Marek Otisk
Celé jméno | Prof. Mgr. Marek Otisk, Ph.D. |
---|---|
Region | Západní filosofie |
Narození | 11. dubna 1976 (48 let) Ostrava Československo |
Význačné ideje | význačné ideje |
Alma mater | Masarykova univerzita |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marek Otisk (11. dubna 1976 Ostrava) je český filosof, historik filosofie, vysokoškolský pedagog a editor.
Život
Po maturitě studoval v letech 1994–1999 filosofii a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, magisterský titul obdržel za diplomovou práci Metafyzika: její subjekt cíl; náčrt této problematiky u Avicenny, Anselma z Canterbury a Jana Dunse Scota. Dále pokračoval tamtéž v doktorském studiu filosofie, které ukončil v roce 2002 disertační prací Kompetence rozumu při zrodu scholastiky; klášterní škola v Le Bec.[1]
Od roku 2002 působí jako odborný pracovník ve Filozofickém ústavu Akademie věd ČR, v Oddělení pro dějiny starší české a evropské filosofie.[2] Od téhož roku také vyučuje na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V letech 2010–2014 působil na téže fakultě jako proděkan pro zahraniční vztahy a rozvoj,[3] od r. 2014 zde působí jako proděkan pro vědu a výzkum.
V roce 2010 obhájil na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci habilitační práci Voluntas namque dei numquam est irrationabilis – sola ratione podle Anselma z Canterbury a získal titul docent.
Je členem redakčních rad českých i zahraničních odborných časopisů (Pro-Fil,[4] Aithér,[5] Kuděj[6], Gerbertus: International Academic online Publication on History of Medieval Science[7]). Působil jako redaktor v ostravském vydavatelství Montanex.[8]
Dílo
Ve své odborné a badatelské činnosti se zabývá středověkou filosofií, zvláště logikou (Anselm z Canterbury a další představitelé tzv. logiky vetus) a metafyzikou (opět Anselmem a také dědictvím arabské metafyziky Avicennovy a Averroesovy), v poslední době také vědou (matematikou a astronomií u Gerberta z Aurillacu). Při studiu středověké filosofie se zaměřuje především na peripatetická témata. Je autorem několika monografií a mnoha odborných studií.
Monografie
- Na cestě ke scholastice. Klášterní škola v Le Bec – Lanfrank z Pavie a Anselm z Canterbury. Praha: Filosofia, 2004.
- Metafyzika jako věda – Ibn Síná a Ibn Rušd ve scholastické diskusi. Praha: Filosofia, 2006.
- Aristoteles christianus. Peripatetická tradice v latinském myšlení 10. a 11. století. Ostrava: Montanex, Ostravská univerzita, 2008.
- Papežovo ďábelské vědění. Věda a filosofie v době Gerberta z Aurillacu. Ostrava : Montanex, Ostravská univerzita, 2010.
- Matematické listy Gerberta z Remeše. Praha, 2014. [Překlad společně s R. Psíkem.]
Skripta
- Středověké myšlení. Text pro distanční studium. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005.
- Filosofie a její vybrané problémy. Úvod do filozofie. Ostrava: Ostravská univerzita 2007.
Studie
2011-2015
- From the Proof of God’s Existence to the Abacus“, in Śląskie Studia HistorycznoTeologiczne 47/1 (2014), 49–58
- Mezi matematikou a filozofií: poznámky k dopisu Gerberta z Remeše Konstantinovi z Fleury“, in 35. mezinárodní konference Historie matematiky, ed. J. Bečvář, M. Bečvářová, Praha 2014, 211–222
- The Interpretations and Applications of Boethius's Introduction to the Arithmetic II, 1 at the End of the 10 th Century“, in GERBERTVS – International Academic Publication on History of Medieval Science 5 (2014), 33–56
- Arabské intelektuální inspirace latinského Západu kolem roku 1000“, in Dějiny věd a techniky 46/4 (2013), 217–237
- Výklady Boethiova Úvodu do aritmetiky II, 1 na sklonku 10. století“, Teorie vědy 35/3 (2013), 397-430
- Aritmetika a Bůh na přelomu antiky a středověku“, in Situovaná věda. Filozofické a společenské kontexty vědeckého poznání, ed. Z. Kalnická, M. Škabraha, Ostrava 2013, 133–151
- Raně scholastické univerzálie – formulace a transformace otázky v 11. století (tzv. vokalismus a Anselm z Canterbury)“, in Studia neoaristotelica – Supplementum I (2012): Univerzálie ve scholastice, ed. D. Heider, D. Svoboda, 32–47
- Regulae multiplicationis v abacistických textech Gerberta z Remeše, Abbona z Fleury, Herigera z Lobbes a Bernelia z Paříže. Pro-Fil. 2011, r. 12, č. 1, s. 3–41. PDF
2006-2010
- Gerbertův úvod do geocentrické astronomie. Teorie vědy. 2010, r. 32, č. 4, s. 507-533.
- Popis a konstrukce astrolábu podle raně středověkých textů. Aithér. 2010, r. 2, č. 3, s. 89-123. PDF[nedostupný zdroj]
- Gerbert z Aurillacu a abacistické počtářské umění. Dějiny věd a techniky. 2010, r. 43, č. 2, s. 77–102.
- Nejstarší středověké latinské texty o astrolábu. In OTISK, M. et al. Tradice a modernost. Perspektivy dialogu. Ostrava: Ostravská univerzita, 2010, s. 73–90.
- Pojem boží všemohoucnosti u Anselma z Canterbury a Petra Damianiho. Filozofia. Roč. 65, čís. 6, s. 574–588. Dostupné online. ISSN 0046-385X.[nedostupný zdroj]
- Horologium Gerberta z Remeše a časová klimata v raném středověku. Pro-Fil. 2009, r. 10, č. 2, s. 23–44. Online
- Hledání původu otázky. Aithér. 2009, r. 1, č. 2, s. 192–196. PDF Archivováno 26. 3. 2010 na Wayback Machine.
- A dialecticis libera nos, Domine! Filosofický časopis. 2009, r. 57, č. 2, s. 169–190.
- Dějiny filosofie jako zdroj útěchy. Aithér. 2009, r. 1, č. 1, s. 90–93. PDF[nedostupný zdroj]
- Jeden jediný, jeden trojjediný nebo tři jediní. In JABŮREK, M. (ed.). Jednota a mnohost. Sborník z mezinárodní konference Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty k osmdesátinám Karla Flosse. Brno: CDK, 2008, s. 84–98.
- Vokalismus – raná podoba nominalismu. Organon F. 2008, r. 15, č. 3, s. 304–322.
- Medium aevum jako corpus christianorum? In ZATLOUKAL, O.; ZATLOUKAL, P. (eds.). Luk a lyra. Ze sbírek Arcidiecézního muzea v Kroměříži. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2008, s. 41–45.
- Arabská a evropská věda mezi antikou a středověkem. In HOUSER, P. (ed.). Kapka metanového deště. Další dialogy o současné vědě. Praha: Dokořán, 2007, s. 70–84.
- Similitudo a imago dei – prostředky k divinaci člověka v Monologionu. In DVOŘÁK, P. (ed.). Analogie ve filosofii a teologii. Brno: CDK, 2007, s. 59–76.
- Sedm sloupů moudrosti. In Philosophica-Psychologica-Sociologica 235/12. Ostrava: Ostravská univerzita 2007, s. 79–93.
- Ibn Rušdův Bůh mezi metafyzikou a fyzikou. Nový Orient. 2007, r. 62, č. 2, s. 28–31.
- Significatio a appellatio v sémantice Anselma z Canterbury. Studia Neoaristotelica. 2006, r. 3, č. 2, s. 160–179.
- Ravennský spor o rozdělení filosofie. In SPFFBU B 53. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 5–19.
- Raně středověký latinský Aristotelés. In KAPOUNOVÁ, J. (ed.). Přínos univerzit k transformaci regionů. Ostrava: Ostravská univerzita, 2006, s. 108–114.
2000-2005
- Problematika jmen a paronym mezi gramatikou a dialektikou v raném středověku. Reflexe. 2005, č. 27, s. 59–84.
- Komenského encyklopedická moudrost a její inspirace. In Philosophica-Psychologica-Sociologica 221/10. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005, s. 154–178.
- Bůh v Ibn Sínově božské vědě. Nový Orient. 2005, r. 60, č. 2, s. 43-47.
- Vznik, rozkvět, pád a současnost Židovské náboženské obce v Ostravě. In OTISK, M. (ed.). Město v nás. Příběhy ostravských Židů. Ostrava: Montanex, 2004, s. 4.
- Problém s interpretací "unum argumentum" z "Proslogionu". Filosofický časopis. 2003, r. 51, č. 6, s. 993–997.
- Rozum jako autorita. In Philosophica-Psychologica-Sociologica 207/8. Ostrava: Ostravská univerzita, 2002, s. 126–152.
- Vliv Aristotelova myšlení na eucharistický spor 11. století. Religio: revue pro religionistiku. 2002, r. 10, č. 2, s.253–266.
- Jak rozumět Anselmovu realismu? Filosofický časopis. 2002, r. 50, č. 6, s. 893-904.
- Lanfrank a scholastická metoda. In SPFFBU B 49. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s. 35–49.
- Anselmovy důkazy z Monologionu jako peripatetické texty. Pro-Fil. 2002, r. 3, č. 1. Online
- Doplnění Anselmova důkazu z Proslogionu Janem Dunsem Scotem. Religio: revue pro religionistiku. 2000, r. 8, č. 2, s. 161–168.
Popularizace
- Cesty arabské a raně středověké vědy I: Zmizela věda z Evropy? Computerworld – Scienceworld. Praha: IDG Czech, 2006. Online
- Cesty arabské a raně středověké vědy II: Toledský šok. Computerworld – Scienceworld. Praha: IDG Czech 2006. Online
- Cesty arabské a raně středověké vědy III: Přenos vědy do Evropy. Computerworld – Scienceworld. Praha: IDG Czech 2006. Online
- Komenský jako filozof. In Planeta Země – vzdělávací encyklopedie. Praha: Česká media amercom, 2005, s. 57–58.
Odkazy
Reference
- ↑ Přepracovaná verze práce vyšla knižně jako Na cestě ke scholastice. Klášterní škola v Le Bec – Lanfrank z Pavie a Anselm z Canterbury. Praha: Filosofia 2004.
- ↑ http://dejinystarsi.flu.cas.cz/redaction.php?action=showRedaction&id_categoryNode=682[nedostupný zdroj]
- ↑ MRHAČOVÁ, E. Filozofickou fakultu povedou od 1. července čtyři mladí intelektuálové. LISTY Filozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě. 2010, roč. 1, č. 2, s. 3. PDF
- ↑ http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/profil/pages/view/board
- ↑ Archivovaná kopie. journal.aither.eu [online]. [cit. 2015-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-11.
- ↑ Archivovaná kopie. ff.zcu.cz [online]. [cit. 2015-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ http://www.icra.it/gerbertus/
- ↑ Archivovaná kopie. www.montanex.cz [online]. [cit. 2011-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-02.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marek Otisk
- Profil na stránkách AV ČR Archivováno 1. 7. 2020 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“