Marco Borriello

Marco Borriello
Marco Borriello v dresu Janov CFC
Osobní informace
Celé jméno	Marco Borriello
Datum narození	18. června 1982 (41 let)
Místo narození	Neapol, Itálie
Výška	186 cm
Hmotnost	85 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový útočník
Mládežnické kluby
1996–1999 1999–2001 Milán Treviso
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 2000–2001 2001 2001–2002 2002–2003 2003 2003–2004 2004–2005 2005–2006 2006 2006–2007 2007–2008 2008–2010 2010–2012 2012 2012–2013 2013–2014 2014 2014–2015 2015 2015–2016 2016 2016–2017 2017–2018 2018–2019 Treviso → Triestina Treviso Milán → Empoli Milán → Reggina → Sampdoria → Treviso Milán Janov Milán Řím → Juventus → Janov Řím → West Ham Řím Janov Carpi Atalanta Cagliari SPAL Ibiza 0000(0) 0900(1) 270(10) 0300(0) 1200(1) 0400(0) 3000(2) 1100(2) 2000(5) 0900(1) 350(19) 370(15) 410(11) 1300(2) 280(12) 1100(1) 0200(0) 0000(0) 0800(0) 1200(4) 1500(4) 360(16) 1500(1) 0700(0)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 2001–2002 2002–2003 2008–2011 Itálie U20 Itálie U21 Itálie 030(1) 120(6) 070(0)
Úspěchy
Liga mistrů UEFA 2006/07 Milán 1. italská fotbalová liga 2003/04 Milán 2011/12 Juventus
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marco Borriello (* 18. červen 1982, Neapol, Itálie) je bývalý italský fotbalový útočník.

Během své hráčské kariéry nastoupil za dvanáct italských prvoligových klubů. Ve dvou sezonách vyhrál titul (2003/04 a 2011/12). Vyhrál i LM v sezoně 2006/07. Také reprezentoval v jednom utkání Itálii na ME 2008. Po skončení hráčské kariéry se stal sportovním manažerem klubu UD Ibiza-Eivissa.

Klubová kariéra

Milán a hostování

Vyrůstal v milánské mládežnické akademii, kam přišel ve čtrnácti letech. V roce 1999 jej spoluvlastnilo Treviso. Zde nikdy nenastoupil mezi dospělými. V lednu 2001 odešel na hostování do Triestina, která hrála v čtvrtou ligu. S týmem vybojoval postup do třetí ligy. Následující léto se vrátil do Trevisa, kde odehrál 27 zápasů a vstřelil 10 gólů.

V létě 2003 jej Milán vykoupil z Trevisa. Zde odehrál první zápasy v nejvyšší lize, tak i v LM. V lednu 2004 byl zapůjčen do Empoli, kde vstřelil svůj první gól v nejvyšší lize, jediný toho roku.

Po návratu do Milána zůstal v řadách Rossoneri po celý následující sezonu, ale stále ve stínu svých zkušenějších týmových kolegů odehrál jen 11 utkání. Pro sezónu 2004/05 byl zapůjčen do Regginy. Následující sezonu začal hrát v Sampdorii, jenže po půl roce byl opět poslán do Trevisa, se kterým sestoupil do druhé ligy.

Po návratu k Rossoneri byl v prosinci 2006 pozitivně testován na dvě dopingové látky: prednison a prednisolon.^[1][2] Dostal tříměsíční trest. I tak se stal vítězem LM 2006/07.

V létě 2007 jej spoluvlastnil Janov. Po výborně odehrané sezoně 2007/08, když vstřelil 19 branek v lize se opět vrátil do Milána.^[3] V sezoně 2008/09 byl však dlouho zraněn a odehrál jen 8 utkání.^[4] Až v následující sezoně hraje v základní sestavě a nastřílí v lize za celou sezonu 14 branek a byl nejlepším střelcem v týmu.

V létě 2010 byl poslán na hostování s opcí kvůli přetlaku útočníků do Říma.^[5] Za sezonu vstřelil celkem 17 branek a vlci si jej koupili.^[6]

Řím a hostování

Po přestupu se ale zranil a nakonec byl v lednu 2012 zapůjčen do Juventusu s opcí.^[7] S klubem vyhrál titul, jenže vedení nepřesvědčil a vrátil se zpět do Říma. A tak sezonu 2012/13 odehrál opět na hostování v Janově.^[8] Následující sezonu začal hrát za vlky, jenže v lednu 2014 byl tentokrát poslán do anglického West Hamu.^[9]

Janov, Carpi, Atalanta, Cagliari, SPAL a Ibiza

Do Janova odešel zadarmo v lednu 2015. Odehrál jen 8 utkání a následující sezonu odehrál u nováčka soutěže v Carpi.^[10] Také zde nevydržel dlouho a po půl roce odešel do Atalanty.^[11]

V létě 2016 podepsal smlouvu s Cagliari. Sezona 2016/17 vyšla dobře, když pomohl klubu svými 16 brankami na 11. místo v tabulce ligy. Jenže po roce se rozhodl odejít do SPALu.^[12] I zde vydržel jeden rok a posledním klubem v kariéře byla španělská třetiligová Ibiza, kde po sedmi odehraných utkání ukončil kariéru.^[13]

Přestupy

^[14]

• z AC Milán do Janov CFC za 1 800 000 Euro
• z Janov CFC do AC Milán za 11 750 000 Euro
• z AC Milán do AS Řím za 10 000 000 Euro
• z AS Řím do Juventus FC za 500 000 Euro (hostování na 1/2 roku)
• z AS Řím do Janov CFC za 250 000 Euro (hostování na rok)
• z AS Řím do West Ham United FC za 700 000 Euro (hostování na 1/2 roku)
• z AS Řím do Janov CFC zadarmo
• z Carpi FC 1909 do Atalanta BC zadarmo
• z Atalanta BC do Cagliari Calcio zadarmo
• z Cagliari Calcio do S.P.A.L. za 1 000 000 Euro

Hráčská statistika

Reprezentační kariéra

Za reprezentaci odehrál 7 utkání a nevstřelil žádnou branku. První utkání odehrál ve věku 25 let 6. února 2008 proti Portugalsku (3:1)^[18]. Trenér Roberto Donadoni jej povolal na ME 2008, kde neodehrál žádné utkání. Poslední utkání odehrál 9. února 2011 proti Německu (1:1).^[19]

Úspěchy

Klubové

• 2× vítěz italské ligy (2003/04, 2011/12)
• 1× vítěz Ligy mistrů (2006/07)

Reprezentační

• 1× na ME (2008)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Marco Borriello na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarkt.com (německy)
• Profil hráče na National Football Teams.com (anglicky)
• Profil hráče – reprezentační statistiky v A-mužstvu, eu-football.info (česky)(rusky)(anglicky)

Související články

• Seznam italských fotbalových reprezentantů