Marek Frauwirth

Marek Frauwirth
Narození8. listopadu 1911
Zakopané
Úmrtí17. listopadu 1939 (ve věku 28 let)
Praha
Povolánístudent univerzity a politický aktivista
OceněníMedaile Za hrdinství in memoriam (2022)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Osobní věstník MNO číslo 42 ze dne 20. října 1945 – titulní strana: udělení Československého válečného kříže 1939-1945

Marek Frauwirth (8. listopadu 1911 Zakopane – 17. listopadu 1939 Praha) byl slovenský Žid, levicový aktivista[1] a nediplomatický pracovník slovenského konzulátu v Praze, který byl popraven 17. listopadu 1939.

Životopis

Rodinné zázemí

Marek Frauwirth se narodil v nemajetné[2] židovské rodině v polském Zakopaném. Jeho matka Chava a jeho otec Henrik se do Polska původně přestěhovali ze slovenského Bardějova.[1] Marek Frauwirth měl celkem šest sourozenců (čtyři bratry: Jakuba, Leopolda, Maxmiliána a Josefa a dvě sestry: Bertu a Rosu).[1] Když jeho otec Henrik Frauwirth na počátku první světové války (28. června 1914) narukoval do armády, přestěhovala se rodina Frauwirthova zpět na severní Slovensko do Tvrdošína;[1] tam Tvrdošíně Marek Frauwirth vychodil základní školu.[2]

Studia

Středoškolská studia absolvoval Marek Frauwirth v Banské Bystrici (maturitu složil na obchodní akademii).[1] Po maturitě pracoval nějaký čas jako účetní u firmy Terrazzo v Bratislavě;[1] později získal místo u Berego-Mukačevské banky a přestěhoval se na Podkapratskou Rus.[1] Do Prahy se přesunul roku 1932 a začal zde pracovat, aby získal finanční prostředky na svá studia.[2] Dva roky poté se zde zapsal ke studiu na Vysoké škole obchodní (tehdy byla součástí ČVUT),[1] kde následně studoval v letech 1935 až 1939. V jarním semestru 1939 svá vysokoškolská studia úspěšně dokončil a získal titul komerčního[2] inženýra.[1] Po prázdninách se v září roku 1939 zastavil na Slovensku v Tvrdošíně[2] na návštěvě za rodiči. Rodina jej přesvědčovala, ať zůstane, ale Marek Frauwirth se rozhodl pro opětovný návrat do protektorátní Prahy.[1]

Další studium

Na podzim roku 1939 pokračoval v Praze ve studiu na Vysoké škole obchodní, začal pracovat na disertační práci a zároveň si chtěl rozšířit své jazykové znalosti o nizozemštinu a arabštinu.[p 1]

Během vysokoškolských studií pracoval Marek Frauwirth jako účetní v letecké továrně Walter.[1] Také byl zaměstnán ve firmě obchodující s drahými kovy a později vedl dámské oddělení obchodního domu Baťa na Václavském náměstí.[1] Kromě studia a práce též hodně cestoval; putoval po Polsku, Sovětském svazu, Finsku, Norsku, Švédsku, Dánsku, Německu, Rakousku a Itálii.[1] Většinou se přemisťoval autostopem, noci na cestách trávil v ubytovnách nebo přespával pod „širým nebem“.[1] Svoji poslední cestu do zahraničí podnikl v létě roku 1939 do Itálie.[1]

Politika a odboj

Marek Frauwitrh se angažoval i politicky. Byl členem levicové Jednoty nemajetných a pokrokových studentů a působil i ve Společnosti přátel demokratického Španělska.[1][p 2]

Přibližně v době, kdy zahájil na podzim roku 1939 své další studium na Vysoké škole obchodní, získal Marek Frauwirth místo nediplomatického pracovníka na slovenském konzulátu v Praze.[1] Tady se (s vědomím konzula Pavola Bujnáka a pod krycím jménem „ing. Marek“) podílel na vydávání falešných pasů;[1] ty byly poskytovány mimo jiné i židům a odbojářům, kteří potřebovali vycestovat za hranice Protektorátu Čechy a Morava (cestovali většinou tzv. „balkánskou cestou“ přes Bělehrad).[1][p 3][p 4] Zároveň se Marek Frauwirth zapojil do roznášení odbojových letáků a protiněmeckých tiskovin.[1][2]

Zatčení

V den pohřbu studenta Jana Opletala (15. listopadu 1939) ztratil (ale nejspíše někde zapomněl) Marek Frauwirth aktovku, ve které měl protinacistické letáky.[1] Nejspíše na základě tohoto nálezu byl v časných ranních hodinách (v půl páté) o dva dny později (17. listopadu 1939) zatčen gestapem a ještě téhož dne (bez soudu) popraven v bývalých dělostřeleckých kasárnách v Praze-Ruzyni.[1]

Osudy ostatních členů rodiny

Markův otec Henrik Frauwirth i Markova matka Chava Frauwirth byli zavražděni v plynových komorách v koncentračním táboře Osvětim.[1] V koncentračním táboře Lublin-Majdanek zahynuli (i se svými rodinami) oba Markovi bratři Jakub a Leopold.[1] Druhou světovou válku přežil Markův bratr Maxmilián, který se ukrýval v horách, kde pomáhal partyzánům.[1] Markův bratr Josef se v koncentračním táboře Dachau dočkal osvobození, ale jeho manželka druhou světovou válku nepřežila (byla zastřelena Němci).[1] Markova sestra Berta byla během Slovenského národního povstání zastřelena (v oblasti Vrátné doliny[2]) i se svými dvěma dětmi.[1] Markova sestra Rose (Růžena) ještě před vypuknutím druhé světové války emigrovala do Spojených států amerických a tím si zachránila život.[1]

Připomínky

  • V městě Tvrdošíně byl na náměstí Svaté trojice v městském parku instalován památník „Zápalky“ věnovaný Marku Frauwirthovi.[2] Autorem památníku je výtvarný umelec Hieroným Balko (básník, sochař, malíř, grafik, tvůrce asambláží, mincí a medailí).[2] Památník (s podporou města Tvrdošín) zhotovil z dubového dřeva umělecký truhlář inženýr Michal Kožienka.[2] Památník má podobu tří gigantických zápalek skloněných k sobě (k nebi orientovanými) ohořelými hlavičkami, v nichž se ztrácí text studentské hymny Gaudeamus igitur.[2]
  • V roce 2017 vyšla v Bratislavě kniha s názvem „Rozčesnutý čas Marka Frauwirtha“ (s podtitulem „List neznámemu priateľovi“)[2] autora této knihy Jozefa Leikerta;[2] kniha je koncipována jako dopis Marku Frauwirthovi.[2][3]
  • V roce 1965 občané města Tvrdošína odhalili na průčelí Základní školy Štefana Šmálika pamětní desku věnovanou Marku Frauwirthovi.[2] Tato deska byla v roce 1989 z neznámých důvodů odstraněna a nebyla k nalezení.[2] Dne 16. listopadu 2018 byla nová deska slavnostně odhalena na stejném místě. Iniciátorem celého projektu byl předseda slovenského Klubu spisovatelů faktů Jozef Leikert.[2] Novou pamětní desku graficky ztvárnil vydavatel Peter Rašla, vyrobit ji nechal sponzor Gabriel Rehák u akademického sochaře Štefana Pelikána.[2] V pravém horním rohu pamětní desky je fotografie Marka Frauwirtha a celou plochu desky vyplňuje nápis:
motto: „Kto mrie za slobodu nikdy neumiera“ // V Tvrdošíně žil / a navštěvoval základnů školu / Ing. Marek Frauwirth / (* 8.11.1911) / popraven nacistami / v Prahe 17. novembra 1939 //

Nápis na pamětní desce na Základní škole Štefana Šmálika v Tvrdošíně

Ocenění

Odkazy

Poznámky

  1. Marek Frauwirth ovládal celkem pět cizích jazyků.[1] Kromě záliby v cestování se zajímal také o výtvarné umění a divadlo.[1] Hrál na housle i na kytaru a zpíval.[1] Dokonce začal studovat na konzervatoři obor režie, ale současné studium dvou škol při zaměstnání[2] se mu nedařilo a tak konzervatoř po dvou letech nedokončil a studium režie tam ukončil.[1]
  2. Marek Frauwirth jako jediný z popravených 17. listopadu 1939 nenáležel k české nacionální opozici v prvorepublikovém a druhorepublikovém studentském hnutí.
  3. Celkem bylo takovýchto falešných pasů na slovenském konzulátě ilegálně vydáno 2 216.[1]
  4. Falešné pasy vydával Marek Frauwirth v Praze na slovenském konzulátě společně se svým kamarádem a přítelem Viliamem Černianským,[2] který pocházel také ze Slovenska a sice z Kraľovan,[2] což je obec nacházející se asi 37 km vzdušnou čarou jihozápadním směrem od města Tvrdošína.

Reference

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag JAREŠ, Jakub. Marek Frauwirth (8. 12. 1911, Zakopane – 17. 11. 1939, Praha) [online]. iForum Online magazín Univerzity Karlovy (WEB UNIVERZITY KARLOVY), 2014-11-12 [cit. 2018-12-16]. (Foto: Archiv Univerzity Karlovy). Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u MIKOVIČ, Fedor. Rozčesnutý čas Markovho žitia [online]. www nove slovo SK, 2018-11-19 [cit. 2018-12-16]. Marek Frauwirth (* 8. 11. 1911 Zakopané, Poľsko – † 17. 11. 1939 Praha, ČR). Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-02-08. (slovenština) 
  3. LEIKERT, Jozef. Rozčesnutý čas Marka Frauwirtha [online]. Nakladatel: Luna; Rok vydání 2017, 2017-01-01 [cit. 2018-12-16]. 144 stran; ISBN 9788088782094. Dostupné online. (slovenština) 

Literatura

  • Pasák, Tomáš: 17. listopad 1939 a Univerzita Karlova, Univerzita Karlova, Praha, 1997 ISBN 80-7184-255-9
  • Leikert, Jozef: Černý pátek sedmnáctého listopadu, Univerzita Karlova, Praha, 2001 ISBN 80-238-7632-5
  • HOŘENÍ, Monika. Marek Frauwirth bol výnimočná intelektuálna osobnosť. Rozhovory. Naše pravda. Praha: Futura, 29. listopad 2022. Dostupné online [cit. 2023-04-25]. ISSN 2788-0982. [Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s historikem a spisovatelem profesorem Jozefem Leikertem] (slovensky)

Externí odkazy

  • Frauwirth, Marek (ing. Marek Frauwirth); (* 1911 – † 1939) – stručný životopis [online]. Forum valka CZ [cit. 2018-12-16]. Studentský aktivista; jeden z devíti studentských činitelů popravených 17. listopadu 1939. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

CZE Medaile Za hrdinstvi (1994) BAR.svg
Stužka: Medaile Za hrdinstvi – Česká republika (od roku 1994).
Marek.Frauwirth.(1911-1939).gif
Ing. Marek Frauwirth (* 8. listopadu 1911, Zakopané, Polsko – 17. listopadu 1939, Praha) byl slovenský Žid, levicový aktivista a nediplomatický pracovník slovenského konzulátu v Praze. Koncem roku 1939 v protektorátní Praze pracoval na slovenském konzulátu. Pod krycím jménem „ing. Marek“ se podílel na vydávání falešných pasů židům a odbojářům, kteří potřebovali vycestovat za hranice Protektorátu Čechy a Morava. Zároveň se zapojil do roznášení odbojových letáků a protiněmeckých tiskovin. V den pohřbu studenta Jana Opletala (15. listopadu 1939) ztratil (ale nejspíše někde zapomněl) aktovku, ve které měl protinacistické letáky. Nejspíše na základě tohoto nálezu byl v časných ranních hodinách (v půl páté) o dva dny později (17. listopadu 1939) zatčen gestapem a ještě téhož dne (bez soudu) popraven v bývalých dělostřeleckých kasárnách v Praze–Ruzyni. Mezi devítkou studentů popravených Němci dne 17. listopadu 1939 byl jediným Slovákem. Foto před rokem 1940, archiv Univerzity Karlovy, pravděpodobně fotoatelier Langhans.
Titul.Str.Osobni.Vestnik.MNO.cislo.42.Rok.1945.gif
* Titulní strana Osobního věstníku MINISTERSTVA NÁRODNÍ OBRANY číslo 42 ze dne 20. října 1945:
  • IN MEMORIAM: Z pověření presidenta republiky byli vyznamenáni popravení a umučení českoslovenští občané: Československým válečným křížem 1939 "In memoriam": následuje abecední výčet jmen .... na straně 359 je uvedeno: armádní generál Bílý Josef, Praha, ... pokračuje výčet jmen .... na straně 363 je uvedeno: plukovník generálního štábu Churavý Josef, narozen 1894, Praha XI, ... pokračuje výčet jmen.
  • Titulní strana tohoto věstníku obsahuje explicitně uvedené vyznamenání československým válečným křížem 1939 "In memoriam" pro JUC Opletal Jan, narozen 31.12.1915
  • Titulní strana tohoto věstníku obsahuje explicitně a jmenovitě uvedené vyznamenání československým válečným křížem 1939 "In memoriam" pro posluchače pražských vysokých škol, kteří byli Němci mučeni a posléze popraveni dne 17. listopadu 1939: Doc. PhDr. Matoušek Josef narozen 1906; JUDr. Klíma Jaroslav narozen 1913; Prof. Weinert Jan narozen 1914; JUDr. Skorkovský František narozen 1909; JUC Adamec Josef narozen 1909; JUC Koula Bedřich narozen 1913; Šafránek Václav narozen 1920; MUC Černý Jan narozen 1914; Ing. Frauwitrh Marek narozen 1915.
  • Titulní strana tohoto věstníku obsahuje explicitně uvedené vyznamenání třetím československým válečným křížem 1939 "In memoriam" pro: poručíka pěchoty Gabčík Josef, poručíka pěchoty Kubiš Jan, poručíka pěchoty Valčík Josef.
  • Titulní strana tohoto věstníku obsahuje explicitně uvedené vyznamenání druhým československým válečným křížem 1939 "In memoriam" pro: kapitán pěchoty Opálka Adolf.
  • Na poslední straně věstníku zcela dole je podepsán: divizní generál Ludvík Svoboda, vlastní rukou, ministr národní obrany.