Marcelo Arévalo

Marcelo Arévalo
Marcelo Arévalo na French Open 2018
Marcelo Arévalo na French Open 2018
PřezdívkaChelo[1]
StátSalvadorSalvador Salvador
Datum narození17. října 1990 (33 let)[2]
Místo narozeníSonsonate, Salvador[2]
BydlištěSan Salvador, Salvador[2]
Výška193 cm[2]
Hmotnost86 kg[2]
Profesionál od2012
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 949 671 USD
Dvouhra
Poměr zápasů35–21
Tituly0 ATP, 3 challengery, 11 Futures
Nejvyšší umístění139. místo (2. července 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo kvalifikace (2017, 2019)
French Open2. kolo kvalifikace (2018)
Wimbledon2. kolo kvalifikace (2016)
US Open2. kolo kvalifikace (2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů181–125
Tituly12 ATP, 18 challengerů, 18 Futures
Nejvyšší umístění5. místo (14. listopadu 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2020, 2021, 2023)
French Openvítěz (2022, 2024)
Wimbledon2. kolo (2018, 2019, 2023)
US Opensemifinále (2022)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůzákladní skupina (2022)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2022, 2023)
French Openčtvrtfinále (2023, 2024)
Wimbledončtvrtfinále (2023)
US Openfinále (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240615a15. června 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcelo Arévalo (* 17. října 1990 Sonsonate) je salvadorský profesionální tenista. Na grandslamu zvítězil ve čtyřhře French Open 2022 s Jeanem-Julienem Rojerem[3] a French Open 2024 po boku Mateho Paviće. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dvanáct deblových turnajů včetně Canada Masters 2023. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal čtrnáct titulů ve dvouhře a třicet šest ve čtyřhře.[4]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2018 na 139. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2022 roku na 5. místě. Trénují ho Yari Bernardo a Carlos Teixeira. Připravuje se v Salvadoru a ve floridském Miami.[1][2]

V salvadorském daviscupovém týmu debutoval v roce 2005 baráží 3. skupiny Americké zóny proti Hondurasu, v níž prohrál úvodní dvouhru s Carlosem Caceresem. Honduras zvítězil 2:0 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k třiceti šesti mezistátním utkáním s bilancí 37–17 ve dvouhře a 19–15 ve čtyřhře.[5]

O čtyři roky starší bratr Rafael Arévalo se v roce 2008 stal prvním salvadorským tenistou na olympijských hrách. Marcelo Arévalo hrál v letech 2010–2011 univerzitní tenis za oklahomskou University of Tulsa, kde studoval management. Ze Středoamerických a karibských her 2010 v portorickém Mayagüezu si odvezl bronzovou medaili z dvouhry. V červenci 2019 vstoupil do manželství se Slovenkou Lucií Kovarčíkovou.[6][1]

Tenisová kariéra

V rámci událostí okruhu ITF debutoval v lednu 2007, když na turnaji v San Salvadoru podlehl v úvodním úvodním kole Guatemalci Israeli Morálesovi.[4] Během listopadu 2009 získal první ITF titul v mexickém Puerto Vallarta po finálové výhře nad Moldavanem Romanem Borvanovem z deváté světové stovky. Premiérovou singlovou trofej na challengerech si odvezl ze zářijového Open Bogotá 2017. Do závěrečného utkání postoupil přes nejvýše nasazeného, devadesátého muže žebříčku Víctora Estrellu Burgose. V boji o titul pak přehrál kolumbijského hráče Daniela Elahija Galána z třetí stovky klasifikace.[2][4]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil ve čtyřhře Hall of Fame Tennis Championships 2018 v rhodeislandském Newportu. S Mexičanem Miguelem Ángelem Reyesem-Varelou však uhráli jen tři gamy na izraelsko-novozélandský pár Jonatan Erlich a Artem Sitak.[7] První titul poté vybojovali na mexickém Los Cabos Open 2018, kde v rozhodujícím zápasu porazili americko-australskou dvojici Taylor Fritz a Thanasi Kokkinakis.[8] Na newportském Hall of Fame Open 2019 odešli opět z finále poraženi poté, co nenašli recept na Španěla Marcel Granollers s Ukrajincem Serhijem Stachovským.[9] [10][4]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu Wimbledon 2016. S Venezuelanem Robertem Maytínem zvládli londýnskou kvalifikační soutěž. V úvodním kole čtyřhry však podlehli rusko-ukrajinskému páru Konstantin KravčukDenys Molčanov. V první fázi deblové soutěže ve Wimbledonu 2018 vyřadil s Chilanem Hansem Podlipnikem-Castillem britskou dvojici Jay Clarke a Cameron Norrie po pětisetové bitvě rozložené do tří dnů a trvající 5.02 hodiny. Závěrečný set skončil poměrem her 22–20.[11][10][4]

Finále na Grand Slamu

Mužská čtyřhra: 2 (2–0)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Vítěz2022French OpenantukaNizozemsko Jean-Julien RojerChorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek
6–7(4–7), 7–6(7–5), 6–3
Vítěz2024French OpenantukaChorvatsko Mate PavićItálie Simone Bolelli
Itálie Andrea Vavassori
7–5, 6–3

Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)

Stavrokturnajpovrchspoluhráčkasoupeři ve finálevýsledek
Finalistka2021US OpentvrdýMexiko Giuliana OlmosováUSA Desirae Krawczyková
Spojené království Joe Salisbury
5–7, 2–6

Finále na okruhu ATP Tour

Čtyřhra: 17 (12–5)

Legenda
Grand Slam (2–0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (1–1)
ATP Tour 500 (0–1)
ATP Tour 250 (9–3)
Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Finalista1.červenec 2018Newport, Spojené státytrávaMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaIzrael Jonatan Erlich
Nový Zéland Artem Sitak
1–6, 2–6
Vítěz1.srpen 2018Los Cabos, MexikotvrdýMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaUSA Taylor Fritz
Austrálie Thanasi Kokkinakis
6–4, 6–4
Finalista2.červenec 2019Newport, Spojené státytrávaMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaŠpanělsko Marcel Granollers
Ukrajina Serhij Stachovskyj
7–6(12–10), 4–6, [11–13]
Finalista3.únor 2020Santiago, ChileantukaSpojené království Jonny O'MaraŠpanělsko Roberto Carballés Baena
Španělsko Alejandro Davidovich Fokina
6–7(3–7), 1–6
Vítěz2.srpen 2021Winston-Salem, Spojené státytvrdýNizozemsko Matwé MiddelkoopChorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek
6–7(5–7), 7–5, [10–6]
Vítěz3.únor 2022Dallas, Spojené státytvrdý (h)Nizozemsko Jean-Julien RojerSpojené království Lloyd Glasspool
Finsko Harri Heliövaara
7–6(7–4), 6–4
Vítěz4.únor 2022Delray Beach, Spojené státytvrdýNizozemsko Jean-Julien RojerKazachstán Oleksandr Nedověsov
Pákistán Ajsám Kúreší
6–2, 6–7(5–7), [10–4]
Finalista4.únor 2022Acapulco, MexikotvrdýNizozemsko Jean-Julien RojerŠpanělsko Feliciano López
Řecko Stefanos Tsitsipas
5–7, 4–6
Vítěz5.červen 2022French Open, Paříž, FrancieantukaNizozemsko Jean-Julien RojerChorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek
6–7(4–7), 7–6(7–5), 6–3
Vítěz6.říjen 2022Stockholm, Švédskotvrdý (h)Nizozemsko Jean-Julien RojerSpojené království Lloyd Glasspool
Finsko Harri Heliövaara
6–3, 6–3
Vítěz7.leden 2023Adelaide, AustrálietvrdýNizozemsko Jean-Julien RojerChorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek
bez boje
Vítěz8.únor 2023Delray Beach, Spojené státy (2)tvrdýNizozemsko Jean-Julien RojerAustrálie Rinky Hijikata
USA Reese Stalder
6–3, 6–4
Vítěz9.srpen 2023Toronto, KanadatvrdýNizozemsko Jean-Julien RojerUSA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–3, 6–1
Vítěz10.leden 2024Hongkong, ČínatvrdýChorvatsko Mate PavićBelgie Sander Gillé
Belgie Joran Vliegen
7–6(7–3), 6–4
Finalista5.květen 2024Řím, ItálieantukaChorvatsko Mate PavićŠpanělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
2–6, 2–6
Vítěz11.květen 2024Ženeva, ŠvýcarskoantukaChorvatsko Mate PavićNizozemsko Jean-Julien Rojer
Spojené království Lloyd Glasspool
7–6(7–2), 7–5
Vítěz12.červen 2024French Open, Paříž, Francie (2)antukaChorvatsko Mate PavićItálie Simone Bolelli
Itálie Andrea Vavassori
7–5, 6–3

Tituly na challengerech ATP a okruhu Futures

Legenda
Challengery (3 D; 18 Č)
Futures (11 D; 18 Č)

Dvouhra (14 titulů)

Č.datumturnajpovrchporažený finalistavýsledek
1.listopad 2009Puerto Vallarta, MexikotvrdýMoldavsko Roman Borvanov6–3, 6–3
2.listopad 2009Santa Tecla, SalvadorantukaŘecko Alexandros Jakupovic7–6(7–2), 6–2
3.květen 2012Puebla, MexikotvrdýFrancie Antoine Benneteau7–6(7–5), 5–7, 6–2
4.květen 2012Arequipa, PeruantukaBrazílie Marcelo Demoliner6–4, 7–5
5.červen 2013Innisbrook, Spojené státyantukaBrazílie Fernando Romboli6–3, 7–6(7–5)
6.srpen 2014Medellín, KolumbieantukaKolumbie Juan Carlos Spir7–6(7–2), 6–4
7.únor 2015Guatemala, GuatemalatvrdýGuatemala Christopher Díaz Figueroa6–3, 6–1
8.listopad 2015Guatemala, GuatemalatvrdýKolumbie Juan Sebastián Gómez6–2, 5–7, 6–3
9.prosinec 2015San Pedro Sula, HondurastvrdýGuatemala Christopher Díaz Figueroabez boje
10.listopad 2016San Salvador, SalvadortvrdýZimbabwe Benjamin Lock6–2, 6–3
11.listopad 2016La Libertad, SalvadorantukaBrazílie Bruno Sant'Anna6–1, 6–2
1.září 2017Bogota, KolumbieantukaKolumbie Daniel Elahi Galán7–5, 6–4
2.duben 2018San Luis Potosí, MexikoantukaDominikánská republika Roberto Cid Subervi6–3, 6–7(3–7), 6–4
3.duben 2018Guadalajara, MexikotvrdýUSA Christopher Eubanks6–4, 5–7, 7–6(7–4)

Čtyřhra (36 titulů)

Č.datumturnajpovrchspoluhráčporažení finalistévýsledek
1.listopad 2009Santa Tecla, SalvadorantukaSalvador Rafael ArévaloGuatemala Christopher Díaz Figueroa
Guatemala Julen Urigüen
7–6(7–5), 6–4
2.září 2011Zacatecas, MexikotvrdýMexiko César RamírezGuatemala Christopher Díaz Figueroa
Guatemala Sebastien Vidal
6–3, 6–2
3.říjen 2011Veracruz, MexikotvrdýPortoriko Alex LlompartMexiko Javier Herrera-Eguiluz
Spojené státy americké Amrit Narasimhan
6–3, 6–0
4.únor 2012Panamá, PanamaantukaMexiko César RamírezGuatemala Christopher Díaz Figueroa
Guatemala Sebastien Vidal
6–1, 6–4
5.květen 2012Arequipa, PeruantukaBrazílie Marcelo DemolinerArgentina Andres Ceppo
Kolumbie Felipe Mantilla
6–2, 6–2
6.červen 2012Godfrey, Spojené státytvrdýSpojené státy americké Ryan RoweFrancie Sebastien Boltz
Švýcarsko Luca Margaroli
6–4, 6–4
7.září 2012Manzanillo, MexikotvrdýMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaGuatemala Christopher Díaz Figueroa
Barbados Darian King
6–1, 7–5
8.květen 2013Guatemala, GuatemalatvrdýGuatemala Christopher Díaz FigueroaMoldavsko Roman Borvanov
Spojené státy americké Vahid Mirzadeh
6–2, 7–6(7–0)
9.květen 2013Santa Tecla, SalvadorantukaSpojené státy americké Vahid MirzadehKolumbie Nicolás Barrientos
Austrálie Chris Letcher
6–4, 6–3
10.červen 2013Innisbrook, Spojené státyantukaVenezuela Roberto MaytínSpojené státy americké Sekou Bangoura
Spojené státy americké Eric Quigley
3–6, 6–4, [10–7]
1.červen 2013ecManta, EkvádortvrdýPeru Sergio GaldósKolumbie Alejandro González
Kolumbie Carlos Salamanca
6–3, 6–4
11.listopad 2013Mérida, MexikotvrdýPortoriko Alex LlompartMexiko Daniel Garza
Mexiko Angel Peredo
6–4, 7–5
12.únor 2014Guatemala, GuatemalatvrdýGuatemala Christopher Díaz FigueroaEkvádor Emilio Gómez
Venezuela Luis David Martínez
6–3, 7–6(7–5)
13.srpen 2014Medellín, KolumbieantukaMexiko César RamírezSpojené státy americké Cătălin Gârd
Argentina Facundo Mena
6–4, 6–4
14.prosinec 2014Mérida, MexikotvrdýItálie Claudio GrassiSpojené státy americké Dennis Novikov
Spojené státy americké Clay Thompson
6–2, 6–4
15.únor 2015Santa Tecla, SalvadorantukaVenezuela Luis David MartínezJižní Afrika Keith-Patrick Crowley
Mexiko Hans Hach Verdugo
6–4, 6–4
2.září 2015Barranquilla, KolumbieantukaPeru Sergio GaldósPeru Duilio Beretta
Peru Mauricio Echazú
6–1, 6–4
16.listopad 2015Guatemala, GuatemalatvrdýGuatemala Christopher Díaz FigueroaGuatemala Wilfredo Gonzalez
Polsko Piotr Lomacki
7–5, 6–2
17.prosinec 2015San Pedro Sula, HondurastvrdýGuatemala Christopher Díaz FigueroaMexiko Ivar Jose Aramburu Contreras
Spojené státy americké Nicholas Reyes
6–2, 6–1
3.listopad 2016Bogotá, KolumbieantukaPeru Sergio GaldósUruguay Ariel Behar
Ekvádor Gonzalo Escobar
6–4, 6–1
18.listopad 2016La Libertad, SalvadortvrdýGuatemala Christopher Díaz FigueroaNěmecko Pirmin Haenle
Spojené státy americké Nicholas Reyes
6–0, 6–4
4.únor 2017Tempe, Spojené státytvrdýDominikánská republika José Hernández-FernándezItálie Walter Trusendi
Itálie Matteo Viola
7–5, 2–6, [10–12]
5.září 2017Quito, EkvádorantukaMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaChile Nicolás Jarry
Ekvádor Roberto Quiroz
4–6, 6–4, [10–7]
6.září 2017Bogotá, KolumbieantukaMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaChorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Franko Škugor
6–3, 3–6, [10–6]
7.září 2017Cary, Spojené státytvrdýMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaLotyšsko Miķelis Lībietis
Spojené státy americké Dennis Novikov
6–7(6–8), 7–6(7–1), [10–6]
8.říjen 2017Cali, KolumbieantukaMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaPeru Sergio Galdós
Brazílie Fabrício Neis
6–3, 6–4
9.listopad 2017Guayaquil, EkvádorantukaMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaBolívie Hugo Dellien
Bolívie Federico Zeballos
6–1, 6–7(7–9), [10–6]
10.únor 2018San Francisco, Spojené státytvrdý (h)Venezuela Roberto MaytínSpojené království Luke Bambridge
Spojené království Joe Salisbury
6–3, 6–7(5–7), [10–7]
11.duben 2018San Luis Potosí, MexikoantukaMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaSpojené království Jay Clarke
Německo Kevin Krawietz
6–1, 6–4
12.duben 2018Guadalajara, MexikotvrdýMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaSpojené království Brydan Klein
Jižní Afrika Ruan Roelofse
7–6(7–3), 7–5
13.květen 2018Lisabon, PortugalskoantukaMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaPolsko Tomasz Bednarek
Spojené státy americké Hunter Reese
6–3, 3–6, [10–1]
14.říjen 2018Monterrey, MexikotvrdýIndie Džívan NedunčežijanIndie Leander Paes
Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela
6–1, 6–4
15.říjen 2018Las Vegas, Spojené státytvrdýVenezuela Roberto MaytínSpojené státy americké Robert Galloway
Spojené státy americké Nathan Pasha
6–3, 6–3
16.duben 2019San Luis Potosí, MexikoantukaMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaUruguay Ariel Behar
Ekvádor Roberto Quiroz
1–6, 6–4, [12–10]
17.srpen 2019Aptos, Spojené státytvrdýMexiko Miguel Ángel Reyes-VarelaSpojené státy americké Nathan Pasha
Spojené státy americké Max Schnur
5–7, 6–3, [10–8]
18.říjen 2020Parma, ItálieantukaBosna a Hercegovina Tomislav BrkićUruguay Ariel Behar
Ekvádor Gonzalo Escobar
6-4, 6-4

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcelo Arévalo na anglické Wikipedii.

  1. a b c Marcelo Arevalo | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g Marcelo Arévalo na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240615a15. června 2024
  3. El Salvador's Arevalo first central American player to win Grand Slam title in Paris. Reuters [online]. 2022-06-04 [cit. 2022-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e Marcelo Arévalo na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240615a15. června 2024
  5. Marcelo Arévalo na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240529a29. května 2024
  6. El tenista salvadoreño Chelo Arévalo ganó el Grand Slam de su vida: ¡se casó!. El Salvador [online]. 2020-11-30 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (španělsky) 
  7. Erlich Notches 20th Title, Teams With Sitak For Newport Crown [online]. ATP World Tour, Inc., 2018-07-22 [cit. 2018-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Los Cabos Crowns A Homegrown Champ [online]. ATP World Tour, Inc., 2018-08-05 [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Granollers/Stakhovsky Clinch Newport Doubles Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2019-07-21 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b Marcelo Arevalo | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Wimbledon BritWatch: Jay Clarke and Cameron Norrie miss out in doubles epic [online]. LTA Tennis, 2018-07-06 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Žebříček ATPŽebříček WTA
Mužská dvouhra20240701a1. července 2024
Poř.tenistabodyposun
1.Itálie Jannik Sinner (ITA)9 890
2.Srbsko Novak Djoković (SRB)8 360
3.Španělsko Carlos Alcaraz (ESP)8 130
4.Německo Alexander Zverev (GER)6 905
5.  Daniil Medveděv6 445
6.  Andrej Rubljov4 420
7.Polsko Hubert Hurkacz (POL)4 235
8.Norsko Casper Ruud (NOR)4 025
9.Austrálie Alex de Minaur (AUS)3 830
10.Bulharsko Grigor Dimitrov (BUL)3 750
Ženská dvouhra20240701a1. července 2024
Poř.tenistkabodyposun
1.Polsko Iga Świąteková (POL)11 585
2.USA Coco Gauffová (USA)7 943
3.  Aryna Sabalenková7 841
4.Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ)6 026
5.USA Jessica Pegulaová (USA)5 025
6.Česko Markéta Vondroušová (CZE)4 463
7.Itálie Jasmine Paoliniová (ITA)4 228
8.Čína Čeng Čchin-wen (CHN)4 055
9.Řecko Maria Sakkariová (GRE)3 805
10.Tunisko Ons Džabúrová (TUN)3 801
Mužská čtyřhra20240701a1. července 2024
Poř.tenistabodyposun
1.Austrálie Matthew Ebden (AUS)8 125
2.Španělsko Marcel Granollers (ESP)7 980
Argentina Horacio Zeballos (ARG)7 980
4.Indie Rohan Bopanna (IND)7 840
5.Spojené království Joe Salisbury (GBR)6 470
6.USA Rajeev Ram (USA)6 425
7.Salvador Marcelo Arévalo (ESA)6 080
8.Nizozemsko Wesley Koolhof (NED)5 660
9.Chorvatsko Mate Pavić (CRO)5 410
10.Itálie Andrea Vavassori (ITA)5 075
Ženská čtyřhra20240701a1. července 2024
Poř.tenistkabodyposun
1.Belgie Elise Mertensová (BEL)7 850
2.Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (TPE)7 313
3.Nový Zéland Erin Routliffeová (NZL)7 285
4.Kanada Gabriela Dabrowská (CAN)6 395
5.Česko Kateřina Siniaková (CZE)6 348
6.Austrálie Storm Hunterová (AUS)6 305
7.Německo Laura Siegemundová (GER)6 255
8.  Věra Zvonarevová5 280
9.USA Nicole Melichar-Martinezová (USA)4 930
Austrálie Ellen Perezová (AUS)4 930

Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Guatemala.svg
The flag of Guatemala, official since 1871.
Flag of Dominican Republic.svg
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
Flag of the Dominican Republic.svg
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Bolivia.svg

Bolivijská vlajka

Flag of Bolivia*
country Template:I18n/Republic of Bolivia
used by Bolivia
from 1851
until Present
created by Government of Bolivia
format 15:22
shape rectangular
colours červená, žlutá, zelená

flag has 3 horizontal stripes

other characteristics A horizontal tricolor of red, yellow and green.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.