Maria Callasová

Maria Callasová
Maria Callasová (1958)
Maria Callasová (1958)
Základní informace
Rodné jménoMaria Anna Cecilia Sofia Kalogeropoulou a Μαρία Άννα Καικιλία Σοφία Καλογεροπούλου
Narození2. prosince 1923
Flower Hospital
Úmrtí16. září 1977 (ve věku 53 let)
16. obvod
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníEgejské moře
Žánryopera
Povoláníoperní pěvkyně, zpěvačka a herečka
Nástrojehlas
Hlasový obordramatický koloraturní soprán
VydavatelEMI
OceněníCena Grammy za celoživotní dílo (2007)
Hvězda na Hollywoodském chodníku slávy
Manžel(ka)Giovanni Battista Meneghini (1949–1959)
Partner(ka)Aristoteles Onassis
SídlaNew York (1923–1937)
Athény (1937–1945)
Itálie (od 1947)
Paříž (do 1977)
Sirmione
Webwww.callas.it
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maria Callasová (nepřechýleně Callas, 2. prosince 1923 New York16. září 1977 Paříž) byla řecká sopranistka. Narodila se jako občanka Spojených států amerických, v roce 1966 se však amerického občanství vzdala a přijala občanství Řecka, země původu svých rodičů. Byla jednou z nejznámějších a nejvlivnějších operních pěvkyň 20. století.

Původ a jméno

Narodila se v nemocnici Flower Hospital na Fifth AvenueNew Yorku do rodiny řeckých přistěhovalců. Její otec se jmenoval George Kalogeropoulos (cca 1881-1972) a matka Elmina Evangelia rozená Demes, původně Dimitriadou (cca 1894–1982). Do rodného listu pozdější pěvkyně bylo zaneseno jméno Sophie Cecilia Kalos.[1] Pokřtěna byla následně jako Maria Anna Sofia Cecilia Kalogeropoulou (řecky: Μαρία Άννα Σοφία Καικιλία Καλογεροπούλου).[2][3] Toto řecké příjmení však zkrátil její otec zprvu na Kalos a posléze na Callas, aby byla jeho výslovnost v americkém prostředí snazší.[1]

Mládí

Jakmile její matka zjistila, že si dcera Maria při poslechu rádia a gramofonu ráda nahlas zpívá, rozhodla se, že z ní učiní hvězdu. Následovaly nekonečné hodiny klavíru a zpěvu. Učila se zpívat ve 164. veřejné škole na Manhattanu.[2] Ve čtrnácti letech vystoupila ve dvou školních operních představeních.[3]

Rodině se přitom finančně příliš nedařilo, jejich malý obchod zkrachoval a rozpory rodičů skončily rozvodem. V roce 1937 se s Marií a její sestrou matka vrátila do Řecka.

Stipendium získala na Národní konzervatoři v Athénách a v dubnu 1938 absolvovala své první veřejné vystoupení.[3] Přestoupila na prestižní Athénskou konzervatoř, kde studovala pod vedením slavné sopranistky Elvíry de Hidalgo. Pod jejím vedením se zdokonalila v technice belcanta, které spojila s dramatickým pojetím zpěvu. V dubnu 1939 debutovala na scéně řecké Královské opery jako Santuzza v Mascagniho opeře Sedlák kavalír (Cavalleria rusticana). Během válečných let v Athénách vystoupila v celkem 56 představeních v sedmi operních inscenacích a na dvaceti recitálech.[3] Velký úspěch sklidila zejména za titulní role v operách Tosca, Sedlák kavalír a Fidelio.[3]

Mladá sopranistka však v Řecku spokojená nebyla a navíc se komplikoval její vztah s ctižádostivou matkou. Toužila vrátit se k otci do rodného New Yorku a v roce 1945 skutečně Athény opustila. Amerika ovšem její očekávání nesplnila. Callasová odmítla nabídky operních rolí, které neodpovídaly jejímu charakteru a tehdejšímu fyzickému vzhledu.[2][3]

Pěvecká kariéra

Po dvou letech se vrátila do Evropy a přijala angažmá ve Veroně a o rok později v Benátkách, kde zpívala zejména v dramatickém oboru. Velký vliv na její kariéru měl operní dirigent Tullio Serafin, který ji v roce 1947 angažoval jako sólistku pro inscenaci opery Amilcara Ponchielliho La Gioconda ve veronské Aréně (Arena di Verona). Stal se jejím rádcem a přítelem a postupně rozvinul její talent. Nastudoval s ní několik dalších operních rolí.

Zlom v její kariéře nastal v roce 1949, kdy zpívala roli Brunnhildy ve Wagnerově opeře Valkýra. V té době ve stejném divadle zkoušeli operu Puritáni od Vincenza BellinihoMargheritou Carosi v roli Elvíry pod taktovkou dirigenta Tullia Serafina. Jedné noci si sama pro sebe začala z listu zpívat Elvířin part. Uslyšela ji Serafinova žena a ihned zavolala manžela, aby si ji poslechl. Margherita Carosi totiž náhle onemocněla a divadlo shánělo náhradu. Roli získala, na nastudování partu měla však jen týden, přičemž během té doby ještě třikrát zpívala Brunnhildu ve Valkýře. Celou situaci jí navíc ztěžovala skutečnost, že ještě nemluvila dobře italsky. V té chvíli se projevila její proslulá tvrdohlavost a schopnost sebezapření. Roli Elvíry zvládla dokonale, představení Puritánů měla velký úspěch a z dosud nepříliš známé pěvkyně se stala hvězda. Počátkem padesátých let nastudovala s dirigentem Serafinem řadu titulních rolí nejen v Benátkách, ale také v Turínu, ŘíměFlorencii.

V roce 1949 se provdala za podstatně staršího italského podnikatele Giovanni Battistu Meneghiniho, který se stal jejím impresáriem. Kvůli sňatku přijala italské státní občanství. Od sňatku až do pozdějšího rozvodu její plné jméno znělo Maria Meneghini Callasová. Po svatbě odcestovali manželé do Jižní Ameriky, kde vystupovala s velkým úspěchem v Argentině (Teatro ColónBuenos Aires) a v Mexiku.[3]

V prosinci roku 1951 byla pozvána do operního domu La Scala v Miláně, ale začátek nebyl snadný. Primadonou této scény byla tehdy italská sopranistka Renata Tebaldiová, podporovaná ředitelem divadla i dirigentem Arturem Toscaninim. Mezi oběma divami panovala velká rivalita, která se přenesla i mezi příznivce operního žánru.[2][3] Callasová vynikala kromě velkého hlasového rozsahu i hereckým talentem a její charisma vyvolávalo u publika výrazný dojem. Prosadila se a během příštích let zpívala ve Scale třiadvacet rolí.[2] Spolupracovala zde i s vynikajícími režiséry, jako byli Luchino ViscontiFranco Zeffirelli.[3]

Maria Callasová s manželem Giovannim Battistou Meneghinim v jejich milánském bytě v roce 1957

Na začátku 50. let pochopila, že ke kariéře operní pěvkyně nestačí jen hlasový projev a že její vysoká, avšak korpulentní postava není pro jeviště zcela ideální. Podstoupila drastickou dietu a zhruba za rok zhubla o neuvěřitelných 30 kilogramů. Stala se elegantní ženou. Kromě znalosti angličtiny ovládala velmi dobře francouzštinuřečtinu.

V roce 1952 podepsala exkluzivní smlouvu s gramofonovou společností EMI. Dne 17. listopadu 1955 vystoupila jako Madame Butterfly v Chicagu. Jen o rok později poprvé zpívala v Belliniho Norměnewyorské Metropolitní opeře a sklidila ovace. Právě Normu pokládají kritici za stěžejní postavu jejího repertoáru. Role trpící i šťastné, milující i kruté druidské kněžky poskytla Callasové příležitost předvést, v čem byla výjimečná: schopností identifikace s postavou a dramatickým projevem. Hlasový rozsah tří oktáv jí umožnil zpívat ve všech polohách od koloratury po soprán. Nevšední koloraturní role do té doby téměř zapomenutých italských operních mistrů (Bellini, Donizetti a Rossini) patřily k jejímu hlavnímu přínosu opeře 20. století.

Tisková konference Marie Callasové na letišti SchipholAmsterdamu, 9. července 1959

Role Normy jí však přinesla i první neúspěch. Když se 1. ledna 1958 probudila po silvestrovské oslavě, zjistila, že ztratila hlas. Do představení Normy v římské Opeře, kterého se měl zúčastnit i prezident, zbývalo 36 hodin. Divadlo nesehnalo náhradu a Callasová se po lékařském ošetření nakonec rozhodla vystoupit. To se ukázalo jako chyba: na konci prvního jednání už nemohla zpívat a po přestávce se na scénu nevrátila. Obecenstvo jí to neodpustilo a Callasová byla zatažena do dlouholetého soudního sporu.[4] V 60. letech bylo zřejmé, že je vyčerpaná, vystupovala méně a věnovala se hlavně nahrávání desek. Také její hlas se změnil. V odborných kruzích se často hovořilo jako o tzv. první a druhé Callasové.[5] Kariéru ukončila v roce 1965 vystoupením v Londýně a New Yorku v roli Toscy.[3]

Následovaly neúspěchy jako natáčení Pasoliniho filmu Medea z roku 1969, který diváci i kritici vesměs odsoudili. Také její pěvecký návrat na světovém koncertním turné s tenoristou Giuseppem Di Stefano v letech 1973-1974 nedopadl po umělecké stránce dobře vlivem zdravotních problémů Callasové, měl však velký úspěch u obecenstva. Naposledy zpívala na jevišti v japonském Sapporu 11. listopadu 1974. Věnovala se tehdy i pedagogické práci.

S řeckým rejdařem a miliardářem Aristotelem Onassisem udržovala milostný vztah, který v roce 1959 vedl k rozvodu s Giovannim Battistou Meneghinim. Pro Callasovou šlo o osudový vztah, kvůli kterému načas přerušila svou operní kariéru. Onassis však v roce 1968 uzavřel manželství s vdovou po americkém prezidentovi Johnovi F. Kennedym, Jacquelinou Kennedyovou.

Poslední léta svého života strávila v Paříži, kde zemřela na infarkt myokardu 16. září 1977 ve věku 53 let. Jak si přála, byl její popel vhozen do moře u ostrova Skorpios. Pamětní deska je umístěna na pařížském hřbitově Père Lachaise.[3]

Přehled jevištních rolí

První nastudování operních rolí Marie Callas[6]
Datum premiérySkladatelNázev operyRoleMísto uvedení
1936Arthur SullivanMikado - The MikadoneuvedenoNew York P.S. 164 - školní představení
1937-01-28Arthur SullivanH.M.S. PinaforeRalph RackstrawNew York P.S. 164 - školní představení
1939-04-02Pietro MascagniSedlák kavalír - Cavalleria rusticanaSantuzzaDivadlo Olympia, Athény
1940-06-16Giacomo PucciniSestra Angelica - Suor Angelicasestra AngelicaAthénská konzervatoř
1941-02-15Franz von SuppéBoccaccio (v řečtině)BeatriceDivadlo Olympia, Athény
1942-04-22Eugen d'AlbertNížina - Tiefland (v řečtině)MartaDivadlo Olympia, Athény
1942-08-27Giacomo PucciniToscaToscaDivadlo Olympia, Athény
1943-02-19Manolis KalomirisStavitel – O Protomastoraspěvec v intermezzuOdeion Heroda Attika, Athény
1944-07-30Manolis KalomirisStavitel – O ProtomastorasSmarágdaOdeion Heroda Attika, Athény
1944-08-14Ludwig van BeethovenFidelio (v řečtině)LeonoreOdeion Heroda Attika, Athény
1945-09-05Carl MillöckerŽebravý student - Der Bettelstudent (v řečtině)LauraDivadlo v ulici Alexandras, Athény
1947-08-02Amilcare PonchielliLa GiocondaLa GiocondaArena di Verona
1947-12-30Richard WagnerTristan a Isolda - Tristan und Isolde (v italštině)IsoldeLa Fenice, Benátky
1948-01-29Giacomo PucciniTurandotTurandotLa Fenice, Benátky
1948-04-17Giuseppe VerdiSíla osudu - La forza del destinoLeonora di VargasPoliteama Rossetti, Terst
1948-09-18Giuseppe VerdiAidaAidaTeatro Regio Turín
1948-11-30Vincenzo BelliniNormaNormaTeatro Comunale, Florencie
1949-01-08Richard WagnerValkýra - Die Walküre (v italštině)BrünnhildeLa Fenice, Benátky
1949-01-19Vincenzo BelliniPuritáni - I puritaniElviraLa Fenice, Benátky
1949-02-26Richard WagnerParsifal (v italštině)KundryTeatro dell'Opera, Řím
1949-12-20Giuseppe VerdiNabuccoAbigaileTeatro San Carlo, Neapol
1950-06-20Giuseppe VerdiTrubadúr - Il trovatoreLeonoraPalacio de Bellas Artes, Mexico City
1950-10-19Gioachino RossiniTurek v Itálii - Il turco in ItaliaDonna FiorillaTeatro Eliseo, Řím
1951-01-14Giuseppe VerdiLa traviataVioletta ValéryTeatro Comunale, Florencie
1951-05-26Giuseppe VerdiSicilské nešpory - I vespri sicilianiLa duchessa ElenaTeatro Comunale, Florencie
1951-06-09Joseph HaydnOrfeus a Euridika - Orfeo ed EuridiceEuridikaTeatro della Pergola, Florencie
1952-04-02Wolfgang Amadeus MozartÚnos ze serailu - Die Entführung aus dem Serail (v italštině)KonstanzeTeatro alla Scala, Milán
1952-04-26Gioachino RossiniArmidaArmidaTeatro Comunale, Florencie
1952-06-10Gaetano DonizettiLucia di LammermoorLucia di LammermoorPalacio de Bellas Artes, Ciudad de México
1952-06-17Giuseppe VerdiRigolettoGildaPalacio de Bellas Artes, Ciudad de México
1952-12-07Giuseppe VerdiMacbethLady MacbethTeatro alla Scala, Milán
1953-05-07Luigi CherubiniMedeaMedeaTeatro Comunale, Florencie
1954-04-12Giuseppe VerdiDon Carlos - Don CarloElisabetta di ValoisTeatro alla Scala, Milán
1954-04-04Christoph Willibald GluckAlcesteAlcesteTeatro alla Scala, Milán
1954-06-12Ruggero LeoncavalloKomedianti - PagliacciNeddaTeatro alla Scala, Milán
1954-07-15Arrigo BoitoMefistofeles - MefistofeleMargheritaArena di Verona
1954-12-07Gaspare SpontiniVestálka - La vestaleGiuliaTeatro alla Scala, Milán
1955-01-08Umberto GiordanoAndrea ChénierMaddalena di CoignyTeatro alla Scala, Milán
1955-03-05Vincenzo BelliniNáměsíčná - La sonnambulaAminaTeatro alla Scala, Milán
1955-11-11Giacomo PucciniMadama ButterflyCio-cio-sanCivic Opera House, Chicago
1956-02-16Gioachino RossiniLazebník sevillský - Il barbiere di SivigliaRosinaTeatro alla Scala, Milán
1956-05-21Umberto GiordanoFedoraFedoraTeatro alla Scala, Milán
1956-08-20Giacomo PucciniBohéma - La bohèmeMimiTeatro alla Scala, Milán
1957-04-14Gaetano DonizettiAnna Boleynová - Anna BolenaAnna BolenaTeatro alla Scala, Milán
1957-06-01Christoph Willibald GluckIfigenie na Tauridě - Iphigénie en TaurideIphigénieTeatro alla Scala, Milán
1957-07-18Giacomo PucciniManon LescautManon LescautTeatro alla Scala, Milán
1958-05-19Vincenzo BelliniPirát - Il pirataImogeneTeatro alla Scala, Milán
1960-12-07Gaetano DonizettiPoliutoPaolinaTeatro alla Scala, Milán
1964-07-05Georges BizetCarmenCarmenSalle Wagram, Paříž

Odkazy

Reference

  1. a b PETSALIS-DIOMIDIS, Nicholas: The Unknown Callas: The Greek Years. Amadeus Press ISBN 978-1-57467-059-2, část 14, s. 35-36.
  2. a b c d e CODR, Milan; ČERVINKOVÁ, Blanka. Přemožitelé času sv. 7. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Maria Callasová, s. 92–96. 
  3. a b c d e f g h i j k WEIMANN, Mojmír. Maria Callas. Božský hlas zhasl před čtyřiceti lety. Opera Plus [online]. 2017-09-15 [cit. 2021-08-09]. Dostupné online. 
  4. ŠLAJER, Václav Tom. Není diva jako diva: Maria Callas (2). Opera Plus [online]. 2010-08-27 [cit. 2021-08-09]. Dostupné online. 
  5. KRATOCHVÍL, Josef. Maria Callas by dnes oslavila 95 let. Opera Plus [online]. 2018-12-02 [cit. 2021-08-09]. Dostupné online. 
  6. Internet Archive Wayback Machine. Choice Reviews Online. 2011-07-01, roč. 48, čís. 11, s. 48–6007-48-6007. Dostupné online [cit. 2020-03-16]. ISSN 0009-4978. DOI 10.5860/choice.48-6007. 

Literatura

  • JELLINEK, George. Maria Callas: Portrét primadony. [s.l.]: Prostor, 1997. 368 s. ISBN 80-85190-63-X. 
  • EDWARDSOVÁ, Anne. Maria Callasová. [s.l.]: Ikar, 2003. 336 s. ISBN 80-249-0202-8. 
  • GAGE, Nicholas. Řecký oheň: Příběh Marie Callasové a Aristotela Onassise. [s.l.]: Motto, 2003. 472 s. ISBN 80-7246-143-5. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Callas Meneghini 1957.jpg
Maria Callas e il marito Giovanni Battista Meneghini nella loro casa milanese
Aankomst van de zangeres Maria Meneghini Callas op Schiphol Maria Callas tijden, Bestanddeelnr 910-5059.jpg
Autor: Daan Noske / Anefo, Licence: CC0
Collectie / Archief : Fotocollectie Anefo

Reportage / Serie : [ onbekend ]
Beschrijving : Aankomst van de zangeres Maria Meneghini Callas op Schiphol. Maria Callas tijdens de persconferentie
Datum : 9 juli 1959
Fotograaf : Noske, J.D. / Anefo
Auteursrechthebbende : Nationaal Archief
Materiaalsoort : Negatief (zwart/wit)
Nummer archiefinventaris : bekijk toegang 2.24.01.03

Bestanddeelnummer : 910-5059
Maria Callas 1958.jpg
Photo of Maria Callas from the television talk show Small World. The program was hosted by Edward R. Murrow.