Mare Crisium

Mare Crisium
Poloha Mare Crisium a ostatních moří
Poloha Mare Crisium

Mare Crisium (česky Moře nepokojů nebo Moře sporů nebo Moře krizí) je měsíční moře rozkládající se na přivrácené straně Měsíce, severovýchodně od Mare Tranquillitatis (Moře klidu) a severně od Mare Fecunditatis (Moře hojnosti). Má kruhovitý tvar o průměru cca 555 km. Jde o typickou měsíční kotlinu impaktního původu, jejíž vnitřek byl zatopen lávovými vrstvami, což se projevuje anomálií gravitačního pole - nachází se zde mascon. Na povrchu moře jsou četné mořské hřbety.[1]

Vzhledem k tomu, že se nachází blízko okraje měsíčního disku, vypadá ze Země jako protáhlá elipsa. Změny tvaru této elipsy při pozorování jsou důsledkem librace, zejména v délce.[1] Moře má rozlohu přibližně 176 000 km² [2] a pojmenoval ho (stejně jako většinu ostatních měsíčních moří) italský astronom Giovanni Battista Riccioli, jehož nomenklatura z roku 1651 se stala standardem.[3]

Severně od Moře nepokojů se nachází větší kráter Cleomedes, uvnitř moře leží několik menších kráterů např. Picard, Peirce a další.

Expedice

Do Mare Crisium dopadla v roce 1969 sovětská sonda Luna 15. Vzorek zdejší půdy byl odebrán a dopraven na Zemi 22. srpna 1976 jinou sovětskou sondou Luna 24.[4]

V současnosti se do této oblasti připravuje mise soukromé společnosti Firefly Aerospace, která má v roce 2023 pomocí svého nového lunárního landeru Blue Ghost doručit 10 vědeckých přístrojů. Misi si u této firmy objednala NASA a ta je také vlastníkem zmíněných vědeckých přístrojů. Mise je součástí programu CLPS, tedy programu NASA na podporu soukromých firem, které v rámci něj mohou získat různé zakázky na dopravu přístrojů, vybavení či landerů na povrch Měsíce, anebo na jeho oběžnou dráhu[5].

Mare Crisium v kultuře

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mare Crisium na anglické Wikipedii.

  1. a b RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Mare Crisium, s. 207. 
  2. RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Plutarch, s. 80/27. 
  3. Ewen A. Whitaker, Mapping and Naming the Moon (Cambridge University Press, 1999), str. 61 (anglicky)
  4. RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Neper, s. 103/38. 
  5. POTTER, Sean. NASA Selects Firefly Aerospace for Artemis Commercial Moon Delivery. NASA [online]. 2021-02-04 [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. 
  6. HEINLEIN, Robert Anson. Měsíc je drsná milenka. Praha: And Classic, 1994. ISBN 80-85782-12-X. Kapitola Myslící stroj, s. 131. 
  7. Krisiun, Encyclopaedia Metallum, cit. 3. 12. 2012 (anglicky)
  8. Mare Crisium (Denmark), Encyclopaedia Metallum, cit. 2. 12. 2012 (anglicky)
  9. Mare Crisium (Hungary), Encyclopaedia Metallum, cit. 2. 12. 2012 (anglicky)
  10. Mare Crisium (Slovakia), Encyclopaedia Metallum, cit. 2. 12. 2012 (anglicky)

Literatura

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Location of Mare Crisium.jpg
Autor: User:Silvercat, Licence: CC BY-SA 3.0
The Location of Mare Crisium, One of the Lunar Geographical Features.
Mare Crisium - Clementine.jpg
en:Mare Crisium, also known as the "Sea of Crisis", is

located in the Crisium basin, just northeast of Mare Tranquillitatis. This basin is of the Nectarian epoch, while the mare material is of the Upper Imbrian epoch. This mare is 376 miles in diameter, with many notable features in and around it.

The cape-like feature protruding into the southeast of the mare is Promonitorium Agarum. On the western rim of the mare you can make out the ghost crater Yerkes. The crater Picard can be seen, just to the east of Yerkes. You can also make out the crater Peirce , just northwest of Picard. Mare Anguis can be clearly seen just to the

northeast of Mare Crisium.
Moon names.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Lunar nearside with major maria and craters labelled.