Maria Skobcova

Maria Skobcovová
Rodné jméno	Елизавета Юрьевна Пиленко
Narození	20. prosince 1891 Riga
Úmrtí	31. března 1945 (ve věku 53 let) Koncentrační tábor Ravensbrück
Příčina úmrtí	plynová komora
Alma mater	Pravoslavný teologický ústav svatého Sergeje
Povolání	básnířka, spisovatelka, francouzský odbojář, odbojářka, politička a řeholnice
Ocenění	Spravedlivý mezi národy (1985) Řád Vlastenecké války 2. třídy
Nábož. vyznání	Pravoslavná církev
Choť	Dmitrij Vladimirovič Kuzmin-Karavajev (do 1913)
Děti	Jurij Daniilovič Skobcov
Rodiče	Jurij Dmitrijevič Pilenko
Příbuzní	Boris Nikolajevič Delone (bratranec)[1]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maria Skobcova (rusky Мария Скобцова) známá jako (sv.) Matka Marie z Paříže (francouzsky Mère Marie), narozená Jelizaveta Jurjevna Pilenková (Елизавета Юрьевна Пиленко), po prvním manželství příjmením Kuzmina-Karavajeva (Кузьмина-Караваева; 20. prosince 1891 Riga – 31. března 1945 koncentrační tábor Ravensbrück) byla ruská šlechtična, básnířka, řeholnice a členka francouzského odboje během druhé světové války. Roku 1985 byla vyhlášena Spravedlivou mezi národy a roku 2004 byla v pravoslavné církvi prohlášena za svatou.

Život

Jelizaveta Jurjevna Pilenková se narodila v aristokratické rodině v roce 1891 v Rize, když to byla část Ruské říše. Její otec zemřel, když byla ještě nedospělá, a tehdy se stala ateistkou. V roce 1906 se její matka přestěhovala s rodinou do Petrohradu, kde se Jelizaveta zapojila do radikálních intelektuálních kruhů. V roce 1910 se Jelizaveta provdala za bolševika jménem Dmitrij Kuzmin-Karavajev. Během tohoto období jejího života byla aktivně zapojena do literárních kruhů a psala mnoho poezie. Její první kniha Skýtské střepy (Скифские черепки) obsahuje poezii z tohoto období. Roku 1913 její manželství s Dmitrijem skončilo a ona se postupně přiklonila k pravoslavné víře.

Pohled na Kristovo lidství – „On také zemřel. Potil krev. Udeřili ho do tváře.“ – ji začal přitahovat zpět ke křesťanství. Odstěhovala se – nyní se svou dcerou Gajanou – na jih Ruska, kde prohloubila svou náboženskou víru.

Hněvala se na Lva Trockého kvůli tomu, že neumožnil konat sjezd eserů, a naplánovala na něj atentát, ale přátelé ji odradili a poslali ji do Anapy.^[2] V roce 1918, po bolševické revoluci, byla zvolena zástupkyní starosty Anapy v jižním Rusku. Když protikomunistická bílá armáda ovládla Anapu, starosta uprchl a ona se stala starostkou města. Bílí ji postavili před soud za to, že patří k bolševikům. Soudcem však byl její bývalý učitel Daniel Skobcov a osvobodil ji. Brzy se do sebe zamilovali a vzali se.

Aby se v neklidné době vyhnuli nebezpečí, uprchli Jelizaveta, Daniel, Gajana a Jelizavetina matka Sofia ze země. Jelizaveta byla těhotná se svým druhým dítětem. Nejprve cestovali do Gruzie (kde se jim narodil syn Jurij), a poté do Jugoslávie (kde se jim narodila dcera Anastasia). Nakonec v roce 1923 dorazili do Paříže. Jelizaveta se brzy začala věnovat studiu teologie a sociální práci.

V roce 1926 Anastasia zemřela na chřipku. Gajana byla poslána do Belgie na internátní školu. Manželství Daniela a Jelizavety se brzy nato rozpadlo. Jurij zůstal s Danielem a Jelizaveta se přestěhovala do Paříže, aby pracovala přímo s těmi, kteří to nejvíce potřebovali.

Její biskup ji povzbudil, aby složila řeholní sliby, což udělala pouze s výminkou, že nebude muset žít v klášteře, izolovaná od světa. V roce 1932 byl se svolením Daniela Skobcova vykonán církevní rozvod a Jelizaveta složila řeholní sliby. Přijala řeholní jméno Marie. Jejím zpovědníkem byl Otec Sergej Bulgakov. Později jí byl jako duchovní přidělen Otec Dmitrij Klepinin.

Matka Marie udělala z pronajatého domu v Paříži svůj „klášter“. Bylo to místo s otevřenými dveřmi pro uprchlíky, potřebné a osamělé. Brzy se také stalo centrem intelektuální a teologické diskuse. V osobě Matky Marie tyto dva prvky – služba chudým a teologie – šly ruku v ruce.

Smrt

Po pádu Francie v roce 1940 se u Marie začali hlásit Židé a prosili o křestní listy, aby se vyhnuli perzekuci. Falešná osvědčení o křtu jim vystavoval otec Dmitrij. Mnoho Židů s nimi zůstalo. Poskytli jim útočiště a pomohli řadě z nich uprchnout ze země. Nakonec byl dům uzavřen. Matka Marie, Otec Dmitrij, Jurij a Sofia byli zatčeni Gestapem. Dmitrij a Jurij zemřeli v koncentračním táboře Dora.

Matka Marie byla poslána do koncentračního tábora Ravensbrück. Na Bílou sobotu 1945 neprošla selekcí a byla poslána do plynové komory.

Odkaz

Matka Marie byla kanonizována (prohlášena za svatou) výnosem Posvátného synodu Ekumenického patriarchátu dne 16. ledna 2004. Slavnostní prohlášení Matky Marie spolu s O. Dmitrijem, Jurijem a Iljou Fondaminským za svaté se konaly v katedrále Alexandra Něvského v Paříži ve dnech 1. a 2. května 2004. Jejich svátek je 20. července.^[3]

Za své úsilí o záchranu Židů byla Matka Marie spolu s O. Dmitrijem roku 1985 poctěna titulem Spravedlivý mezi národy.

Mariin život byl vykreslen v sovětském filmu s Ljudmilou Kasatkinou v hlavní roli.

Podle pravoslavného metropolity Anthonyho (Blooma) je „Matka Maria světcem dnešní doby a pro dnešní dobu; je ženou z masa a krve proniknutou Boží láskou, která zblízka vzdorovala problémům tohoto století.“

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Skobtsova na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Maria Skobcovová na Wikimedia Commons
• InCommunion.org – St. Maria Skobtsova Zdroje
• Web věnovaný matce Marii v ruštině
• Maria Skobcová – její činnost na záchranu Židů během holocaustu na webových stránkách Jad vašem