Marcela Pánková

Mgr. Marcela Pánková
Narození	16. ledna 1939 Praha Československo Československo
Úmrtí	1. dubna 1997 (ve věku 58 let) Praha Česko Česko
Vzdělání	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	historička umění, kurátorka
Partner(ka)	Jiří Tichý
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Marcela Pánková, rozená Häuslerová (16. ledna 1939 Praha – 1. dubna 1997 Praha), byla česká historička umění a kurátorka specializovaná na výtvarné umění 20. století a soudobou tvorbu. Matka Šimona Pánka a partnerka Jiřího Tichého.

V letech 1961–1966 vystudovala dějiny umění, filozofii a psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (prof. J. Pešina) a obhájila diplomovou práci Architektonická malba v díle Ludvíka Kohla (Mgr.)

Od roku 1960 do roku 1993 byla zaměstnána jako odborná pracovnice Sbírky moderního umění Národní galerie v Praze. Její postavení v Národní galerii se zhoršilo poté, co roku 1977 odmítla podepsat Antichartu a znovu v následujícím roce po uvedení výstavy Konfrontace (MBÚ ČSAV), která byla na zásah ÚV KSČ předčasně ukončena.^[1]

V době normalizace a na počátku 90. let působila jako kurátorka výstav v malých neoficiálních a mimopražských galeriích – Mikrobiologický ústav ČSAV v Krči (Konfrontace, 1978), Divadlo v Nerudovce, Ústav makromolekulární chemie na Petřinách, Atrium na Žižkově (Jan Bauch, 1990), Galerie bratří Čapků (L. Přibíková, 1993), Galerie ve věži v Mělníku, Galerie na Bidýlku v Brně (S. Klimeš, 1987), Okresní galerie Jičín, Letohrádek Ostrov (Adéla Matasová, 1988), Art Galerie, Žďár nad Sázavou, Galerie Pallas, Praha (Slavoj Kovařík, 1992, Věra Janoušková: Škvárovky a koláže, 1993, Daisy Mrázková, 1993), Galerie MAG (Věra Janoušková, 1995), MKS Třebíč (Daisy Mrázková, 1995) nebo nezvyklých lokalitách (Ivan Žák: Plastiky, keltské oppidum Závist, 1981).

V Ústředním kulturním domě železničářů na Vinohradech nastoupila jako kurátorka výstav po odchodu Jiřího Kohoutka v prosinci roku 1983 a do roku 1991 zde uvedla 21 výstav, převážně umělců, kteří nesměli vystavovat v galeriích kontrolovaných normalizačním SČVU. V 80. letech připravila několik výstav v Galerii Opatov (Anežka Kovalová, 1985, Josef Hampl, 1986, Daisy Mrázková, 1986).

Přispívala do časopisu Ateliér, kde byla od roku 1991 i členkou redakční rady. Byla předsedkyní 6. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého. Roku 1995 byla spolu s Milenou Slavickou autorkou publikace Zakázané umění I, která vyšla jako součást periodika Výtvarné umění (1993–1996).^[2]

Zásluhou Marcely Pánkové byli po roce 1989 navráceni na českou výtvarnou scénu někteří výtvarníci žijící v emigraci. Výstavu v klatovské galerii U bílého jednorožce provázel sborník Šedá cihla / Exil (1994), který uvedl celkem 66 jmen. Odborné práci při pořizování soupisu exilových umělců i studiu jejich díla se věnovala soustavně od počátku devadesátých let, ale nemoc a předčasná smrt jí nedovolily dílo dokončit.^[3] Jaromír Zemina ocenil její rozsáhlé vědomosti o moderním výtvarném umění, pronikavou přemýšlivost i nezávislé názory, jiskrné vyjadřování a vysokou profesionální úroveň jejích textů. ^[4]

• Lubomír Slavíček (ed.): Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1067–1068, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
• Viktor Pivovarov a kol.: Z nesbírky Marcely Pánkové, 52 s., Galerie U Kamene, Cheb 1997
• Jiří David: Věnováno významným pražským kunsthistoričkám, Unie výtvarných umělců, Praha 1991

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marcela Pánková
• Marcela Pánková v informačním systému abART