Mariadol

Mariadol
Stavebně upravená budova bývalého Muchova mlýna v Mariadole v padesátých letech 20. století
Lokalita
Charakter	osada
Obec	Světlá nad Sázavou
Okres	Havlíčkův Brod
Kraj	Kraj Vysočina
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°39′25″ s. š., 15°22′39″ v. d.
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Mariadol
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mariadol je osada severně od Kochánova u Světlé nad Sázavou. V minulosti byla pravděpodobně mlýnem na Pstružném potoce, který patřil k zaniklé vesnici Radkovec.

Historie mlýna

První nepřímá zmínka o mlýnu pod Lipničkou je z roku 1318. V listině benediktínského kláštera se praví: „Jaroslav, opat, Václav, převor, a konvent kláštera vilémovského prodávají za 45 kop gr. Markvartovi řečenému Černý a jeho ženě Domaslavě na dobu jejich života ves Lipničku s dvorem a řekou Sázavou s právem zřídit mlýn. Po jejich smrti vše připadne klášteru.“ S největší pravděpodobností se mohlo jednat o mlýn v dnešní osadě Mariadol.^[1] Další již ověřená zpráva o mlýně je z roku 1591. V tzv. Trčkovském urbáři je zmíněn ve vsi Radkovec mlynář Dušek a mlynář Havel, kteří platí „útrok o sv. Havlu a sv. Jiří“.^[2][3]

Další zmínka pochází ze Soupisu poddaných podle víry z roku 1651, kde se uvádí, že ve vsi Radkovci přebývá mlynář Jiřík Moucha se svojí matkou Mandalínou.^[4] Další zmínka je z Berní ruly z roku 1654. Uvádí se, že v obci Radkovci je mlynář Jiřík Mucha vlastnící mlýn o 1 kole.^[5]

Tereziánský katastr z roku 1757 se o mlýnu zmiňuje v souvislosti z Radkovcem, který v té době patřil ke statku v Nové Vsi (Neudorf). Uvádí se mlýn na stálé vodě o 1 kole, 4 stoupách a jedné olejně. V této době vlastnil mlýn rod mlynářů Muchů a podle nich se i tento mlýn nazýval Muchův mlýn pod Radkovcem. Po zavedení čísel popisných v roce 1770 bylo mlýnu přiděleno číslo 12 a bylo součástí obce Kochánov. Muchové vlastnili tento mlýn do roku 1793, posledním majitelem byl Karel Mucha.^[6]

Následujícím majitelem byl mlynář Vincenc Výborný a jeho syn Jan. V roce 1827 mlýn koupil mlynář Martin Pros. Jeho rod vlastnil i další mlýny v okolí. Prosové vlastnili mlýn do roku 1870, pak následovali mlynáři Jan Másilko a Jan Beránek. V roce 1896 koupil mlýn majitel františkodolské sklárny Vojtěch Bárta, který hodlal mlýn přestavět na brusírnu skla. Od svého záměru po čase ustoupil a majitelem mlýnské budovy se stal v roce 1915 MUDr. Otakar Duffek ze Světlé nad Sázavou. Dle sčítání lidu z roku 1921 byl mlýn ještě provozován a nájemcem byl mlynář Josef Müller z Bosyně na Mělnicku. On také mlýn v roce 1925 koupil.

Historie osady po zrušení mlýna

Následujícím majitelem mlýna byl od roku 1931 Ferdinand Trnka, spolumajitel textilní továrny v Humpolci. Koncem roku 1931 došlo ke zřícení mostu přes řeku Sázavu následkem přetížení vozíků vlečkové dráhy lomovým kamenem.^[7] Následně byl zřízen samoobslužný přívoz několik desítek metrů od zříceného mostu směrem po proudu. Po roce 1947 bylo nataženo přes řeku lano a na každém břehu byla jedna loďka. Přívoz byl v provozu až do poloviny 50. let 20. století, kdy jej nahradil nový lanový most.

Od roku 1934 se začala psát nová historie již bývalého mlýna. Budovu koupil Čeněk František Císař a mlýn byl přebudován na brusírnu skla. V roce 1937 postoupil majetková práva na brusírnu skla svému bratru Jaroslavovi. Kromě budovy bývalého mlýna byly v osadě další tři domy, ve kterých bydlelo několik rodin brusičů skla německé národnosti. Po druhé světové válce se postupně odstěhovali, nebo byli odsunuti. V roce 1948 byla na mariadolskou brusírna vyhlášena národní zpráva a roku 1950 byla sloučena ze sklárnou ve Františkodole.

Po roce 1954 se přestalo v mariadolské brusírně brousit a zaměstnanci přešli do sklárny ve Františkodole. V roce 1967 byla v bývalé brusírně skla zřízena a provozována praxe sklářských učňů v rámci nově vznikajícího sklářského učiliště ve Světlé nad Sázavou. V sedmdesátých letech 20. století bylo v Mariadole kromě budovy bývalého mlýna ještě 6 domů, kde bydleli vesměs skláři.

Reference