Mariadol

Mariadol
Stavebně upravená budova bývalého Muchova mlýna v Mariadole v padesátých letech 20. století
Stavebně upravená budova bývalého Muchova mlýna v Mariadole v padesátých letech 20. století
Lokalita
Charakterosada
ObecSvětlá nad Sázavou
OkresHavlíčkův Brod
KrajKraj Vysočina
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Mariadol
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mariadol je osada severně od Kochánova u Světlé nad Sázavou. V minulosti byla pravděpodobně mlýnem na Pstružném potoce, který patřil k zaniklé vesnici Radkovec.

Historie mlýna

Muchův mlýn pod Radkovcem, mapa stabilního katastru z roku 1838

První nepřímá zmínka o mlýnu pod Lipničkou je z roku 1318. V listině benediktínského kláštera se praví: „Jaroslav, opat, Václav, převor, a konvent kláštera vilémovského prodávají za 45 kop gr. Markvartovi řečenému Černý a jeho ženě Domaslavě na dobu jejich života ves Lipničku s dvorem a řekou Sázavou s právem zřídit mlýn. Po jejich smrti vše připadne klášteru.“ S největší pravděpodobností se mohlo jednat o mlýn v dnešní osadě Mariadol.[1] Další již ověřená zpráva o mlýně je z roku 1591. V tzv. Trčkovském urbáři je zmíněn ve vsi Radkovec mlynář Dušek a mlynář Havel, kteří platí „útrok o sv. Havlu a sv. Jiří“.[2][3]

Další zmínka pochází ze Soupisu poddaných podle víry z roku 1651, kde se uvádí, že ve vsi Radkovci přebývá mlynář Jiřík Moucha se svojí matkou Mandalínou.[4] Další zmínka je z Berní ruly z roku 1654. Uvádí se, že v obci Radkovci je mlynář Jiřík Mucha vlastnící mlýn o 1 kole.[5]

Tereziánský katastr z roku 1757 se o mlýnu zmiňuje v souvislosti z Radkovcem, který v té době patřil ke statku v Nové Vsi (Neudorf). Uvádí se mlýn na stálé vodě o 1 kole, 4 stoupách a jedné olejně. V této době vlastnil mlýn rod mlynářů Muchů a podle nich se i tento mlýn nazýval Muchův mlýn pod Radkovcem. Po zavedení čísel popisných v roce 1770 bylo mlýnu přiděleno číslo 12 a bylo součástí obce Kochánov. Muchové vlastnili tento mlýn do roku 1793, posledním majitelem byl Karel Mucha.[6]

Následujícím majitelem byl mlynář Vincenc Výborný a jeho syn Jan. V roce 1827 mlýn koupil mlynář Martin Pros. Jeho rod vlastnil i další mlýny v okolí. Prosové vlastnili mlýn do roku 1870, pak následovali mlynáři Jan Másilko a Jan Beránek. V roce 1896 koupil mlýn majitel františkodolské sklárny Vojtěch Bárta, který hodlal mlýn přestavět na brusírnu skla. Od svého záměru po čase ustoupil a majitelem mlýnské budovy se stal v roce 1915 MUDr. Otakar Duffek ze Světlé nad Sázavou. Dle sčítání lidu z roku 1921 byl mlýn ještě provozován a nájemcem byl mlynář Josef Müller z Bosyně na Mělnicku. On také mlýn v roce 1925 koupil.

Historie osady po zrušení mlýna

Následujícím majitelem mlýna byl od roku 1931 Ferdinand Trnka, spolumajitel textilní továrny v Humpolci. Koncem roku 1931 došlo ke zřícení mostu přes řeku Sázavu následkem přetížení vozíků vlečkové dráhy lomovým kamenem.[7] Následně byl zřízen samoobslužný přívoz několik desítek metrů od zříceného mostu směrem po proudu. Po roce 1947 bylo nataženo přes řeku lano a na každém břehu byla jedna loďka. Přívoz byl v provozu až do poloviny 50. let 20. století, kdy jej nahradil nový lanový most.

Od roku 1934 se začala psát nová historie již bývalého mlýna. Budovu koupil Čeněk František Císař a mlýn byl přebudován na brusírnu skla. V roce 1937 postoupil majetková práva na brusírnu skla svému bratru Jaroslavovi. Kromě budovy bývalého mlýna byly v osadě další tři domy, ve kterých bydlelo několik rodin brusičů skla německé národnosti. Po druhé světové válce se postupně odstěhovali, nebo byli odsunuti. V roce 1948 byla na mariadolskou brusírna vyhlášena národní zpráva a roku 1950 byla sloučena ze sklárnou ve Františkodole.

Po roce 1954 se přestalo v mariadolské brusírně brousit a zaměstnanci přešli do sklárny ve Františkodole. V roce 1967 byla v bývalé brusírně skla zřízena a provozována praxe sklářských učňů v rámci nově vznikajícího sklářského učiliště ve Světlé nad Sázavou. V sedmdesátých letech 20. století bylo v Mariadole kromě budovy bývalého mlýna ještě 6 domů, kde bydleli vesměs skláři.

Reference

  1. Archivovaná kopie. www.mom-ca.uni-koeln.de [online]. [cit. 2012-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-01. 
  2. Jeroným Solař: Registra správní důchodův panství Světelského přepsaná 1591, Památky archeologické, sv. IV./2, 1861, s. 91–92
  3. Karel Seidler: Kronika města Světlé do roku 1207–1886, Světlá nad Sázavou 1887, str. 142–153
  4. Magda Zahradníková a kol.: Soupis poddaných podle víry z roku 1651, Čáslavko 1, 1999 str.189
  5. PhDr.František Beneš: Berní rula 10, kraj Čáslavský, 1953, str.435
  6. Aleš Chalupa a kol.: Tereziánský katastr Český, svazek 1, Rustikál (kraje A-CH), 1964 str.215
  7. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=6039142&picp=&it=0&s=djvu

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Mlýn pod Radkovcem 1838.jpg
Muchův mlýn pod Radkovcem - část císařského otisku stabilního katastru 1838