Margaret Cavendishová

Margaret Cavendishová
Narození	1623 nebo 1617 Colchester
Úmrtí	15. prosince 1673 Anglické království
Místo pohřbení	Westminsterské opatství
Povolání	filozofka, fyzička, básnířka, spisovatelka, esejistka, autorka sci-fi a dvorní dáma
Témata	poezie, esej a anglická literatura
Významná díla	The Blazing World
Manžel(ka)	William Cavendish, 1. vévoda z Newcastle (od 1645)
Rodiče	Thomas Lucas[1][2] a Elizabeth Leighton[1][2]
Příbuzní	John Lucas, 1st Baron Lucas of Shenfield[2], Charles Lucas[2] a Thomas Lucas[2] (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Margaret Cavendishová, vévodkyně z Newcastle (1623 Colchester – 15. prosince 1673) byla anglická aristokratka, spisovatelka, básnířka, dramatička, filozofka a autorka vědeckých pojednání, která publikovala pod vlastním jménem a která jako první žena navštívila zasedání Královské společnosti.

Narodila se v roce 1623 do zámožné rodiny Lucasů, se sídlem v bývalém opatství St John's v Colchesteru, jako nejmladší z osmi dětí. Její otec Thomas zemřel, když jí byly dva roky a do čela rodiny se dostala matka Elizabeth, která se nikdy znovu nevdala.^[3] Od dětství se toužila stát spisovatelkou, na rozdíl od bratrů se jí ale dostalo jen základního formálního vzdělání.^[4] Celý život měla problémy s pravopisem a špatně čitelným písmem, což mohlo být zapříčiněno dyslexií.^[5] Měla velmi bohatou fantazii, což se později promítlo také do jejího kreativního až výstředního stylu odívání.^[6] Její matka a nejstarší bratr John a s nimi celá rodina byli ve 30. letech obyvateli Colchesteru nenáviděni, kvůli sporům o půdu a rentu a podporu krále Karla. Na začátku občanské války proto jejich sídlo, kde byli naverbovaní roajalisté a zbraně, vyraboval a poničil dav několika tisíc místních lidí spolu s několika stovkami vojáků a přítomní členové rodiny byli odvedeni na několik nocí do vězení. Není jasné, zda byla přítomná i devatenáctiletá Margaret, tato událost však silně ovlivnila její budoucí tvorbu.^[7]

Inspirovaná zprávami o královnině vylodění a vojenském tažení severní Anglií v roce 1643 se rozhodla stát její dvorní dámou v Oxfordu.^[8] Život ve společnosti na královském dvoře, připadal ostýchavé Margaret v porovnání s domovem Lucasů ubíjející a vyvolal v ní celoživotní odpor k vysoké společnosti, který proměnila v jednu ze svých satirických her the Presence.^[9] Kvůli sílícímu nebezpečí v Oxfordu se královna Henrietta s dvořany rozhodla v dubnu 1644 odejít přes Bath do Exeteru a v červnu nakonec do Paříže, kam dorazili v listopadu. Nebezpečné cesty odvážných princezen se po této zkušenosti staly častým námětem jejích děl.^[10] Na dvoře v Paříži se cítila ještě osaměleji, protože neuměla francouzsky a málem zemřela na úplavici.^[11]

Na královském dvoře se v dubnu 1645 poprvé setkala s o 30 let starším, ovdovělým Williamem Cavendishem, markýzem z Newcastle, který se jí začal dvořit.^[12] Před válkou byl markýz Newcastle jedním z nejbohatších mužů v zemi, jeho anglický majetek byl ale kvůli jeho loajalitě králi, na jehož straně byl velitelem severní armády, zabaven parlamentaristy. To Margaret, která s Williamem sdílela romantický smysl pro hrdinství, nevadilo a na konci roku měli v Paříži skromnou svatbu.^[13] Dům Cavendishů na předměstí Paříže navštěvovali učenci v exilu jako Thomas Hobbes, William Davenant, Kenelm Digby nebo Edmund Waller a místní filozofové jako René Descartes, Pierre Gassendi, Gilles de Roberval či Marin Mersenne.^[14]

V roce 1648 rodina Cavendishů přesídlila do Antverp, kde se Margaret začala s pomocí Williama a švagra Charlese, kteří jí pomáhali porozumět latinským textům, věnovat přírodním vědám, filozofii a politologii.^[15]

V roce 1650 začala psát o všem, co jí přišlo na mysl – nových poznatcích, literatuře, vztazích, vzdělávání, postavení žen nebo náboženství.^[16] V pokračující finanční krizi se rozhodli na konci roku 1651 s Charlesem vydat do Londýna požádat parlamentaristy o pětinu z příjmu z jejich majetků, na kterou měli podle zákona právo. Žádost Margaret byla kvůli Williamově roajalismu rovnou zamítnuta, řízení s Charlesem se protáhlo, ale nakonec získal stálý příjem.^[17] V roce 1652 začala psát poezii, protože ale považovala milostné a oslavné verše za překonané, a chtěla grandióznější námět, vycházela z filozofických básní řeckého atomismu, pro které vytvořila vlastní chápání fyzického světa.^[18] Atomistickou teorii později opustila ve prospěch nové filozofie přírody, založené na myšlence oživené a rozumem nadané hmoty, která má dvě složky: oduševnělou a neoduševnělou. Z nich vzniká celistvý organismus rozmanitých forem.^[19] Rozlišuje mezi třemi druhy hmoty – racionální, citlivou a neživou. Předpokládá, že všechny tři jsou tak úzce propojené, že neexistuje oblast hmoty, která by nevykazovala alespoň nějakou mentalitu a vnímání. Během svého života napsala 21 knih. Kromě spisů o přírodní filozofii napsala i několik her a sbírek básní. Pohybovala se v mnoha žánrech, včetně poezie, beletrie, dramatu, dopisů, biografie, vědy a dokonce sci-fi. Na rozdíl od většiny žen své doby, které psaly anonymně, svá díla publikovala pod svým jménem. Zabývala se v nich často problematikou žen, ale nebyla vyloženě feministickou autorkou. Dá se říci, že Margaret Cavendishová byla feministka spíš svými skutky a způsobem života, než svým psaným projevem.^[20] Svými současníky byla považována za poněkud výstřední. Byla extravagantní a koketní, byla známá svým neobvyklým smyslem pro módu, navrhovala si vlastní oblečení. Tato pověst jí přinesla přezdívku Mad Madge.^[21]

V 50. letech 17. století se stalo pro ženy mnohem přijatelnější vydávat tištěná díla, přesto se markýza z Newcastle obávala skandálu a svá díla opatřila předmluvou, kde oponovala předpokládané kritice.^[22] Kniha poezie Poems and Fancies z roku 1653 vzbudila zájem mezi londýnskou vyšší společností, která byla obeznámena s osudem Cavendishů.^[23] Na jaře 1653 se vrátila za Williamem do Antverp, který podporoval její další tvůrčí činnost a odeslal kopie Poems and Fancies několika učencům. Edward Hyde toto dílo chválil, silně ale pochyboval, že jej opravdu napsala žena, což byl ohlas podobný těm z Londýna.^[24] Po návštěvě Kristiny Švédské do Antverp v roce 1655 začala Margaret Cavendishová psát příběhy o ambiciózních ženách.^[25] Její Nature's Pictures z roku 1656 jsou sbírkou fikce obsahující bajky, komedie, satiry, alegorie a neobvykle také autobiografii.^[26] V tomto období začala psát divadelní hry, protože ale byla divadla v Anglii zavřená, psala je s tím, že budou spíše čteny než předváděny, díky čemuž nemusela brát ohled na logistiku divadelního představení a vytvářela hry s několika paralelními dějovými liniemi.^[27] Její hry obsahují části napsané Williamem, především prology a epilogy.^[28]

V roce 1660 proběhla restaurace a William a po něm i Margaret se vrátili do Londýna na dvůr Karla II. a později na zpustlé panské sídlo Welbeck Abbey nedaleko Nottinghamu.^[29] Její první dílo vydané po návratu do Welbecku byly v roce 1662 hry napsané v exilu.^[30] Po nich následovala sbírka proslovů Orations of Divers Sorts. S větší dostupností anglicky psané vědecké literatury v 60. letech 17. století začala být nespokojená se svým The Philosophical and Physical opinions z roku 1655 a začala s přepisováním.^[31] Druhá, mnohem delší edice vyšla v roce 1663.^[32] O rok později vydala sbírku CCXI Sociable Letters, která obsahovala dopisy její fiktivní přítelkyni a několika skutečným lidem.^[33] Její The Description of a New World, Called the Blazing World z roku 1666 je satirický román s prvky filozofie, fantastiky, science fiction a utopie o návštěvě jiného světa.^[34]

Při jedné z návštěv Londýna v roce 1667 vyjádřila Margaret, nyní vévodkyně z Newcastle, zájem navštívit Královskou společnost, která do té doby zatím nehostila ženu. O kontroverzním návrhu se hlasovalo v její prospěch a 30. května 1667 navštívila zasedání společnosti, kde jí byla členy předvedena řada vědeckých experimentů.^[35][19]

Proslula jako jedna z prvních ochránců zvířat a vystupovala proti pokusům na zvířatech.^[19] Podle jejího názoru všichni živí tvorové jsou schopni myšlení, i když různého charakteru.

Poslední roky života Margaret Cavendishové byly poznamenány spory s dětmi jejího manžela a křivými obviněními ze strany služebnictva. Zemřela bezdětná z neznámých příčin 15. prosince 1673, pochována byla ve Westminsterském opatství, kde se k ní o tři roky později připojil manžel William.^[36]

• Poems and Fancies, 1653 – sbírka veršů, dopisů a krátkých próz
• Philosophical Fancies, 1653
• The World's Olio, 1655 – neformální rozhovor o rétorice z různých pohledů: ženy a muži, myšlení a řeč, přednes, styl
• The Philosophical and Physical opinions, 1655, 1663 – souhrn myšlenek o vědě
• Nature's pictures, 1656 – básně a prózy, dodatek The true Relation of My Birth, Breeding and Life obsahuje životopis autorky a lásku a obdiv k manželovi
• Playes written by the thrice noble, illustrious and excellent princess, the Lady Marchioness of Newcastle, 1662 – 14 dramat, převážně komediálního charakteru
• Orations of Divers Sorts, 1662 – sbírka krátkých projevů na různá témata, např. válka, rétorika
• Philosophical Letters, 1664
• CCXI Sociable Letters, 1664 – dopisy na téma manželství, válka, politika, věda, literatura a další
• The Description of a New World, Called the Blazing World, 1666 – první vědecko-fantastický román napsaný ženou, zabývající se politickými a sociálními otázkami
• Observations upon Experimental Philosophy, 1668
• The Life of the Thrice Noble, High and Puissant Prince William Cavendish, 1667
• Grounds of Natural Philosophy, 1668 – jedná se o třetí, přepracované vydání díla The Philosophical and Physical opinions
• Plays Never Before Printed, 1668 – 6 divadelních her
• Natures Picture, 1671

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Margaret Cavendishová na Wikimedia Commons
• Příběhy učených žen III. – pořad Českého rozhlasu Vltava s Ivo Krausem, 2016
• Dílo Margaret Cavendishové na stránkách Projektu Gutenberg (anglicky)
• Dílo Margaret Cavendishové na stránkách LibriVox (anglicky)