na dlouhém stonku.

Těmito etudami vyjadřuje filosofické myšlenky pomocí obyčejného člověka v každodenních situacích. Jedná se např. O Mládí, zralost, stáří a smrt, klec, Bip ve vlaku, Bip malíř, Učitel botaniky, ...

Mimodramata jsou celovečerní pantomimy s látkami od středověku, přes Commedii dell'arte až po nejnovější dobu. Marceau vždy kvůli mimodramatu sestavil početnější soubor a s ním hrál tu konkrétní hru. Např.: Smrt na úsvitu (1948, Deburauova cena), Plášť (1951, podle Gogolovy povídky), Večer ve Funambules (1952), Don Juan (1963), etc.

Sedm dlouhometrážních, z čehož šest natočil v cizině, mnoho krátkometrážních, i ty vznikaly mimo Francii, nejčastěji v Německu.

Příběh pantomimy, V. Veber, 2006, HAMU

„Výrobce masek vyrábí masky. Klade si je na tvář, zkouší je. Masky jsou veselé i smutné, groteskní i karikaturní. Těší se z nich. Zkouší poslední. Má ji na tváři, chce ji sundat, ale nemůže. Zkouší nožem, ale nůž, jakoby se vzpíral. Jde k zrcadlu. Vidí blázna. Nejstrašnější ze všech masek je teď jeho tváří. A bláznova maska se teď hloupě směje. – Celé tělo začne proti ní bojovat, odmítá se jí poddat. – Jsme svědky zoufalého boje proti muži s rozšklebenou tváří s přilnuvší maskou, která v tuto chvíli je děsivým kontrastem jeho skutečného duševního i fyzického stavu. – Nakonec masku strhne a pod ní se zjevuje tvář moudrého, vyčerpaného a chápavého člověka, tvář zkřivená utrpením. – Ale není to tvář, co kdysi, všechno se změnilo: výrobce masek poznal tragikomedii života.“

L'École internationale de mimodrame de Paris Marcel Marceau

Koncem padesátých let se rozhodl, že založí vlastní školu mimů. Bylo to v době, kdy byl přesvědčen o velké budoucnosti pantomimy. Vysnil si alespoň jedno mimické divadlo v každém větším městě. Škola funguje dodnes (i po smrti M. Marceaua) a studenti se v ní učí všemožné techniky akrobacie, tance, šermu, žonglování, dramatické umění jak mimické, tak i verbální. Škola se stala natolik prestižní, že mít diplom z vystudování znamená možnost vystupovat v souboru M. Marceaua a možnost a výbornou průpravu k vyučování pantomimy ve své zemi. Jediným přímým studentem Marcela Marceua z České republiky s diplomem z této školy je Martin Sochor.^[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcel Marceau na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marcel Marceau na Wikimedia Commons