Marcelo Arévalo
Marcelo Arévalo | |
---|---|
Marcelo Arévalo na French Open 2018 | |
Přezdívka | Chelo[1] |
Stát | Salvador |
Datum narození | 17. října 1990 (33 let)[2] |
Místo narození | Sonsonate, Salvador[2] |
Bydliště | San Salvador, Salvador[2] |
Výška | 193 cm[2] |
Hmotnost | 86 kg[2] |
Profesionál od | 2012 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 2 949 671 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 35–21 |
Tituly | 0 ATP, 3 challengery, 11 Futures |
Nejvyšší umístění | 139. místo (2. července 2018) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo kvalifikace (2017, 2019) |
French Open | 2. kolo kvalifikace (2018) |
Wimbledon | 2. kolo kvalifikace (2016) |
US Open | 2. kolo kvalifikace (2018) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 181–125 |
Tituly | 12 ATP, 18 challengerů, 18 Futures |
Nejvyšší umístění | 5. místo (14. listopadu 2022) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | čtvrtfinále (2020, 2021, 2023) |
French Open | vítěz (2022, 2024) |
Wimbledon | 2. kolo (2018, 2019, 2023) |
US Open | semifinále (2022) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistrů | základní skupina (2022) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2022, 2023) |
French Open | čtvrtfinále (2023, 2024) |
Wimbledon | čtvrtfinále (2023) |
US Open | finále (2021) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 15. června 2024
Marcelo Arévalo (* 17. října 1990 Sonsonate) je salvadorský profesionální tenista. Na grandslamu zvítězil ve čtyřhře French Open 2022 s Jeanem-Julienem Rojerem[3] a French Open 2024 po boku Mateho Paviće. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dvanáct deblových turnajů včetně Canada Masters 2023. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal čtrnáct titulů ve dvouhře a třicet šest ve čtyřhře.[4]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2018 na 139. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2022 roku na 5. místě. Trénují ho Yari Bernardo a Carlos Teixeira. Připravuje se v Salvadoru a ve floridském Miami.[1][2]
V salvadorském daviscupovém týmu debutoval v roce 2005 baráží 3. skupiny Americké zóny proti Hondurasu, v níž prohrál úvodní dvouhru s Carlosem Caceresem. Honduras zvítězil 2:0 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k třiceti šesti mezistátním utkáním s bilancí 37–17 ve dvouhře a 19–15 ve čtyřhře.[5]
O čtyři roky starší bratr Rafael Arévalo se v roce 2008 stal prvním salvadorským tenistou na olympijských hrách. Marcelo Arévalo hrál v letech 2010–2011 univerzitní tenis za oklahomskou University of Tulsa, kde studoval management. Ze Středoamerických a karibských her 2010 v portorickém Mayagüezu si odvezl bronzovou medaili z dvouhry. V červenci 2019 vstoupil do manželství se Slovenkou Lucií Kovarčíkovou.[6][1]
Tenisová kariéra
V rámci událostí okruhu ITF debutoval v lednu 2007, když na turnaji v San Salvadoru podlehl v úvodním úvodním kole Guatemalci Israeli Morálesovi.[4] Během listopadu 2009 získal první ITF titul v mexickém Puerto Vallarta po finálové výhře nad Moldavanem Romanem Borvanovem z deváté světové stovky. Premiérovou singlovou trofej na challengerech si odvezl ze zářijového Open Bogotá 2017. Do závěrečného utkání postoupil přes nejvýše nasazeného, devadesátého muže žebříčku Víctora Estrellu Burgose. V boji o titul pak přehrál kolumbijského hráče Daniela Elahija Galána z třetí stovky klasifikace.[2][4]
Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil ve čtyřhře Hall of Fame Tennis Championships 2018 v rhodeislandském Newportu. S Mexičanem Miguelem Ángelem Reyesem-Varelou však uhráli jen tři gamy na izraelsko-novozélandský pár Jonatan Erlich a Artem Sitak.[7] První titul poté vybojovali na mexickém Los Cabos Open 2018, kde v rozhodujícím zápasu porazili americko-australskou dvojici Taylor Fritz a Thanasi Kokkinakis.[8] Na newportském Hall of Fame Open 2019 odešli opět z finále poraženi poté, co nenašli recept na Španěla Marcel Granollers s Ukrajincem Serhijem Stachovským.[9] [10][4]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu Wimbledon 2016. S Venezuelanem Robertem Maytínem zvládli londýnskou kvalifikační soutěž. V úvodním kole čtyřhry však podlehli rusko-ukrajinskému páru Konstantin Kravčuk a Denys Molčanov. V první fázi deblové soutěže ve Wimbledonu 2018 vyřadil s Chilanem Hansem Podlipnikem-Castillem britskou dvojici Jay Clarke a Cameron Norrie po pětisetové bitvě rozložené do tří dnů a trvající 5.02 hodiny. Závěrečný set skončil poměrem her 22–20.[11][10][4]
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 2 (2–0)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 2022 | French Open | antuka | Jean-Julien Rojer | Ivan Dodig Austin Krajicek | 6–7(4–7), 7–6(7–5), 6–3 |
Vítěz | 2024 | French Open | antuka | Mate Pavić | Simone Bolelli Andrea Vavassori | 7–5, 6–3 |
Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 2021 | US Open | tvrdý | Giuliana Olmosová | Desirae Krawczyková Joe Salisbury | 5–7, 2–6 |
Finále na okruhu ATP Tour
Čtyřhra: 17 (12–5)
|
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | červenec 2018 | Newport, Spojené státy | tráva | Miguel Ángel Reyes-Varela | Jonatan Erlich Artem Sitak | 1–6, 2–6 |
Vítěz | 1. | srpen 2018 | Los Cabos, Mexiko | tvrdý | Miguel Ángel Reyes-Varela | Taylor Fritz Thanasi Kokkinakis | 6–4, 6–4 |
Finalista | 2. | červenec 2019 | Newport, Spojené státy | tráva | Miguel Ángel Reyes-Varela | Marcel Granollers Serhij Stachovskyj | 7–6(12–10), 4–6, [11–13] |
Finalista | 3. | únor 2020 | Santiago, Chile | antuka | Jonny O'Mara | Roberto Carballés Baena Alejandro Davidovich Fokina | 6–7(3–7), 1–6 |
Vítěz | 2. | srpen 2021 | Winston-Salem, Spojené státy | tvrdý | Matwé Middelkoop | Ivan Dodig Austin Krajicek | 6–7(5–7), 7–5, [10–6] |
Vítěz | 3. | únor 2022 | Dallas, Spojené státy | tvrdý (h) | Jean-Julien Rojer | Lloyd Glasspool Harri Heliövaara | 7–6(7–4), 6–4 |
Vítěz | 4. | únor 2022 | Delray Beach, Spojené státy | tvrdý | Jean-Julien Rojer | Oleksandr Nedověsov Ajsám Kúreší | 6–2, 6–7(5–7), [10–4] |
Finalista | 4. | únor 2022 | Acapulco, Mexiko | tvrdý | Jean-Julien Rojer | Feliciano López Stefanos Tsitsipas | 5–7, 4–6 |
Vítěz | 5. | červen 2022 | French Open, Paříž, Francie | antuka | Jean-Julien Rojer | Ivan Dodig Austin Krajicek | 6–7(4–7), 7–6(7–5), 6–3 |
Vítěz | 6. | říjen 2022 | Stockholm, Švédsko | tvrdý (h) | Jean-Julien Rojer | Lloyd Glasspool Harri Heliövaara | 6–3, 6–3 |
Vítěz | 7. | leden 2023 | Adelaide, Austrálie | tvrdý | Jean-Julien Rojer | Ivan Dodig Austin Krajicek | bez boje |
Vítěz | 8. | únor 2023 | Delray Beach, Spojené státy (2) | tvrdý | Jean-Julien Rojer | Rinky Hijikata Reese Stalder | 6–3, 6–4 |
Vítěz | 9. | srpen 2023 | Toronto, Kanada | tvrdý | Jean-Julien Rojer | Rajeev Ram Joe Salisbury | 6–3, 6–1 |
Vítěz | 10. | leden 2024 | Hongkong, Čína | tvrdý | Mate Pavić | Sander Gillé Joran Vliegen | 7–6(7–3), 6–4 |
Finalista | 5. | květen 2024 | Řím, Itálie | antuka | Mate Pavić | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 2–6, 2–6 |
Vítěz | 11. | květen 2024 | Ženeva, Švýcarsko | antuka | Mate Pavić | Jean-Julien Rojer Lloyd Glasspool | 7–6(7–2), 7–5 |
Vítěz | 12. | červen 2024 | French Open, Paříž, Francie (2) | antuka | Mate Pavić | Simone Bolelli Andrea Vavassori | 7–5, 6–3 |
Tituly na challengerech ATP a okruhu Futures
Legenda |
---|
Challengery (3 D; 18 Č) |
Futures (11 D; 18 Č) |
Dvouhra (14 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | poražený finalista | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | listopad 2009 | Puerto Vallarta, Mexiko | tvrdý | Roman Borvanov | 6–3, 6–3 |
2. | listopad 2009 | Santa Tecla, Salvador | antuka | Alexandros Jakupovic | 7–6(7–2), 6–2 |
3. | květen 2012 | Puebla, Mexiko | tvrdý | Antoine Benneteau | 7–6(7–5), 5–7, 6–2 |
4. | květen 2012 | Arequipa, Peru | antuka | Marcelo Demoliner | 6–4, 7–5 |
5. | červen 2013 | Innisbrook, Spojené státy | antuka | Fernando Romboli | 6–3, 7–6(7–5) |
6. | srpen 2014 | Medellín, Kolumbie | antuka | Juan Carlos Spir | 7–6(7–2), 6–4 |
7. | únor 2015 | Guatemala, Guatemala | tvrdý | Christopher Díaz Figueroa | 6–3, 6–1 |
8. | listopad 2015 | Guatemala, Guatemala | tvrdý | Juan Sebastián Gómez | 6–2, 5–7, 6–3 |
9. | prosinec 2015 | San Pedro Sula, Honduras | tvrdý | Christopher Díaz Figueroa | bez boje |
10. | listopad 2016 | San Salvador, Salvador | tvrdý | Benjamin Lock | 6–2, 6–3 |
11. | listopad 2016 | La Libertad, Salvador | antuka | Bruno Sant'Anna | 6–1, 6–2 |
1. | září 2017 | Bogota, Kolumbie | antuka | Daniel Elahi Galán | 7–5, 6–4 |
2. | duben 2018 | San Luis Potosí, Mexiko | antuka | Roberto Cid Subervi | 6–3, 6–7(3–7), 6–4 |
3. | duben 2018 | Guadalajara, Mexiko | tvrdý | Christopher Eubanks | 6–4, 5–7, 7–6(7–4) |
Čtyřhra (36 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | listopad 2009 | Santa Tecla, Salvador | antuka | Rafael Arévalo | Christopher Díaz Figueroa Julen Urigüen | 7–6(7–5), 6–4 |
2. | září 2011 | Zacatecas, Mexiko | tvrdý | César Ramírez | Christopher Díaz Figueroa Sebastien Vidal | 6–3, 6–2 |
3. | říjen 2011 | Veracruz, Mexiko | tvrdý | Alex Llompart | Javier Herrera-Eguiluz Amrit Narasimhan | 6–3, 6–0 |
4. | únor 2012 | Panamá, Panama | antuka | César Ramírez | Christopher Díaz Figueroa Sebastien Vidal | 6–1, 6–4 |
5. | květen 2012 | Arequipa, Peru | antuka | Marcelo Demoliner | Andres Ceppo Felipe Mantilla | 6–2, 6–2 |
6. | červen 2012 | Godfrey, Spojené státy | tvrdý | Ryan Rowe | Sebastien Boltz Luca Margaroli | 6–4, 6–4 |
7. | září 2012 | Manzanillo, Mexiko | tvrdý | Miguel Ángel Reyes-Varela | Christopher Díaz Figueroa Darian King | 6–1, 7–5 |
8. | květen 2013 | Guatemala, Guatemala | tvrdý | Christopher Díaz Figueroa | Roman Borvanov Vahid Mirzadeh | 6–2, 7–6(7–0) |
9. | květen 2013 | Santa Tecla, Salvador | antuka | Vahid Mirzadeh | Nicolás Barrientos Chris Letcher | 6–4, 6–3 |
10. | červen 2013 | Innisbrook, Spojené státy | antuka | Roberto Maytín | Sekou Bangoura Eric Quigley | 3–6, 6–4, [10–7] |
1. | červen 2013ec | Manta, Ekvádor | tvrdý | Sergio Galdós | Alejandro González Carlos Salamanca | 6–3, 6–4 |
11. | listopad 2013 | Mérida, Mexiko | tvrdý | Alex Llompart | Daniel Garza Angel Peredo | 6–4, 7–5 |
12. | únor 2014 | Guatemala, Guatemala | tvrdý | Christopher Díaz Figueroa | Emilio Gómez Luis David Martínez | 6–3, 7–6(7–5) |
13. | srpen 2014 | Medellín, Kolumbie | antuka | César Ramírez | Cătălin Gârd Facundo Mena | 6–4, 6–4 |
14. | prosinec 2014 | Mérida, Mexiko | tvrdý | Claudio Grassi | Dennis Novikov Clay Thompson | 6–2, 6–4 |
15. | únor 2015 | Santa Tecla, Salvador | antuka | Luis David Martínez | Keith-Patrick Crowley Hans Hach Verdugo | 6–4, 6–4 |
2. | září 2015 | Barranquilla, Kolumbie | antuka | Sergio Galdós | Duilio Beretta Mauricio Echazú | 6–1, 6–4 |
16. | listopad 2015 | Guatemala, Guatemala | tvrdý | Christopher Díaz Figueroa | Wilfredo Gonzalez Piotr Lomacki | 7–5, 6–2 |
17. | prosinec 2015 | San Pedro Sula, Honduras | tvrdý | Christopher Díaz Figueroa | Ivar Jose Aramburu Contreras Nicholas Reyes | 6–2, 6–1 |
3. | listopad 2016 | Bogotá, Kolumbie | antuka | Sergio Galdós | Ariel Behar Gonzalo Escobar | 6–4, 6–1 |
18. | listopad 2016 | La Libertad, Salvador | tvrdý | Christopher Díaz Figueroa | Pirmin Haenle Nicholas Reyes | 6–0, 6–4 |
4. | únor 2017 | Tempe, Spojené státy | tvrdý | José Hernández-Fernández | Walter Trusendi Matteo Viola | 7–5, 2–6, [10–12] |
5. | září 2017 | Quito, Ekvádor | antuka | Miguel Ángel Reyes-Varela | Nicolás Jarry Roberto Quiroz | 4–6, 6–4, [10–7] |
6. | září 2017 | Bogotá, Kolumbie | antuka | Miguel Ángel Reyes-Varela | Nikola Mektić Franko Škugor | 6–3, 3–6, [10–6] |
7. | září 2017 | Cary, Spojené státy | tvrdý | Miguel Ángel Reyes-Varela | Miķelis Lībietis Dennis Novikov | 6–7(6–8), 7–6(7–1), [10–6] |
8. | říjen 2017 | Cali, Kolumbie | antuka | Miguel Ángel Reyes-Varela | Sergio Galdós Fabrício Neis | 6–3, 6–4 |
9. | listopad 2017 | Guayaquil, Ekvádor | antuka | Miguel Ángel Reyes-Varela | Hugo Dellien Federico Zeballos | 6–1, 6–7(7–9), [10–6] |
10. | únor 2018 | San Francisco, Spojené státy | tvrdý (h) | Roberto Maytín | Luke Bambridge Joe Salisbury | 6–3, 6–7(5–7), [10–7] |
11. | duben 2018 | San Luis Potosí, Mexiko | antuka | Miguel Ángel Reyes-Varela | Jay Clarke Kevin Krawietz | 6–1, 6–4 |
12. | duben 2018 | Guadalajara, Mexiko | tvrdý | Miguel Ángel Reyes-Varela | Brydan Klein Ruan Roelofse | 7–6(7–3), 7–5 |
13. | květen 2018 | Lisabon, Portugalsko | antuka | Miguel Ángel Reyes-Varela | Tomasz Bednarek Hunter Reese | 6–3, 3–6, [10–1] |
14. | říjen 2018 | Monterrey, Mexiko | tvrdý | Džívan Nedunčežijan | Leander Paes Miguel Ángel Reyes-Varela | 6–1, 6–4 |
15. | říjen 2018 | Las Vegas, Spojené státy | tvrdý | Roberto Maytín | Robert Galloway Nathan Pasha | 6–3, 6–3 |
16. | duben 2019 | San Luis Potosí, Mexiko | antuka | Miguel Ángel Reyes-Varela | Ariel Behar Roberto Quiroz | 1–6, 6–4, [12–10] |
17. | srpen 2019 | Aptos, Spojené státy | tvrdý | Miguel Ángel Reyes-Varela | Nathan Pasha Max Schnur | 5–7, 6–3, [10–8] |
18. | říjen 2020 | Parma, Itálie | antuka | Tomislav Brkić | Ariel Behar Gonzalo Escobar | 6-4, 6-4 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcelo Arévalo na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Marcelo Arevalo | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g Marcelo Arévalo na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 15. června 2024
- ↑ El Salvador's Arevalo first central American player to win Grand Slam title in Paris. Reuters [online]. 2022-06-04 [cit. 2022-06-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e Marcelo Arévalo na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 15. června 2024
- ↑ Marcelo Arévalo na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 29. května 2024
- ↑ El tenista salvadoreño Chelo Arévalo ganó el Grand Slam de su vida: ¡se casó!. El Salvador [online]. 2020-11-30 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Erlich Notches 20th Title, Teams With Sitak For Newport Crown [online]. ATP World Tour, Inc., 2018-07-22 [cit. 2018-07-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Los Cabos Crowns A Homegrown Champ [online]. ATP World Tour, Inc., 2018-08-05 [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Granollers/Stakhovsky Clinch Newport Doubles Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2019-07-21 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Marcelo Arevalo | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wimbledon BritWatch: Jay Clarke and Cameron Norrie miss out in doubles epic [online]. LTA Tennis, 2018-07-06 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Marcelo Arévalo na Wikimedia Commons
- Marcelo Arévalo na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Marcelo Arévalo na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Marcelo Arévalo na stránkách Davis Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Finská vlajka
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Bolivia* | |
---|---|
country | Template:I18n/Republic of Bolivia |
used by | Bolivia |
from | 1851 |
until | Present |
created by | Government of Bolivia |
format | 15:22 |
shape | rectangular |
colours | červená, žlutá, zelená
flag has 3 horizontal stripes |
other characteristics | A horizontal tricolor of red, yellow and green. |
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.